Milá Adele,

díky za tvůj dotaz a tvoji důvěru. Chceš slyšet náš názor, co bychom dělali my, a ne radu, že si to máš rozmyslet. Tak dobře :) Podle toho, co nám píšeš, říkám, že já osobně bych jet zkusila.

Zkusím ti napsat pár důvodů, díky kterým si já myslím, že by to mohlo být super a není třeba se tolik obávat:

- Máš už mobil? Pokud ne, zkus rodiče poprosit, zda doma nemají nějaký starší, který by sis na lyžák mohla půjčit. Je naprosto v pořádku, když se ti někdy stýská po mamce. Mně se taky hrozně dlouho na školních výletech s přespáním a táborech po rodičích stýskalo. Možná když si s mamkou občas zavoláte nebo napíšete zprávu, nebude se ti tolik stýskat. Pokud máte chytré telefony, můžete si zavolat i s videem a vidět se. Navíc píšeš, že lyžák je na týden, a to uteče jako voda. Celé dny budete lyžovat a budete mít i další program, takže toho času na stýskání nebude tolik.

- Moc mě pobavila tvoje poznámka, že se bojíš, že skončíš jako sněhová koule, že které vyčuhují lyže, ruce a nohy :D I to je pochopitelné. Nikdy jsi na lyžích nestála, takže je normální, že máš obavy z toho, jak ti to půjde. Neboj, každý nějak začínal a vsadím se, že všichni tví spolužáci na začátku z lyží taky padali a končili někde v závěji. Určitě vyučujícím a instruktorům řekni, že lyžovat neumíš, oni se vás určitě budou ptát, kdo to jak umí. Není se za co stydět, protože ne každý jezdí od malička lyžovat. Když náhodou při lyžování spadneš, zkus to brát s humorem a taky se trochu zasmát sobě a z případného smíchu ostatních si nic nedělej. Prostě to k tomu patří a žádný učený z nebe nespadl. A ještě mě napadá, nemohl by tě někdo z rodiny vzít před lyžákem na nějakou sjezdovku nebo aspoň na malý kopec, aby sis tam aspoň trochu lyže vyzkoušela a nejela úplně nezkušená?

- Píšeš, že jsi v nepříjemné třídě. Právě různé lyžáky atd. bývají skvělou příležitostí poznat se i mimo školu, zažít spolu něco nového. Dost často to pomůže kolektiv víc spojit. Je to něco jiného než jen společné sezení v lavici, budete mít společné zážitky, o kterých se budete moct bavit atd. Taky by tě třeba mohlo mrzet, až se spolužáci o lyžáku budou bavit a budou vzpomínat, ale tys tam nebyla a přišla o to.

Vím, že nechceš slyšet, že si to máš rozmyslet. Sama nejspíš víš, že si to nakonec budeš muset rozmyslet ty sama. Určitě existují i jiné okolnosti, které jsi nám nenapsala, ale mohly by ti pomoct s rozhodováním. Zkus si v klidu sepsat na papír, proč na lyžák jet nebo nejet. Zamysli se, jak vyřešit důvody, které ti brání tam jet. Taky se neboj promluvit si o tom s rodiči - nejen o financích, ale i o tvých pocitech a obavách. Určitě i oni ti poradí s rozhodováním. Asi by byla škoda, aby pak pro tebe lyžák doopravdy zůstal jen ošklivou vzpomínkou.

Myslím na tebe, ať dospěješ k rozhodnutí, které ti bude vyhovovat a klidně se nám zase ozvi :) Martina

Ahoj H., díky za dotaz. V redakci si myslíme, že rubriky k diskuzím a dotazům na našem webu jsou dostačující. Diskutovat v rubrice Diskuze můžete jak mezi sebou, tak můžete kdykoliv napsat i do redakce nebo poprosit ostatní o modlitbu. V rubrice Poradna máte podrubriky Láska, Škola, Rodina, Kamarádi, Víra a Péče o tělo. Zdá se ti to málo?:) Někdy dokonce stačí, když si podrubriku, do které chceš napsat dotaz, "prolistuješ" a podobnou odpověď na podobnou otázku najdeš, takže ani nemusíš nic psát, protože některé otázky bývají dost podobné. Např. špatné známky, šikana ve škole, problémy se sourozenci, první láska atd. Hezký prázdninový čas. M.

Milá Vanesso,

ptáš se, co dělat, když ti rodiče nechtějí dovolit stát se herečkou. Důležité je o tom mluvit v klidu s rodiči. Představit jim, proč tě to zajímá a co se ti na tom líbí atd. Zároveň je třeba poslechnout si v klidu i jejich názor, proč ti to nechtějí dovolit. Povolání herečky je něco, o čem mají dospívající dost často poněkud zkreslené a idealizované představy. Na sociálních sítích a v televizi vypadá herectví hrozně snadno, ale ve skutečnosti je to dřina a má to i své stinné stránky, je nesmírně obtížné se prosadit. Možná také mají rodiče strach, aby ses dokázala uplatnit, uživit herectvím atd.

Myslím, že ještě máš čas se rozhodnout, jestli půjdeš herectví studovat. Napadá mě, zda nemáš ve svém okolí nebo přímo ve škole nějakou příležitost navštěvovat dramatický kroužek. Dramatický kroužek by pro tebe mohla být super příležitost si herectví vyzkoušet. Zároveň to ale neznamená, že se dáváš na hereckou kariéru, takže by to mohl být fajn kompromis. Promluv si s rodiči o tom, že by sis to tam mohla vyzkoušet, zjistit, jak je náročné pamatovat si texty a vystupovat před lidmi. Zároveň bys mohla dostat zpětnou vazbu, jak ti to jde. Mohlo by ti to pomoct ujasnit si, jestli to opravdu chceš dělat, rodiče Ať se daří! Martina

Ahoj Oli,

pokud tě zajímá, co si v redakci myslíme o jazykové škole, tak si myslíme, že pro spoustu lidí to může být super příležitost. Pokud o ní uvažuješ, je potřeba popřemýšlet o tom, jaký konkrétní přínos to bude přímo pro tebe, protože každý jsme jiný a nejde tedy úplně obecně říct, že je to super příležitost opravdu pro všechny.

V klidu si sepiš, co od školy očekáváš, co bys chtěla dál dělat, nastuduj si, co škola nabízí, a jestli máš nějaké dotazy, neboj se školu oslovit a zeptat se. Také by bylo fajn, kdyby sis mohla popovídat s někým starším, komu důvěřuje, poradit se s ním a probrat to, aby ses mohla rozhodnout, zda to bude pro tebe super škola :) Martina

Milá H.,

pokud se nepletu, tak podle tvých předchozích dotazů nastupuješ teď do šestky na gymnázium. Jestli budete mít nějaký adapťák, tak tam budou všichni noví, nikdo nikoho nebude znát a nejspíš budou z cizích lidí a z cizího prostředí všichni trošku vyděšení. Ber ten adapťák jako skvělou příležitost více poznat svoje nové spolužáky a seznámit se s nimi. Pár rad, jak dobře působit na ostatní, najdeš v našem lčánku na webu: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Na adapťáku budou úplně jiní lidé, než byli na té škole v přírodě, takže si zkus nenechat kvůli jedné nehezké zkušenosti zkazit těšení na adapťák s novými spolužáky. A jak jsi sama řekla, teď jsou prázdniny, tak si zkus pokud možno co nejvíc užít volno, než zase přijde čas jít do školy :) Myslím na tebe, aby se adapťák vydařil. Měj se hezky! Martina

Milá Bettynko,

díky za tvou důvěru, že ses ozvala znovu :)

Moc mě mrzí, že ses u dospělých ve svém okolí nesetkala s pomocí, kterou by sis představovala. Proč s tím paní učitelka nemůže nic dělat? Ona právě by se měla snažit s tím něco dělat. A i když ti spolužačky dělají něco v autobuse, pořád jsou to spolužačky a je to tedy i školní záležitost. Zkus popřemýšlet, jestli ve škole není nějaký jiný učitel nebo poradce, za kterým bys mohla jít. A nemáte třeba ve škole schránku důvěry, kam bys mohla anonymně napsat, co se ti děje?

Vytrvej i ve svěřování se rodičům. Popiš jim, jak se cítíš, ohledně toho, co ti spolužačky provádějí. Není někdo další v rodině, komu by ses mohla svěřit a popovídat si o tom? Třeba babička nebo teta?

Teď budou prázdniny. Zkus na školu moc nemyslet, odpočinout si od ní a odreagovat se. Kdo ví, třeba to spolužačky do září přestane bavit a budeš mít klid. Teď se tím každopádně netrap, dělej něco, co tě baví a máš z toho radost. Prázdniny jsou tady od toho, aby si člověk odpočinul od školy :)

Milá Bettynko, nám samozřejmě můžeš napsat kdykoliv, i když se budeš potřebovat třeba jenom svěřit :) Pokud bys chtěla, můžeš nám napsat i na email, kdybys nechtěla, aby se to všechno objevovalo v poradně. Napiš nám na mejl soutez@in.cz, do předmětu napiš šikana nebo něco takového, a my si to tam vyzvedneme a můžeme si spolu vyměnit pár emailů, pokud myslíš, že by ti pomohlo si takto s někým popovídat :) Martina

Milá Bettynko,

díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Píšeš, že tě spolužačky pomlouvají a dělají to, i když jsi jim řekla, aby přestaly. Zkus se jich zeptat, proč to dělají. Donutíš je tak zamyslet se nad jejich chováním. Říkat jim, ať toho nechají většinou nikam nevede, právě naopak je to může podnítit jen k dalšímu a dalšímu pomlouvání. Většinou ten, kdo takto někomu ubližuje, má sám nějaký problém.

Až zase k něčemu takovému dojde, snaž se zůstat v klidu a klidně se zeptej nějak takto: "Proč o mě říkáš takové věci? Víš, že o mě roznášíš nepravdu? Kde jsi vzala takovou informaci?" A podobně. Stejně tak i jejím kamarádkám můžeš zkusit říct, jestli vědí, že o tobě šíří výmysly a nepravdy, spolužačka jim o tobě lže atd.

Chápu, že je to těžká situace a nebojuje se proti tomu snadno a je to pro tebe nepříjemné. Je nutné zdůraznit, že každý člověk má svou hodnotu a nikdo nemá právo ti jakkoliv ubližovat. Říkáš tomu "trochu šikana". Šikana je špatná vždy. Nepíšeš, jak často se to děje a kolik spolužáků je do toho zapojených. Určitě zvaž možnost svěřit se rodičům, třídnímu učiteli, jinému učiteli, kterému důvěřuješ, školnímu poradci atd.

K tématu šikany máme i článek na webu, můžeš se na něj podívat tu: https://www.in.cz/clanky/skola/nebojim-se-ucitelu-ale-spoluzaku-pct.htm

Pokud bys měla pocit, že je toho na tebe až moc, horší se to a je to opravdu zlé a bála by ses obrátit na někoho ve svém okolí, můžeš využít následující možnosti: Existuje stránka i mobilní aplikace Nenech to být (www.nntb.cz), která se zaměřuje přímo na problémy šikany a šikana se přes ní dá nahlásit i konkrétní škole. Pak existuje Linka bezpečí (www.linkabezpeci.cz) a Modrá linka (www.modralinka.cz).

Klidně zase napiš i nám, pokud by ses potřebovala svěřit :) Martina

Milá H.,

moc ti gratuluju k přijetí na gymnázium!

Jak se rozhodnout, které si vybrat? Vezmi si papír a sepiš si různá pro a proti. Jak daleko školy jsou a je potřeba dojíždět? Má škola vlastní jídelnu nebo budeš muset chodit na obědy jinam? Jaké škola naízí volnočasové aktivity? Je ve škole možnost nějakého výjezdu do zahraničí? Jaké jazyky se tam vyučují? Jaké nabízí volitelné semináře? Umisťují se studenti pravidelně v nějakých soutěžích? Atd. Většinu informací bys měla najít na webových stránkách školy. Podívejte se na to spolu s rodiči, porovnejte obě školy a vyberte tu, která bude nejvíc vyhovovat tomu, co bys chtěla studovat a dělat.

Měj se pěkně a ať se ti na nové škole líbí! Martina

Ahoj Maky, díky za dotazy!

Jak se nechovat jako šprtka? Záleží, co si pod pojmem šprtka představuješ. Já si většinou představím otravného studenta, co pořád dává na obdiv svoje úspěchy a že má lepší známky než ostatní, neustále podlézá učitelům a myslí si o sobě, že je něco víc než ostatní. Je naprosto v pořádku, když má někdo lepší známky než ostatní spolužáci. Prostě to tak je, že každému jde učení jinak. Není ale hezké vystavovat všude na obdiv, že mně jde škola lépe. Je třeba mít určitou pokoru a pochopení, že ne každý má jedničky.

Jak vysvětlit kamarádce, že nechceš podvádět? Úplně normálně jí to v klidu řekni tak, jak to cítíš, že nechceš podvádět. Můžeš kamarádce nabídnout, že se na písemku můžete učit společně, že jí pomůžeš látku pochopit a tak.

Jestli se může při písemce radit? Nemělo by se to dělat. Pomocí písemek učitelé zjišťují, jak jste na tom ze znalostmi a pokud si bude radit a psát je "společně" nebude to moc održet reálný stav věcí.

A opisování domácí úkolů? Jsou to domácí úkoly, protože se mají dělat doma. Samozřejmě se může stát, že někdo domácí úkol nestihl, protože měl spoustu jiných povinností, nebo na něj prostě zapomněl. To se stává. V takové chvíli se dají přivřít oči a nechat spolužáka úkol opsat. Měly by to být ale jen výjimečné situace. Rozhodně by to nemělo fungovat tak, že někdo úkoly nebude psát vůbec a bude spoléhat na to, že je opíše ve škole.

Snad ti odpovědi pomohly. Měj se hezky! Martina

Milá M.,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Mobily, internet a všechny tyhle věci jsou hrozně super, protože nám v mnoha oblastech usnadňují život a přináší spoustu nového. Komunikace a přenos informací ještě nikdy nebyly snazší a rychlejší. Na druhou stranu nám ale tyto technologie přináší spoustu negativních jevů. Mnoha z nich sis už všimla: Všichni sedí, koukají do mobilů a vůbec se nebaví mezi sebou navzájem, často ani neví, jak trávit volný čas, když nemají po ruce mobil. V některých případech dokonce může vzniknout na mobilu, hrách a sociálních sítích regulérní závislost podobně jako třeba na drogách.

Je úplně v pořádku používat internet jen v omezeném míře a nebýt na sociálních sítích vůbec. Není to nic, za co by ses musela stydět. Každý jsme nějaký a to nás dělá jedinečnými. Kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda. Teď si možná připadáš trochu vyčleněná, ale jak budeš starší, budeš určitě potkávat další podobně smýšlející lidi. Já mám spoustu kamarádů, kteří sociální sítě používají minimálně nebo dokonce vůbec. Spousta z nich taky ani nemá internet v mobilu.

A jak to zvládnout? Zkus z toho, že někdo má sociální sítě a ty ne, nedělat stěžejní odlišnost. Tohle možná se spolužáky nemáš společné, ale za to existuje spousta témat a koníčků, o kterých se můžete bavit a které máte společné. Není potřeba zbytečně zdůrazňovat a dávat na obdiv, že nemš sociální sítě. Ber to jako fakt, že takhle to je. Měj připravené nějaké odpovědi, když na to dojde řeč: "Nepoužívám takové sociální sítě. Nebaví mě to, mám pocit, že na tom člověk strašně snadno promarní spoustu času, je to ztráta soukromí, mám bez sociálních sítí mnohem víc času, který mohu využít lépe... Můžeš se se mnou spojit přes sms, email...)" Lidé ve tvém okolí se to časem naučí přijímat. A jednou možná dojdou k tomu, že jsi na tom líp, když tě neobtěžuje neustálé pípání telefonu, zprávy a upozornění ze spousty aplikací.

Nestavěj se vůči svým spolužákům do pozice, že ty jsi lepší, protože netrávíš celý den koukáním do mobilu. Nemá cenu je poučovat a říkat jim, že není úplně vhodné, aby trávili tolik času na mobilu. To už totiž nejspíš slyšeli od rodičů a učitelů a mezi vámi by to akorát vyvolávalo zbytečné konflikty. Když bude vhodná chvíle, můžete se pobavit o tom, v čem je to pro ně prospěšné a proč ty tyto technologie nechceš používat. Třeba že se ti nelíbí, že když jste spolu, tak si stejně každý sám sedí u svého telefonu místo toho, abyste trávili čas společně jako třída. Stejně tak je nepříjemné, když s někým mluvíš a on u toho kouká do mobilu. Klidně se zeptej, jestli je nezbytně nutné to, co právě vyřizuje, že je ti nepříjmné s někým mluvit, když on ti nevěnuje pozornost.

Pokud nechceš používat sociální sítě a mít internet v mobilu, je to naproto v pořádku. Nenech se k tomu nutit. Věnuj svůj čas něčemu jinému než je koukání do mobilu. Třeba právě kreslení. Když nastane nějaká podobná situace, že všichni zase budou koukat do mobilů, můžeš spolužákům navrhnout, že si zahrajete nějakou hru, nebo zkus nadhodit nějaké téma k povídání. Nenuť je, jen jim navrhni alternativu, jak trávit čas jinak, než koukáním do mobilu.

Tady ještě posílám odkaz na jeden náš článek na webu. Mohl by tě taky třeba trochu povzbudit: https://www.in.cz/clanky/k-zamysleni/neboj-se-byt-jina-asg.htm

Ať se ti daří a buď svá! :) Martina