MIlá anonymko,

nezabránit tomu, že si kamarádka koupila sošku Buddhy není žádný hřích.

Každý je zodpovědný za své chování. A napomenout druhého, když jedná špatně a hříšně? To můžeme, dokonce někdy musíme. Ale když se jedná o těžké hříchy (např. by se někdo chystal na potrat). 

Vlastně spíše než napomínat, bychom se měli snažit druhému vysvětlit, proč je něco špatně a nabídnout mu pomocnou ruku. Jak se pak ale rozhodne, to je na něm.

Zkus se s kamarádkou pobavit, proč si sošky kupuje, co to pro ni znamená. Pak ji řekni o své lásce k Ježíšovi.

Milá Zmatená,

článek, který jsi četla je zcela vymyšlený a neseriózní. Jen nahání strach a mate naivní lidi.

Na druhé straně, myslím, že bychom měli vyslovovat jen to, co dává smysl a víme, co ta slova znamenají.

Malinká rada: je dobré číst kvalitní věci. Existuje jich hodně. Navrhuji heslo: čtu jen super kvalitu, protože na ostatní nemám čas. V INu lecjaké knihy doporučujeme.

Milá AAA,

neděli máme věnovat více Bohu a bližním a pokud možno nedělat běžné práce, co děláme přes týden. Učit se a dělat úkoly je v neděli možné, ale je lepší to udělat v sobotu a neděli prožít více v klidu. Učit se v neděli hřích není.

Pokud jsi nevěděla, že něco je těžký hřích, těžký hřích to nebyl. Můžeš tedy k přijímání, ale jakmile jsi se dozvěděla, že jde o těžký hřích, je vhodné jít ke zpovědi.

Těžký hřích je VĚDOMÉ a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci.

Číst máme to, co je kvalitní, obohacující. Kdo čte cokoliv nebo čte divné věci, ten se podobá tomu, kdo jí zkažené jídlo nebo přímo jedovaté.

Konkrétně na tvůj dotaz. Číst knížku, kde je vykládání karet, nadpřirozené jevy atd. hřích není. Je ale vhodné si položit otázku: Když čteš takovou knížku, čteš kromě toho i něco super dobrého a kvalitního? Rodiče či pan farář Ti jistě hodně pěkných a hodnotných knih poradí. Nakonec i my v INu občas nějakou knihu doporučujeme.

Milá W,

ptáš se zřejmě na jakési metody či praktiky, které někteří nabízejí, jako zajímavou zkušenost.

Avšak je dobré před těmito metodami varovat. Mohou uškodit psychice člověka, mohou dovést až do kontaktu se zlým duchem.

Člověk je jednota duše a těla a nemá dělat nějaké jiné pokusy.

Zda je to hřích? Pokud jsi nevěděla, že to není dobré, tak to hřích není. Kdo by ale věděl, že to není dobrá praktika, a přesto to dělal, a tím se vlastně oddaloval od Boha, pak by to hřích byl.

Ještě poznámku. Lidé dnes vymýšlejí kdeco. Katolická církev zná možnost postupného sjednocení s Bohem, zdravou a pravou mystiku. Do ní člověk vstupuje vytrvalou meditativní modlitbou. Kdo se začne modlit, ten se postupně dostává více k Bohu a pak začne ponenáhlu vnímat svět jinýma - Božíma očima.

Milá K.,

je krásné, že se o předmanželskou zdrženlivost snažíte a učíte se jí. Během života přijde mnohokrát vhod.

Z tvé otázky malinko vyplývá, že sice spolu nemáte sex, ale mazlíte se po těle až tak, že u tebe nebo spíše u chlapce dojde k orgasmu. No, tak takové jednání není správné. Už je za hranicí toho, co je zdrženlivost. Jedná se o předehru k sexuálnímu spojení.

Možná, ale dojde k orgasmu a vy nic takového, jak píši výše, neděláte. Jen jste spolu a oblečeni a přesto dojde k orgasmu (spíše u chlapce). Pak by to hřích nebyl, protože to nechcete a zvlášť mužské tělo někdy reaguje jinak, než jak si přejeme.

Doporučuji vám, pročíst si nějakou dobrou publikaci o lidské lásce a lidském těle a jak to zamýšlel Bůh.

Mohu nabídnout:

Jan Balík: Máš na víc. Paulínky

Kateřina Štastná: Umíš v tom chodit, Paulínky

West: Teologie těla pro začátečníky, Paulínky

nebo stránky www.lpp.cz

Milá X,

1) Ano. Když si nepamatuješ, pak řekneš třeba "vícekrát".

2) Ano, bylo ti odpuštěno. Bůh dobře ví vše, i když to kněz nepochopí.

3) Na to neexistuje nějaká přesná míra. Má se za to, že lež a krádež se stává těžkým hříchem, když těžce druhého poškodí. Tak třeba pomluva v novinách, která někomu zničí kariéru. Krádež majetku, která vrhne rodinu do nedostatku.

4) To se nemůže stát. Těžký hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího přikázání ve velké věci. A velkou věc dobře víme, že jsme udělali. Těžký hřích je prostě strašný průser a dobře o něm víme. Svědomí se nám ozývá.

PS z redakce: Tvůj dotaz tu máme teď poprvé, takže se předtím zřejmě opravdu neodeslal. Je dobře, že ses připomněla :)

Milá Sandro,

myšlenky nás trápí. Jsou jako otravné mouchy. Je třeba učit se rozpoznávat, jaká myšlenka je špatná. Tu ihned, jak to děláš, odmítneme, pohrdneme jí, prostě na ni přestaneme myslet. Pokud se nám myšlenka jeví jako dobré, můžeme v ní pokračovat. Myšlenka není hřích, ta nás prostě napadne. Hřích by bylo až to, když špatnou myšlenku přijmeme a souhlasíme s ní, či souhlasíme se špatným jednáním, které nám vnuká.

Máš-li zájem, hodně jsem o tom psal v knížce: Jan Balík: Máš na víc. Paulínky.

Milá Liso,

děkujeme za důvěru.

Bůh je láska a ne trapitel. Můžeš si být jistá, že nic z toho, co uvádíš, není hřích. Spíše je to známka, že se snažíš jednat dobře a zároveň o svém jednání přímýšlíš.

Máme druhé upozornit na vážný hřích, ale jen tehdy, když o něm víme zcela jistě, když je naděje, že nás uposlechnou. Nesmíme se ale stát někým, kdo stále jen někomu něco vytýká. Tím bychom ničeho nedosáhli.

To, že jsi odpovídala na otázky vyznání víry není nic špatného. To, že jsi přemýšlela o víře také ne.

Myšlenky nás napadají a my se učíme rozlišovat, které jsou dobré a které špatné. Ty špatné na první pohled odmítneme, jako jsi udělala a je to. Prostě na ně přestaneme myslet.

Milá neznámá,

zajímavá otázka. Nejsme proroci, takže nevíme, zda tvoje kamarádka bude dobrou kmotrou na biřmování. Na druhé straně kmotra by měla být vzorem, pomáhat radou a modlitbou, ale stejně bude život z víry na Tobě. Asi nejdeš k biřmování teď, třeba až za rok. Tak uvidíš, jak bude váš vztah pokračovat. Klidně si ji za kmotru vyber.

Když jste si blízko, tak by bylo také vhodné jí říci, že tě mrzí, když dělá něco nedobrého - třeba, že se napije. Kamarádi si navzájem pomáhají, ale někdy i s láskou napomínají.

Milá Marolínko,

svátosti vyžaduji fyzický kontakt, proto zpověď nejde přes telefon. Je ale možné domluvit se s knězem na vhodné době nebo ho přímo pozvat k sobě domů. Samozřejmě po dohodě s rodiči. Kněží běžně k nemocným a seniorům dochází.