Milá Nevědoucí,

jsi ve věku, kdy člověk často mění názory, hledá své budoucí povolání, hledá jinými slovy sám sebe. Bývá to bouřlivé období plné změn a výkyvů a proto je dobré se v důležitých rozhodnutích neunáhlovat, ale nechat si čas na přemýšlení a především - dozrání. Že se ti nechce učit nebo si nejsi jistá výběrem střední školy je naprosto normální a potom - na každé škole je něco, co člověka baví a zároveň, co jej možná vůbec nezajímá.

Pokud po střední škole budeš stále toužit po profesi herečky, můžeš se dále specializovat na nějaké konzervatoři. Kdybys ale časem zjistila, že se ve skutečnosti chceš stát nečím jiným, byla by škoda zahazovat jen tak momentální studium. Přejeme ti proto vytrvalost a trpělivost a na tvé současné střední škole spoustu úspěchů a spokojenosti :)

Ahoj Kaajo,

oba jazyky jsou krásné a když se kterýkoli z nich naučíš, určitě ti budou k užitku. Asi bys měla při výběru vzít v úvahu svou budoucí profesi, pokud už víš, čím bys ráda byla a následně celkové využití jazyka v tvém konkrétním povolání. Pokud ještě nevíš, co bys jednou ráda dělala, zkus výběr jazyka probrat i s rodiči - společně zaručeně přijdete na to, který z nich by pro tebe byl vhodnější.

Přejeme ti hodně štěstí v nové škole i hezké zakončení základky :)

Ahoj tygříku, dobrou pomůckou, (když se ti např. nechce učit, cvičit na nějaký hudební nástroj, umývat nádobí atd.) je obyčejná papírová tabulka, kterou si lehce a za chviličku nakreslíš, a tam si pak jenom večer odškrtneš, co už máš hotové, splněné. Tím, že vidíš, že se ti odškrtnutá políčka plní, se ti zároveň i "posiluje vůle", protože vidíš, že to jde. Můžeš si třeba za týden něčeho obtížného, co se ti podaří splnit, dát něco dobrého, něco za odměnu:). A to se pak plní ten další týden jedna radost:). Zdá se to jako obyčejná pomůčka, ale je hodně efektivní, když se dodržuje - ale tak je to u všeho. Vyzkoušej, uvidíš:). M.

Ahoj Hloupě zamilová:), pokud tomu správně rozumím, trápí tě, že se ti líbí jeden mladý učitel z vaší školy, víš, že to není dobré a chceš se, jak píšeš,  "odzamilovat". Prostě, nevíš co s tím...

Je Ti třináct let, což je věk, kdy člověk poznává sám sebe, a také své pocity a emoce. A je to taky věk, kdy se zamiluje raz dva do někoho, kdo je mu sympatický nebo mu něčím imponuje. A tak se může stát, že jsi měsíc zamilovaná do jednoho spolužáka a další měsíc klidně do druhého. Vlastně to ani není zamilování jako takové, spíš náklonnost, obdiv kvůli někomu-něčemu (např. sportovec, hezký úsměv, kamarád, co ti vždy pomůže, je něčím zajímavý...). A podobně se ti to možná stalo u vašeho pana učitele. Možná je vtipný, zajímavý, hezký:)....ALE: je to pan učitel, a tak to musí i zůstat. Můžeš ho samozřejmě obdivovat a vylepšit si  (třeba i kvůli němu) známku, ale to je asi tak všechno. A jak z toho ven? Zkus si např. každý večer napsat svoje pocity, vypiš se ze všeho, co tě trápí, ...a pak papír znič. Uvidíš, že se ti uleví, a postupně to bude pořád lepší a lepší. A druhá rada: Bav se s kamarády, sportuj, čti si, pomáhej doma:), vyrob si něco hezkého do pokojíčku, prostě najdi si něco, co tě bude bavit a naplňovat. Uvidíš, ono to půjde, jenom chtít! Myslíme na tebe. M.

Milá Ajdorinko,

zkus si s ním o tom rozumně promluvit a pokud to nepomůže, upozornit na problémy třídní učitelku a poprosit ji, zda by nemohla nějak diskrétně zakročit. Velmi záleží na tom, jakým způsobem tě spolužák "zlobí". Někdy chlapci škádlí děvčata proto, že jim tak chtějí projevit svou náklonnost, ale samozřejmě netuším, v jakém rozsahu se ono "zlobení" děje, proto, pokud bys měla pocit, že se jedná o jakýkoli (fyzický či mentální) druh šikany, neváhej to probrat jak s vyučujícími, tak se svými rodiči. Určitě ti vhodně poradí a v případě potřeby také zakročí.

Držíme palce! :)

Milá Dagmar,

být nervózní a nesvá před jakýmkoli testem nebo zkouškou není nic neobvyklého. Zbavit se psychického bloku z obav, že test nezvládneš, je ale nutné v momentě, kdy přerůstá zdravé hranice. Pokud jsi na test připravená, víš, že ses učila a přípravu nepodcenila, není přece důvod se ničeho obávat. Navíc i kdyby se ti nějaký nepovedl, nejde přece o život :) Zkus si proto něco podobného opakovat před každým testem a s vědomím, že jsi se poctivě učila, odevzdat průběh a výsledek testu do rukou Božích. Je zbytečné bát se dopředu, že se něco nepodaří, protože si to potom často vsugerujeme a nakonec jednáme podle "scénáře", který jsme si ze svých obav připravili sami. Mnohem lepší je si dopředu říkat, že to zvládneš, že o nic vlastně ani nejde. Můžeš také zkusit nějaké antistresové balónky nebo žvýkačky, které některým lidem alespoň trochu pomáhají rozptýlit se a nemyslet na stresové situace. 

Přejeme hodně štěstí! :)

Milá Jano,

ne vždycky je možné se všem zavděčit a být u všech na 100 % oblíbený. Můžeš jim místo opsání úkolu nabídnout, že jim s příštím úkolem pomůžeš, vysvětlíš jim něco, čemu třeba nerozumí apod. Důvodem k tomu, že nedáváš opisovat ostatním svůj úkol, vždycky měj dobro svých spolužáků - pokud si úkol sami nenapíší, nenaučí se ničemu novému, nebudou cvičit svou vůli, ale zvyknou si na to, že i bez práce jsou koláče. A tak tomu v reálném životě není :)

Přejeme hodně štěstí!

Ahoj já, díky moc za dotaz, moc si vážíme Tvé důvěry. Přeposlaly jsme ho paní psycholožce, která má daleko větší zkušenosti než my v redakci, a tady je odpověď:

Ahoj,podle toho, co jsi napsala, jsi zvládla tuto situaci po "technické" stránce. Jsi vybavená, připravená a tvoje tělo umí (viz karate) se postavit k této situaci, pokud by se něco dělo. Domnívám se, že tvoje nitro - tvoje duše - se pořád velmi bojí, s tímto nitrem se v této souvislosti nepracuje a nepracovalo. Zvaž, zda ti někdo může v tomto pomoct, komu se svěřit víc do hloubky a cítit z jeho strany sílu vztahu. Nebo zda bys chtěla zajít za nějakým odborníkem, který by situaci s tebou rozebral a pomohl ti. Já ti to velmi doporučuji 

Otázkou je, zda bys mohla za tímto klukem s někým jít a říct mu, jak jsi naštvaná ... že toto udělal (nevím, jak je psychicky nemocný, zda by to bylo kontraproduktivní nebo nebezpečné). Zvaž, zda si namalovat na boxovací pytel "něco" do čeho bys boxovala s tím úmyslem, aby tento strach šel z tebe ven. Zvaž, zda křičet u CD, běhat s úmyslem, aby se nitro vyčistilo od tohoto strachu. 

Uvidíš, moc ti držím palce. Ilona Špaňhelová

Milá bezradná :),

tvoje situace je nepříjemná, ale bohužel celkem častá. Každý, kdo se nějak liší od většiny, může být terčem posměchu. Může to být kvůli učení, vzhledu, prostě čemukoliv... Dobře se učit ale není ostuda a časem na to určitě přijdou i tví spolužáci. Aby tě mezi sebe přijímali, můžeš jim třeba navrhnout, že jim složitější učivo vysvětlíš (o přestávce, chvíli po škole, ve volném čase...), můžeš tak pomáhat těm, kterým učení třeba tolik nejde a třeba sami ocení to, že se tě pak při testech nebudou muset prosit o nápovědu, ale sami budou látce rozumět. Nedávej ostatním důvod k posměchu tím, že by ses známkami chlubila, ale ani se za ně nestyď.
Přejeme hodně odvahy! :)

Milá Teruš,

osvědčené jsou stránky http://www.helpforenglish.cz/. Nevzdávej to ale ani ve škole - kromě gramatiky je nutné jazyk procvičovat jako mluvený projev, komunikovat s ostatními, vědět, že dokážu být připraven reagovat, odpovídat, uplatňovat to, co se naučím v teorii v praxi. Pro tento účel je škola nenahraditelnou základnou. Pokud ale můžu doporučit i vlastní učební metodu - při studiu angličtiny mi hodně pomohlo koukání se na britské/americké filmy s anglickými titulky. Ideálně si zkus pro začátek vybrat jeden film, který máš ráda a který už jsi viděla v češtině (takže zhruba víš, oč v něm kráčí). Potom se na něj zkus dívat v angličtině a snažit se porozumět tomu, jak se jazyk přirozeně ohýbá, jaká je přirozená slovní zásoba atd. Kromě toho se ti dostane do krve i anglický přízvuk.

Hodně štěstí ve studiu! :)