Ahoj Ane,

v první řadě nás moc těší, že máš zájem pořídit si náš diář a knížku Přísně tajné :) Určitě je to něco na diskuzi s maminkou. Možná máš teď před Vánoci spoustu přání, tak co takhle si věci od nás přát až za vysvědčení, k narozeninám, svátku...? Oranžový diář máme ve dvou variantách: Oba jsou nedatované, ale Inspirativní začíná lednem a Studentský začíná zářím. Můžeš si tak později pořídit diář ve studentské verzi a zahájit s ním příští školní rok.

Kolem nás je k dostání spousta krásných věcí, které bychom moc rádi měli, ale občas je potřeba učit se trpělivosti, protože ne vždycky můžeme mít všechno hned. Takže doporučuju ještě se o tom pobavit s maminkou a najít nějaký kompromis, že by sis knížku a diář pořídila až později, nebo je ještě vyměnila za nějaké jiné přání. Neboj se, knížek i diářů máme na skladě pořád dost, takže určitě budou k dostání i příští rok :) Měj se krásně a přeji hezký advent. Martina

Ahoj L.,

díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Chápu, že situace, kterou prožíváš, pro tebe není vůbec snadná, a mrzí mě, že se ti něco takového děje. Situace, co popisuješ, by byla dost obtížná i bez rtěnky na košili. Z toho, co píšeš, tě trápí především stav domu, ve kterém žijete, a vztah tvých rodičů. Bohužel, oboje je něco, co ty ze své pozice třináctileté slečny jen těžko dokážeš ovlivnit. Zároveň jsou to ale docela zásadní věci, které ovlivňují to, jak se cítíš, takže je naprosto pochopitelné, že tě to trápí.

Píšeš, že bys chtěla, aby se rodiče rozvedli. To je bohužel něco, co ty sama neovlivníš. Je to rozhodnutí tvých rodičů a záleží na nich, v tomto případě asi především na mamince, jestli chce zůstat. Popisuješ důvody, proč podle tebe rozvod není možný a uvádíš především finance. Určitě budou existovat možnosti, jak i toto všechno vyřešit. Rozvod nikdy není snadná záležitost, ale existují různé organizace, které poskytují poradenství či pomoc v různých oblastech, ať už jde o odchod od partnera, který má třeba problémy s alkoholem nebo se například se dopouští domácího násilí, nebo o pomoc rodičům-samoživitelům. Pravděpodobně ani dům není napsaný jenom na tátu, ale na oba rodiče a je součástí společného jmění manželů, takže tvoje maminka teoreticky není úplně bez prostředků... To jsou ale všechno právnické věci a věci, které by musela řešit maminka, pokud by z manželství chtěla odejít. Jak už jsem říkala, je to její volba, nelze maminku do ničeho nutit. Ona sama ví, jak se v tom vztahu cítí, jestli a proč chce setrvat.

Co tedy můžeš udělat ty, aby? Asi nejzásadnější věc je to, jaký máte vztah s maminkou? Je-li to aspoň trochu možné, neboj se s maminkou mluvit o tom, jak se cítíš a co tě trápí, z čeho máš obavy. Ale neboj se s ní mluvit i o tom, co by sis přála - třeba vlastní pokoj. Předpokládám, že v domě asi máte nějaké další místnosti, jen nejsou úplně vhodné k bydlení - možná bude stačit jen vymalovat, natáhnout koberec a přestěhovat nábytek (zařizovat se dá postupně, aby to nebyla taková finanční zátěž) a s tím může pomoct třeba nějaký rodinný známý nebo strejda, dědeček... I skromě zařízený pokojíček by ti poskytl vlastní prostor a soukromí. Zkus probrat s maminkou, jaké jsou možnosti a jak po malých krůčcích budovat něco, co by ti pomohlo se doma cítit trochu lépe. Mohla by sis třeba něco z toho přát jako vánoční dárek?

Velmi zarážející je to, že si tě táta fotil ve spánku. Jak jsi to zjistila? Ví o tom maminka? Byl to ojedinělý případ, nebo máš podezření, že se to opakuje? Děje se i něco dalšího? To je určitě něco, co by maminka měla vědět, popřípadě to řešit dál. Takové věci by se určitě dít neměly.

Píšeš, že jsi zřejmě přemýšlela o zavolání na Linku bezpečí. V první řadě bych tě chtěla ujistit, že nemusíš mít výčitky, že bys svým zavolání tam neumožnila hovor někomu, kdo má větší problémy než ty. Samozřejmě, že existují lidé, kteří objektivně vzato mají problémy, které bychom mohli hodnotit jako "větší" než ty tvoje, to ovšem neznamená, že tvoje problémy nemají žádnou váhu. Problém je vždycky problém a na jeho velikosti nezáleží. Proto bych tě chtěla povzbudit, aby ses tam nebála zavolat v případě, že se budeš doma cítit ohrožená a podobně.

Možnosti, kam se obrátit jsou následující:

- Taková ta klasická bezplatná linka důvěry/bezpečí: https://www.linkabezpeci.cz/

- Modrá linka, co funguje na podobném principu, akorát volání není zdarma, ale podle tvého tarifu. A mají tam i chat nebo skype: https://www.modralinka.cz/

- Česká asociace pracovišť linek důvěry má seznam, kde jsou čísla na tyto linky pomoci podle krajů a měst, mohla by tam být větší šance se dovolat a popřípadě najít konkrétní řešení dostupné ve tvém okolí: https://www.capld.cz/linky-duvery-cr/

- Možností může být i Dětské krizové centrum: https://www.ditekrize.cz/

- Pro případ domácího násilí (Neznamená to jen fyzické násilí, ale i psychické.) existuje organizace Bílý kruh bezpečí: https://www.bkb.cz/

Vím, že pravděpodobně hledáš spíš nějakou anonymní pomoc, protože máš strach, že by k vám někdo poslal sociálku, ale chci, abys věděla, že je možnost obrátit se i na někoho ve svém okolí: širší rodina, popřípadě někdo ve škole (třídní učitel, školní psycholog, výchovný poradce, učitel, kterému důvěřuješ...), může to být i kněz, katechtka, vedoucí nějakého kroužku... Popřemýšlej, ke komu máš ve svém okolí důvěru.

A klidně zase napiš nám, jestli se budeš potřebovat svěřit a něco spolu vymyslíme :) Přeji krásný advent! Martina

Ahoj Lůďo,

díky za dotaz. Ptáš se, jestli máš říct tatínkovi, že jsi porušila slib. Opravdu záleží na tobě. Na jednu stranu není nutné tatinkovi něco říkat, když jsi situaci napravila a uvědomuješ si svou chybu. Důležité je ale do budoucna dodržovat to, co máte s rodiči domluvené. Na druhou stranu se zdá, že je to asi něco, co tě hodně trápí, když se nás na to ptáš. V takovém případě se neboj tatínkovi svěřit a promluvit si s ním o tom, že tě to mrzí a tak.

Je moc fajn, že máte s rodiči nastavená nějaká pravidla. Není nic špatného na tom mít sociální sítě, ale je potřeba chovat se na nich zodpovědně a umět rozlišit, co je pro tebe vhodné a bezpečné. Určitě se s rodiči bavte o tom, co na internetu děláš, co tě tam zajímá atd. Martina

Ahoj Lenko,

v tomhle případě asi pomůže jenom hledat a hledat, dokud nenarazíš na kroužek, který tě bude bavit a bude pro tebe dostupný. Není třeba ve vašem okolí nějaké jiné město/vesnice, kde probíhají kroužky, kam by tě mohl někdo odvézt, nebo bys tam mohla dojet autobudes/vlakem?

Další možnost je zkusit požádat nějakého provozovatele kroužků (třeba Domov mládeže nebo školu), jestli by nechtěli otevřít nějaký další kroužek, který by se týkal toho, co tě baví.

Moc držím palce, ať najdeš něco, co tě bude bavit :) Martina

Ahoj Májo,

díky za zajímavý dotaz.

Začnu asi tím, že lhaní není správná věc a ty to víš. Na druhou stranu chápu, že ses možná necítila na to, abys tohle téma probírala s rodiči cestou autem. Co kdyby sis s rodiči (nebo třeba jenom s maminkou) teď v klidu sedla, řekla jim o Instagramu a probrali jste spolu, proč sis ho založila, co na něm chceš dělat, koho sledovat, že víš, jak je důležité dbát o své bezpečí na internetu apod.? Najdi si nějakou vhodnou chvíli, kdy budete mít prostor si promluvit a nikdo vás nebude rušit. Klidně rodičům ukaž, jak to na Instagramu vypadá, koho sleduješ a co tě tam zajímá, aby věděli, co tam děláš.

Sociální sítě se staly běžnou součástí života většiny lidí. Mohou nám přinést mnoho dobrého, protože na nich můžeme udržovat kontakt s přáteli a s rodinou, když se zrovna nemůžeme vidět osobně, můžeme sledovat různé zajímavé účty, ze kterých se dozvíme něco nového... Zároveň ale mají sociální sítě spoustu negativních efektů, na které nesmíme zapomínat. V první řadě na nich velmi snadno promarníme spoustu času a ze sociálních sítích se rychle stanou žrouti našeho času, který bychom mohli využívat jinak. Na sociálních sítích se k nám mohou dostat cizí lidé, kteří nám mohou různým způsobem ublížit, proto je důležité s cizími lidmi nenavazovat kontakt. Je totiž snadné se na sociálních sítích za někoho vydávat. Také je potřeba dávat pozor, co sdílíme, abychom o sobě neprozradili něco, co mohou druzí zneužít, apod.

Chválím, že máš účet soukromý. Zřejmě si uvědomuješ, že je potřeba dbát na sociálních sítích na vlastní bezpečí. Jen je potřeba nezapomínat na to, že i když máš účet soukromý, mohou se tvoje příspěvky objevit jinde, protože je někdo z tvých sledujících nasdílí někam jinam nebo je někomu ukáže. Soukromý účet tedy neznamená, že můžeš sdílet cokoliv. I tady je potřeba dbát na to, abys nezveřejňovala osobní údaje, příliš citlivé informace apod.

Také je potřeba zvážit, koho chceš na Instagramu sledovat ještě kromě tvých kamarádů. Existuje spousta zajímavých účtů a influencerů, ale stejně tak existuje i spousta účtů, které šíří nevhodné, sprosté nebo lživé informace. Moc doporučuju se vždycky zamyslet nad tím, koho budeš sledovat a jestli účet sdílí věci, které jsou v pořádku.

Trochu mě zaráží, že píšeš, že jsi na Instagramu klidně celý den, dokud tě nezačně bolet hlava. Tolik času strávených na sociálních sítích určitě není v pořádku. Co celou tu dobu na Instagramu děláš? Nešel by tento čas využít nějak smysluplněji? Nezapomínej kvůli sociálním sítím na tvoje koníčky a kamarády. Člověk se totiž snadno stane otrokem sociálních sítí, protože nabízejí lákavou a nenáročnou zábavu, která nevyžaduje žádnou aktivitu - jenom projíždíme obrázky, které nám toho většinou moc nedají, a najednou jsme promarnili několik hodin, ani nevíme jak. Dávej si na to prosím pozor, stanov si limit, jak dlouho budeš na mobilu, a věnuj se i ostatním aktivitám. (Existují aplikace, které ti měří čas strávený na mobilu a na jednotlivých aplikacích a dokonce si tam můžeš nastavit, aby tě to po určitém času v nějaké aplikaci upozornilo, že jsi tam moc dlouho.)

Martina

Milá Terezie,

jsi moc hodná, že máš o svoji sestru strach a chtěla bys jí pomoc. Anorexie je závažná nemoc, která vyžaduje podporu rodiny, tak je moc super, že se sestře snažíte všichni pomoct.

Napadá mě, že by možná bylo nejlepší zeptat se jejího lékaře, jak s ní o těchto věcech mluvit. Někdy je totiž lepší mlčet a zbytečně na jídlo sestru neupozorňovat. Na druhou stranu je opravdu potřeba, aby se najedla. Doktor by vám mohl poradit, jak konkrétně v tomhle případě postupovat, protože každý vyžaduje něco jiného.

Pokud neznáte, tak moc doporučuju poradnu Anabell na http://www.anabell.cz/ Tam byste taky mohli najít spoustu rad, jak sestře pomoci.

V životě tvé sestry se teď nejspíš všechno točí okolo jídla. Je proto super zaměřovat se i na jiné věci. Můžete spolu něco podniknout, pustit si film, vyrazit na výlet, něco kreativně tvořit... I to je forma podpory, kterou svojí sestře můžeš poskytnout.

Moc na vás myslím a držím palce! :) Martina

Ahoj, třeba podle tohoto návodu: https://support.google.com/youtube/answer/55759?hl=cs#zippy=%2Ctrval%C3%A9-smaz%C3%A1n%C3%AD-kan%C3%A1lu

V případě podobných dotazů prosíme nejdříve zkusit použít internetový vyhledávač, kde se dají najít návody snad na cokoliv. Ušetří nám to práci v redakci, protože jinak musíme jít my, najít požadovaný návod a dát ho sem. Děkujeme za pochopení. Redakce.

Ahoj Jančo,

díky za tvůj dotaz. Je super, že ti není jedno, jaký vztah má tvoje mamka s bráchou a chtěla bys jim pomoct. Hned na začátek je potřeba říct, že je to jejich vzájemný vztah, takže ty sama ze své pozice nemáš moc velkou moc něco nějak radikálně změnit. To ale neznamená, že jim nemůžeš být alespoň oporou.

Nepíšeš, kolik přesně bráchovi je, ale jelikož je starší, tak předpokládám, že už je v nějakém tom věku, kdy je v pubertě. Každý ji prožívá jinak, ale často je to docela náročné období. Určitě je potřeba hodně trpělivosti, hlavně teď, když nikam nemůžeme a jsme kvůli pandemii zavření doma, což celou situaci ztěžuje.

Ty znáš bráchu, tak nebylo by možné mu třeba občas v klidu říct: "Mamku mrzí, že jsi na ni křičel a hádal se s ní. Nechtěl by sis s ní o tom příště promluvit raději v klidu?" Nemá smysl, abys bráchovi promlouvala nějak víc do duše, to by se stejně nesetkalo s úspěchem. Taky můžeš třeba zkusit navrhnout, že se domluvíte a na nějaké ty domácí práce, kvůli kterým se hádáte a jsou neoblíbené, si uděláte rozpis, kdo co kdy dělá, abyste se vystřídali. Když to bude napsané na papíře, brácha uvidí, že se zapojujete stejně.

Když je to možné, zeptej se tu a tam bráchy, jak se má, jestli něco nepotřebuje, dej mu najevo, že ti na něm záleží, aby si nepřipadal odstrčený a ještě víc se rodině nevzdaloval. Mamku se snaž podpořit, aby se při komunikaci s tvým bráchou snažila být co nejvíc v klidu

To, že se teď o bráchu bojíš, jak to bude zvládat, až se odstěhuje, je hezké. Chtěla bych tě uklidnit, že do té doby brácha ještě dospěje, získá zkušenosti a okolnosti ho tak nějak donutí, aby se o sebe postaral. Takže věřím, že to brácha s vaší pomocí všechno zvládne.

Myslím na tebe a přeju hodně trpělivosti. Užij si prázdniny a Velikonoce! Martina

Milá Lízo,

díky za důvěru. Chápu, že je tohle citlivé téma, takže se o něm stydíš mluvit. Je to pro tebe změna a naprosto nová zkušenost, tvé tělo se mění a dospíváš. Chtěla bych ti říct, že menstruace je naprosto normální a přirozená věc v životě ženy. I tvoje maminka ji jednou dostala poprvé. Správně ti přijde, že bys to měla říct mamince. Už jenom z praktického hlediska si potřebuješ minimálně koupit vložky nebo maminka potřebuje vědět, že jich má koupit víc, aby bylo dost pro vás obě. Maminka ti taky může dát různé tipy, jak to zvládnout atd.

Moc bych tě chtěla povzbudit, aby ses nebála s maminkou si promluvit. Najdi si nějakou vhodnou chvíli, kdy budete sami dvě a budete si moc v klidu popovídat a nebudeš se muset stydět, že vás slyší tatínek nebo brácha. Můžeš třeba začít tím: "Mamko, chtěla bych si s tebou o něčem popovídat, můžeš jít chvilku ke mně do pokoje?" Třeba si můžete i uvařit čaj, dát si něco sladkého a udělat si spolu takovou hezkou chvilku. Pak řekni mamince, kdy jsi mensturaci dostala a že chceš, aby to věděla. Neboj se jí svěřit s tím, že ses jí to styděla říct dřív. Můžete si popovídat i o tom, jaké vložky používat. Maminka ti dá určitě nějaká doporučení, protože už má zkušenosti. Na trhnu jich je spousta a možná ti budou vyhovovat nějaké jiné, než ty, co používá maminka.

Myslím na tebe, všechno to zvládneš :) Kdybys ještě něco potřebovala, můžeš mám zase napsat. Martina

Milá Adino,

díky za důvěru a za tvůj dotaz, který je momentálně velmi aktuální. Pořádně nikam moc nemůžeme, tak je pochopitelné, že vztahy v rodině občas bývají napjaté, protože jsme spolu víc, než jsme byli zvyklí, nemáme moc vlastního prostoru, čas být sami... Prostě je to náročné. Je moc dobře, že ti to není jedno a chtěla bys dělat něco s tím, aby vztahy ve vaší rodině byly co nejlepší.

Ty znáš svoji rodinu, tak bylo by možné, kdybyste si sedli, popovídali si? Chápu, že ne ve všech rodinách funguje takové společné sezení a povídání. Pokud by u vás něco takového šlo, je fajn si sednout, udělat si pohodu, uvařit čaj (kávu), dát si sušenky... A v klidu si promluvit. Neskákat si do řeči, neobviňovat se, ale říct si, jak se cítíte, co prožíváte, co byste chtěli zlepšit, co ostatní potřebují, jestli je nějaký způsob, jak si můžete navzájem pomoct a vyjít vstříc...

Zkuste trávit čas společně jako rodina nějakou příjemnou činností. Vycházejte z toho, co máte rádi a co vás baví. Udělejte si třeba filmový večer, klidně i s popcornem. Zahrajte si nějakou hru, ale radši nějakou, u které nehrozí, že se hráčí pohádají.

Vyraz ven, sama nebo s rodinou. Taková procházka udělá divy, člověk na chvíli vypadne z bytu (z domu), vyvětrá se, teď už si dokonce užije i nějaké to sluníčko. Pokud je to možné, doporučuju vyrazit každý den aspoň na chvilku. Samozřejmě za dodržení vládních nařízení.

I doma si udělej čas sama na sebe. Klidně ostatním řekni, že teď potřebuješ (chceš) být chvíli sama, ať tě neruší. Vezmi si třeba sluchátka, zalez si do svého koutku, čti si, nebo dělej něco jiného, co tě baví. Není to žádná známka toho, že by ses své rodině vyhýbala. Někdy prostě potřebujeme být chvíli sami a ztišit se.

Snaž se být trpělivá. Ani pro ostatní tohle není zrovna příjemné období. Když tě něco štve, nebo cítíš, že se ti chce na někoho křičet, zhluboka se na dechni a počítej do pěti, klidně i do desíti, než zareaguješ. Těch pár vteřin tě zklidní a i tvoje reakce bude trochu mírnější.

Pokud ti něco vadí, je fajn to druhému říct, ale neobviňovat ho a nedělat z něj toho nejhoršího. Naopak popros o trochu ohleduplnosti: "Potřebovala bych se teď učit, myslíš, že by ses mohl trochu ztišit?" I ty buď ohleduplná, zeptej se, jestli ostatní nerušíš, jestli jim nevadí to nebo to, jestli nepotřebují s něčím pomoct... (A mimochodem, na vypořádání se s hlukem jsou hrozně super špunty do uší, tak si je nech jako takový záložní plán :) Dají se sehnat v lékárně nebo drogerii.)

Někomu také pomáhá psát si deník. Je to fajn způsob, jak se odreagovat a vypsat se ze svých pocitů. Je úplně v pořádku, že se teď necítíš zrovna příjemně. Nejde být pořád veselá a nadšená. I ty horší pocity k nám patří. Tím, že se z nich vypíšeš, je ze sebe dostaneš a naučíš se je pojmenovat.

Další fajn věc je soustředit se na ty pěkné maličkosti, co se nám dějí. (Je možnost psát si třeba do deníku list vděčnosti.) Někdy to je třeba jen jedna dvě drobnosti za den, někdy je toho víc. Nezapomínej děkovat ani za malé věci. Víš, co třeba mě včera udělalo radost? Že jsem si koupila krekry ve tvaru zvířátek a mezi těmi zvířátky byla i želva, což je moje oblíbené zvíře :)

Nezapomínej, že tahle situace je jen dočasná. (I když se to občas nemusí zdát, protože to trvá dlouho.) Můžeš si třeba udělat seznam věcí, na které se těšíš, až bude po karanténě, s kým se uvidíš, co podnikneš...

Myslím na tebe a kdybys potřebovala, určitě ještě napiš. Měj se pěkně, užij si víkend a odpočiň si! Martina