Ahoj Verčo, tvá otázka je velmi stručná, ael jsem ráda, že jsi napsala alespoň tvůj věk. Když je ti jedenáct, mohou se ve tvém životě - citovém i fyzickém, dít velké změny. To že máš pocit, že nic neumíš, že nic nedokážeš a že ti nic nejde, je přechodné a uvidíš, že za čas to bude lepší. Ale co teď? Možná by stálo za to zjistit, co ti jde :-) co ráda děláš, co tě zajímá a tomu se věnuj. Zkus soustředit svoji pozornost na jednu věc a nenechávej se rozptylovat. Někdy máme pocit, že nám věci nejdou právě kvůli tomu, že začneme nějakou práci, pak odběhneme pro pití, mezitím skoukneme časák, pak mrkneme na mobil a .... čas je pryč, a práce (úkol) není hotov. Pak se cítíme neschopně. Druhá věc, která může způsobit tvoje obavy, je malá sebedůvěra. Dělat chyby není špatné, jsou pro nás ukazatelem, že takto ne – příště raději jinak. Jeden chytrý pán tvrdil: Kdo nedělal chyby, nikdy nic nového neobjevil.

Takže se neboj a snaž se dělat věci dobře, správně, soustředěně a hlavně s radostí. Majka

Ahoj Simi,

je moc pěkné, že ses rozhodla pro pomoc rodičům. Myslím si, že podílet se na chodu domácnosti je důležité, ale tvá role je také dobře se připravit na budoucí život (bobře a zodpovědně se učit), ne zajistit rodinu po finanční stránce. Když rodiče ví, že je na děti spolehnutí, že drží slovo, vypomůžou v domácnosti nebo se sourozenci, je to pro ně mnohdy víc, než si myslíme a pomáhá to v utužení rodiny. Takže si toho velice vážím, že chceš svým rodičům pomoci. Ale je pravdou, že mladí mají omezené možnosti. Znám mnoho mladých, kteří chodí na brigádu, aby si mohly koupit nový mobil, nebo něco jiného, co je jakoby "navíc". Hledání brigády může být různě obtížné. Záleží na místě kde bydlíš. Internetové nabídky bych raději vyloučila. Není špatné se poptat v obchodních domech, na poště, či v nějaké firmě blízko bydliště. Je dobré mít se zaměstnavatelem písemnou
dohodu o provedení práce, abys měla jistotu, že budeš odměněna. Jestli jsi šikovná na nějaký předmět, můžeš třeba doučovat mladší žáky. Možností je mnoho a ty jistě přijdeš na další. Doufám, že se ti podaří nějakou brigádu sehnat. Majka
 

Ahoj, díky za dotaz. Víme, že to není jednoduché, dnes má FB každý a tak je přirozené ho chtít. Rodiče ale mají jistě dobrý důvod, proč nechtějí, abys měla svůj profil. Zkus se v klidu zeptat, ne dohadovat, jen si vyjasnit postoje. Ty máš své důvody a oni určitě také. Je důležité se podívat na věc očima toho druhého. Osobně si myslíme, že je dobré si chránit soukromí a dávat si pozor na to, jak se  presentujeme na internetu. Ač to tak nevypadá, tyto sítě mohou být i nebezpečné. Kyberšikany přibívá a lidé se začínají posuzovat podle toho, kolik dostanou lajků. To není dobře. Opravdový život se žije ve vztazích, ne přes internet. Přejeme ti, aby ses správně rozhodla. Tvoje redakce

Milá lívance,

že o tebe vaši mají strach je pochopitelné a v tvém věku úplně normální. Určitě nejsi jediná, kdo má takto starostlivé rodiče, takže se neboj, že i kdyby ses s rodiči nedomluvila na žádném kompromisu, všichni by si na tebe ukazovali prstem a říkali si, jaký jsi ustrašenec (chápali by to jistě taky). Zkus se o tom s rodiči ještě pobavit, zeptat se, jestli by třeba nestačilo, kdyby tě doprovázel jen jeden starší kamarád (což, myslím si, není až tak hrůzná představa ani pro tebe) a nebo, pokud na tebe čekají, až se vrátíš domů (tedy v těch 11 už třeba nespí), jestli by nebyli ochotní pro tebe střídavě chodit třeba oni. Počkat na tebe "někde za rohem" (aby to vypadalo, že odcházíš sama) a pak tě domů doprovodit. S tím by ale samozřejmě museli souhlasit v prvé řadě oni.

Přejeme hodně štěstí a v létě vydařený tábor :) +

Milá palačinko,

v každém (a to opravdu každém) manželství dochází čas od času k neshodám, výměnám názorů, hádkám... Nikdy to není nic příjemného a určitě by bylo skvělé, kdyby se lidské vztahy obešly bez takovýchto potyček. Jenže jak asi sama zažíváš, realita je jiná a někdy je zapotřebí vyčistit vzduch. Občas si vaši jednoduše potřebují něco vyjasnit a pokud se to přímo tebe nijak netýká, je lepší dát jim prostor a "nějak to přetrpět". Pokud případně vidíš řešení jejich problému (řekněme, že by se hádali třeba kvůli něčemu banálnímu typu: kdo z nich umyje nádobí), můžeš se zkusit ozvat a nabídnout svou pomoc. Ve většině případů je ale lepší nechat to na nich a myslet na jejich usmíření třeba v tiché a krátké modlitbě.

Ahoj Pájo, díky za dotaz. Nevím, jak moc jsi "tlustá", ale rozhodně je mi hodně sympatické, že se snažíš něco dělat, viz balet.Víš, tak jak člověk nepřibere ze dne na den, tak ani nemůže ze dne na den zase shodit. Navíc, ve tvém věku se tělo teprve vyvíjí, takže bych žádné radikální (rychlé) hubnutí nedoporučovala. Je pravděpodobné, že část své váhy ztratíš, když ještě povyrosteš. Spíš bych se zaměřila na zdravý životní styl. Každý totiž máme určité kilogramy, které nám ukazuje váha. Otázkou je, zda je to hmota tuková nebo svalová. Nejde totiž ani tak o to ztratit kilogramy, ale spíš zpevnit tělo - nahradit tukovou hmotu svalem. Při stejné váze může tvoje tělo vypadat úplně jinak a ty se budeš cítit lépe. K tomu pomůže pravidelné cvičení.  Nezapomínej také jíst 5x - 6x denně v menších dávkách, jez hodně ovoce a zeleniny a pij dostatečné množství tekutin. A hlavně - uč se radovat z maličkostí a přijímat se taková jaká jsi (v první řadě: nemluvit o sobě negativně), protože můžeš vypadat sebelíp, ale když nebudeš mít pokoj a radost v srdci, bude ti to k ničemu. Držíme v redakci palce! M.

Ahoj Maruško, děkujeme za tvůj dotaz. O odpověď jsme poprosily psycholožku, paní Ilonu Špaňhelovou:

Ahoj Maruško, když si čtu tvoji otázku, říkám si, jaké všechny pocity asi prožíváš. Doporučuji ti, aby sis všechny tyto svoje pocity napsala nebo řekla a učila se s nimi pracovat. Máš někdy vztek? Nazvi si tento pocit a běž se třeba vyběhat nebo si tento pocit nakresli. To proto, aby se tyto tvoje emoce ventilovaly. Prožíváš někdy lítost? Jak s ní pracuješ? Vybrečíš se? Chceš od někoho náruč?

Nevím, zda máte mezi sebou s tátou takový vztah, že by se ti podařilo s ním mluvit o všem, co si prožíváš a co cítíš v srdci. Bylo by to výborné, aby i on měl zpětnou vazbu o sobě, co s tebou dělá jeho chování, o co ho chceš požádat, poprosit.

Je potřeba - před takovou komunikací - aby ses nadechla, vydechla (obrazně řečeno), čili abys s ním nemluvila v napětí. Pak je zapotřebí, abys mluvila jen sama za sebe (já cítím, já vnímám, já nerozumím, mně se nelíbí ...) To proto, aby necítil táta tlak, aby tě poslouchal a vyslechl.

Pokud to takto nepůjde, můžeš zvažovat mu napsat dopis.

Pokud to také nepůjde, snaž se navigovat sourozence, jak s tátou mluvit, aby ses o ně nebála, když nejsi sama.

Zkus o všem mluvit s mámou, zda jde něco napravit, opravit ve vztahu.

Má táta i nějakou dobrou vlastnost, na které bys mohla stavět?

Držím ti palce Ilona Špaňhelová

Milá Terezko,

myslím, že když mu celou záležitost předložíš tak, jak jsi ji výličila nám, určitě se vám společně podaří dojít k nějakému řešení nebo alespoň kompromisu. Je jasné, že matematika nemůže být silnou stránkou všech. Pokud máš ale přímo doma tu možnost zeptat se na to, co ti není jasné, využij jí a možná, když tatínek uvidí, že máš snahu se zlepšit a jsi ochotná za ním i přijít s prosbou o vysvětlení složitější látky, bude přístupnější. Hlavně se spolu bavte na rovinu a upřímně. Pravdivá komunikace je klíčem k vyřešení mnoha problémů. Přejeme hodně štěstí! :)

Milá anonymní,

ve 13 letech může člověk procházet ledasčím, hledá sám sebe, snaží se nějak definovat a ukotvit. To, že tvoje sestra tvrdí, že se jí líbí děvčata, může být jenom jedním z jejích pokusů o sebeurčení, tedy to tak ve skutečnosti vůbec být nemusí. Být tebou, dala bych jí trochu času, aby si sama uvědomila, zda jsou její pocity pravdivé nebo je to celé jenom póza a pokus o získání pozornosti.

Pokud by v pozdějším věku skutečně poznala, že je její orientace homosexuální a není svobodně zvolená, bylo by nutné to respektovat. Nesvobodně zvolená homosexuální orientace totiž sama o sobě hříchem není, pokud by se však člověk rozhodl podle ní jednat, samozřejmě už by to byl vážný problém.

Měj se krásně! :)

Milá Tess,

díky za dotaz a za důvěru. Píšeš, že po tobě nemáme chtít, aby sis s babičkou o chování, které tě z její strany zraňuje, promluvila. Věř, že po tobě nic takového nechceme, ale možná bys to měla chtít ty sama. Být přímý a pravdivý je často tou nejlepší strategií k vyřešení mnoha problémů, ale chápu, pokud je to pro tebe těžké.

Myslím, že si babička ani neuvědomuje, jak moc ti může ubližovat, protože to jistě není jejím cílem. Je to jako s fiktivním příkladem ježka, který by chtěl někoho obejmout a dát mu najevo svou lásku, ale místo toho jej popíchá bodlinkami. A někteří lidé jsou v projevech citů zkrátka ježky, aniž by chtěli. Možná, že ti chce dát babička více prostoru, protože si třeba myslí, že jsi v období, kdy jej potřebuješ, možná, že se s tebou do školy nepřipravovala proto, že jsi na ni působila sebejistě a samostatně, možná, že se vůči tobě snaží být ohleduplná a její záměr se míjí účinkem.

Tím, že tě občas napomene, ti dává najevo, že jí na tobě záleží - ač ti to tak nemusí připadat. Při její výtce zkus vždycky zatnout zuby a místo odseknutí nebo znechuceného obličeje si připomeň, že ji máš ráda a ona má určitě ráda tebe a nemyslí to s tebou zle. Na starší dítě jsou také zpravidla kladeny větší požadavky v zájmu toho, aby šlo příkladem mladším sourozencům. Nenech se tím ale otrávit a co je důležité, nenech si pokazit vztah s mladším bráškou. I jemu jsi určitě dávána občas za příklad ty a ani jemu to zaručeně není dvakrát milé. Za babičku a zlepšení vašeho vzájemného vycházení spolu se nezapomínej modlit, držíme ti palce! :)