Milá tazatelko, na videích se toho dá vidět, ale ne vše je skutečnost.

Pán Ježíš i dnes uzdravuje. Například se dějí zázraky uzdravení v Lurdech. Pokud církev prohlásí nějakého člověka blahoslaveným či svatým, vyžaduje se také zázrak Boží na přímluvu toho člověka. Je to jakési Boží potvrzení, že onen člověk je v nebi. Někdy se uzdravení dějí i při modlitbě. Církve ale dobře ví, že se dějí spíše v tichu a ne veřejně a na povel nějakého guru. Takže na taková videa a "večery uzdravení" pozor.

Podobně církev zná i službu vysvobození od posedlosti - exorcismus. Avšak ten může dělat jen biskup nebo kněz jím pověřený. A dobře vím, že exorcismus sice chce kdekdo, ale ve skutečnosti většinou jde o psychické problémy a ne posedlost.

A nyní k poslední části Tvého dotazu. Co lidé, pokud jsou uzdraveni od Boha, prožívají? No osvobození, úlevu, vnitřní pokoj. V jejich životě se změní něco, co sami změnit nemohli.

Z toho, co jsem napsal, je zřejmé, že nejdůležitější uzdravení je uzdravení nitra člověka, osvobození od hříchu. Ano, člověk, který je úzkostlivý, může u Boha nalézt pokoj a klid, protože si uvědomí a prožije, že je jeho život v rukou Božích. Pokud je někdo věřící, přistupuje k eucharistii a ke svátosti smíření, je dobré si uvědomit, že tyto svátosti jsou nejintenzivnějším setkáním s Ježíšem, který uzdravuje. Pokud někdy vnímáme, že potřebujeme pomoc Boží, proč po přijímání eucharistie nevyslovit modlitbu: Ježíši, prosím, uzdrav ve mě to, co je nezdravé. A u zpovědi podobně. 

Bůh dobře ví, co nám prospěje. Jednou uzdravení, jindy nesení kříže obtíží. 

Nakonec i svatý Pavel to říká (2 Kor 12, 7nn):  "A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.

8Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,

9ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

10Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný."

Ahoj, naše poradna sice primárně slouží pro naše INové čtenářky tak do 20let, ale myslím, že tuto otázku může člověk řešit vlastně kdykoliv, když začne s někým chodit. Píšeš, že chodíš s nevěřícím klukem, který se ale rád do všeho s tebou zapojuje, jen nebývá iniciátorem. Myslím si, že to tak bývá ale i u věřících kluků nebo mužů. Iniciátorem obvykle u různých akcí i výletů bývají asi spíše holky nebo ženy. Co se týká přednášek na nejrůznější témata o vztazích, zkus se obrátit na Centrum pro mládež, které u vás působí nejblíž (pokud nevíš, stačí zadat na netu) a myslím si, že nějaký program a témata, o které bys stála, tam najdeš. Ale sama za sebe si myslím, že nejlepší je vždycky si o všem spolu popovídat, vysvětlit si různé věci. Ocenila bych např. to, že ti tvůj kluk řekl a přiznal, že nemá podobné návyky z domu a neví, jak to má dělat a rád se zapojí... Víš, ani v manželství není všechno vždycky dokonalé, jsou různé problémy i rozdíly, ale tím, že si spolu o nich dva lidé povídají a rozebírají různá řešení, s úctou jeden ke druhému, se právě navzájem obohacují a mohou společně růst a věřím, že Pán jim k tomu s velkou láskou žehná. V manželství, ale už i  když s někým chodíš, je to hlavně o komunikaci, o přijetí toho druhého i s tím, že není ve všem podle našich představ. A druhé člověka nepředěláš. Ledacos se může změnit, ale žádné knížky a přednášky asi nikoho nezmění o 180 %. Každý z nás je originál, má svoje dobré ale i horší stránky a vlastně celý život se s nima učí nějak pracovat. A partneři se o spoustu věcí mohou v manželství podělit a není na tom vůbec nic špatného, naopak. Snad ti toto krátké zamyšlení trošku pomohlo. Z redakce ti přeji požehnaný postní čas. M.

Milá tazatelko, to, co popisuješ, není něco neobvyklého. Je to prostě útočení pokušení. To, co jsi dělala malá a bez znalosti, jistě nebyl hřích, i když to bylo špatně. Hřích musí být dobrovolné a vědomé. Máme žít nyní, ne v minulosti či budoucnosti, teď je chvíle, kdy máme žít s Pánem. Minulost patří do Božího milosrdenství a budoucnost do jeho lásky.  Ale jak nyní z toho pokušení, viď? Prostě nejlépe je s vtíravými myšlenkami pohrdnout vykašlat se na ně. Aby to šlo, je vhodné zabavit mozek v tu chvíli něčím jiným. Třeba počítat ovečky...

Hlavně: neboj se. Je dobré bojovat a nepodlehnout pokušení, ale i kdyby se stalo, Bůh rád odpouští. A pak, přemýšlíš o mnoha věcech - třeba ta spása rodiny. Jsou to otázky, kdy musíme vše vložit do Božíh lásky a milosrdenství. Spolehnout se na Boha. Jednoduše střelnou modlitbou je svěřit Bohu a přestat se o to zajímat. Jinak to nejde.

Myslím, že by ti moc pomohlo, kdyby ses přihlásila někde v centru pro mládež na kurz animátorů nebo jiný kurz. Poznáš nové věřící kamarády a prohloubíš se ve víře. Bůh nás má rád, proto nemusíme žít v křeči a obavách, ale jako jeho milované děti.

A ještě jednu radu. Máš někoho, s kým si můžeš o sobě povídat? Maminka, babička, kněz? Je to moc dobré, najdeš-li někoho. Třeba kněze na centru života mládeže. 

Milá tazatelko, o novém dokumentu z Vatikánu o žehnání se hodně diskutuje a sám Vatikán k němu už vydal další vysvětlující zprávu. Z toho je vidět, že je to dokument trochu nepovedený. V církvi se žehná především v liturgii nebo se žehná a je to tzv. svátostnina (žehnání snoubenců, žehnání křížků...). Ale je přece žehnání k lidem obecně - třeba na konci mše svaté. Pak máme žehnání rodičů dětem. Žehnání popelcem, žehnání svící na sv. Blažeje - k tomu může přijít každý člověk (hříšný, lidé žijící různě zmateně - rozvedení a znovu seznadní....prostě kdokoliv, třeba i lidi, kteří žijí spolu i sexuálně jako dva homosexuálové - tedy podle Bible špatně). Žehnání bytu a těm, kdo v něm žijí. Bůh rád žehná každému člověku, ale ono Boží požehnání musí člověk také přijmout - třeba jako cestu k vymanění se z hříchu. To chtěl říci zřejmě autor onoho dokumentu. Ale dokument není přesně napsaný a pak novináři z něj udělali, že je to dokument o žehnání homosexuálním párům a rozvedeným žijícím v novém svazku. Pro svou nejasnost mnoho biskupských konferencí ze světa - třeba z Afriky - konstatovali, že ho neberou vážně.

Milá tazatelko, to, co popisuješ se mladým lidem stává. Jak píšeš, může to být i projev úzkostlivého svědomí. Osobně se domnívám, že vzhledem k věku půjde spíše o to, že své svědomí potřebuješ dobře vytrénovat. Svědomí je sice hlas Boží v nitru člověka, ale je to také úsudek rozumu, který rozhoduje zcela logicky: zde je zákon Boží a zde moje jednání = jednám buď podle Božího zákona a tedy dobře nebo moje jednání je proti Božímu zákonu a tedy je špatné - hříšné. Jakmile jdeme do podrobností jednání, není tak jednoduché poznat, co se s Božím zákonem shoduje a co je proti. Proto zvláště mladý člověk potřebuje pomoc druhých, aby se zorientoval a svědomí dobře trénoval.

Co konkrétně doporučuji

Máš-li strach, že stále jednáš špatně, je to hloupost a nesmysl. Bůh tě má rád. Doporučuji číst Písmo a vyhledávat místa, která ti pomohou prožívat, že tě Bůh má rád, že se o tebe stará a že ti jistě vše odpouští. Neboj se i prosit v modlitbě: Bože, prosím, kéž poznám, že mě máš rád.

Doporučuji Ti najít kněze, který pochopí tvé niterné boje, a pomůže ti se orientovat. Ptej se ho a jeho rady pak poslouchej! Aspoň nějakou dobu, to je léčba. Když se ho zeptáš, co je hřích a co není, když se s ním budeš bavit o svých pocitech atd., pak jednej podle jeho rad. 

A k tomu, co se Ti stalo po zpovědi. Hříchem může být jen to, co vím, že jsem konkrétně udělal špatného, ne pocit, ne myšlenka. Myšlenka je hříchem jen tehdy, když je špatná a když se rozhodnu, že s ní souhlasím.

Více jsem o tomto tématu jsem psal v knížce, která je stále možná koupit jako e-kniha:

Jan Balík: Máš na víc.

https://www.kosmas.cz/knihy/184249/mas-na-vic/

A ještě rada pro první pomoc

Pokud tě cokoliv zneklidní, budeš mít pocit, žes hrozně zhřešila atd., hned v duchu řekni: Pane, prosím, odpusť mi. A přestaň se tím zaobírat. Pokud jsi udělala něco špatně, je ti odpuštěno, pokud ne, tak jsi se malinko pomodlila a to je dobře.

Milá tazatelko, pán Ježíš maso zvířat normálně jedl. Například beránka na Velikonoce. Jeho následovníci - křesťané - tedy maso vždy jedli. Moc pěkně o tom je naspáno v Bibli v Novém zákoně ve Skutcích apoštolů 10: "V tom k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr odpověděl: „To ne, Pane! Nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného.“ Ale hlas k němu promluvil znovu: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“ Starý zákon považoval za nečisté některé druhy zvířat, ale vidíme, že pán Ježíš v tom má jasno: vše je stvořeno Bohem pro člověka.

Dnes je ve světě moderní vegetariánství, veganství... ale křesťan je člověkem svobodným, který ví, že vše je darem Božím. Proto ví, že může jíst vše, ale ke všemu se zároveň chová s úctou a šetrností: neplýtvá potravinami, nevyhazuje potraviny, jí vše, i když mu to nechutná, dokáže se také zapřít - postit se z lásky k Pánu.

Milá tazatelko, postinor může způsobit miniinterupci, vypuzení oplodněného vajíčka z těla ženy, tedy zabití nevinného člověka. Takový prostředek je tedy proti 5. přikázání - nezabiješ! Jeho použití je tedy hříchem a to jistě těžkým - riziko zabití. Je vidět, žes to jako hřích vnímala, když jsi s tím byla u zpovědi. Bůh ti jistě odpustil. Bohu díky, že je plný milosrdenství. A je to i připomínka toho, že do svatby je nejen správné, ale i moudré žít v sexuální zdrženlivosti, tedy bez sexu. Až se jednou rozhodneš pro nějakého muže, aby se stal otcem tvých a vašich dětí, pak bude čas na svatbu a společné sdílení lásky i v sexualitě. Některé hříchy, například dokonaný potrat, odpadnutí od víry atd. jsou vyhraženy k odpuštění biskupovi a knězi, kterého pověří. Proč? Aby se ukázalo, že se jedná o vážné činy proti Bohu. Aktuálně je to tak, že potrat může odpouštět každý kněz. Má ale kajícníka poučit o vážnosti a udělat vhodné pokání.

Milá zatazelko, věř Bohu, který odpouští, ale také ukazuje správnou cestu.

Milá tazatelko, myslím, že je právě doba, kdy najdeš někde kolem sebe přípravu na biřmování. Je to čas, ve kterém více poznáš Pána Boha a jeho lásku k nám. Zároveň je to i období, kdy se nad vírou budeš více zamýšlet a leccos pochopíš. V každé větší farnosti přípravy na biřmování probíhají. Nesouhlasit je snadné. Ale pochopit proč Ježíš něco učí, proč církev je Bohu věrná a některé činy nazývá dobrými a některé špatnými, to vše vyžaduje určité hledání. Znáš YOUCAT nebo TWEETUJ s BOHEM? Obě super knížky pro mladé lidi.

Bůh nás má rád a proto nás učí cestě dobra. Kolem nás je ale mnoho odlišných názorů, dokonce i lidé, kteří tvrdí, že jsou věřící, učí něco, co je sice líbivé, ale odporuje Bibli. Takový je kolem nás svět. Proto je pochopitelné, že některé věci ti dělají obtíž. Doporučuji: často se modli k Duchu svatému o dar víry, naděje a lásky. A pak čti evangelia a víru studuj, třeba z knížek, které jsem výše označil. Postupně mnohé pochopíš a zjistíš, že v církvi je skutečně živý Bůh, který vede lidi k dobru. A je moc dobře, když se zapojíš do nějaké skupiny mládeže či spíše studentů.

Milá tazatelko, společenství je třeba hledat a klidně začít jezdit pravidelně na nějaké Diecézní centrum života mládeže nebo okolní farnost. V naší vlasti není církev tak veliká, že každá farnost může vůbec spolčo mládeže mít. Takže hledej někde jinde. To, co pak načerpáš někde jinde, tak to přineseš jednou do své farnosti.

Milá Míšo, zůstávat v myšlenkách u nějakého hříchu a představovat si, jaké by to bylo, kdybych ho udělal...to není dobré. Je to jako škrtat sirkama na stohu slámy a odhazovat je. Nemusí se stát nic, ale může stoh také chytnout.

Popisuješ běžné pokušení, které nám ďábel našeptává. Vlastně závidět tak trochu těm, co si mohou zahřešit. Ale pozor: hřích není sranda, ale je to vážná záležitost, která poškozuje náš život. Hřích můžeme vnímat jako zavirování mobilu. Hřích je jako černá skvrna na šatech, zohyzdění tváře.... Ano, lidé si z hříchů moc nedělají, ale pak jsou jejich životy nejednou ponořeny do otroctví hříchu.

Pokud se ptáš na to, zda je třeba se z takových hříšných myšlenek zpovídat, tak doporučuji spíše ano. Prostě říci, že jsem myslela na hříchy.

Ještě bych Ti rád nabídl jednu radu. Je moc dobré, když bude číst pěkné knihy, životopisy svatých...tak dostaneš do mysli dobré podněty a budeš spíše přemýšlet o dobru, o svatosti, o Boží lásce a ne o hříších. Životopisů svatých je dnes mnoho, třeba jsou super romány od Wilhelma Hünermanna.