Milá neznámá,

zajímavá otázka. Nejsme proroci, takže nevíme, zda tvoje kamarádka bude dobrou kmotrou na biřmování. Na druhé straně kmotra by měla být vzorem, pomáhat radou a modlitbou, ale stejně bude život z víry na Tobě. Asi nejdeš k biřmování teď, třeba až za rok. Tak uvidíš, jak bude váš vztah pokračovat. Klidně si ji za kmotru vyber.

Když jste si blízko, tak by bylo také vhodné jí říci, že tě mrzí, když dělá něco nedobrého - třeba, že se napije. Kamarádi si navzájem pomáhají, ale někdy i s láskou napomínají.

Milá Marolínko,

svátosti vyžaduji fyzický kontakt, proto zpověď nejde přes telefon. Je ale možné domluvit se s knězem na vhodné době nebo ho přímo pozvat k sobě domů. Samozřejmě po dohodě s rodiči. Kněží běžně k nemocným a seniorům dochází.

Milá tazatelko X,

děkujeme za Tvoji důvěru.

Neboj se promluvit s knězem. Klidně začni jezdit na nějaké Centrum života mládeže, kde jsou kněží, kteří mladým rozumí.

Je třeba, abys měla někoho, kdo tě usměrní. Potřebuješ se naučit rozlišovat pocity od faktů. Bůh Tě má rád a jistě nechce, aby ses trápila. Otázky, které ti nedají pokoje, jsou spíše pocity. Je tedy třeba poučit rozum, aby dokázal usměrnit city.

Poradím Ti jednu věc. Každý večer zpytuj svědomí, ale jinak, než asi děláš. Projdi si den a hledej, za co můžeš Pánu Ježíšovi poděkovat. A děkuj. Zpytování svědomí - že budeš hledat své hříchy - to dělej jen před vlastní zpovědí. Kdo se na zpověď připravuje, což děláš, ten si může být jistý, že vše podstatné řekl. Ježíš odpouští ve zpovědi všechny hříchy, i ty na které jsme zapomněli. Problém je, když někdo něco schválně, plánovaně nevyzná a je to velká věc - těžký hřích. Ale to neděláš, takže můžeš být klidná.

Napravit hřích? No, někdy to vůbec nejde. Máme napravit jen to, co je nutné (vrátit ukradené peníze, omluvit se...), ale vše napravit nejde. A hříchy jsou odpuštěny tehdy, když je vyznáváme. Ta náprava na odpuštění nemá přímý vliv.

Proč žít a proč se veselit? Protože všechno stvořil dobrý Bůh, který nás má rád. Proto stvořil přírodu, ze které se můžeme radovat. Proto nám dává přátele. Proto se můžeme radovat i z pěkného oblečení atd.

Možná jsem ti už někdy doporučil knihu, kterou jsem pro mladé napsal: Jan Balík: Máš na víc. Vydalo ji nakladatelství Paulínky. Možná v ní najdeš mnoho zajímavého, co Ti pomůže.

Když Tě někdy popadnou divné myšlenky, zkus se modlit stále dokola tuto krásnou modlitku: Bože, Ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu.

Milá tazatelko Q,

máš v nás asi velikou důvěru, že se ptáš na tolik zajímavých otázek. Děkujeme.

1) Masturbace je vědomé dráždění, které vede k orgasmu - tedy k intenzivnímu sexuálnímu prožitku. To se tě netýká. Zároveň je dobré vědět, že některých partií těla se právě proto, abychom neměli zbytečná pokušení, dotýkáme spíše jen z důvodu hygieny.

2)  Pusa sama o sobě hřích není, když je to takové kamarádské. Ale je dobré si uvědomit, že vyrůstáš z dětství a stáváš se ženou - a ta si dává pozor, komu daruje něco intimního. Proto je dobré být v těchto věcech opatrnější a zdrženlivější.

3) Je hřích, když se snažím líbit se klukům? Pokud je to taková běžná touha, která k ženě patří, jistě to hřích není. Žena se má líbit, ale má také mít svou sebeúctu, která jí velí spíše ke skromnosti než k nějakým výstřednostem. A hlavně se žena má podle Písma líbit Pánu Bohu. Viš, jaký to má důsledek? Taková se líbí i solidním mužům.

4) Šaty a sukně. Hřích to určitě není, ale je dobré si uvědomit, že každé oblečení se všude nehodí. Jinak se oblékáme na zahradu, jinak na sport, jinak do školy a jinak do divadla či kostela. Vše má svá pravidla.

5) Je hřích, když se mi líbí kluk z evangelického náboženství? Hřích to jistě není. On je křesťan, protože věří v Pána Ježíše, když je evangelík, ne? Chodit s někým, kdo nesdílí tvou víru je sice možné, ale není to snadné. Je dobré si o tom povídat. Bývá třeba problém, do jakého kostela se bude chodit v neděli na mši, kde budou děti pokřtěny atd.

6)Je hřích, když si představuji např. sex? Tak, jak to píšeš, mohu odpovědět: hřích to není, ale mohl se z toho hřích stát. Proč? Protože tě představy mohou přivést k sebeukájení nebo k tomu, že podlehneš svému snění, které tě odvede od reálného života.

Problém je, že si představuješ to, co jsi viděla ve filmech, ale to není reálný život. I sex mezi manžely bývá jiný, než ten, jaký je ukazován ve filmech. Lidský život je daleko normálnější, jednodušší a někdy i šedivější, než jak to bývá ve filmech.

O sexu je ale dobré poznat to, co říká Ježíš. Doporučuji Ti knihu od INu: Přísně tajné a pak knihu Jsem svá,ve kterých najdeš mnoho zajímavého k tomuto tématu.

Milá tazatelko s krásným starozákonním jménem Ester, je dobré, že jsi zvídavá. Avšak na některé otázky nezná nikdo jasnou odpověď. První kapitoly Bible nejsou odpovědí na otázku: jak se to stalo, ale odpovídají na otázku: kdo za světem a tím, že existuje člověk, stojí; jaký smysl má svět a člověk.

Odborníci, kteří zkoumají Bibli, by na Tvoje otázky odpověděli asi takto: jak to vše bylo, to s jistotou nevíme. Ale Bůh klidně mohl nechat první lidi, aby se rodili z manželství mezi příbuznými. A věk? Někteří poukazují na to, že až později Hospodin v Bibli řekne, že lidé hřeší, proto jim zkrátí délku života. Dlouhý věk je v Bibli tedy považován za Boží požehnání (třeba u Mojžíše 120 let).

Myslím, že by Tě mohlo zajímat mnoho dalšího. Proto doporučuji, aby sis opatřila knihu: Michel: Tweetuj s Bohem, Paulínky.

Ahoj Klárko,

děkujeme za dotaz. Ke zpovědi by měl člověk jít minimálně jednou za rok. Ovšem je doporučována častější zpověď. Jak častá, to už není určené, ale uvádí se zhruba jednou za měsíc až za šest týdnů jít ke zpovědi. Pokud to přepočítáme, tak je to asi osmkrát až dvanáckrát za rok. Opravdu ale záleží na každém z nás. Někdo potřebuje zpověď častější. Důležité je jít ke zpovědi po spáchání těžkého hříchu a usmířit se s Bohem, abys mohla jít přijmout eucharistii. Pro udělení rozhřešení je samozřejmě potřeba lítost a úmysl hřích již nepáchat.

Měj se pěkně a kdyby ti ještě něco bylo nejasné a neměla ses koho zeptat, klidně nám zase napiš :) Martina

Ahoj Kačko,

IN mohou určitě číst i holky, které do kostela nechodí. Akorát je tedy náš časopis zaměřený na věřící holky, takže tam můžou být věci, kterým nevěřící člověk nebude množná tolik rozumnět. Píšeme ale i spoustu článků, které se přímo víry netýkají a těm porozumí každá slečna :)

Píšeš, že nejsí ani věřící, ani nevěřící. Možná jsi hledající? A co dělat? Máš možnost někoho se zeptat na věci, které by tě ohledně víry zajímaly? Nepíšeš, kolik je ti let, ale kdybys měla příležitost začít chodit někam na náboženství a o víře se něco dozvědět, mohlo by to být super. Samozřejmě také četba a samostudium ti mohou pomoct. Doporučujeme YOUCAT, je to edice knížek katechismu katolické církve přímo pro mládež. U nás ji vydalo Karmelitanské nakladatelství. První a základní je ta se žlutou obálkou. Další jsou pak pro různé svátosti a modlitby. Pokud jsi nějakého mladšího věku a nikdy ses s věcmi ohledně křesťanství nesetkala, můžeš zkusit pro začátek nakouknout do YOUCATu pro děti. Ohledně otázek a odpovědí týkajících se víry je pro mladé určená i knížka Tweetuj s Bohem (nakladatelství Paulínky).

A kdyžtak nám můžeš napsat zase do poradny :) Martina

Ahoj Anno,

díky za tvoji otevřenost a důvěru k nám.

To, že sis jednou zkusila jednou zakouřit trávu, sice není nic chvályhodného, ale asi bych to na druhou stranu neviděla jako něco dramatického. Samozřejmě v INu takové věci rozhodně neschvalujeme a nedoporučujeme, ale jsi dospělá, chápu, že jsi asi byla zvědavá a naskytla se ti příležitost něco takového vyzkoušet, tak jsi ji využila. Zřejmě není potřeba zpovídat se z toho, že jsi jednou zkusila vykouřit malé množství trávy.

Mnohem větší problém bych viděla právě ve tvém úmyslu kouření opakovat a navíc kvůli kamarádovi. Je pravda, že po jednom zakouření marihuany se nikdo nestane závislým. Chtěla bych ovšem zdůraznit, že i příležitostné kouření může vést k oslabení vůle a podlehnutí závislosti. Takové to kamarádské "Dej si taky." se může často zvrtnout. Občasné kouření bych považovala jako pokoušení toho, co ještě zvládnu: Dám si jednou. Dám si podruhé. Dám si trochu víc, protože před tím mi to přece nic neudělalo. Dám si ještě, protože kamarád si přece dává taky... Pomalu se člověk může začít dostávat do spárů závislosti, ani si neuvědomuje jak. Nebezpečím je právě ten sociální tlak, kdy si jdeš zakouřit s někým, kdo kouří. Např. spousta lidí se takhle naučí kouřit v práci (klasické cigarety), aby jim neutekly věci, které se řeší o kuřáckých pauzách, a aby nebyli vyloučení ze kolektivu. Často z toho přestane být jen kouření v práci a je tu závislost.

Mám z tvého dotazu pocit, že to chceš dělat jen kvůli kamarádovi. Nepovažuji to za správné uvažování. Máš strach, že tvůj kamarád bude smutný, protože s ním nesdílíš kouření. Kamarádství je vždycky oboustranná věc, která vyžaduje i komunikaci a pochopení i respektování toho druhého. Pokud by kamarád nedokázal pochopit, že kouřit nechceš, zvážila bych, jak je to dobrý kamarád.

Je naprosto v pořádku mít kamarády, kteří jsou úplně jiní. Takové přátelství nám může mnohdy otevřít obzory, ukázat nám nové věci atd. Je ovšem potřeba umět rozlišovat, jestli to jsou věci, které jsou pro nás opravdu dobré a přínosné. Dost často nás kamarádi můžou strhnout na špatnou stranu a my se necháme, protože nechceme být vyčlenení z kolektivu. Uvádíš, že je ti devatenáct, takže jsi dost stará na to, abys dokázala vyhodnotit, jak je pro tebe toto přátelství přínosné a nakolik jsi ochotná risknout, že občasné kouření může snadno přestat být občasné a zajít až k závislosti. My doporučujeme takové věci neriskovat a radši se jim vyhýbat.

Myslím, že byste určitě s kamarádem dokázali najít nějaké vhodnější společné zájmy. Třeba si můžete oba najít nějaký nový koníček, který budete sdílet společně a bude zdravější a bezpečnější. Hudba, koncerty, výstavy, četba, filmy, kino, seriály, sport... Existuje obrovská nabídka. Určitě ve svém okolí najdete spoustu věcí, které můžete sdílet a budou vás bavit oba. Píšeš, že si spolu rozumíte, tak věřím, že je možné, abyste si spolu rozumněli i bez kouření :) Martina

Milá tazatelko,

dělat si v Bibli poznámky není nic špatného. dělá to mnoho lidí. Dokonce na to mají i různé barvy, aby si označovali stejně verše podobného rázu. Kéž tedy Bibli jako Boží slovo miluješ. Než si v ní začneš číst, nauč se vždy začít modlitbou: Bože, daruj mi, prosím, svého Ducha, ať Tvému slovu dobře rozumím.

Milá K,

díky za důvěru.

Ve zpovědi říkáme ta hříchy, na které si vzpomeneme. Nikdy neřekneme všechny, protože si ani všechny lehké nepamatujeme.

Průšvih by byl, kdybychom vědomě neřekli jasný těžký hřích. Ty jsi se tedy vyznala v pořádku, můžeš být klidná. Někdy holt naše pocity zcela nekopírují to, co bychom měli prožívat - radost z odpuštění. Pak musí nastoupit rozum, která nás usměrní.

Hlavní hříchy - jedná se o seznam lidských sklonů, ze kterých všechny hříchy pramení. Dají se tedy chápat jako množiny podobných hříchů. Jedná se o: pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, hněv. Hříchem se stávají tehdy, když jim propadneme. Tedy u lenosti jde o hřích tehdy, když vědomě zanedbáváme povinnosti, když si vše omluvíme, na Boha nemáme čas.

Hrát flašku, bych nedoporučoval. Je to hra, která pak někdy vede i jednání, které by bylo už hříchem - svlékání před druhými.

Když si myslíš, že pochopil kněz špatně Tvé vyznání, nic se neděje. Odpouští Ježíš. Kněz ti může poradit, když se ho na něco zeptáš. 

Miluj Pána Ježíše, snaž se s ním setkávat v modlitbě. To povede i k tomu, že poznáš, že svět je zatížený hříchem, bolestí, utrpením, ale má veliký smysl - je to naše cesta do nebe; celý svět je pro nás darem Božím.