Milá M.,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Mobily, internet a všechny tyhle věci jsou hrozně super, protože nám v mnoha oblastech usnadňují život a přináší spoustu nového. Komunikace a přenos informací ještě nikdy nebyly snazší a rychlejší. Na druhou stranu nám ale tyto technologie přináší spoustu negativních jevů. Mnoha z nich sis už všimla: Všichni sedí, koukají do mobilů a vůbec se nebaví mezi sebou navzájem, často ani neví, jak trávit volný čas, když nemají po ruce mobil. V některých případech dokonce může vzniknout na mobilu, hrách a sociálních sítích regulérní závislost podobně jako třeba na drogách.

Je úplně v pořádku používat internet jen v omezeném míře a nebýt na sociálních sítích vůbec. Není to nic, za co by ses musela stydět. Každý jsme nějaký a to nás dělá jedinečnými. Kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda. Teď si možná připadáš trochu vyčleněná, ale jak budeš starší, budeš určitě potkávat další podobně smýšlející lidi. Já mám spoustu kamarádů, kteří sociální sítě používají minimálně nebo dokonce vůbec. Spousta z nich taky ani nemá internet v mobilu.

A jak to zvládnout? Zkus z toho, že někdo má sociální sítě a ty ne, nedělat stěžejní odlišnost. Tohle možná se spolužáky nemáš společné, ale za to existuje spousta témat a koníčků, o kterých se můžete bavit a které máte společné. Není potřeba zbytečně zdůrazňovat a dávat na obdiv, že nemš sociální sítě. Ber to jako fakt, že takhle to je. Měj připravené nějaké odpovědi, když na to dojde řeč: "Nepoužívám takové sociální sítě. Nebaví mě to, mám pocit, že na tom člověk strašně snadno promarní spoustu času, je to ztráta soukromí, mám bez sociálních sítí mnohem víc času, který mohu využít lépe... Můžeš se se mnou spojit přes sms, email...)" Lidé ve tvém okolí se to časem naučí přijímat. A jednou možná dojdou k tomu, že jsi na tom líp, když tě neobtěžuje neustálé pípání telefonu, zprávy a upozornění ze spousty aplikací.

Nestavěj se vůči svým spolužákům do pozice, že ty jsi lepší, protože netrávíš celý den koukáním do mobilu. Nemá cenu je poučovat a říkat jim, že není úplně vhodné, aby trávili tolik času na mobilu. To už totiž nejspíš slyšeli od rodičů a učitelů a mezi vámi by to akorát vyvolávalo zbytečné konflikty. Když bude vhodná chvíle, můžete se pobavit o tom, v čem je to pro ně prospěšné a proč ty tyto technologie nechceš používat. Třeba že se ti nelíbí, že když jste spolu, tak si stejně každý sám sedí u svého telefonu místo toho, abyste trávili čas společně jako třída. Stejně tak je nepříjemné, když s někým mluvíš a on u toho kouká do mobilu. Klidně se zeptej, jestli je nezbytně nutné to, co právě vyřizuje, že je ti nepříjmné s někým mluvit, když on ti nevěnuje pozornost.

Pokud nechceš používat sociální sítě a mít internet v mobilu, je to naproto v pořádku. Nenech se k tomu nutit. Věnuj svůj čas něčemu jinému než je koukání do mobilu. Třeba právě kreslení. Když nastane nějaká podobná situace, že všichni zase budou koukat do mobilů, můžeš spolužákům navrhnout, že si zahrajete nějakou hru, nebo zkus nadhodit nějaké téma k povídání. Nenuť je, jen jim navrhni alternativu, jak trávit čas jinak, než koukáním do mobilu.

Tady ještě posílám odkaz na jeden náš článek na webu. Mohl by tě taky třeba trochu povzbudit: https://www.in.cz/clanky/k-zamysleni/neboj-se-byt-jina-asg.htm

Ať se ti daří a buď svá! :) Martina

Milá H.,

díky za tvůj dotaz a důvěru. Je naprosto pochopitelné mít v určité míře strach z přijímacích zkoušek, to k tomu tak nějak patří. Já to znám, taky jsem z každé zkoušky vždycky hrozně vystresovaná. Někdo má strach větší, někdo menší, každý jsme nějaký. I se strachem se dá alespoň trochu bojovat a ovládnout ho.

Už jsi nám jednou psala do poradny, takže vím, že se připravuješ opravdu dlouho a poctivě. Opakuj si tedy, že jsi na přípravu k přijímačkám udělala maximum toho, co jsi mohla a co bylo ve tvých silách. Po takové přípravě určitě nehrozí, že bys tam nic nenapsala. Udělej si plán, kdy si co ještě zopakuješ, abys byla v klidu, že to zvládneš a jsi připravená.

Možná máš pocit, že si z učení vůbec nic nepamatuješ a nic neumíš. To je proto, že si najednou snažíš vybavit všechno naráz. Až budeš psát test, budeš se vždycky soustředit jenom na danou otázku a informace se ti budou vybavovat postupně. Když náhodou přece jen nebudeš vědět, nenech se tím rozhodit, v klidu otázku přeskoč a můžeš se k ní na konci vrátit. Nic se neděje. Když na tebe půjde strach, zhluboka se nadechni, řekni si, že ses připravovala, že tam půjdeš a napíšeš to.

Zkus ty přijímačky taky brát spíš jako takovou větší písemku, kterých už jsi určitě napsala spoustu, a nemysli moc na to, že to jsou právě přijímačky.

Neboj se popovídat si o svých obavách z přijímaček s rodiči, s prarodiči, s kamarády nebo třeba s nějakým učitelem. Popovídejte si o tom, co přesně tě na přijímačkách nejvíc děsí. Hodně pomáhá, když se někomu svěříme a víme, že nejsme sami, že na nás někdo myslí nebo se za nás modlí. Nejspíš tě na přijímačkách nejvíc děsí případný neúspěch. I o tom si s rodiči popovídej. Vím, že je to hozná představa neuspět v něčem, co moc chceš. Pomáhá ale vědět, že kdyby přece jen náhodou k neúspěchu došlo, svět se nezboří, že tu jsou i jiné plány a možnosti.

Pořád je důležitý dostatek spánku, odpočinout si chvíli od učení a načerpat sílu. Nezapomínej na vyváženou stravu a dostatek ovoce a zeleniny. Před přijímačkami už si jen maximálně zlehka opakuj, pořádně si před nimi odpočiň a dostatečně se na ně vyspi.

Naplánuj si něco hezkého, co budeš dělat, až napíšeš přijímačky, aby ses měla na co těšit, až to bude za tebou. Třeba nějaký sraz s kamarádkou, zmrzlinu s rodinou... Nebo si kup nějakou drobnost jako odměnu jenom za to, že jsi k přijímačkám šla a psala je.

Nevím, jak si zvyklá se modlit, ale věřícím lidem pomáhá, když svoje obavy svěří do Božích rukou. Nebo se můžeš pomodlit k Panně Marii nebo třeba ke svému patronovi...

Myslím na tebe a moc ti držím palce! Klidně nám zase napiš a můžeš dát i vědět, jak jsi dopadla :) Martina

Ahoj H.,

díky za tvůj dotaz. Chápu, že několika měsíční příprava na přijímací zkoušky musí být opravdu vyčerpávající. Jak se znovu nadchnout? Důležité je, aby sis uměla odpočinout a odreagovat se. Děláš pořád jenom věci do školy a pak k přijímačkám, nebo máš čas i na nějaké svoje koníčky a odpočinek? Může to být cokolit, třeba kreslení, čtení, nějaký sport nebo klidně jen procházka někam do přírody, při které si vyčistíš hlavu. Když budeš odpočatá, půjde ta příprava přece jen snáz.

Také se zamysli (Klidně si to můžeš sepsat, ať to máš před sebou a nezapomeneš to.), proč to všechno vlastně děláš. Proč chceš jít na tu školu? Potkáš nové kamarády, naučíš se nové věci, budeš mít lepší šanci jít na vysněnou vysokou školu a dělat to, co tě baví... Záleží jen na tobě, co je tvoje motivace. Je potřeba, aby ses motivovala k tomu, proč to vlastně děláš, a chápala, že teď je to možná občas otrava, ale když se ti podaří dostat se na gymnázium, přinese ti to spoustu nových věcí, kvůli kterým ses k tomu rozhodla.

Ať se daří a hodně štěstí u přijímaček! Držím palce :) Martina

Ahoj, přísudkem je v tomto případě "byl jsem rád". Jedná se o přísudek jmenný se sponou. Hodně štěstí u přijímaček! Martina

Ahoj Lucko,

děkujeme ti za tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Je dobře, že si uvědomuješ, že nemusíš být nejlepší a že se svět nezboří, když dostaneš špatnou známku, ale chápu, že je těžké to dodržet, když na to dojde. Zřejmě jsi dlouhodobě ve stresu a motáš se v takovém začarovaném kruhu. Není se ovšem za co stydět, to se občas přihodí, když je toho na člověka moc.

Máš nějaké koníčky nebo nějakou činnosti, co tě baví a dělá ti radost? Nebo jsou pro tebe kroužky jenom nějaká nutná povinnost? Možná máš pocit, že se musíš jen a jen učit, ale důležité je také si občas odpočinout a načerpat sílu. Zkus se třeba mezi učením projít nebo si pustit nějakou hudbu, chvilku si kreslit... Cokoliv, co ti dělá radost. Vím, že ti to možná zní jako ztráta času, který bys mohla věnovat učení. Když se ale pořád učiš a stresuješ, musíš být hrozně unavená a informace ti pak nelezou tak snadno do hlavy. Odpočinek je také důležitý.

Stejně tak je důležité mít dostatek spánku. Píšeš, že nemůžeš usnout. Zkus už se neučit před spaním a nemyslet na školu a na to, co tě čeká další den nebo ses nestihla nenaučit. Zkus si třeba si něco přečíst nebo pustit hudbu a odreagovat se. Celkově odevzdej uplynulý den v modlitbě, poděkuj za to, co se ti povedlo a ostatní svěř Bohu.

Zkus taky ještě zvážit návštěvu psychologa. Já vím, že to pro tebe možná zní děsivě, jenom o tom alespoň popřemýšlej, že bys to zkusila. Naprosto chápu důvody, proč se ti tam nechce. Není snadné se někomu otevřít a svěřit, stejně tak je úplně pochopitelné mít z něčeho takového strach. Psycholog je ovšem speciálně školený, aby dokázal pomoct překonat těžké období apod. Mohl by ti tak pomoct vidět tvoji situaci z jiného úhlu, poznat sebe samu a bojovat se stresem. Pokud nechceš k psychologovi, kterého ti vybrali rodiče, neboj se to říct rodičům. Zkus s nimi najít nějakou alternativu a najít nějakého, kterému by ses nebála svěřit. Předtím se také zeptej a zjisti si, co všechno tě tam čeká, uvidíš, že to nebude nic hrozného. Možností by také mohlo být navštívení výchovného poradce nebo školního psychologa, kterého máte u vás ve škole.

Pro někoho je obtížné mluvit s druhými. Nesrovnávej se se svými sourozenci. Každý máme povahu jinout. Pokud je pro tebe těžké s rodiči mluvit, co kdybys jim napsala dopis a tam se jim svěřila s tím, co prožíváš? Třeba i to, co se týče návštěvy psychologa. Podle toho, co píšeš, se zdá, že rodiče o tebe mají starost a chtěli by ti pomoct.

Mluvení s ostatními zkus trénovat postupně. Začni malými a obecnými věcmi, se kterými se rodičům svěříš. Nepíšeš, jak přesně probíhá vaše společná modlitba s rodinou, ale zkus se zapojit alespoň něčím obecným, třeba prosbou za všechny nemocné atd. Postupně získáš jistotu, že se opravdu nemusíš bát jim s něčím svěřit.

Když se modlíš, jenom prosíš nebo i děkuješ? Zkus v rámci modlitby (nebo klidně i mimo modlitbu) poděkovat za to, co se ten den povedlo, co bylo super a co ti udělalo radost. Taky si řekni (nebo si sepiš) za co jsi vděčná. Ze začátku to možná nepůjde snadno, ale počítá se každá maličkost.

Klidně nám zase napiš, kdybys ještě potřebovala :) Martina

Ahoj Bety,

díky za zajímavou otázku a tvoji důvěru, se kterou se na nás obracíš. Hodně záleží na tom, do kterého řádu bys chtěla vstoupit a co bys chtěla studovat. Kromě kontemplativních řádů jsou tady řády, které se věnují službě druhým třeba ve zdravotnictví nebo ve školství. Tam by se ti vysoká škola mohla hodit.

Vysokou školu bych nevnímala jako něco "zbytečného." Může ti hodně dát, i kdyby ses třeba v budoucnu už svému oboru tolik nevěnovala. Stejně tak někdy bývá i možnost jít na vysokou už jako řádová sestra. Někdo zase dospěje k názoru, že vysoká škola opravdu není pro něj a uplatní se jinak. Taky znám sestřičku, která šla na vysokou, něco si takzvaně odžila, ale už při tom byla v kontaktu se sestrami, ke kterým po státnicích nastoupí. Je ovšem opravdu potřeba řešit každý případ individuálně, protože univerzální návod neexistuje

Máš ve svém okolí nějakého kněze nebo ideálně sestru z řádu, do kterého bys chtěla vstoupit, se kterými by ses mohla o těchto věcech pobavit, popř. dál řešit svoje případné povolání? Martina

Milá VIki,

díky za tvůj dotaz. Občas se stane, že si někteří lidé navzájem "nesednou", k tomu může dojít i mezi žákem a učitelem. Někdy to může být po ukvapeném prvním dojmu, po nějakém nedorozumění a někdy to možná nemá ani žádnou objektivní příčinu. Takové situace jsou vždy dost nepříjemné.

Píšeš, že je na tebe učitelka zasedlá, ale už nepíšeš, jak se to konkrétně projevuje. Zamysli se nad tím, co považuješ za znaky toho, že je na tebe učitelka zasedlá. Zkus pak popřemýšlet, jak by se tyhle jednotlivé věci daly postupně řešit. Také popřemýšlej, jestli mezi vámi třeba nedošlo k nějakému nedorozumění, které by stálo za to si vyjasnit.

Bavila ses někdy se spolužáky o tom, jak oni tuto učitelku vnímají? Možná i jim připadá, že je zlá a že je na ně zasadlá a nejsi v tom sama. Někteří učitelé prostě bývají takoví. V tom případě byste pak mohli situaci řešit společně třeba s třídním učitelem.

Také by stálo za to promluvit si o celé situaci a tvých pocitech s rodiči, kteří by pak třeba mohli situaci řešit (nebo třeba nenápadně zjistit, co se děje) na třídních schůzkách, zastavit se za konkrétní učitelkou a zjistit, jestli ona s tebou má nějaký problém a to pak řešit... Pokud máte ve škole schránku důvěry, nebo nějakého školního poradce, zkus zvážit, že by ses obrátila tam.

Chodí s tebou na tu angličtinu někdo, s kým se víc kamarádíš? Někdo, komu se můžeš svěřit se svými pocity a obavami? Taková kamarádka by tě vždycky mohla vyslechnout, podpořit a ty bys věděla, že v té hodině nejsi sama proti učitelce. :) Myslím na tebe a klidně zase napiš, jak to vypadá. Martina

Milá Anko,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Udělat takové rozhodnutí je velká věc a nemělo by to být nic uspěchaného, ale to určitě sama víš. Ve výsledku to ale bude rozhodnutí, které budeš muset udělat ty sama.

Zkus se na to podívat z různých stran. Sportu už jsi toho hodně dala, aby ses dostala tam, kde jsi. Zároveň ses dosala opravdu daleko, takže v tom musíš být dobrá. Určitě by proto byla škoda toho jen tak nechat. Na druhou stranu jsou na tebe zřejmě kladeny velké nároky, abys vyhrávala a ještě byla dobrá ve škole atd., a jistě si uvědomuješ, že se sportu musíš věnovat opravdu na plno a proto nestíháš věci, které tvoji vrstevníci - třeba chození s kamarády ven.

Při rozhodování pomáhá zamyslet se a sepsat si všechny klady a zápory obou možností - čím je to pro tebe přínosné, co ti to dává a naopak bere, co tě na tom baví, co získáš a co ztratíš, když se rozhodneš pokračovat nebo odejít... Klidně si to sepisuj postupně několik dní. Také se zkus zamyslet nad tím, co bys jednou v životě chtěla dělat a čeho bys chtěla dosáhnout a polož si otázku, jestli a jak k tomu směřuješ.

Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis o všem mohla popovídat? Je to velké rozhodnutí, takže by to nemělo být něco, co sis rozhodla jen tak bez dalšího názoru a ze dne na den. Zkus se o tom, co se ti honí hlavou pobavit s rodiči. Možná by stálo za to zvážit, jestli bys třeba nemohla mít ve škole individuální studijní plán. Také by ses mohla obrátit na někdo z trenérů - ti už takovou situaci museli určitě několikrát řešit. Třeba zjistíš, že existuje ještě nějaká další možnost, než se sportem úplně přestat, nebo ti pomohou podívat se na věc z jiného úhlu a vidět věci, které tobě unikly. Já sportu vůbec nerozumím, takže nevím přesně, jaké jsou možnosti, ale někdo, kdo se v té oblasti pohybuje, bude vědět. Ve škole také bývají různí poradci, ti mimo jiné studentům pomáhají s výběrem povolání atd., kam by i tohle spadalo, takže se nemusíš bát zkusit toho vašeho poprosit o radu. Potom mě ještě napadá, jestli neznáš nějakou starší kolegyni sportovkyni, která prožívá podobné, se kterou se kamarádíš a mohla by sis s ní popovídat, sdílet svoje pocity a zkušenosti. Sport je dřina, takže určitě nejsi jediná, kdo tohle prožívá.

Vezmi si na rozhodnutí dostatek času a klidu. Myslím na tebe a klidně nám zase napiš, kdybys potřebovala :) Martina

Ahoj Rochelle,

díky za tvůj dotaz. Podle toho, co popisuješ, toho máš poslední dobou opravdu hodně. Před Vánoci se ještě učitelé zřejmě snaží stihnout nějaké písemky, pokud vás v dramaťáku čeká vystoupení, je potřeba zkoušet, k tomu další povinnosti... Člověk ani neví jak, a hned se mu toho nahromadí dost.

Vím, že je těžké přijmout, že se ti občas něco nepodaří tak, jak bys chtěla. Trojky z písemky nejsou konec světa, takže si je zkus nebrat jako svoje selhání. Nekoukej se na to, jak se na tebe dívají učitelé, a nepřemýšlej o tom, co si myslí. Jasně, možná jsou trochu překvapení, že jsi dostala trochu horší známku než obvykle, ale to neznamená, že by si o tobě mysleli něco špatného. Takové věci se občas stanou. Ber to tak, že ty jsi toho pro danou písemku v té chvíli udělala maximum, ale prostě se to nepovedlo. Budeš mít ale příležitost si to zase příště opravit, nebo se třeba nechat vyzkoušet...

Když je toho na tebe hodně, je potřeba nezapomínat na to, že je důležitý i odpočinek, především spánek, ale i nějaké to odreagování a pobyt na čerstvém vzduchu, abys načerpala sílu na všechny ty povinnosti. Pokud na tebe jde nějaký "hysterák", většinou pomáhá zhluboka dýchat a najít si nějakou činnost, u které se odreaguješ - třeba poslech hudby, antistresové omalovánky atd. Záleží, co tě baví a co ráda děláš.

Zkus se ale hlavně pobavit s rodiči o tom, kolik toho teď máš a musíš teď stíhat, a neboj se jim říct, jak se ohledně toho cítíš (včetně těch "hysteráků", jak jim říkáš). Společně se zkuste zamyslet, jestli toho máš hodně, protože se toho v tuhle chvíli sešlo moc, a příští měsíc už zase bude klidnější. Nebo jestli toho máš hodně přes celý školní rok a jestli by třeba nestálo za to popřemýšlet, jestli bys nemohla vypustit třeba nějaký kroužek, nebo spolu zkuste najít nějaké další řešení, abys to vše zvládala v klidu, protože být neustále ve stresu není ani trochu dobré. Člověk v životě nemůže stihnout všechno a občas se musí rozhodnout, co je důležitější.

Myslím na tebe, kdybys ještě potřebovala, klidně se nám zase ozvi :) Martina

Ahoj Terko,

neboj se v hodině přihlásit a poprosit vyučující o vysvětlení, určitě to ocení i ostatní spolužáci. Pokud se ale opravdu nechceš ptát v hodině, můžeš také za vyučující zajít o přestávce a poprosit ji o dovysvětlení probírané látky. V případě, že se v matematice ztrácíš delší dobu, bude nejlepší popřemýšlet o vyřízení nějakého delšího doučování. Buď učitele ze školy, nebo třeba někoho ze spolužáků, jinak ale není v době internetu problém sehnat někoho na doučování odjinud. Doučování není nic, za co by ses musela stydět. Občas člověk ve škole narazí na něco, co mu dělá problém a potřebuje víc času na pochopení, nebo to vysvětlit jiným způsobem. Zrovna matematika takhle dělá problém spoustě studentů - je obtížná na pochopení a pokud člověk nepochopí jednu věc, většinou se ztrácí i v ostatních... Tak přejeme hodně štěstí v matematice i ostatních předmětech :) Martina