Milá Katko,

na podobnou otázku před časem odpovídala paní psycholožka Ilona Špaňhelová. Z její odpovědi vybíráme:

Neboj, často se stává, že při vašem šestiletém věkovém rozdílu si s bratrem trochu míň rozumíte nebo tě začínají zlobit situace a chování bratra, které jsi dříve s klidem zvládala.

Důležité je, abys mu to dokázala říct. Ne ve chvíli, kdy jsi příliš nazlobená, naštvaná, vytočená, máš tedy vyšší emoci a rozum moc dobře nefunguje. Máš vyšší emoční stránku v tu chvíli nastavenou než rozumovou.

Čili pokud Tě něčím rozzlobí, doporučuji, abys začala mluvit ne k němu, ale sama k sobě, co tato situace s Tebou dělá. Čili např. „No to se picnu, už toho mám plné zuby, jsem naštvaná …“ V tuto chvíli definuješ sebe, neútočíš na bráchu.

Pak ti navrhuju, abys hledala spíše klidnou chvíli, kdy se o nic nejedná, a s bráchou mluvila. Jak Ti to vadí, co Ti vadí, popros ho, abyste si domluvili pravidla. Tak nastavíte nově svoji sourozeneckou lásku.

Pokud se Ti zdá, že nemá brácha co dělat a proto trochu zlobí, hledej, jestli pro něj nějakou můžeš najít ještě činnost, vyberte ji spolu. Pokud Tě takto provokuje, hledej, jaký je to kluk. Provokuje i ostatní? Jaký k tomu má důvod? Čeho chce dosáhnout – pozornosti, akčnosti…? Pak hledej pozornost, kterou mu můžeš dát, v jiné činnosti.

Přejeme dobře prožité prázdninové dny. Myslíme na Tebe. 

Ahoj Leo,

je bezva, že chceš své kamarádce S. pomoct. Víš, rozvod rodičů pro ni musí být hodně těžký. A každý na to může reagovat jinak. Někomu pomůže, když se vypovídá, vypláče, vykřičí a uleví se mu, ale jsou i úplně opačné typy lidí, kteří to všechno bolavé a smutné drží v sobě. A to je možná i tvá kamarádka. Myslím, že nemá cenu ji nutit do toho, aby se ti svěřila. Je to totiž moc citlivé a bolavé téma,  a tvá kamarádka se z toho  dostává po svém.

Ale určitě jí můžeš pomáhat. Třeba tím, že ji pozveš na zmrzku, do cukrárny a budete si spolu povídat o úplně "obyčejných" věcech, prostě si spolu budete užívat hezky den nebo jí můžeš napsat povzbudivou sms, říct, že ji máš ráda a stojíš při ní, a  určitě se za ni můžeš každý den pomodlit a poprosit o to, aby všechno to těžké a smutné v rodině lépe zvládala. A to si myslím  že vůbec není málo:).  Je fajn, že má takovou kámošku, které na ni záleží.

Myslíme na vás na obě. Krásný zbytek prázdnin:)...

Milá Emo,

moc ti fandím a přeju, abys  vše zvládla s klidem a v pohodě. Žít v rodině s sebou občas nese velké odříkání a ústupky. Občas není jednoduché vyjít se všemi a zavděčit se všem.

Je také pravda, že každý má v rodině práva, nejen povinosti, a i ty potřebuješ své soukromí a vyjádřit svůj názor. Ale pozor, tvůj negativní postoj ke všem kolem může také vyvolat negativní postoj ostatních k tobě. Je třeba si uvědomit, že i já přispívám do rodinné atmosféry. Chápu, že je nemožné být pozitivní za každé situace, ale možná bude stačit navrhnout  pár změn. Vysvětlit v klidu, proč mi vadí určité chování,  třeba v případě bratra. Pokud to nebude možné, zkus napsat mamce dopis. Je to přece jen ženská :-) a lépe tě pochopí. Napiš jí všechno, co a jak. Měl by to být ale dopis psaný s úctou a láskou, ne výčitkami. Piš o sobě, o tvém zranění, ne o obviňování druhých. Třeba si pak budete moci lépe popvídat a věřím tomu, že si porozumíte a potáhnete za jeden provaz.

Držíme palce!

Milá Ester,

když po něčem velmi toužíme, často nemáme myšlenky na nic jiného. A to neprospívá ani nám samotným, ani vztahům, které žijeme. To sama vnímáš a je dobře, že ses rozhodla s tím začít něco dělat. Je to první krok ke změně. 

Zatím nejsi matkou ve fyzickém slova smyslu, ale to neznamená, že se nemůžeš stát matkou duchovní. Vždyť k duchovnímu mateřství je povolána každá žena. Jak na to? Duchovní matkou se stáváš vždycky, když se snažíš pečovat o druhé kolem sebe a přijímat je, naslouchat jim, objímat je, pohladit (i laskavým slovem). Můžou to být děti, ale také dospělí, senioři. Můžeš nabídnout své služby jako dobrovolnice v domově důchodců nebo v hospicu nebo pomáhat hlídat děti na různých akcích. Možností jak žít duchovní mateřství je celá řada.

A ještě něco: Pokud spolu chodíte už 5 let, asi bude třeba uvažovat, co dál. Známost se nedá táhnout donekonečna. Přijde chvíle, kdy je (pro další rozvoj vztahu) vstoupit do manželství a potom zase přijde chvíle, kdy je vhodné přijmout děti. Dnes je trend vše odkládat, ale životní rozhodnutí nejde donekonečna oddalovat. Známe řadu párů, které se vzaly, a jeden z nich (nebo oba) ještě dodělávali školu. Zvažte, zda neabsolvovat kurz přirozeného plánování rodičovství (www.lpp.cz nebo www.cenap.cz). 

Tím budete váš vztah rozvíjet a posilovat dobré motivace. Nakonec vám to vše pomůže k rozhodnutí, kdy se vzít.

Myslíme na vás!

Milá Milo,

jsi velmi citlivá a všímavá. Trápíš se možná ani ne tak kvůli sobě, jako kvůli mamce, která má s bratrem jistě starosti. Z toho, co píšeš, vyplývá, že Tvůj bratr ještě žije s vámi doma, i když už většina jeho vrstevníků má rodiny nebo alespoň nebydlí u rodičů. To je nejspíš i důvod, proč se na mamku tak utrhuje a křičí. Vidí, že už je "přerostlé dítě", že by se měl osamostatnit. Péče rodičů (i když je myšlena dobře) ho vytáčí, protože už není dítě, ale na druhé straně cítí, že s dokud bydlí s mamkou pod jednou střechou, měl by respektovat její rozhodnutí.

Co s tím můžeš dělat ty? S bratrem toho moc nevyřešíš. Je dvakrát starší než ty, takže rady do života od Tebe moc nevyzní. Snad jen neodplácet mu zlé zlým - křik křikem, ignoraci ignorací. Můžeš si ale o tom promluvit s maminkou, říct jí, co Tě na chování bratra trápí a společně můžete hledat řešení.

Myslíme na Tebe a držíme palce!

Milá Leňo,

je skvělé, že chceš vztah s rodiči zlepšit. To je totiž hlavní - mít chuť spravit to, co nefunguje.

Bylo by dobré, kdyby ses pokusila si s rodiči v klidu sednout a říct jim to, co jsi napsala nám. Mluvit o svých pocitech, jak ty vnímáš jejich příkazy a zákazy, že se s nimi hádat nechceš, protože je máš ráda, ale máš ráda i svého kluka a toužíš po tom, aby ho přijímali. Pokud v sobě najdeš sílu, můžeš se jim i omluvit za předchozí hádky. Omluva láme ledy. A ještě něco napravuje křivdy a stmeluje rodinu... láska. I když jsou rodiče starší a zkušenější, i oni potřebují ujistit, že je máš ráda. Zvlášť v době, kdy pomalu odrůstáš a oni se mohou cítit zbyteční a nepotřební.

Společně také můžete přijít na to, co konkrétně jim na něm vadí. Možná zjistíš, že je to celé jinak. Že o Tebe jenom mají strach. Možná jsi nejstarší ze sourozenců (nebo jedináček) a rodiče se s podobnou situací setkávají poprvé (a také se musí učit, jak ji zvládnout) nebo jsi naopak nejmladší a oni se bojí, že Tě "ztratí". Příčin jejich chování může být celá řada.

Když uděláš první krok, mohou se Ti k rodičům otevřít dveře, o kterých jsi doteď neměla ponětí.

Tak hodně odvahy! Myslíme na tebe! 

Milá majo 11,

pokud máš doma prádzninové číslo časopisu IN! z roku 2013, mrkni na stranu 14. Jsou tam typy na výlety ve Zlínském kraji- Vybírám některé z nich:

- hrady (ne přímo ve Zlínském kraji, ale na Moravě): Helfštýn, Šternberk, Bouzov, Bítov, Vranov nad Dyjí, Špilberk,...

- poutní místa: Svatý Hostým, Velehrad (můžete si udělat výlet už tuto sobotu a zastavit se na program Mladí fandí Velehradu, kde bude i část našeho týmu!), Provodov, Štípa

- ZOO: Zlín-Lešná

- zámky (kromě Buchlovic a Kroměříže) ještě například: Vsetím, Valašské Meziříčí, Vizovice, Chropyně

- muzea a skanzeny: Valašské muzeum v přírodě (Rožnov pod Radhoštěm), Archeoskanzen Modrá u Velehradu, Obuvnické muzeum ve Zlíně,...

- další zajímavosti: Baťův kanál, Čertovy skály u Lidečka, Pulčínské skály

Věříme, že si z nabídky něco vybereš nebo se jí aspoň inspiruješ.

Ať se vám výlet vydaří. Krásné prázdniny!

Milá Evičko,

to je vážná věc a je dobře, že ses rozhodla bratrovi pomoci. Nejlépe bude, když se obrátíš na Linku důvěry (http://www.modralinka.cz/?page=ld), která je anonymní a zároveň Ti poradí zkušení odborníci, kteří Ti mohou doporučit i někoho, kdo by mohl pomoci Tvému bratrovi v blízkosti vašeho bydliště. Můžeš využít telefon, skype, e-mail nebo chat.

Myslíme na Tebe i na bratra! 

Milá katrin,

to je velmi zajímavá otázka. Je vidět, že hodně přemýšlíš. Myslíme si, že nejlepší je to, co jsi napsala v závěru: vdát se, založit rodinu a v manželství vytrvat až "dokud nás smrt nerozdělí". A nebo existuje podobná možnost: zasvětit život v řeholním životě Pánu a zůstat "svobodná" (resp. slíbit lásku, úctu a věrnost Ježíši a nechat se milovat Jeho láskou). 

U dalších dvou možností, které jsi napsala, je to komplikované. Posláním ženy je totiž stát se matkou (ať už ve fyzickém slova smyslu - že porodí děti nebo v duchovním slova smyslu - pokud se zasvětí Bohu a nebo se ani nevdá ani nezasvětí nebo nebude moct mít vlastní děti, a bude se starat o nemocné, trpící, opuštěné - o potřebné lidi). Jen tato cesta vede k pravému štěstí. Ne to, že na chvíli zažije hezký vztah a potom bude muset projít bolestí rozvodu ani to, že zůstane svobodná a bude žít sama pro sebe. Ale pravou lásku nacházíme tehdy, když žijeme pro druhé. Přemýšlej nad tím i z tohoto úhlu pohledu.

Měj se moc krásně, myslíme na Tebe!

Ahoj Niky, děkujeme ti za tvou otevřenost. To, co jsi popsala je vážná věc, tak jsme o odpověď poprosili paní psycholožku. Tady je:

Ahoj Niki, máš pravdu - sourozence si člověk nevybírá. Navrhuju ti, abys napřed pracovala sama se sebou. Řekni si, co chování sestry způsobuje v tobě samé. Jaké pocity to v tobě vyvolává - nesnášíš její chování? Jsi naštvaná na její projevy? Jsi vzteklá? Je ti to líto, jak se chová k mámě? Máš obavu o mámu? 

Je potřeba, aby se tvoje emoce neusazovaly v tobě, abys s nimi pracovala. Jak? To je na tobě a na tvém charakteru - podle toho, co by ti vyhovovalo. Důležité je, aby to byla tvoje práce. Abys v danou chvíli nevylévala svoje emoce na sestru, abys je ani nenechávala v sobě. Ubližovala bys vašemu vztahu nebo i sama sobě. 

Čili navrhuju ti - buš do něčeho a křič, běž na rychlou akční procházku, kde ze sebe dostaneš i díky potu to, co v sobě máš. Pokud by ti to pomohlo - řekni si akční slovo. Hledej, co by mohlo sloužit tobě jako ventil. Ne jako útok na druhého, jako ventil. 
Nebeský Otec nás stvořil a my máme i negativní pocity - pracujme s nimi. 

To, co se týká sestry - nemyslím si, že by v tuto chvíli stálo za to se s ní bavit o tom, co dělá, co je špatné. Ona - tak jak píšeš - tě nebude poslouchat. Pokud to bude možné, mluv o sobě - co se tobě líbí a co ne, co tobě vadí a co ne. Mělo by to být ve sledu JÁ - čili Mně se nelíbí, já s tímto nesouhlasím ... 

Pokud se ti zdá, že to nejde, nebo to nechceš, daleko víc se soustřeď na rodiče. Vem je ven na procházku, na kafe, mluv s nimi, jak se mají, co si prožívají, aby viděli tvůj zájem. 
Pokud bys neměla sílu k ničemu, modli se za všechny.

Nejsem teolog, pokud se jí budeš vyhýbat, tak jak píšeš - z mé strany bych to vůbec nepovažovala za hřích. Byla by to ochrana alespoň minimalistického vztahu, který snad spolu máte. Chraň tento minimalistický vztah. Nevíš, zda je sestra opravdu taková, jak se projevuje, nebo zda něco skrývá pod rouškou svého chování. Držím ti palce - velmi.

PhDr. Ilona Špaňhelová 

A ještě z redakce: Pokud nám pošleš do redakce svůj e-mail a místo bydliště, budeme se ti snažit najít odbornou pomoc někde poblíž. Moc na tebe i celou vaši rodinu myslíme.