Milá tazatelko,

gratulujeme k tak významnému kroku Tvého života. Prožíváš chvíle, kdy se Tvé duše a Tvého života dotýká Pán Ježíš. To je nádherné.

Takové okamžiky se někdy snaží ďábel znepříjemnit. Stalo se to i Tobě. Kněží o takových rušivých momentech vědí, proto Ti zpovědník řekl, že kdybych sis později vzpomněla, že jsi na něco zapomněla, tak to máš brát tak, že Ti je vážně odpuštěno všechno a znovu to vyznávat nemusíš. 

Takže odpověď zní: Bůh Ti odpustil vše, i to, co jsi přesně nepopsala nebo máš nyní pocit, že jsi to neřekla přesně. Více se tím už nezaobírej.

U zpovědi platí, že problém nastává jen tehdy, když vím, že něco vyznat mám, a stejně to nevyznám, tedy vědomě zamlčím.

Krásné dny s Ježíšem v eucharistii.

Milá Any,

díky za dvůj dotaz. Biřmování je velká věc. Člověk se stává dospělým ve víře, tak je pochopitelné, že v tomto okamžiku chceš vypadat hezky.

Vychézela bych především z pravidel slušného oblékání a toho, jak bycho měli chodit do kostela: sukně/ šaty by měly být dlouhé minimálně ke kolenům (To bývá problém, protože většina šatů je dost nad kolena, a šaty do půlky lýtek nebo ke kotníkům nesluší všem, a sehnat něco mezitím je občas trochu oříšek.), výstřih přiměřený (určitě by neměla být vidět rýha mezi prsy), ani záda by neměla být příliš odhalená. Zahalená by také měla být ramena, ale pokd máš nějaké pěkné a oblíbené šaty s úzkými ramínky, dá se to vyřešit sáčkem, stvětříkem nebo šátkem. Určitě by to neměly být plesové šaty, ale můžeš zvolit nějaké společenské šaty, které zároveň užiješ třeba na předávání vysvědčení nebo jako host na svatbu.

Střih vybírej podle typu své postavy. Existují čtyři základní typy postavy: hruška, jablko, obrácený trojúhleník a obdélník. Podle toho se můžeš inspirovat v tom, jaké střihy šatů by ti mohly slušet. Samozřejmě je potřeba nezapomínat na to, co jsem psala výše, protože většina šatů, co ti najde internet bude moc krátkých, s velkými výstřihy a bez ramínek, což je něco, co se rozhodně nehodí do kostela. Nemusíš mít ale jenom šaty. Možností je třeba kalhotový kostýmek nebo sukně a halenka. I to je slušné, společenské oblečení. Ale pokud nemáš nějakou averzi k šatům a sukním, tak určitě zvol spíše tohle než kalhoty :)

Velikost šatů ti musí dobře sedět. Neměly by ti nikde odstávat (třeba na ramenou), ani se napínat (třeba přes prsa). Pokud bys šaty objednávala z internetu, dobře se přeměř podle tabulek velikostí a klidně si těch šatů objednej víc. Ty, které ti nebudou sedět, můžeš na většině eshopů bezplatně vrátit.

Barvu můžeš vybírat podle barevného typu pleti. Jsou čtyři: jaro, léto, podzim a zima. Každopádně vol spíš nějaké neutrální, tlumené či pastelové barvy. Určitě se nemusíš omezovat na to, abys byla v černé či šedivé. Není potřeba bát se barev, ale přiměřeně. V červených nebo neonových šatech budeš nejspíš poutat příliš pozornosti. To stejné platí o nějakých divokých šatech s výraznými vzory, které tvoří komninace velkého množství barev. Pozor taky na flitry a výrazné třpytivé zdobení.

Zároveň vybírej něco, v čem se budeš cítit dobře a pohodlně, aby sis mohla užít obřad a nemusela přemýšlet o tom, že tě někde škrtí oblečení :) Oblečení také můžeš doplnit třeba sáčkem nebo svetříkem (Bude dost záležet na počasí, ale je fajn mít něco takového připravené pro případ, že se probudíš do chladného biřmovacího rána.) a decentními doplňky. A samozřejmě pozor, aby ti někde neprosvítalo a nekoukalo spodní prádlo.

Určitě se neboj výběr šatů probrat třeba s maminkou, kmotrou, nebo kamarádkami, co jdou s tebou k biřmování.

Milá Any, moc ti přeju, abys krásně prožila své biřmování a vstoupila do křesťanské dospělosti a aby to pro tebe byl krásný den především po duchovní stránce. Martina

P.S.: Tady posílám nějaké tipy pro inspiraci. Nezapomeň ale na to, že si šaty vybíráš pro sebe podle svého typu postavy a toho, v čem se cítítš dobře a jaký máš styl. Taky hodně záleží na tom, jak vlastně šaty vypadají v reálu, protože fotky dost matou.

https://www.c-and-a.com/eu/cz/shop/saty-fit-flare-slavnostni-2125050/1?categoryId=16423 s nějakým sáčkem sladěným s barvou bot, k tomu decentní řetízek a náušnice.

https://www.orsay.com/cs-cz/prilehave-kvetovane-saty-411160526000.html Tyhle jsou na jednu stranu jednoduché, ale zase mají pěkný prvek, co je hezky ozvláštní.

https://www.orsay.com/cs-cz/volne-saty-z-upletu-530278526000.html Decentní šaty, pokud si člověk netroufá na nějaké experimenty, které udělají velkou parádu třeba s nějakým světlým psaníčkem a doplňky.

https://www.bonprix.cz/produkt/aty-s-krajkou-jemn-rova-911772/ Tyhle jsou takové jemné, holčičí. S nějakým svetříkem by mohly být parádní. Ale pokud by bylo opravdu vedro tak by určitě šly i jen tak :)

Ahoj B,

díky za spoustu dotazů. Je dobře, že se ptáš a chceš tak prohlubovat svoji víru. Pokud si někdy nejsi něčím jistá, jaký to byl hřích nebo jestli to byl hřích, neboj se zeptat kněze u zpovědi. Také moc doporučujeme mít stálého zpovědníka, ke kterému chodíš vždycky a on tě zná a vede :)

1) Bylo ti odpuštěno, můžeš jít k eucharistii, ale hřích je třeba vyznat při další běžné zpovědi.

Používáš nějaké zpovědní zrcadlo, aby ses na zpověď řádně připravila a nehrozilo, že na něco zapomeneš? Tady posílám třeba jedno od papeže Františka: https://www.biskupstvi.cz/pro-tebe-pecuj-o-sve-srdce

2) Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona. Hřích tedy přesně vzato nepoznáváme podle toho, co cítíme, ale na základě poznaného, objektivně zlého jednání, které dobrovolně konáme proti svědomí.

Těžký hřích je zásadní obrácení se proti Bohu, sobě a druhým, protože se jedná o vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona – a teď přijde to hlavní – ve vážné věci.

Podle čeho poznáme závažnou věc? Především ji můžeme vyčíst z Písma svatého. Svatý Pavel uvádí několik seznamů skutků, které tomu, kdo se jich dopustil, brání vejít do království Božího (1 Kor 6,9n, Řím 1,26nn, Gal 5, 19nn, 1 Tim 1,10). V Bibli nalezneme i hříchy, o kterých se říká, že volají k Bohu o pomstu (např. nespravedlnost vůči zaměstnanci, vražda, sodomie, nářek cizince, vdovy a sirotka; viz KKC 1867).

Těžkého hříchu se dopouští tedy ten, kdo volí objektivní zlo. Proto můžeme objektivně říci, co patří mezi činy, které jsou vnitřně těžce hříšné. Uvádět v této věci jakékoli seznamy je vždy neúplné. Pro názornost uveďme alespoň ty, které se nás mohou týkat: spoléhání se na magii, věštění, spiritismus, kartářství; zaviněná absence na nedělní mši (z lenosti či pohrdání); zabití nevinného – potrat, eutanázie, ničení lidských zárodků; zavinění rozvodu; šesté přikázání; velká krádež a velká pomluva, pokud oběť těžce poškodí; dále mnoho nespravedlností ve světě, jako vykořisťování chudých, nespravedlivě malá mzda, utiskování vdov a sirotků. Nevyjmenovali jsme všechny, ale pro představu jsme se pokusili alespoň o jakýsi konkrétní obraz. Vidíme, že těžkým hříchem zdaleka není každý čin.

Těžký hřích člověku vážně ubližuje, umenšuje jeho životní štěstí a přerušuje jeho spojení s Bohem. Hovoříme o duchovní smrti. Navrátit život může jen Vykupitel člověka, který nás svou obětí vysvobodil z otroctví hříchu. Jen On je schopen znovu vlít člověku život a uvést ho na dobrou cestu. Pán Ježíš je opravdu největší přítel člověka.

3) Nic z toho není těžký hřích. Ale snaž se především na vztahu s rodiči pracovat. Vím, že teď dospíváš, je to pro tebe náročné období, ale snaž se věci řešit v klidu, neboj se omluvit... :)

Poslední dvě věci navíc ani hřích nejsou. Chápu, že tě to asi trápí, ale tím, že sis vzala dvě cereálie ses opravdu proti ničemu neprovinila. A pokud jsi omylem spláchla vlhčený ubrousek do WC, tak to taky nebyl žádný hřích. Bylo to nevědomé, to není hřích. Hřích je spáchaný vědomě, to znamená: Vím, že je to špatně a stejně to udělám.

4) Ano, po spáchání těžkého hříchu člověk nesmí přijímat Krista v eucharistii (srov. 1 Kor 11,27nn). Z těžkého hříchu je třeba se vyzpovídat, než člověk opět může přistoupit k eucharistii. Kdo má život zatížen pouze lehkým hříchem, ten k svatému přijímání může přistoupit bez obav.

5) Aby něco bylo těžkým hříchem, musíš o tom, že se může jednat o těžký hřích vědět. Pokud jsi to nevěděla, těžký hřích to nebyl. K přijímání tedy můžeš chodit. Bylo by ale vhodné při pravidelné další zpovědi hřích zmínit.

Martina a o. Jan

Milá tazatelko B,

čteš-li Bibli, postupně poznáš, že je souborem mnoha knih s celou řadou literárních druhů - od básní k literatuře popisné. Není tedy možné vykládat vše, co je napsáno zvláště ve Starém zákoně doslovně. Jsou to obrazy. U vysokého věku mnozí vnímají, že se tím vyjadřovalo, že Bůh těm lidem žehnal. Když pak zavládl více hřích, lidem se snižoval i věk - odporovali Boží lásce. 

Milá tazatelko,

nemusíš se trápit. Bylo ti 100% odpuštěno. Takových malých hříchů naděláme... Ale těžký hřích může být spáchán jen tehdy, když víme, že nějaké jednání je těžký hřích. Mladý člověk neví všechno, učí se poznávat a rozlišovat. Těžký hřích jis tedy neudělala. Ale udělala jsi dobře, že když jsi zjistila, že nějaké jednání jsi nedělala správně, že jsi to vyznala u zpovědi. Čeho jsi litovala a co bylo vyznáno ve zpovědi, to je jistě odpuštěno. Už se tedy minulostí netrap a hurá do života s Ježíšem - někdy je to makačka a potřebujeme mít na to dostatek sil. 

Milá Verčo,

je super, že tento špatný zvyk dokážeš už nedělat. Bohu díky.

A jak s tou minulostí? Hříchem může být jen to, co víme, že je špatné. Zvláště v mládí se stává to, co píšeš. Mladý člověk, který není poučen, nemůže přece vše vědět. Takže hřích jsi jistě nedělala. Můžeš to klidně nechat být a u zpovědi to nemusíš říkat. Avšak, někdy je vhodné u zpovědi říci i to, co není přesně hříchem, ale nějak nás to trápí. Prostě to Bohu říci a hotovo. Jakoby to utopit s jeho lásce. Takže klidně také můžeš, až půjdeš příště na zpověď, přidat, že jsi to a to z nevědomosti dělala a že to i tak svěřuješ Pánu. 

Ahoj Miko,

takový klasický a nejběžnější překlad Bible je český ekumenický překlad. Zkracuje se ČEP. V něm jsou i deuterokanonické knihy, ale je potřeba to před nákupem ověřit, protože existují i vydání ČEP bez deuterokanonických knih. Pokud je Bible označená ČEP DT, tak deuterokanonické knihy má.

Pokud uvažuješ o pořízení nějaké takové Bible, tak bych ti chtěla říct o Bibli, kterou mladí lidé dostávali na Světových dnech mládeže v Krakově. Je malá, praktická, se zipem a navíc obsahuje předmluvu, jak Bibli číst, co je to Bible atd. Vzhledem k tvému věku myslím, že by se ti mohla líbit. Je to tahle: https://www.paulinky.cz/obchod/produkt/Bible-CEP-DT-mala-cervena-zip-s-prilohami-Krakov-1132.html Samozřejmě pokud bys chtěla nějakou jinou Bibli (Text ČEP je stejný, liší se jen zpracování.), tak si tu předmluvu můžeš stáhnout u nás na webu v tomto článku: https://www.in.cz/clanky/k-zamysleni/nedele-boziho-slova-rud.htm

Martina

Ahoj Zito,

díky za zajímavý dotaz. Nejdůležitější je rozlišovat, že depka není deprese a jsou to dvě naprosto odlišné věci, ačkoliv je mnozí dost často považují za jedno a totéž. Hlavní rozdíl je v době trvání a závažnosti.

Depka je krátkodobá záležitost. Je to vlastně špatná nálada, která je reakcí na nějakou událost. Špatná známka ve škole, hádka s kamarádkou nebo s rodiči... Někdy stačí třeba jen sychravé počasí a moc úkolů do školy a je tu depka. Něco takového zřejmě někdy zažil každý z nás a i takové emoce, kdy jsme třeba smutní, k nám patří. Depka však brzy přejde a člověk se zase dokáže radovat, mít veselou náladu

Deprese je oproti tomu záležitost dlouhodobá a mnohem vážnější. Jak správně píšeš, člověk v takové situaci dost často nedokáže pořádně nic dělat, pracovat nebo se starat o rodinu. V opravdu vážných případech není člověk v depresi schopen ani dbát o vlastní hygienu. Je to stav, kdy člověk necítí vůbec žádnou radost, připadá si osaměle, prožívá úzkost, pocity beznaděje... Je toho mnohem víc, ale zásadní pro odlišování od depky je to, že deprese trvá dlouhodobě, prožívané pocity jsou vážnější a jen sotva se dají najít příčiny, proč se člověk tak cítí. Deprese je nemoc a vyžaduje odbornou pomoc a adekvátní léčbu.

A jak to bude s hříchem? Člověk, který má deprese za nic z toho nemůže. Nezanedbává rodinu, modlitbu nebo třeba návštěvu kostela úmyslně, tudíž nic z toho není hříchem. Deprese je spojená s různými stigmaty, což u duševních onemocnění bývá bohužel dost časté, ale je to opravdu nemoc jako je nemoc třeba zápal plic, chřipka... Po člověku se zápalem plic nikdo nebude chtít, aby se ještě k tomu angažoval ve farnosti a byl nastoupený na mši. Pro psychická onemocnění to platí stejně. (I když to tak bohužel někteří lidé nevnímají.) Platí to hlavně v případě depresí, kdy je pro člověka často velice náročné jenom vstát ráno z postele, což jsou věci, které si někdo, kdo to nezažil, nedokáže ani představit.

U depky to s hříchem není tak jednoznačné. Hodně záleží na intenzitě. Dovedu si představit, že v situaci, kdy třeba zamilovaná slečna dostane kopačky, tak má takovou depku, že opravdu není ve stavu, aby se v tu danou chvíli věnovala třeba duchovnímu rozvoji atd. Na zpracování některých emocí je potřeba víc času, klid, chvíle samoty... Tudíž si dovedu představit, že nějaké to zanebání v případě depky nemusí být hříchem. Nechci ale říkat obecně, že každé zanedbání v depce není hřích. To by totiž mohlo snadno vést k laxnímu přístupu a k lenosti, kdy si člověk kdykoliv může říct, že se mu do něčeho nechce, ale že má vlastně asi depku, tak je to v pohodě. V případě depky může dost často naopak pomoct, že se člověk věnuje modlitbě a svěří svoje trápení Bohu, že vyrazí pomoct druhým nebo se věnuje své rodině a tak se odreaguje... (Pro jistotu připomínám, že deprese není depka, takže v takovém případě tohle nefunguje.)

Je moc super, pokud si nejsme jistí tím, jestli něco bylo nebo nebylo hřích, probrat to s knězem u zpovědi. Na to se hodí mít nějakého stálého zpovědníka, který nás zná a vede.

Martina

P.S.: Nevím, jestli se na tuhle otázku ptáš jen tak ze zvědavosti nebo kvůli nějakému konkrétnímu případu. Také je možné, že tuto odpověď čte někdo, kdo něco podobného prožívá atd. Pro jistotu dávám odkazy, kde hledat v případě nějakých psychických potíží pomoc:

https://nepanikar.eu/mapa-pomoci/ Kromě této Mapy pomoci existuje super aplikace do mobilu Nepanikař, která je takovou první pomocí v případě psychických obtíží.

https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/ Projekt Nevypusť duši zase kromě seznamu kontaktů nabízí možnost objednat si pro třídu nějaké semináře o duševním zdraví a mají super blog plný zajímavých článků.

Milá T.,

díky za dotaz. Sice jsi nenapsala žádnou otázku, na co se vlastně ptáš, ale myslím, že asi chápu, co máš na srdci. Navíc moc pomáhá, i když se třeba jen někomu svěříme. Tak moc díky za důvěru :)

Je moc super, že jsi začala brát víru vážně a že ji takhle krásně prožíváš!

Ohledně Bible bych chtěla říct, že to není historická kniha ani učebnice dějepisu, proto bychom k ní tak neměli přistupovat. Popisuje sice historické události, ale primárně je to kniha, která je svědectvím víry. Jsou tam kromě historikých událostí i příběhy, které nás mají povzbudit nebo přinést nějaké poučení... Existuje celý obor - biblistika - který se studiu Bible věnuje. Když něco čteš v Bibli, určitě se neboj dohledávat si další informace, které ti pomohou v případě nějakých nejasností nebo se zeptej v náboženství či pana faráře. Samozřejmě klidně můžeš napsati nám :)

Tady v tomhle článku: https://www.in.cz/clanky/k-zamysleni/nedele-boziho-slova-rud.htm si u nás můžeš stáhnout předmluvu z Bible, kterou mladí lidé dostávali na Světových dnech mládeže s papežem Františkem v Krakowě. (Ta konkrétní Bible se dá celá samozřejmě ještě koupit.) Jsou tam věci, které by ti při čtení Písma mohly pomoct.

Pokud jde o to, že máte v učebnici Desatero, které je jiné, než se učíš. Předpokládám, že je jiné jenom formulacemi, obsah ale zůstává, ten je totiž nejdůležitější. Jsou různé znění desatera, ale obsah se nemění. To, jak máme formulované jednotlivé body Desatera a jestli je umíme nazpaměť přesně slovo od slova, není tak důležité, jako obsah Desatera a hlavně to, jestli ho dodržujeme.

Pro něvěříci lidi je někdy těžko pochopitelné, že někdo v Boha věří, chodí do kostela a víra je pevnou součástí jeho života. I takové lidi budeš potkávat, někteří budou mít jen nějaké drobné poznámky, které třeba ani nemyslí zle. Prostě si neuvědomují, že to, co říkají, může někoho potrápit. (To mi přijde, že bude i případ tvojí paní učitelky. Víra je pro ni cizí, tak to nejspíš řekla tak, jak jsi napsala.) Jiní lidé budou proti víře zaujatí mnohem víc. Rozhodně je fajn modlit se za ty, kteří Boha neznají. Také je potřeba zajímat se o dění v církvi, dál se vzdělávat, abys pak, až budeš starší, dokázala na něco takového reagovat.

Píšeš, že nemáš skoro žádné kamarády, z čehož vyvozuju, že tě to mrzí a chtěla bys jich mít víc. Chodíš do náboženství? (Pokud ne, poptej se u vás na faře, jak je to ve farnosti s výukou náboženství.) Máš také nějakou možnost zapojit se ve farnosti do nějakých aktivit mládeže? Existují různé letní tábory, schola, společenství mládeže... Porozhlédni se, jaké máš ve svém okolí možnosti. Tam budeš mít příležitost seznámit se s dalšími věřícími mladými. Kromě toho existují Diecézní centra mládeže. Seznam je tady: https://www.cirkev.cz/cs/dczm Najdi si to ve své diecézi a sleduj, co nabízí. Teď je to sice kvůli koronaviru všechno odst komplikované, ale snad bude v létě nějaká příležitost zůčastnit se nějakého víkendového pobytu atd.

Moc na tebe myslím, abys potkala další věřící kamarády, se kterými budeš moct prožívat svoji víru. Kdybys ještě něco potřebovala, tak klidně zase napiš :) Měj se hezky a přeju krásný víkend! Martina

Ahoj,

vládním nařízením je pořád účast na bohuslužbách omezená. Je proto potřeba řídit se pokyny ve vlastní farnosti. Kneží ví, kolik lidí zhruba navštěvuje mše, takže na některé je třeba se zapsat (většinou nedělní), některé bývají volně přístupné, protože třeba ve všední dny chodí méně lidí a vejdou se tak do vládního limitu. Všechno to záleží na konkrétních farnostech a různé jsou i způsoby přihlašování.

Pokud se člověk na bohoslužbu nedostane, je možnost "účastnit" se online. Přehled vysílaných bohoslužeb najdeš na webu MseOnline.cz.

Martina