Ahoj Miko,

takový klasický a nejběžnější překlad Bible je český ekumenický překlad. Zkracuje se ČEP. V něm jsou i deuterokanonické knihy, ale je potřeba to před nákupem ověřit, protože existují i vydání ČEP bez deuterokanonických knih. Pokud je Bible označená ČEP DT, tak deuterokanonické knihy má.

Pokud uvažuješ o pořízení nějaké takové Bible, tak bych ti chtěla říct o Bibli, kterou mladí lidé dostávali na Světových dnech mládeže v Krakově. Je malá, praktická, se zipem a navíc obsahuje předmluvu, jak Bibli číst, co je to Bible atd. Vzhledem k tvému věku myslím, že by se ti mohla líbit. Je to tahle: https://www.paulinky.cz/obchod/produkt/Bible-CEP-DT-mala-cervena-zip-s-prilohami-Krakov-1132.html Samozřejmě pokud bys chtěla nějakou jinou Bibli (Text ČEP je stejný, liší se jen zpracování.), tak si tu předmluvu můžeš stáhnout u nás na webu v tomto článku: https://www.in.cz/clanky/k-zamysleni/nedele-boziho-slova-rud.htm

Martina

Ahoj Zito,

díky za zajímavý dotaz. Nejdůležitější je rozlišovat, že depka není deprese a jsou to dvě naprosto odlišné věci, ačkoliv je mnozí dost často považují za jedno a totéž. Hlavní rozdíl je v době trvání a závažnosti.

Depka je krátkodobá záležitost. Je to vlastně špatná nálada, která je reakcí na nějakou událost. Špatná známka ve škole, hádka s kamarádkou nebo s rodiči... Někdy stačí třeba jen sychravé počasí a moc úkolů do školy a je tu depka. Něco takového zřejmě někdy zažil každý z nás a i takové emoce, kdy jsme třeba smutní, k nám patří. Depka však brzy přejde a člověk se zase dokáže radovat, mít veselou náladu

Deprese je oproti tomu záležitost dlouhodobá a mnohem vážnější. Jak správně píšeš, člověk v takové situaci dost často nedokáže pořádně nic dělat, pracovat nebo se starat o rodinu. V opravdu vážných případech není člověk v depresi schopen ani dbát o vlastní hygienu. Je to stav, kdy člověk necítí vůbec žádnou radost, připadá si osaměle, prožívá úzkost, pocity beznaděje... Je toho mnohem víc, ale zásadní pro odlišování od depky je to, že deprese trvá dlouhodobě, prožívané pocity jsou vážnější a jen sotva se dají najít příčiny, proč se člověk tak cítí. Deprese je nemoc a vyžaduje odbornou pomoc a adekvátní léčbu.

A jak to bude s hříchem? Člověk, který má deprese za nic z toho nemůže. Nezanedbává rodinu, modlitbu nebo třeba návštěvu kostela úmyslně, tudíž nic z toho není hříchem. Deprese je spojená s různými stigmaty, což u duševních onemocnění bývá bohužel dost časté, ale je to opravdu nemoc jako je nemoc třeba zápal plic, chřipka... Po člověku se zápalem plic nikdo nebude chtít, aby se ještě k tomu angažoval ve farnosti a byl nastoupený na mši. Pro psychická onemocnění to platí stejně. (I když to tak bohužel někteří lidé nevnímají.) Platí to hlavně v případě depresí, kdy je pro člověka často velice náročné jenom vstát ráno z postele, což jsou věci, které si někdo, kdo to nezažil, nedokáže ani představit.

U depky to s hříchem není tak jednoznačné. Hodně záleží na intenzitě. Dovedu si představit, že v situaci, kdy třeba zamilovaná slečna dostane kopačky, tak má takovou depku, že opravdu není ve stavu, aby se v tu danou chvíli věnovala třeba duchovnímu rozvoji atd. Na zpracování některých emocí je potřeba víc času, klid, chvíle samoty... Tudíž si dovedu představit, že nějaké to zanebání v případě depky nemusí být hříchem. Nechci ale říkat obecně, že každé zanedbání v depce není hřích. To by totiž mohlo snadno vést k laxnímu přístupu a k lenosti, kdy si člověk kdykoliv může říct, že se mu do něčeho nechce, ale že má vlastně asi depku, tak je to v pohodě. V případě depky může dost často naopak pomoct, že se člověk věnuje modlitbě a svěří svoje trápení Bohu, že vyrazí pomoct druhým nebo se věnuje své rodině a tak se odreaguje... (Pro jistotu připomínám, že deprese není depka, takže v takovém případě tohle nefunguje.)

Je moc super, pokud si nejsme jistí tím, jestli něco bylo nebo nebylo hřích, probrat to s knězem u zpovědi. Na to se hodí mít nějakého stálého zpovědníka, který nás zná a vede.

Martina

P.S.: Nevím, jestli se na tuhle otázku ptáš jen tak ze zvědavosti nebo kvůli nějakému konkrétnímu případu. Také je možné, že tuto odpověď čte někdo, kdo něco podobného prožívá atd. Pro jistotu dávám odkazy, kde hledat v případě nějakých psychických potíží pomoc:

https://nepanikar.eu/mapa-pomoci/ Kromě této Mapy pomoci existuje super aplikace do mobilu Nepanikař, která je takovou první pomocí v případě psychických obtíží.

https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/ Projekt Nevypusť duši zase kromě seznamu kontaktů nabízí možnost objednat si pro třídu nějaké semináře o duševním zdraví a mají super blog plný zajímavých článků.

Milá T.,

díky za dotaz. Sice jsi nenapsala žádnou otázku, na co se vlastně ptáš, ale myslím, že asi chápu, co máš na srdci. Navíc moc pomáhá, i když se třeba jen někomu svěříme. Tak moc díky za důvěru :)

Je moc super, že jsi začala brát víru vážně a že ji takhle krásně prožíváš!

Ohledně Bible bych chtěla říct, že to není historická kniha ani učebnice dějepisu, proto bychom k ní tak neměli přistupovat. Popisuje sice historické události, ale primárně je to kniha, která je svědectvím víry. Jsou tam kromě historikých událostí i příběhy, které nás mají povzbudit nebo přinést nějaké poučení... Existuje celý obor - biblistika - který se studiu Bible věnuje. Když něco čteš v Bibli, určitě se neboj dohledávat si další informace, které ti pomohou v případě nějakých nejasností nebo se zeptej v náboženství či pana faráře. Samozřejmě klidně můžeš napsati nám :)

Tady v tomhle článku: https://www.in.cz/clanky/k-zamysleni/nedele-boziho-slova-rud.htm si u nás můžeš stáhnout předmluvu z Bible, kterou mladí lidé dostávali na Světových dnech mládeže s papežem Františkem v Krakowě. (Ta konkrétní Bible se dá celá samozřejmě ještě koupit.) Jsou tam věci, které by ti při čtení Písma mohly pomoct.

Pokud jde o to, že máte v učebnici Desatero, které je jiné, než se učíš. Předpokládám, že je jiné jenom formulacemi, obsah ale zůstává, ten je totiž nejdůležitější. Jsou různé znění desatera, ale obsah se nemění. To, jak máme formulované jednotlivé body Desatera a jestli je umíme nazpaměť přesně slovo od slova, není tak důležité, jako obsah Desatera a hlavně to, jestli ho dodržujeme.

Pro něvěříci lidi je někdy těžko pochopitelné, že někdo v Boha věří, chodí do kostela a víra je pevnou součástí jeho života. I takové lidi budeš potkávat, někteří budou mít jen nějaké drobné poznámky, které třeba ani nemyslí zle. Prostě si neuvědomují, že to, co říkají, může někoho potrápit. (To mi přijde, že bude i případ tvojí paní učitelky. Víra je pro ni cizí, tak to nejspíš řekla tak, jak jsi napsala.) Jiní lidé budou proti víře zaujatí mnohem víc. Rozhodně je fajn modlit se za ty, kteří Boha neznají. Také je potřeba zajímat se o dění v církvi, dál se vzdělávat, abys pak, až budeš starší, dokázala na něco takového reagovat.

Píšeš, že nemáš skoro žádné kamarády, z čehož vyvozuju, že tě to mrzí a chtěla bys jich mít víc. Chodíš do náboženství? (Pokud ne, poptej se u vás na faře, jak je to ve farnosti s výukou náboženství.) Máš také nějakou možnost zapojit se ve farnosti do nějakých aktivit mládeže? Existují různé letní tábory, schola, společenství mládeže... Porozhlédni se, jaké máš ve svém okolí možnosti. Tam budeš mít příležitost seznámit se s dalšími věřícími mladými. Kromě toho existují Diecézní centra mládeže. Seznam je tady: https://www.cirkev.cz/cs/dczm Najdi si to ve své diecézi a sleduj, co nabízí. Teď je to sice kvůli koronaviru všechno odst komplikované, ale snad bude v létě nějaká příležitost zůčastnit se nějakého víkendového pobytu atd.

Moc na tebe myslím, abys potkala další věřící kamarády, se kterými budeš moct prožívat svoji víru. Kdybys ještě něco potřebovala, tak klidně zase napiš :) Měj se hezky a přeju krásný víkend! Martina

Ahoj,

vládním nařízením je pořád účast na bohuslužbách omezená. Je proto potřeba řídit se pokyny ve vlastní farnosti. Kneží ví, kolik lidí zhruba navštěvuje mše, takže na některé je třeba se zapsat (většinou nedělní), některé bývají volně přístupné, protože třeba ve všední dny chodí méně lidí a vejdou se tak do vládního limitu. Všechno to záleží na konkrétních farnostech a různé jsou i způsoby přihlašování.

Pokud se člověk na bohoslužbu nedostane, je možnost "účastnit" se online. Přehled vysílaných bohoslužeb najdeš na webu MseOnline.cz.

Martina

Ahoj Sofie,

díky za dotaz. Venku začíná být teplo, tak je to velmi aktuální :) Jaké oblečení nosíme, hodně záleží na situaci, podle které je potřeba vybírat. Myslím, že je úplně v pohodě vzít si doma něco kratšího a tílko, aby ses cítila pohodlně, když je vedro. Doma jsi s rodinou, takže by to na nikoho nemělo působit vyzývavě. Na mši, do školy a podobně si ale vezmi nějaké jiné oblečení. Máme na výběr spoustu materiálů a lehkých a vzdušných sukní, šatů a triček, ve kterých ti nebude vedro, i když budou ke kolenům.

Měj se pěkně! Užij si prázdniny a Velikonoce :) Martina

Milá Kristy,

je krásné, že vnímáš, jak Tě Pán Ježíš přitahuje. Jak začít? Občas se u kostela zastav, zajdi dovnitř, půjde-li to, nebo prostě u toho kostela se zkus k Bohu obrátit několika slovy: poděkovat, poprosit. Klidně přidej i toto: Bože, pokud jsi, prosím, dej se mi poznat.

A pak bych Ti doporučoval opatřit si evangelia a číst si v nich o Ježíši. Jedno malé vydání můžeš sehnat zde: https://www.paulinky.cz/obchod/produkt/Evangelium-do-kapsy.html

A bylo by dobré, kdybys postupně zjistila, kde je v okolí nějaká fara, zašla za knězem a poprosila o přípravu ke křtu, pokud nejsi pokřtěná, nebo k dalším svátostem (svaté přijímání a biřmování). Tak poznáš více, kdo je Ježíš, a seznámíš se s dalšími mladými věřícími.

Na cestě k víře Ti přeji hodně odvahy a radosti, protože pozvat Ježíše, to je poznat zdroj skutečné lásky.

Milá tazatelko,

super, žes přečetla YOUCAT pro děti. Pánu Bohu a jedině jemu se klaníme jako Bohu, jemu prokazuje úctu jako Bohu. U Panny Marie a svatých se jedná o zbožnou úctu. Myslím, že to vnímáme velice jasně ve svém srdci. K Marii a k svatým se obracíme jako k našim přátelům, jako k těm, kteří se za nás modlí v nebi. Jedině k Bohu, k Otci, k Ježíši, k Duchu svatému se v modlitbě obracíme jako ke zdroji všeho, jako k tvůrci, avšak zároveň jako k tomu, kdo je plný lásky k nám lidem.

Milá Evi,

výtečná otázka a touha: žít podle vůle Boží. Jak to poznávat?

Nejprve je třeba rozlišit, že Bůh si přeje, abychom nekonali hříchy, ale žili pro dobro. Pak se každý musí ptát, jaký osobní plán má s jeho životem Bůh, co Bůh vysnil pro jeho život.

Kdo nechce konat hříchy, ale žít podle Boha, ten se snaží žít dle desatera a přikázání lásky. Ano, není to snadné. A mnohdy to vyžaduje, aby ses někoho zkušenějšího ptala, zda něco zcela konkrétního je či není hřích. Můžeš si o tom popovídat třeba s knězem u zpovědi.

A jak postupně poznávat, co pro Tvůj život Bůh vysnil? Jakou životní cestu: zasvěcený život či manželství, jaké povolání... Je třeba se naučit modlit - setkávat se s Ježíšem. Prosit o to. Pozorovat, k čemu máš nadání. A také se ptát druhých lidí. 

Stručně řečeno, chce-li člověk žít dobře, je třeba se naučit modlit a mít někoho zkušeného, kdo umí poradit.

Milá Miko,

to, co prožíváš, je určitý průvodní jev prvních krůčků víry. Určité tápání, na druhou stranu přitahování Ježíšem, ale zároveň i zrazování od druhých a označování za fanatika. Přeji Ti požehnané velikonoce a radost z daru svátostí, blízkosti Ježíše Krista.

V každém případě je velice vhodné, abys našla spolehlivého a zkušeného kněze, který Ti bude pomáhat na cestě víry. Může to být třeba zpovědník. Nevím, odkud jsi, ale doporučuji kněze z diecézního centra života mládeže (Příchovice, Vesmír, Osová Bítýška, Rajnochovice). A také je potřeba najít v církvi domov v konkrétním společenství mladých lidí a nějaké farnosti. Někdy to nalezení přátel ve víře trvá delší dobu, ale neboj se a hledej. Diecézní centrum života mládeže může být prvním takovým místem.

Lidský život je celý boj - o dobro, proti lenosti, proti pokušení. Křesťan bojuje, ale ví, že ten hlavní bojovník na jeho straně je Ježíše. Takže odvahu.

Otázka jako latinská mše a přijímání na ruku: Víš, to jsou taková vnitřní témata, která v rodině církve dělají vlny. Ale je třeba vždy hledět ne na názory lidí, ale na slova církve. Řádná liturgie mše je česká, tak, jak ji znáš. Mimořádný způsob je starý způsob slavení, který byl latinsky a vypadal jinak. Tak se slavila mše do roku 1969. Přijímání Krista v eucharistii se musí dít hlavně s úctou. Církev říká, že běžný způsob je do úst, ale je možné přijímat i na ruku - jakoby na trůn.

Čemu věřit? Tomu, čemu věří církev. A souhrn toho hlavního je v katechismu. Asi máš YOUCAT, ne? Nebo Tweetuj s Bohem. Super knížky o víře církve.

Milá Miško,

je pěkné, že přemýšlíš o svém životě s Pánem. Napomenout máme tehdy, když se jedná o vážné hříchy a když je naděje na nějaký úspěch a nebo se jedná o tak těžké hříchy (např. umělý potrat), kdy je třeba alespoň vyjádřit nesouhlas. Není třeba napomínat druhé stále a za vše. Takový člověk je pochopitelně neoblíbený a nakonec ho nikdo nebere vážně. Tedy napomínat, ale s mírou.

A jak s pokorou? Ano, každý má své slabiny a hříchy - jistě i ty. Takže pokora vede přes zpytování svědomí, prosbu o Boží milosrdenství, svátost smíření a pak přes častou modlitbu vděčnosti - děkovat Pánu za vše dobré, co ti dává.