Ahoj Renato,

díky za zajímavý dotaz. Přehled církevních škol najdeš tady: https://www.cirkev.cz/skolstvi/skoly Je tam i několik škol, které nabízejí i jiné obory. Většinou je to však tak, že církevní školy jsou převážně pro obory zdravotnické, pedagogické nebo sociální. Jsou to oblasti, ve kterých se církev odjakživa hodně angažuje, proto nabízí jejich studium. I když by bylo jistě super mít církevní školy pro všechny obory, bohužel tomu tak není.

Napadá mě, proč vlastně chceš jít zrovna na církevní školu? Jistě tam bude fajn společenství věřících lidí (ale i na církevní školy chodí nevěřící studenti), budete mít možnost bohoslužeb atd. Na druhou stranu mi přijde škoda nutit se do studia něčeho, co tě nebaví jenom proto, že je to na církevní škole. Přece jenom strávíš studiem tři nebo čtyři roky a pak budeš pravděpodobně i v daném oboru pracovat. Byla by škoda, kdybys nakonec dělala něco, co tě nebaví a chodíš tam s odporem...

Z tvého dotazu to na mě trochu působí, že asi moc přesně nevíš, co bys chtěla studovat. Zkus se tolik nefixovat na církevní školy a podívat se i na nabídku oborů ostatních škol. Kde budeš studovat je sice důležité, ale mnohem důležitější je to, co budeš studovat. Když nás něco baví, děláme to s láskou a dobře.

Neboj se promluvit si o tom s rodiči nebo s učiteli, výchovným poradcem nebo třeba školním psychologem. Proberte, jaké jsou možnosti, co tě baví, co bys chtěla dělat... Ještě máš čas si to všechno promyslet a rozhodnout se, kam půjdeš studovat. Moc na tebe myslím a držím palce, abys našla něco, co tě bude bavit, a mohla jsi to studovat na škole, kde se ti bude líbit. Kdybys ještě potřebovala, klidně zase napiš :) Martina

Ahoj H.,

díky za dotaz. Tenhle školní rok byl hrozně náročný v tom, že jste ho většinu strávili doma. Je hrozně těžké seznamovat se a navazovat kamarádské vztahy, když jste na online výuce a nemůžete se vídat. Když jsi v takové situaci v nové třídě, je dost obtížné, abys někoho poznala a aby někdo poznal tebe.

Čtení je super, ale zkus ve třídě tu knížku občas odložit, aby sis mohla s ostatními popovídat a dala jim tak najevo, že jsi k dispozici se s nimi bavit. Můžeš projevit zájem o to, co dělají, jak se mají a tak. Začni nejdřív se spolužáky, kteří nejsou úplně v centru třídního dění, protože s nimi se snáze navazuje kontakt.

Taky ti doporučím tenhle náš článek, mohl by ti pomoct: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Teď si užij prázdniny a načerpej sílu do dalšího školního roku! :) Martina

Milá Kataríno,

díky za tvoji důvěru. Je úplně normální, že máš strach a stres z toho, co tě čeká. Podle tvého věku chápu, že nastupuješ do prváku. A víš co? Všichni tam budou noví. Jen málokdo bude někoho znát. Spousta tvých nových spolužáků bude nejspíš prožívat podobné pocity jako ty. Každý máme jinou povahu, někdo se začne seznamovat hned, někdo bude nesmělý a možná už teď má podobně jako ty strach z toho, jaké to bude na gymnáziu

Všichni se budete první dny seznamovat, takže se neboj pozdravit, hezky se usmát a někomu představit, zeptat se, jak se někdo jmenuje, odkud je, na co se ve škole nejvíc těší... Dobrou metodou je oslovit někoho, kdo je taky takový nesmělý jako ty. Jestli uvidíš nějakou spolužačku, co nesměle postává stranou, zkus se začít seznamovat s ní. Určitě bude moc ráda :)

Nějaké tipy, jak dobře působit na ostatní najdeš v článku u nás na webu: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Určitě se vyhni nějakému pomlouvání a stěžování. To nikdy nepůsobí dobře.

Moc ti držím palce, abys všechno zvládla, na gymnáziu se ti líbilo a našla sis tam skvělé kamarády. Zkus své obavy občas hodit za hlavu a užít si léto a odpočinout si :) Martina

Ahoj, určitě není hřích, když se na písemku poctivě připravujete a vyjímečně si tu a tam s něčím poradíte a vypomůžete si navzájem, protože je jasné, že toho po online výuce a před uzavíráním známek máte ve škole hodně a je to občas opravdu náročné. Podvádění ale jinak v žádném případě není dobré. Rozhodně by to tedy nemělo být něco, co děláte pravidelně nebo celou písemku, protože se vám třeba nechtělo učit a připravovat se. V takovém případě už se to hříchem stává, člověk podléhá lenosti a jeho studijní výsledky jsou založené na podvodu. Martina

Ahoj Verčo,

díky za důvěru. Píšeš, že na rozdíl od svých spolužáků nemáš Instagram a další sociální sítě a že je ani nechceš. Co si o tom myslíme? Že je to úplně v pohodě. Záleží jenom na tobě, jaké sociální sítě se rozhodneš používat. Pokud rovnou víš, že bys Instagram stejně nepoužívala, tak je opravdu zbytečné si ho stahovat, registrovat se tam a dávat nějaké osobní údaje. Je super, že můžete být se spolužáky v kontaktu přes jiné aplikace. Instagram navíc není primárně komunikační aplikace, ale možnost psaní zpráv je tam spíš taková přidružená funkce.

Takže se neboj být svá :) Martina

Ahoj Eli,

díky za dotaz :) Teď jsi v období, kdy dospíváš, takže už tvůj pohled není takový dětský, jak říkáš. Máš mnohem víc zkušeností a chápeš, že některé věci nejsou takové, jaké se ti dřív zdály. Chápu, že to pro tebe může být občas dost matoucí. Chtěla bych ti ale říct, že všechno nutně není jinak než dřív. Některé věci se možná změnily, ale určitě se nezměnilo všechno. I když ti změna může připadat šílená a děsivá, ne vždycky jsou změny špatné. Můžou nám přinést spoustu nových věcí atd.

Nechceš vyvracet to, jak se k tobě kamarádky chovají, tak ti to vyvracet nebudu. Když budeš k ostatním rovnou přistupovat tak, že si o tobě myslí divné věci nebo nemyslí vážně to, co říkají, tak si téměř vždycky najdeš v jejich chování něco, co ti tvoji domněnku potvrdí, i když to není pravda. Zkus k tomu přistupovat trochu uvolněněji. A i kdyby někdo z tvého okolí nebyl takový kamarád, jak sis myslela, tak to vůbec nevadí. Nemůžeme se zavděčit všem. Je fajn se snažit, dělat vstřícné kroky vůči druhým, ale někdy se stane, že kamarádi přichází, odchází, nahrazují je noví... Může to být smutné, ale patří to k životu a je to součástí změn, které nás v životě provází.

A jestli se dá poznat, jestli někdo říká pravdu? Žádný obecný návod neexistuje. Jestli někoho dobře znáš, víš jak reaguje v různých situacích, tak zřejmě poznáš, když nemluví pravdu.

Pokud jde o povyšování, protože ti to jde ve škole, tak každý jsme nějaký, každý máme schopnosti, ve kterých jsme dobří. Pochvala (třeba ve škole) nás dokáže povzbudit a potěšit a je to super. Není nic špatného na tom mít radost z úspěchu, pochval se za to, co se ti povedlo, protože ti určitě dalo práci připravit se pořádně na test atd. Neměli bychom ale zapomínat na určitou skromnost a pokoru, to znamená nepovyšovat se na ostatní, nemyslet si, že jsem něco víc, když já mám jedničku a spolužáci ne, umět ocenit úspěchy ostatních, nabídnout druhým pomoc s tím, v čem nejsou tak dobří... Jako takové zamyšlení k tomuto tématu se můžeš podívat do Bible a přečíst si tyto úryvky: Lk 18,9-14 a Mt 7,1-5.

Kdybys potřebovala ještě něco konkrétního, tak se klidně zase ozvi. Martina

Ahoj Pavlíno,

je super, že k výběru vysoké školy přistupuješ zodpovědně a chceš si to promyslet. Nejít na vysokou hned po maturitě je určitě jedna z možností. Každý jsme nějaký a máme svou vlastní cestu. Ne všichni hned ví, co by chtěli dělat, a dát si trochu pauzu může být mnohdy zodpovědnější, než několikrát měnit obor studia a začínat zase znovu. Předpokládám, že i to, že jsi teď vlastně byla rok a půl doma na online výuce může ovlivnit tvoje rozhodování a chuť jít zase do školy.

Chtěla bych akorát podotknout, že když člověk nejde na vysokou hned po maturitě, ale jde nejdřív pracovat, občas se může stát, že se mu v práci zalíbí a už se mu prostě nechce vracet do školy, psát seminárky a učit se na zkoušky a být finančně závislý na rodičích. Vem prosím v potaz při svém rozhodování, že i něco takového může nastat, a hodně záleží na tom, jak moc jsi odhodlaná jít na výšku.

Jak to říct rodičům? Určitě bych doporučila si s nimi v klidu sednout, uvařit si třeba čaj nebo kafe a popovídat si o tom. Začni třeba tím, že uvažuješ, že by sis dala rok pauzu, protože... Představ jim svůj plán a proč si myslíš, že je to pro tebe dobré. Zeptej se na názor svých rodičů. Oni tě znají a přece jen mají mnohem víc životních zkušeností, takže ti budou moct poradit. Proberte i to, co bys alespoň přiližně chtěla potom studovat, a kde by sis představovala, že teď budeš pracovat. Klidně to rozhodnutí nechte několik dní uležet a podívejte se pak na něj s odstupem času.

Myslím na tebe, ať všechno dopadne podle tvých představ a můžeš dělat v životě to, co tě bude bavit a naplňovat :) Pěkný víkend! Martina

Ahoj Aleno,

celé katolické náboženství (jeho nauka) je shrnuto v Katechismu katolické církve. (Najdeš i online.) Jelikož to může být pro někoho náročná četba, vznikl právě YouCat, což je vlastně katechismus pro mladé a je vážně super. Na vyšším gymnáziu už jsou starší lidé, kteří určitě zvládnou katechismus, minimálně v podobě YouCat. V katechismu se dá dohledat cokoliv, co tě o víře zajímá, takže si úplně nedovedu představit, jakou jinou učebnici by sis ještě představovala. V případě nejasností, které mohou nastat u čehokoliv, je pak potřeba hledat literaturu, která se věnuje konkrétně danému tématu, či požádat o radu kněze apod. Martina

P.S.: Tweetuj s Bohem znáš? Je to taky super knížka, která pomáhá (předvším mladým) lidem hledat odpovědi na otázky víry.

Ahoj Klárko,

to, že neděláš úkoly hned po online hodině je úplně v pořádku. (Pokud tedy úkoly nemají být odevzdané hned po online výuce, to je pak potřeba udělat je hned.) Komu by se taky chtělo hned po výuce dělat hned úkoly, když jejich odevzdání nepospíchá, že? Úplně bez problému si po online výuce odpočiň, protože odpočinek je taky důležitý. Klidně si zahraj nějakou hru a mrkni na YouTube. Protože jsi teď kvůli online výuce pořád u nějaké obrazovky, tak doporučuju, abys odpočívala i nějak jinak, než jenom při koukání do mobilu nebo do počítače. Třeba taková procházka je moc fajn, protože venku už je teplo. Pak to může být třeba čtení, kreslení, nějaký sport... Záleží, co tě baví a co děláš ráda.

Úkoly je ale potřeba udělat. Dostáváte je ve škole proto, abyste si zopakovali, co probíráte. Když je opíšeš, tak ti to moc nedá a připravuješ se o to, co by sis mohla procvičit. Chápu, že se ti nechce úkoly dělat. Každému se někdy do něčeho nechce. Mně se taky občas nechce něco dělat :) Moc doporučuju dát si nějaký termín, kdy se půjdeš vrhnout na úkoly. Takže si po skončení výuky udělej volno, naobědvej se a řekni si, že v jednu hodinu půjdeš dělat úkoly. (Nebo ve dvě, ve tři... Záleží, jak dlouhou máte online výuku, kdy máte úkoly odevzdat a co všechno během dne děláš.) Napiš si to do diáře, na papírek na nástěnku, nebo si třeba nastav budík, abys měla připomenutí, že teď je čas udělat domácí úkoly. Také pomáhá motivovat se tím, že když uděláš úkoly, budeš mít zase volno, můžeš si něco zahrát nebo se věnovat dalším oblíbeným činnostem.

Ať se daří ve škole! A taky si užij Velikonoce a prázdniny :) Martina

Milá Faustyno,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Moc mě mrzí, co právě teď v těchto chvílích prožíváš. Je to opravdu náročné období. Všichni moc doufáme, že to brzy zase bude lepší, budeme moct žít co nejvíc normálně.

Moc doporučuju hledat si různé (alespoň malé) radosti, které tě těší a dokážou zvednou náladu. Neboj se udělat si čas na svoje koníčky a na to, co tě baví. Potřebuješ si totiž občas odpočinout od školy.

Určitě udržuj kontakt s kamarádkami - pište si, volejte, využijte možnosti videohovorů. Sice to stoprocentně nenahradí osobní kontakt, ale je to pořád lepší než nic.

Taky vyraz ven na procházku (Samozřejmě při dodržení hygienických opatření.), ať se trochu provětráš a na chvíli vypadneš z domu/bytu a změníš prostředí.

Snaž se udělat si nějaký denní režim. Vstávat přibližně ve stejnou dodu, pak mít čas vyhrazený na školu, potom čas na odpočinek, nějakou pomoc rodičům, chodit spát přibližně ve stejnou dobua neponocovat... Jak jsme pořád zavření doma, tak jednotlivé činnosti splývají, protože nemáme den rozdělený na dobu, kdy jsme ve škole/v práci a kdy jsme doma.

Je hrozně fajn udělat si nějaký plán, co podnikneš, až tohle skončí a situace bude zase lepší. Pojedeš za kamarádkou? Uděláte si opožděně oslavy narozenin, které nemohly proběhnout řádně? Vyrazíte někam s rodinou? Kino? Zmrzka? Udělej si seznam, ať víš, na co se těšíš. Aspoň kraťoučký. Teď situace není zrovna ideální, ale vědomí toho, že tě čekají parádní věci, na které se můžeš těšit, by ti to mohlo pomoct zvládnout trochu líp.

Máš ve svém okolí někoho, s kým si můžeš popovídat? Třeba rodiče, někdo ze sourozenců? Pomáhá, když si můžeme jít za někým popovídat o tom, jak se zrovna cítíme. Určitě se nemusíš za nic stydět, protože tohle období je opravdu náročné a jen málo kdo ho ještě pořád zvládá naprosto s přehledem. Taky stojí za zvážení, jestli máte školního psychologa a jestli by nebylo fajn se s ním spojit a trochu si o všem popovídat.

Tady ti dávám odkaz na blog projektu Nevypusť duši, který se věnuje osvětě o duševním zdraví: https://nevypustdusi.cz/category/blog/ Najdeš tam spoustu užitečných článků, co by ti mohly pomoct nejen se školou. Tak se tam mrkni.

Chtěla bych tě povzbudit, že v tom, co prožíváš, nejsi sama, a jednou to všechno skončí. I když teď situace vypadá hrozně, všichni dělají maximum proto, aby co nejdřív bylo všechno zase co nejvíc normální. Kdybys ještě cokoliv potřebovala, třeba se jen svěřit a vypovídat, tak zase napiš. Myslím na tebe! Martina