Duchovní přijímání je modlitba touhy, nejedná se o přijímání eucharistie. Proto se před touto modlitbou nemusí dodržovat hodinový půst jako před přijímáním eucharistie. Nemusí! Dobrovolně, třeba v době koronaviru, kdy na mši někteří nemohou a místo toho sledují liturgii na obrazovce, může být hodinový půst projevem úcty a zbožnosti. Ale jde o dobrovolný úkon lásky k Ježíšovi. 

Ahoj,

nejít v neděli k přijímání není velký hřích. Přijímání Ježíše v eucharistii je něco mimořádného a vyžaduje čisté srdce. Hříchem by tedy bylo jít k přijímání po nějakém těžkém hříchu, ze kterého se člověk ještě nevyzpovídal. Je tedy v pořádku za takových okolností v neděli k přijímání nejít. Moc ale doporučuju pravidelnou zpověď i přijímání jako takovou duchovní posilu. Pokud je to tedy možné.Teď v období karantény je poněkud obtížné se k přijímání i ke zpovědi dostat. Kněží sice nabízí různé individuální možnosti svatého přijímání a svátosti smíření, ale ne vždy je to pro všechny dostupné. Jestli máš ale ve svém okolí nějakou takovou možnost, využij ji. Klidně i přijímání ve všední den.

Martina

Milá tazatelko,

duchovní svaté přijímání je způsob modlitby, proto může tuto formu používat každý, i ten, kdo má hřích. Skutečné přijímání Ježíše v eucharistii, to je opravdu něco mimořádného a vyžaduje čisté srdce.

Milá Adélo,

je moc dobře, že přemýšlíš. Víra v Ježíše není přijmout nesmysly, ale rozumem a vůlí přitakat Boží pravdě. A tu poznáváme postupně. Starý zákon je Boží plán spásy, který Bůh uskutečňoval v konkrétních historických a etických etapách lidstva. Bůh je pedagog, který jde postupně. Proto ve Starém zákoně nacházíme mnoho věcí, které jsou dobové. Ježíš naplnil zákon - tedy zákon lásky, desatero a smysl Božího jednání, které bylo přeci jenom ještě ve SZ jaksi zatemněno, bylo nejasné. Zákon chápaný jako systém příkazů a zákazů, který dal Mojžíš pro Izraelity, ten přestal existovat, když Ježíš podstoupil oběť za nás lidi - byl přece po Ježíšově smrti několik desetiletí zničen Jeruzalémský chrám. Proto jsme svobodní od mnoha příkazů SZ. Ježíš naplnil vše do nejvyšší míry, ale zároveň naplnil to, co bylo vždy jen a jen Boží a ne to dobové a lidské.

Milá Lído,

Boží slovo v sobě nese základní informaci pro člověka: Bůh Tě má rád a chce Ti darovat věčný život. Proto Ti ukazuje i cestu, jak se do nebe dostat. Jak? Věřit v Ježíše - Božího Syna a konat jeho vůli, naplňovat přikázání. Boží přikázání ale není nějaký Boží naschvál na člověka. Boží přikázání (lásky, Desatero) není nic jiného, než jasný návod k použití lidského života. Buď takový návod respektujeme a žijeme naplno, nebo na návod kašleme a život sobě i druhým kazíme.

Ano, někdy se mohou Boží přikázání jevit jako obtížná. Jsme přece lidé slabí a hříšní. Takže závěrem: je třeba brát Boží přikázání vážně a zároveň se dovolávat Božího milosrdenství - Boží lásky, která ráda odpouští. Nemusíš se bát. Bůh Tě má rád. Snaž se s Bohem potkávat v modlitbě a svátostech, pak uvidíš, že i jeho cesta přikázání je snadná, uskutečnitelná, i když někdy se na ní někdy člověk zapotí.

Ahoj Lily,

občas nám takhle utkví v hlavě nějaká písnička a my se jí nemůžeme zbavit. Stává se to dost často. Dokonce je pro to název: ušní červ. Někdy je to super, když si pobrukujeme nějakou pěknou melodii, většinou je to ale pěkná otrava, když nám v hlavě zní pořád to stejné.

Přijde mi hrozně super tady ten návod: https://www.wikihow.cz/Jak-dostat-p%C3%ADsni%C4%8Dku-z-hlavy Dávám ti rovnou odkaz, protože mi přijde zbytečné ti to tu přepisovat, tak mrkni tam. Pokud se jedná o nějakou nevhodnou písničku, tak přeskoč první část a běž rovnou na část Rozptýlení.

Po pár dnech tě určitě písnička přestane otravovat. Uslyšíš za tu dobu jiné písničky, budeš myslet na jiné věci, tak mozek tuhle tu odsune někam do pozadí. Tak ať to jde! Martina

Ahoj,

povinnost účastnit se nedělní bohoslužby je vyjádřena už v Desateru a dále ji upravuje Kodex kanonického práva, takže neúčast na nedělní mši svaté je hříchem, pokud k ní člověk ale nemá opravdu vážný důvod. Například zrušení bohoslužby v okolí a nemožnost dostat se na jinou bohoslužbu nebo nemoc jsou důvody, kdy neúčast hříchem není. Právě třeba v případě nějaké nakažlivé nemoci může být dokonce naopak hříchem v takovém stavu na bohoslužbu jít a ohrozit ostatní. Takovým důvodem, proč nejít, ale není výlet apod.: Když člověk někam jede, měl by si najít nedělní bohoslužbu v okolí. Nedělní mše svatá vždy byla, je a bude základním znamením křesťanů a pro zdravého věřícího člověka je závazná.

Za nedělní bohoslužbu se považuje i sobotní večerní mše svatá slavená v předvečer neděle, takže je možné využívat i tuto možnost, pokud člověk nemá příležitost jít do kostela přímo v neděli.

V současnosti kvůli vládním opatřením spojených s koronavirem platí pro všechny věřící dispens od fyzické účasti na mši svaté. Z důvodu omezování shromažďování není reálné, aby se všichni věřící vystřídali na nedělních bohoslužbách. V tuto chvíli tedy účast na nedělních bohoslužbách povinná není a případná neúčast není hříchem. Pokud máš přesto příležitost někdy do kostela jít, využij ji. Jinak, pokud je to možné, neděli oslavte s rodinou u online bohoslužby a třeba společnou modlitbou. Různá další doporučení, jak tuto dobu prožívat, v případě zájmu najdeš na internetu na stránkách biskupství a různých farností. Třeba i na těch vašich má pan farář něco nachystáno :) Martina

Milá Lalo,

jaký je největší hřích na světě? Odmítnout Boží lásku a blízkost a odsoudit se k věčnému zavržení. Takový hřích ale nikdo neudělá najednou, ale spíše postupně do něj sklouzává jako po nakloněné rovině.

Milá nerozhodná,

ptát se, je důležité a dobré. Za otázky se nemusíš stydět. K víře v Ježíše potřebujeme druhé, kteří nám pomáhají poznat ho. Proto se neboj hovořit s maminkou, ale i dalšími lidmi. Ptej se jich, jak se modlí, jakou zkušenost s Bohem mají... Můžeš si popovídat s knězem, ke kterému chodíš ke zpovědi. A neboj se. Naopak, jsi ve věku, kdy je běžné mít takové otázky, jaké máš ty.

Bůh je plný lásky. Chce se i Tobě nechat poznat. Zkus se častěji modlit: "Pane, prosím, dej mi poznat svou lásku."

A ještě k těm ostatním bohům - modlám, nepravým bohům. Jediný Bůh je skutečný a pravý. Jak to víme? Řekl nám to o sobě a v Ježíši se stal člověkem - ukřižovaným a zmrtvýchvstalým. Lidé vždy tušili, že existuje Někdo, kdo stojí za krásou a existencí světa. Vnímali, že jinak by svět nemohl existovat. Pojmenovali ho bohem (a pak mnoha dalšími jmény). Ale neznali ho. Až se ukázal Abrahámovi a postupně i nám v Ježíši Kristu. Proto jako křesťané píšeme slovo Bůh s velkým B. Je to skutečný a pravý Bůh.

Milá Bětko,
je super, že se snažíš číst Písmo svaté. Je to náš křesťanský duchovní pokrm. Jak ji číst? Často odkazuji na krásný materiál, který je obsažen v Bibli pro mladé, kterou dostávali účastníci celostátního setkání mládeže v Olomouci. Nebo chvilku počkej a sleduj web. Redakce pracuje na jeho zveřejnění, protože se na tuto otázku v poradnách ptáte často.
A jak se učit milovat druhé lidi? Rozhodnout se pro to a snažit se. Milovat druhého, to neznamená hned ho objímat a nebo přecházet jeho chyby a hříchy. Mít rád, je přát dobro. Učíme se to celý život. Někdy se nám to nepodaří, učíme se tedy z chyb. Náš nedostižní příklad je Ježíš, v jeho slovu se učíme, hledáme a snažíme milovat druhé. A pak nám také poslouží rady druhých a zkušenosti svatých.
Hodně sil.