Ahoj Méďo,

díky za dotaz. Moc mě mrzí, co v této době prožíváš. Píšu to holkám pořád, ale tohle je náročné období, jsme pořád zavření doma a online výuka také není nic zrovna snadného, nemůžeme se vidět s kamarády a dělat všechno, co bychom chtěli a co nás baví. Je úplně pochopitelné, když se ti v takových chvílích něco nepodaří tak, jak by sis představovala, že se ti špatně soustředí atd.

Chtěla bych ti v první řadě říct, aby ses snažila nevyčítat si, že jsi dostala trojku, která není úplně podle tvývch představ, nebo se ti nějaká písemka úplně nepovedla. Sice to zamrzí, ale občas se něco takového stane. Věřím, že jsi udělala maximum pro to, aby ses připravila, ale zrovna se ti třeba špatně učilo. Taky jsi mohla být unavá, vystresovaná, nemusely ti sednout otázky... Všechno to má vliv na náš výkon. Určitě budeš mít příležitost si při dalším testu známku vylepšit nebo se s paní učitelkou (panem učitelem) domluvit na nějakém přezkoušení. Do konce školního roku zbývá ještě spousta času, takže ještě budeš mít příležitosti to zase vylepšit.

Napíšu ti pár tipů, co by ti mohly pomoct, aby ses v téhle době cítila trochu lépe :)

- Nezapomínej na odpočinek a to, co tě baví a dělá ti radost. Potřebuješ se taky nekdy odreagovat od školy a od učení, takže si zkus každý den najít aspoň chvilku na nějakou činnost, která se školou nesouvisí. Když si takhle odpočineš a odreaguješ se, bude se ti po tom lépe učit a soustředit.

- Odpočiň jsi od obrazovky počítače a mobilu. Kvůli online výuce teď nejspíš pořád koukáš do monitoru, takže je potřeba občas elektroniku vypnout a dělat něco, k čemu nejsou obrazovky potřeba.

- Pokud to prostor u vás doma umožňuje, zozděl si prostor, ve kterém se učíš a ve kterém odpočíváš. Taky si prostor na učení uprav tak, aby ses v něm cítila dobře. Většinou pomáhá mít tam pořádek a zorganizované věci.

- Vyraz ven. Samozřejmě za dodržení hygienických nařízeních. Je fajn na chvíli odejít z bytu/domu, kde jsme teď pořád zavření, a změnit prostředí a vyvětrat se. Stačí nějaká procházka, klidně vyraz s někým z rodiny, můžete si u toho popovídat, nebo sama.

- Udržuj kontakt s kamarády, volejte si, pište... Člověk potřebuje kontakt s lidmi, ale dnešní doba setkávání moc nepřeje, tak je potřeba využít moderní technologie, které nám umožňují spolu komunikovat na dálku.

- Neboj se o tom, co prožíváš, popovídat s lidmi ve svém okolí. Třeba s rodiči, prarodiči nebo sourozenci. Je moc fajn, když můžeš za někým přijít a svěřit se mu, že je to teď pro tebe náročné, že se ti nedaří tak, jak by sis představovala...

Kdybys potřebovala, určitě zase napiš. Jestli chceš, klidně víc o tom, co všechno se ti teď hroutí, jak jsi naznačila v dotazu. Nebo napiš kdyby ses potřebovala třeba jenom vypovídat (postěžovat si) a říct, jak se ti daří :) Myslím na tebe a držím palce! Zkus si co nejvíc užít víkend, odpočinout si a věnovat se tomu, co ti dělá radost. Měj se pěkně! Martina

Ahoj Dančo,

díky za tvůj dotaz a za důvěru. Dospívání je postupný proces. Každý z nás se vyvíjí jinak, záleží, jaké vlivy na nás působí z okolí, jakou máme povahu atd. Osmnácté narozeniny jsou spíš takový formální předěl, který je daný zákonem. Prostě potřebujeme mít stanovený nějaký limit, od kdy člověk může volit, pořídit si řidičský průkaz atd. Od osmnácti let je z právního hlediska člověk braný jako dospělý. S tím, jak se cítíme a jak si připadáme, tenhle předěl nemá vůbec nic společného. Neznamená to, že se musíš o svých narozeninách ráno vzbudit a najednou být někdo jiný. Chvilku to trvá, člověk postupně přijímá další a další zodpovědnost, učí se jednat samostatně... Ale zároveň je super zachovat si něco z dětské radosti :)

Je pochopitelné, že teď nevíš, co tě čeká, hlavně pokud jde o nástup do práce apod., takže si to ani neumíš pořádně představit. Je to něco nového a neznámého, není se proto vůbec za co stydět, když to provázejí nějaké obavy. Chtěla bych tě uklidnit, že postupně budeš přicházet na to, co a jak funguje, budeš získávat zkušenosti, poznávat další a další lidi, se kterými budeš spolupracovat... Moc doporučuju, aby ses nebála popovídat si s někým ve svém okolí. Třeba s rodiči. Oni už mají zkušenosti, ví, jak všechny tyhle věci chodí, takže ti určitě moc rádi pomůžou, vysvětlí, poradi, co v určitých situacích dělat.

Samozřejmě, když budeš potřebovat pomoct, můžeš kdykoliv napsat nám. Myslím na tebe! Martina

Ahoj, zřejmě sis přepnula českou klávesnici na anglickou. Mělo by to jít přepnout zase zpátky tím, že zmáčkneš Shift (to tlačítko, kterým se píšou velká písmena) a zároveň tlačítko Alt. Martina

Ahoj Lůďo,

díky za dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Určitě je to téma na diskuzi s rodiči. Přece jen je to pro tebe velký krok, tak by stálo za to si společně sednout a probrat to. Najděte si nějakou klidnou chvilku, kdy vás nebude nic rušit, třeba si uvařte čaj a sedněte si spolu. Vyslechni si, proč si rodiče (hlavně asi tatínek) myslí, že je super, abys šla na gymnázium. Mají víc zkušeností a znají tě, takže mají na celou věc trochu jiný pohled a dokážou ti poradit. To ale neznamená, že ty do toho nemáš co mluvit. Určitě se svěř rodičům se svými obavami a pocity. Je úplně pochopitelné, že máš strach, jestli zvládneš přijímačky, a jaké to na gymnáziu bude. Pokud si nejsi jistá, jestli na gymnázium chceš, moc doporučuju sepsat si pro a proti a proberte je společně. Jelikož mám pocit, že máš ještě nějaký čas, nechte případné rozhodnutí trochu uležet a za pár dní se k němu vraťte. Taky nezapomeň, že je možnost jít až později, po deváté třídě, jenom na čtyřleté gymnázium.

Nástup na gymnázium zároveň nemusí znamenat, že přijdeš o kamarády, které máš na této škole. Sice se nebudete vídat každý den ve škole, ale pořád se můžete vídat po škole, o víkendech a prázdninách, můžete si psát a volat... A ještě k tomu na gymnáziu poznáš další kamarády a spolužáky, se kterými taky můžete mít fajn třídu a spoustu nových zážitků.

Moc ti držím palce, aby to všechno dopadlo ke tvé spokojenosti. Kdybys ještě potřebovala, určitě nám zase napiš :) Martina

Milá tazatelko T,

za víru se nestydíme. Naopak. Jsme na ni hrdí. Jsme Bohu a mnohdy i svým rodičům, kteří nás ve víře vychovávají, vděční. Na druhou stranu víme, že ne všichni dar víry mají a že je dnes móda se věřícím posmívat. Co dělat? To, že je to nepříjemné nám předpověděl Pán Ježíš:

"Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi" (Mt 5. 10-12).

Sama v sobě si můžeš říci: oni se mi smějí, ale je to proto, že víru nepoznali, neznají Ježíše, neví o jeho lásce.

Postupně můžeš hledat způsoby, jak aspoň některým spolužačkám něco o víře říci.

Takže hodně odvahy.

Ahoj,

díky za dotaz. Mám tu pro tebe pár tipů nejen jak si zabezpečit email, ale i nějaké nápady, jak by se ti ještě třeba mohlo podařit dostat k tomu starému.

Jak postupovat při hacknutém emailu?

- Pokus se obnovit heslo. Většinou při registraci zadáváš odpověď na bezpečnostní otázku, jejíž zodpovězení ti pomůže dostat se k emailu v případě ztráty hesla. Druhá možnost je nechat si zaslat nové heslo, pokud jsi při registraci zadávala druhý email nebo telefonní číslo. Přesný postup najdeš na stránce, kde se normálně přihlašuješ přes odkaz Zapomenuté heslo nebo něco podobného.

- Pokud by to nešlo, obrať se na technickou podporu a požádej je o pomoc, jak získat své heslo a účet. Budou s tím mít zkušenosti a vědět, jak postupovat přímo ve tvé konkrétní situaci.

Pár tipů, jak mít dobře zabezpečený účet:

- Používat dvoufázové ověření, to znamená, že když se chceš přihlásit, přijde ti na mobil na číslo, které jsi uvedla, bezpečnostní kód, který zadáš. Většina aplikací už tuto možnost nabízí, např. Gmail. Poněkud složitější nastavení dvoufázového ověření má i Seznam. cz, ale určitě budou další. Pokud by se ti pak někdo snažil dostat do mejlu, nemá šanci bez tvého telefonu.

- Využij možnost sekundárního zabezpečení. Tzn. při registraci zadáš další emailovou adresu nebo telefonní číslo, které ti pomůže dostat se k účtu v případě nějakého zaplokování.

- Silné heslo je takové, které obsahuje kombinaci velkých a malých písmen a čísel. Délka hesla by pak měla být osm a více znaků. Vyhni se tomu, abys v emailu měla např. své jméno, čísla z data narození atd. někdy ale jenom silné heslo nestačí, takže na něj nespoléhej a využij i další možnosti zabezpečení.

- Nepoužívej jedno stejné heslo pro více přihlašovacích účtů. Ke každému účtu měj vlastní heslo.

Snad ti to pomůže :) Martina

Milá Gábi, díky za dotaz, který je v téhle době velice aktuální. Online výuka je v mnoha ohledech náročná. Jste pořád zavření doma v jednom prostředí, což určitě soustředění zrovna dvakrát moc nepomáhá, takže chápu, že se ti teď nepracuje moc dobře. Přesto tady mám pár tipů, co by ti mohly pomoct :)

- Ráno vstaň a nachystej se tak nějak, jako kdybys šla do školy - převleč se z pyžama, nasnídej se atd. Tělo se tak nastaví, že končí odpočinek a jde se něco dělat.

- Vytvoř si nějaký koutek, kde budeš pracovat a učit se. Jak jsme pořád doma, je potřeba mít prostor rozdělený na část, kde se odpočívá, a na část, kde se pracuje. Úplně jako pracovní prostor postačí psací stůl. To znamená žádné online hodiny z postele nebo z gauče, kde se normálně odpočívá. Jestli tě ve tvém pokoji hodně věcí rozptyluje a umožňuje to situace u vás doma, domluv se s rodiči a můžeš zkusit mít online hodiny třeba v kuchyni.

- Pracovní prostředí si hezky ukliď, odstraň rušivé věci, které by tě mohly rozptylovat, a ozdobit si to tam můžeš třeba nějakým motivačním citátem nebo kytkou.

- Hlavní je vypnout při výuce všechno, co nepotřebuješ. Takže zavři internetové stránky, jako třeba facebook, a odlož telefon. Klidně ho odpoj od internetu nebo ztlum zvuky. Při výuce měj zapnuté jenom to, co právě v tu chvíli potřebuješ na hodinu.

- Při hodinách si dělej poznámky, co zrovna berete. I když vám třeba učitelé zápisy posílají nebo si nemusíte nic během hodiny psát, udělej si tu a tam nějakou poznámku. Ale žádné dlouhé zápisy atd. Stačí jen pár slov, o čem je řeč, nebo si poznamenej, co tě zrovna zaujalo. I taková maličkost tě donutí se víc soustředit na to, co se děje na hodině.

- Nepíšeš, kolik normálně denně trávíš času na internetu, facebooku a tak, ale i během dne mimo výuku se soustřeď na to, kolik času takhle strávíš. Snadno podléháme zábavě, kterou nám technologie nabízejí, tak je fajn snažit se, aby to nebyl celý den. I během dne si řekni, že teď nepotřebuješ a nebudeš koukat na facebook. Budeš se tak trénovat, aby tě to nelákalo při výuce :)

Doufám, že ti rady aspoň trochu pomůžou. Začni je postupně zkoušet a uvidíš. Moc na tebe myslím a klidně se ještě ozvi. Vím, že tohle období online výuky je pro spoustu z vás těžké, tak se budu snažit vám pomoc vymyslet, jak to všechno co nejlépe zvládat. Měj se hezky a ať to jde ve škole :) Martina

Ahoj Maret,

díky za dotaz. Je super, že máš o kamarádku starost a chceš jí pomoct. V první řadě je potřeba říct, že nic není zdarma. Je ale super, že i služby psychologa proplácí pojišťovna, takže v takovém případě je pro klienta vlastně "zdarma". Dost často je to ale podmíněné doporučením nebo žádankou o vyšetření od jiného lékaře. Moc bych tedy doporučovala zajít nejdřív za praktickým lékařem, s ním si popovídat o konkrétním trápení a problémech. On pak poradí, jak postupovat dál, na koho se obrátit a zřejmě bude i vědět, kdo v okolí se na daný problém specializuje. Pak už se tam stačí jenom objednat.

Nepíšeš, kolik kamarádce je let, ale budu předpokládat, že je zhruba ve tvém věku. Pokud je tedy také nezletilá, je potřeba do celého procesu zapojit rodiče, popovídat si s nimi a svěřit se jim.

Myslím na vás a držím palce :) Martina

Milá Adél,

díky za tvou důvěru, se kterou se na nás obracíš.

V první řadě ti chci říct, že i když ses dostala na gymnázium na odvolání, neznámená to, že bys nebyla chytrá. Teď se ale nacházíme v takové mimořádné situaci, kdy se skoro všechno přesunulo do online prostoru, nic nefunguje tak, jak dřív, přišli jsme o spoustu volnočasových aktivit a koníčků... Tohle období je prostě pro všechny náročné. Vím, že se všechno dává do souvislosti s koronavirem, ale pravda je, že tahle situace je nesmírně komplikovaná a navíc už trvá hodně dlouho. Určitě by tvoje studium vypadalo úplně jinak, kdybys každý den chodila do školy, vídala se se spolužáky osobně a úkoly dostávala jenom v den, kdy máš daný přemět.

Píšeš, že když se modlíš, je ti divné, že pořád jenom prosíš. Je v pořádku prosit, hlavně v těch náročných chvílích. I v Bibli je přece psáno "Proste a bude vám dáno..." Modlitba má neskutečnou sílu a dokáže nás povzbudit nejen v období, kdy se moc nedaří. Chtěla bych tě ale povzbudit i k nějakým díkům. Dovedu si představit, že v téhle náročné době tě asi nenapadá moc věcí, za které bys mohla děkovat a být vděčná. Zkus si třeba večer chvíli sednout a zamyslet se nad tím, co se ti povedlo nebo co ti udělalo radost. Možná se nedějí žádné velké věci, proto je víc než kdy jindy potřeba radovat se z maličkostí. Třeba z toho, že jste si volaly s kamarádkou, měla jsi hodinu zpěvu, která tě moc bavila, k obědu bylo něco dobrého... Začni třeba tím, že budeš hledat jednu věc, za kterou můžeš děkovat. Pak jich zkus hledat víc a víc. Uvidíš, že i když to všechno okolo vypadá hrozně, dějí se i malé krásné věci a všechno není jenom zlé :)

Tvoje mamka má pravdu, když chce, abys šla ven. Taková procházka a pobyt na čerstvém vzduchu jsou fajn, odreaguješ se a projdeš se... Moc dobře ale chápu, že když to mamka podá jako výčitku, proč nejdeš ven, moc tě to nepovzbudí, ale právě naopak to v tobě vyvolá ještě větší zoufalství, že nic nestíháš. Myslíš, že by byla nějaká příležitost víc si o těchto věcech s rodiči povídat? Svěřit se jim, kolik toho máte, jak tě trápí, když něco nestíháš nebo neuděláš dobře. Podle toho, co popisuješ doma zřejmě pomůžeš ráda, ale teď to prostě vůbec nestíháš. Je důležité o těchto věcech mluvit, protože lidé v našem okolí neumí číst myšlenky, takže když jim něco neřekneme, tak se to většinou ani nedozví.

Moc ti doporučuju hledat si chvilky odpočinku. Potřebuješ se trochu odreagovat, tak si nenech vzít čas věnovaný zpěvu a dalším věcem, které tě baví. Když totiž pořád jenom sedíš nad učením, jsi z toho unavená a učení jde pomalu. Když si odpočineš a odreaguješ se, půjde to učení přece jen trochu lépe :) Hrozně fajn je právě i výše zmíněná procházka. Pokud je to možné, můžeš ven vyrazit i s kamarádkou. Když si obě vezmete roušku, budete si držet trochu odstup a půjdete někam, kde se pohybuje míň lidí (třeba někam do přírody), tak by to mělo být úplně v pohodě.

A vůbec nevadí, že ještě úplně nevíš, co bys chtěla v životě dělat. Je ti šestnáct a to ještě spousta lidí neví, čemu přesně se chtějí věnovat. Někdo to sice ví, ale to neznamená, že ty musíš taky. Zpěv je hrozně fajn. Správně ale uvažuješ, že být zpěvačkou není zrovna ideální. To ale neznamená, že se toho musíš vzdávat. Možná se ti naskytne nějaká příležitost, možná to zůstane jenom tvým koníčkem. Rozhodně se zpěvu ale nevzdávej a pokud tě baví, pokračuj dál. Třeba zjistíš, že by mohlo být fajn stát se učitelkou zpěvu nebo hudební výchovy. A třeba svoji cestu najdeš někde úplně jinde. Neboj se proto teď zkoušet různé věci, aby sis našla to svoje :)

Ještě jednou moc děkuju za důvěru, se kterou ses na nás obrátila. Moc na tebe myslím a držím ti palce. Kdybys zase potřebovala (klidně se jenom někomu svěřit), tak nám zase napiš. Tohle je náročné období a někdy pomůže už jenom vědomí toho, že v tom nejsme sami. Jsme tu pro tebe! :) Martina

Ahoj U.,

díky za dotaz. Najít motivaci k psaní domácích úkolů je někdy opravdu náročné. Já moc doporučuju zkusit se motivovat něčím pozitivním, třeba: "Teď napíšu domácí úkoly a pak budu mít celé odpoledne volno, takže se budu moct věnovat... (Doplň cokoliv, co máš ráda.)" Někdy je úkolů hodně a nedají se udělat naráz, tak se můžeš motivovat tím, že si uděláš pauzu po úkolech z jednotlivých předmětů: "Až napíšu úkoly z češtiny, udělám si pauzu a podívám se na video oblíbeného youtubera (Nebo si tam doplň cokoliv jiného.), pak se vrhnu na úkoly z matiky..."

Mně osobně, když se mi do něčeho nechce, hrozně moc pomáhá udělat si to-do list (seznam toho, co mám udělat). Když pak nějakým úkol splním, mám radost, že si ho na seznamu můžu odškrtnou jako splněný a vidím, jak mi jednotlivé položky ubývají. Mám pak hezký pocit ze splněných povinností.

Chápu, že se ti někdy do domácích úkolů nechce a motivace se hledá opravdu těžko. Škola je ale pro náš život důležitá. Už víš, co bys chtěla jednou dělat? Máš nějaký sen, kterého bys chtěla dosáhnout? I to je fajn způsob motivace: Vědět k čemu (alespoň přibližně) směřuješ a k čemu ti škola může pomoct.

Také doporučuju udělat si na psaní úkolů klid, to znamená odložit mobil, zavřít nepotřebné stránky na počítači a odstranit další rušivé vlivy, aby tě nic nerozptylovalo a mohla ses soustředit jenom na učení.

Tohle je zajímavé téma, tak se můžeš třeba zkusit zeptat i holek v Diskuzích, jak se motivují ony a sdílet tan navzájem svoje zkušenosti :) Měj se pěkně a ať se daří ve škole! Martina