Milá Ivčo,

jak začít s křesťanstvím? Dobrá otázka. Je třeba začít poznávat osobu Ježíše Krista. To se děje především v srdci člověka. Zkus si s ním povídat - tomu se říká modlitba. Například: Pane Ježíši, pokud existuješ, prosím, dej se mi poznat.

A pak si opatři Nový zákon a začni číst třeba evangelium podle Lukáše. Tam se o Ježíšovi dozvíš mnoho zajímavého.

A do třetice. Je dobré vyhledat nějaké další mladé věřící. Víra se vždy žije s druhými.

Milá tazatelko,

zda je hřích vybarvovat mandaly? Řekl bych, že to hřích není, ale zároveň musím konstatovat, že existuje jistě daleko lepších možností, jak křesťan může trávit čas. Vem si, že by nějaký budhista vybarvoval postavy svatých. Závěr: vybarvíš-li si občas nějakou mandalu a bereš to jen jako hezkou grafiku (a ne jako meditaci a pronikání do božstva), proč ne, ale jinak hledej jiné možnosti, jak se rozvíjet.

Duchovní přijímání je modlitba touhy, nejedná se o přijímání eucharistie. Proto se před touto modlitbou nemusí dodržovat hodinový půst jako před přijímáním eucharistie. Nemusí! Dobrovolně, třeba v době koronaviru, kdy na mši někteří nemohou a místo toho sledují liturgii na obrazovce, může být hodinový půst projevem úcty a zbožnosti. Ale jde o dobrovolný úkon lásky k Ježíšovi. 

Ahoj,

nejít v neděli k přijímání není velký hřích. Přijímání Ježíše v eucharistii je něco mimořádného a vyžaduje čisté srdce. Hříchem by tedy bylo jít k přijímání po nějakém těžkém hříchu, ze kterého se člověk ještě nevyzpovídal. Je tedy v pořádku za takových okolností v neděli k přijímání nejít. Moc ale doporučuju pravidelnou zpověď i přijímání jako takovou duchovní posilu. Pokud je to tedy možné.Teď v období karantény je poněkud obtížné se k přijímání i ke zpovědi dostat. Kněží sice nabízí různé individuální možnosti svatého přijímání a svátosti smíření, ale ne vždy je to pro všechny dostupné. Jestli máš ale ve svém okolí nějakou takovou možnost, využij ji. Klidně i přijímání ve všední den.

Martina

Milá tazatelko,

duchovní svaté přijímání je způsob modlitby, proto může tuto formu používat každý, i ten, kdo má hřích. Skutečné přijímání Ježíše v eucharistii, to je opravdu něco mimořádného a vyžaduje čisté srdce.

Milá Adélo,

je moc dobře, že přemýšlíš. Víra v Ježíše není přijmout nesmysly, ale rozumem a vůlí přitakat Boží pravdě. A tu poznáváme postupně. Starý zákon je Boží plán spásy, který Bůh uskutečňoval v konkrétních historických a etických etapách lidstva. Bůh je pedagog, který jde postupně. Proto ve Starém zákoně nacházíme mnoho věcí, které jsou dobové. Ježíš naplnil zákon - tedy zákon lásky, desatero a smysl Božího jednání, které bylo přeci jenom ještě ve SZ jaksi zatemněno, bylo nejasné. Zákon chápaný jako systém příkazů a zákazů, který dal Mojžíš pro Izraelity, ten přestal existovat, když Ježíš podstoupil oběť za nás lidi - byl přece po Ježíšově smrti několik desetiletí zničen Jeruzalémský chrám. Proto jsme svobodní od mnoha příkazů SZ. Ježíš naplnil vše do nejvyšší míry, ale zároveň naplnil to, co bylo vždy jen a jen Boží a ne to dobové a lidské.

Milá Lído,

Boží slovo v sobě nese základní informaci pro člověka: Bůh Tě má rád a chce Ti darovat věčný život. Proto Ti ukazuje i cestu, jak se do nebe dostat. Jak? Věřit v Ježíše - Božího Syna a konat jeho vůli, naplňovat přikázání. Boží přikázání ale není nějaký Boží naschvál na člověka. Boží přikázání (lásky, Desatero) není nic jiného, než jasný návod k použití lidského života. Buď takový návod respektujeme a žijeme naplno, nebo na návod kašleme a život sobě i druhým kazíme.

Ano, někdy se mohou Boží přikázání jevit jako obtížná. Jsme přece lidé slabí a hříšní. Takže závěrem: je třeba brát Boží přikázání vážně a zároveň se dovolávat Božího milosrdenství - Boží lásky, která ráda odpouští. Nemusíš se bát. Bůh Tě má rád. Snaž se s Bohem potkávat v modlitbě a svátostech, pak uvidíš, že i jeho cesta přikázání je snadná, uskutečnitelná, i když někdy se na ní někdy člověk zapotí.

Ahoj Lily,

občas nám takhle utkví v hlavě nějaká písnička a my se jí nemůžeme zbavit. Stává se to dost často. Dokonce je pro to název: ušní červ. Někdy je to super, když si pobrukujeme nějakou pěknou melodii, většinou je to ale pěkná otrava, když nám v hlavě zní pořád to stejné.

Přijde mi hrozně super tady ten návod: https://www.wikihow.cz/Jak-dostat-p%C3%ADsni%C4%8Dku-z-hlavy Dávám ti rovnou odkaz, protože mi přijde zbytečné ti to tu přepisovat, tak mrkni tam. Pokud se jedná o nějakou nevhodnou písničku, tak přeskoč první část a běž rovnou na část Rozptýlení.

Po pár dnech tě určitě písnička přestane otravovat. Uslyšíš za tu dobu jiné písničky, budeš myslet na jiné věci, tak mozek tuhle tu odsune někam do pozadí. Tak ať to jde! Martina

Ahoj,

povinnost účastnit se nedělní bohoslužby je vyjádřena už v Desateru a dále ji upravuje Kodex kanonického práva, takže neúčast na nedělní mši svaté je hříchem, pokud k ní člověk ale nemá opravdu vážný důvod. Například zrušení bohoslužby v okolí a nemožnost dostat se na jinou bohoslužbu nebo nemoc jsou důvody, kdy neúčast hříchem není. Právě třeba v případě nějaké nakažlivé nemoci může být dokonce naopak hříchem v takovém stavu na bohoslužbu jít a ohrozit ostatní. Takovým důvodem, proč nejít, ale není výlet apod.: Když člověk někam jede, měl by si najít nedělní bohoslužbu v okolí. Nedělní mše svatá vždy byla, je a bude základním znamením křesťanů a pro zdravého věřícího člověka je závazná.

Za nedělní bohoslužbu se považuje i sobotní večerní mše svatá slavená v předvečer neděle, takže je možné využívat i tuto možnost, pokud člověk nemá příležitost jít do kostela přímo v neděli.

V současnosti kvůli vládním opatřením spojených s koronavirem platí pro všechny věřící dispens od fyzické účasti na mši svaté. Z důvodu omezování shromažďování není reálné, aby se všichni věřící vystřídali na nedělních bohoslužbách. V tuto chvíli tedy účast na nedělních bohoslužbách povinná není a případná neúčast není hříchem. Pokud máš přesto příležitost někdy do kostela jít, využij ji. Jinak, pokud je to možné, neděli oslavte s rodinou u online bohoslužby a třeba společnou modlitbou. Různá další doporučení, jak tuto dobu prožívat, v případě zájmu najdeš na internetu na stránkách biskupství a různých farností. Třeba i na těch vašich má pan farář něco nachystáno :) Martina

Milá Lalo,

jaký je největší hřích na světě? Odmítnout Boží lásku a blízkost a odsoudit se k věčnému zavržení. Takový hřích ale nikdo neudělá najednou, ale spíše postupně do něj sklouzává jako po nakloněné rovině.