Ahoj Aničko,

jsem ráda, že zmiňuješ odvahu, kterou ti dodává víra v Boha. Odevzdej mu všechny své pochyby a starosti a modli se za odhodlání k tomu, co tě čeká, za volbu správných slov a klid v duši. Vyznání svých citů rozhodně není jednoduché a právě proto je potřeba, abychom se o tu tíhu s někým tam nahoře podělily 😊 Základ každého kvalitního vztahu je dobré přátelství. Pokud si tedy spolu rozumíte tak, jak píšeš, určitě se neboj posunout váš vztah někam dál. Bohužel neexistuje žádná univerzální cesta, jak co nejlépe vyznat někomu své city a ani by nebylo dobré, kdybych ti nějaká konkrétní slova vkládala do úst. To nejkrásnější na lásce totiž je, že vychází přímo z nás samotných. A právě proto nedokáže nikdo jiný než ty sama lépe vystihnout, co se skrývá ve tvém srdci. Tvůj kamarád je s tebou rád pro to, kým jsi, jak se chováš a projevuješ. Proto se nemusíš bát, že bys řekla něco špatně nebo se dokonce ztrapnila. Nádech, výdech - a pak bez ostychu a s klidnou myslí nech slova plynout tak, jak je budeš sama cítit. Chápu, že se nejspíš bojíš jít se svými pocity ven hlavně kvůli strachu ze ztráty jeho přátelství, pokud by tvé city nesdílel. Pokud ovšem stojíš o to, aby se váš vztah posunul směrem, kterým bys chtěla, musíš „skočit“ a zkusit to – nebo vyčkat, jestli své city časem nevyjeví on. Z vlastní zkušenosti ale můžu říct, že vyspělého a správně smýšlejícího kluka rozhodně podobná situace neodradí od vašeho přátelství. Pamatuj také na to, že i kdyby to vám dvěma nevyšlo, Bůh pro tebe chystá někoho ještě lepšího, s kým budeš souznět na ještě vyšší úrovni. Přeji ti hodně síly, aby ses nebála „skočit“. Občas se vyplatí, když vezmeme věci do vlastních rukou - mnohdy stačí jen malé popostrčení a kluci seberou odvahu k činům 😊 Myslím na tebe! Verča

Ahoj Monis,

ještě před tím, než kamarádčina bratrance oslovíš, je potřeba si uvědomit, že byste vedli vztah na dálku se všemi jeho riziky a úskalími. Tvůj kluk by u tebe nebyl vždy, když bys ho potřebovala. Byli byste odkázaní na občasné návštěvy, hovory a zprávy. Proto je napřed potřeba si rozmyslet, jestli bys byla v takovém vztahu dlouhodobě šťastná. Nemohli byste spolu trávit společný čas a pořádně se poznávat, chodit na procházky, na kávu, do kina. Osobní setkávání je v každém vztahu základ, a tady by hodně chybělo. Pokud sis tohle vše pořádně promyslela a o vztah skutečně stojíš, pak se ho neboj oslovit. Začněte si psát nejprve se poznávejte jako kamarádi. Pak se zkuste potkat. Pokud si budete rozumět i naživo, zkuste si promluvit o tom, zda spolu chcete být a co jste pro to ochotní obětovat, jak si každý z vás vztah představuje. Pokud jde o to, jestli si tě pamatuje, tak to sama časem zjistíš během vaší konverzace. Minulost je ale přece jen minulost a často se na své minulé přešlapy upínáme víc my sami než kdokoli jiný – takže si dost možná nic negativního s tebou vůbec nespojuje. Každopádně to, jak situaci vnímá on, zjistíš jen vzájemnou komunikací. A když už jsme u komunikace - rozhodně bych před ním netajila fakt, že jsi nejlepší kámoška jeho sestřenice a žiješ v Česku. Sám by na to po čase přišel a pokud mu cokoli z toho bude vadit, aspoň víš, že by váš vztah stejně nedopadl v budoucnu dobře. Držím pěsti! Verča

Ahoj Mini,

chápu, že situace, kterou prožíváš, může vzbuzovat žárlivost. Vztah dvou lidí je hlavně o vzájemné důvěře – pokud chybí, může vyskočit strašák jménem žárlivost. Pokud jsi to ještě neudělala, zkus se svému příteli svěřit se svými obavami, řekni mu, že se cítíš nejistá, když jde za nějakou kamarádkou. Zeptej se ho, jak se na celou věc dívá on. Je totiž dost možné, že je zkrátka hodně přátelský, jak sama píšeš, a vůbec mu nedochází, že ty to vidíš jinak. Nebo naopak chce mít svou volnost a představuje si váš vztah jinak než ty. Právě proto je důležité si vzájemně mezi sebou ujasnit, co od vašeho vztahu každý očekáváte. Často slýcháme, že se protiklady přitahují, a tím pádem nás to víc táhne k někomu, kdo je náš přesný opak. Tohle „moudro“ je ale poněkud přitažené za vlasy, protože nelze budovat dlouhodobý vztah s někým, s kým se na skoro na ničem neshodneme. Základem pro kvalitní vztah je dobrá komunikace. Mluvte spolu, hodně a hlavně otevřeně. Nakonec možná dojdete společné dohody a tvůj přítel omezí kamarádky. Může se stát, že své chování sice nezmění, ale ubezpečí tě, že z jeho strany jde opravdu jen o přátelskost a nic víc. Pak už bude na tobě, jestli se jeho chování naučíš časem respektovat, nebo se nebudeš ve vašem vztahu cítit dobře a rozhodneš se ho ukončit. V každém případě je tady možnost odborné pomoci se společnou komunikací ve vztahu, kterou nabízí třeba Centrum pro rodinu. Přeji vám oběma mnoho síly, ať vše zdárně vykomunikujete 😊 Verča

Ahoj Kájo,

předem chci vyzdvihnout tvou snahu o otevřenou komunikaci s přítelem. Když se vztah nevyvíjí tak, jak bychom chtěly, je potřeba si o tom se svým protějškem pořádně promluvit a nedržet to v sobě. Každý člověk má své koníčky, kterým se různě často a různě dlouho věnuje. Jak se měníme my, mění se i naše záliby. Sama znám spoustu kluků, kteří jsou u počítačových her schopní strávit hodně času. Z toho, co píšeš, hraní zasahuje do vašeho společného času a zároveň kvůli němu přestal cvičit a věnovat se jiným koníčkům. Chápu, že se ti tenhle stav nezamlouvá. Je to opravdu zapeklitá situace, která nemá jednoznačné řešení. Vztah je o dělání kompromisů a vycházení si vstříc, a to musí respektovat i tvůj milý. Nejspíš se ti nepodaří ho přesvědčit, aby přestal hrát, ale můžeš se s ním pokusit o domluvu. Například určit si hodiny, kdy se bude věnovat hře, a kdy tobě. Otevřeně mu řekni, že se bojíš, aby hra nakonec nezabrala všechen jeho čas a na tebe už žádný nezbyl. Tvůj přítel by měl respektovat tvé pocity a uvědomit si, že pokud tomu tak nebude, může o tebe přijít. V každém páru by měl být prioritou číslo jedna právě ten druhý a jeho štěstí, a pokud tomu tak není, nelze budovat zdravý vztah. Zkuste si oba na kus papíru sepsat, co od vztahu každý očekáváte. Hledejte společné záliby, něco, při čem se oba setkáte a budete trávit čas společně. Pokud z jeho strany nevycítíš změnu ani potom, nemá smysl ve vztahu déle zůstávat a být poté nešťastná i v manželství. Není potřeba mít výčitky svědomí, protože jsi pro záchranu vašeho vztahu udělala opravdu vše, co jsi mohla. Pro radu se můžeš obrátit také na odborníky z Centra pro rodinu. Bude to dlouhá cesta, ale věřím, že se vám komunikací podaří společně dojít k tomu správnému cíli, ať už je jakýkoli. Držím palce a myslím na vás! Verča

Ahoj Veru,

díky za tvůj dotaz a za důvěru. Vztahy nejsou jednoduché, občas jsme z nich zmatení. Ve vztahu je vždycky důležitá komunikace. Podle toho, co píšeš, máš toho chlapce ráda a je ti s ním dobře. Výčitky máš zřemě hlavně kvůli tomu, že on svoji zamilovanost dává najevo opravdu hodně a ty to nedokážeš. On už měl nějaký vztah, zklamal se a teď se nejspíš snaží udělat všechno proto, aby to tentokrát vyšlo, zahrnuje tě pozorností a hezkými slovy... Ale těžko soudit z těch pár řádků, aspoň tak to na mě působí. Měla jsi ty nějaký vztah, nebo je tohle tvůj první? A jak dlouho jste spolu? Někomu totiž nevyhovuje jen tak po hlavě skočit do vztahu, potřebuje čas a postupně vztah budovat, vytvářet si důvěru a učit se říkat všechna ta hezká slova.

Je potřeba, aby ve vztahu byli spokojení oba, dokázali vyjádřit svoje pocity a říct si, co zrovna potřebují. Píšeš, že pro něj chceš to nejlepší, a to je hezké. Nezapomínej ale na to, že je potřeba, abys taky chtěla to nejlepší i pro sebe. Vztah, kdy jeden dělá vše proto, aby byl druhý spokojený, ale on sám už nedostává to, co by chtěl, je dost nevyrovnaný a dlouhodbě neudržitelný. Proto bych tě chtěla povzbudit, abyste si spolu popovídali o svém vztahu, o tom, jak to vidíte, o tom, co je fajn a co se vám libí, a hlavně o tom, co bys ty potřebovala. I kdyby to znamenalo, že potřebuješ trochu "ubrat plyn" a budovat vztah pomaleji. A dál pak uvidíš :)

Myslím na tebe a držím palce! Martina

P.S.: Když jste oba věřící, je moc fajn budovat i tuhle stránku, společně se modlit jeden za druhého i za váš vztah :)

Ahoj Klárko, díky za dotaz. Když se člověk neumí ovládat, tak je asi celkem jedno, v jaké oblasti to je, protože tím může ubližovat sobě i druhým lidem a vždycky je dobré na tom zapracovat. Jak bojovat se sebeovládáním? Určitě i na internetu najdeš nejrůznější techniky, ale je to běh na dlouhou trať. Osobně si myslím, že sebeovládání se učíme celý svůj život. Dobré je se zamyslet a napsat si na papír situace, kdy se neovládáš. Člověk to obyčejně ví, ale na papíře je to takové hmatatelnější. A pak můžeš začít trénovat. A zkusila bych od jedné jednodušší věci, situaci, která ti moc nejde zvládat. Příklad: Pokaždé, když ráno zazvoní budík se naštvu, zaklapnu ho, pak obyčejně zaspím, mám fofr, nic nestíhám, atd... Úkol: zkusím 21 dnů za sebou chodit spát přibližně ve stejnou hodinu tak, abych ráno už byla vyspaná, a po zazvonění budíku si např. sedla, abych znovu neusnula... Nemusí to být zrovna 21 dnů, ale jde o návyk, když něco děláme delší dobu, tak nám to tkzv. vejde do krve, a pak už to děláme vlastně skoro automaticky, a tolik nás to nestojí. A když zvládneš jednu svou jednodušší věc, emoci, prostě to, co ti na sobě vadí, můžeš přidat další... Je to, jak už jsem psala výše, běh na dlouhou trať, ale pro každého z nás. Každý z nás má něco, co chce zlepšit. U tebe je super, že to vidíš a chceš s tím něco dělat, protože už to je velké plus. A když se ti někdy něco nepovede a zase skouzneš do stereotypu? To nevadí, důležité je v tom nezůstat, zvednout se  a zkoušet to dál. Chyba nemusí být průšvih, ale naopak velká příležitost a pohon, který tě požene dál k tomu, aby ses ovládala stále víc a více. Moc ti fandím. Hezké dny. M.

Milá tazatelko, děkuji za tak poctivý a životně důležitý dotaz. Jak dobře prožít známost?

Nabízím několik knížek. Nakladatelství Paulínky: Kateřina ŠŤastná-Beščecová: Umíš v tom chodit,  Kateřina Šťastná: Jedeme v tom spolu. Zajímavé je také to, co napsal papež František: Amoris laetitia v kapitole 4.. Najdeš na internetu. Výtečné by bylo, pokud by se vám podařilo zúčastnit se tzv. Kurzu partnertsví někdy se píše Škola partnertsví. Je to několik víkendů pro ty, co spolu chodí, aby se více poznali.

Aspoň několik myšlenek. Doba známosti je čas vzájemného poznávání.  Co tedy mají mladí dělat, aby se poznali?

 - hovořit spolu o všem (výchově dětí, postoji k antikoncepci, rozvodu, o svých rodičích...)

- poznat rodinu druhého, dát si pozor na to, jaký styl života mají, pravděpodobně bude odlišný od mého, hovořit o tom

- poznat kamarády druhého, hodně o druhém poznáš, když vidíš, s kým se kamarádí

- hovořit o svých zálibách, prožívat kulturu (výstava, divadlo)

- něco spolu dělat (např. vést skauty, pracovat pro děti ve farnosti, pomáhat společně starým lidem - třeba dvěma starým každý týden společně pomáhat…)

- jezdit mezi další mladé, kde sice jste spolu, ale ne úplně sami. Může se jezdit na centra života mládeže, o prázdninách na mnoho dalších akcí spolu s dalšími věřícími mladými lidmi. Při akcích s druhými a při společné práci se postupně velice dobře poznáte. To je reálný život. Mám-li nějakou povinnost a já ji splním. Co když chlapec jen slibuje a pak nic nikdy nedodrží? Co když chlapce nebude chtít posloužit staré babičce, popovídat si s ní, uklidit jí místnost, sedět a jen jí naslouchat? To jsou zásadní kroky pro poznání.

- pomůže také společně číst nějakou knihu o známosti a diskutovat o ní

- dokážeme řešit i konflikty mezi sebou?

Manželství je o společném zvládání obtíží života. Je o rozhodnutí investovat veškerou životní sílu do druhého. A to se člověk učí, k tomu dozrává. To nikdo na začátku svého života neumí. A celý život je to narušováno naším sklonem k slabosti. Když poznám, že si s druhým nerozumím, že máme rozdílné názory na zásadní věci života, pak je lepší se rozejít.

Ahoj HM., moc děkuji za dotaz, a hned na začátku tě chci uklidnit, že není vůbec nevhodný, naopak. Tyto situace totiž řeší spousta zamilovaných lidí a je fajn, že to chceš řešit, že nad tím přemýšlíš, že vnímáš co je správné, a co už tak úplně ok není. Na hodně podobný dotaz nám zde v poradně už odpovídala paní psycholožka Hana Imlaufová, odpověď jsem ti okopírovala, ať dotaz nemusíš složitě hledat. Zde tedy je:

Sexuální spojení muže a ženy slouží k vytváření a posílení jednoty. Je stvrzením slov manželského slibu - Odevzdávám se ti a přijímám tě. Má tedy své místo až v manželství. Pro vztah kluka a holky, muže a ženy, je nezbytně nutná pravdivost „řeči těla“. Co se tím myslí? Že to, co dělám svými gesty (doteky, polibky, pohlazení, obejmutí apod.), odpovídá pravdivě úrovni našeho vztahu. Odpovídá blízkosti, kterou ti dva zažívají v jiných oblastech. O jejich blízkosti vypovídá i to, jak si spolu opravdu rozumí, jak otevřeně si spolu povídají, jak si dokážou naslouchat, jak dokážou prožívat duchovní porozumění a zvládat obtíže života. Žít v čistotě až do svatby je přikázáním Desatera. Stejně jako všemi ostatními přikázáními Desatera nám Bůh nechce zbytečně znepříjemnit život. Naopak nám dává dobrý návod, jak žít, abychom sami sobě ani jiným neškodili.
Dnes je také důležité pochopit jasné Boží upozornění, že sex není pro zábavu, ale je to největší projev vzájemné lásky
muže a ženy a že nám byl dán jako odpovědnost za děti, které se z tohoto spojení mohou narodit. To, že kluk a holka žijí
zdrženlivě, znamená, že mají k sobě navzájem úctu a že se dívka nestává nástrojem k uspokojení sexuální touhy svého
chlapce a naopak. Dokáže-li kluk žít v čistotě před manželstvím, vytváří to do budoucna pro oba velkou jistotu, že když v manželství nastane období, během kterého spolu nebudou moci mít sexuální styk, budou si moci věřit, že takové období zvládnou a že z netrpělivého hocha, který neuměl počkat do svatby, se nestane nevěrný muž, který prostě bez sexu nemůže být.
Výzkumy ukazují, že muži, kterým chybí sebeovládání, nejsou spolehlivými partnery pro život.
Také se setkávám s častým argumentem, že sex se musí před svatbou vyzkoušet (Půjde nám to spolu v posteli?). Avšak
sexuální život se po svatbě teprve rozvíjí a trvá delší dobu, než najdou muž a žena svou „řeč těla“. Podobně jako lyžovat
se člověk nenaučí snadno, ale musí mnohokrát sjet kopec, a přitom se mu jistě stane, že upadne. Kvalita sexuálního života
v manželství odráží daleko více, než jen schopnost tělesného spojení. Skutečný prožitek je výsledek celkového vztahu
muže a ženy. Dívka by nikdy neměla dopustit, aby byla v roli „pokusného králíka“ nebo žila ve strachu, že když se sex v
manželství hned nepodaří, že ji kluk pošle pryč. Panenství je nádherná hodnota mladé dívky, ženy. A pokud je přinese jako dar tomu opravdu vyvolenému, tedy tomu, který s ní chce být celý život, nabídne mu nesmírně vzácný dar. Pro předmanželskou čistotu jsou také důvody zdravotní. Mnoho ověřených lékařských studií potvrzuje zvýšené nebezpečí virových i bakteriových onemocnění pohlavních orgánů mladých dívek, které předčasně začnou žít sexuálním životem. V této krátké odpovědi není možné popsat všechny důvody a vysvětlení, proč je dobré spolu před svatbou nespat. Závěrem tedy ještě jeden postřeh: ve své praxi jsem potkala již mnoho žen, které litovaly toho, že nezůstaly pannou až do svatby. Nepotkala jsem však žádnou, která by litovala, že pannou do svatby zůstala. Mgr. Hana Imlaufová, křesťanská pedagogicko-psychologická poradna

Ještě ti posílám odkaz na bezva knížečku, píšu knížečku, protože je opravdu hodně útlá, ale i bohatá svým obsahem a moc hezky a srozumitelně rozebírá vztah mezi holkou a klukem. Možná by stálo za to, si ji přečíst i společně.

https://eknizky.sk/wp-content/uploads/2020/02/ABATOP_Sex-slehacka.pdf

Přeju ti krásný nový rok a klidně se zase ozvi. M.

Ahoj čtenářko, díky za dotaz. Na tuto otázku nejde jednoznačně odpovědět, protože platí, kolik lidí, tolik povah, a proto se každý i např. s rozchodem  "popere" trošku jinak. Píšeš, že jste se po tříměsíčním chození rozešli v dobrém, ale pak jste přes sociální sítě řešili společně i některé nepříjemné věci, a teď se ti zdá, že už je to zase v pohodě. Ale při osobním setkání jsi u sebe cítila blok.  Myslím si, že obecně je těžké po rozchodu dosáhnout toho, aby se ti dva spolu normálně bavili. Takže i když to navenek může vypadat, že spolu komunikují a jsou v pohodě, nikdy nevíš, co se odehrává uvnitř. Vím, že to zní jednoduše, ale opravdu to pomáhá: Chce to čas. A pokud jsi věřící, určitě se za to můžeš i modlit a tuto situaci svěřit P.Bohu. Přeji ti pěkně prožitý adventní čas. M.

Ahoj Z, díky za dotaz i důvěru k nám. Tak si to společně zkusíme rozebrat.:) Ptáš se, jestli by bylo správné obnovit vztah, který před nějakou dobou skončil. Také píšeš o tom, že vám to spolu až na nějaké drobnosti klapalo. A ptáš, pokud byste to oba cítili stejně, proč to nezkusit znovu. Z tvého dotazu nevím, jestli to tak stejně cítí a vnímá i "druhá strana", protože to se mi zdá dost důležité. Teoreticky se může stát, že se dva lidé rozejdou a za nějaký čas oba vnímají, že ten jejich společný čas byl natolik vzácný a důležitý, že by ho chtěli zpět. Důležitá otázka k zamyšlení: Proč náš vztah skončil? Dokážeme se přes to tentokrát přenést, dokážeme to nějakým způsobem řešit? A pokud by to chtěli opravdu oba dva, potom by možná takový vztah fungovat mohl. V jedné knížce je napsáno, že když chci hrát na nějaký hudební nástroj, tak nestačí, že mám ráda hudbu nebo že ráda zpívám. Je to sice důležité, je to možná ten impuls, proč se chci naučit hrát např. na klavír. Ale co je důležité? Spousta času, trpělivosti, často i dřiny a odříkání, abych si zahrála něco hezkého, abych uměla číst noty. A i když už nějaký čas hraju, stejně musím cvičit, protože to prostě dobrá hudba potřebuje. A stejné je to i s láskou, s dobrým vztahem. Je to krásné, ale často je to taky pořádná "dřina", je to spousta společného povídání, prožívání, vzájemného doplňování. Vidět v druhém to dobré, ale zároveň nezavírat oči před jeho chybami. Člověk by všechno chtěl mít hned, jenže tak to nefunguje, ani ve vztazích. Láska se nedá nijak koupit ani přesvědčit ani vydupat ze země. Láska se postupnými a pomalými krůčky trpělivě buduje. A ano, je to dřina, ale zároveň je to něco moc krásného a velkého. Ale vždy musí chtít oba. Asi si teď říkáš: no ale to není žádná jasná rada. A máš pravdu, není, ani nemůže být, protože každý z nás je jiný, je originál. Je to jenom pár myšlenek k zamyšlení, tak snad ti trošku pomůžou. Moc myslím. M.