Ahoj Bernardette, díky za tvůj upřimný dotaz. V jedné starší knížce W. Trobische (Dva středy - však jeden kruh) autor popisuje situaci v Africe. Píše, že zatímco v Evropě jsou dva lidé na začátku vztahu jako rozpálený hrnec na plotně, který, když se nepřikládá do kamen, postupně vychladne, v Africe je tomu naopak. Lidé se často berou z rozumu nebo jsou k tomu přinuceni rodiči a začínají "na studené plotně". Ale tím, že začnou přikládat do kamen, se jejich vztah postupně "zahřeje" a oni prožijí krásné manželství. Zamilují se do sebe "zpětně". Samozřejmě to může platit i obráceně. Snad jsem srozumitelně napsala, co jsem tím chtěla říct. Zamilovanost je sice krásná, ale vybudovat vztah jenom na ní, to je málo. Znám páry (i evropské :-)), kdy spolu začali dva lidé chodit "z rozumu" a postupně se do sebe zamilovali, ale už trochu jinak. Dokázali totiž už od začátku ocenit nejenom vzhled, ale i vlastnosti a způsob jednání toho druhého. Vyhnuli se tak řadě zklamání. Láska má mnoho různých podob. Každá zamilovanost časem vyprchá. A co potom? Láska je (především) rozhodnutí. Každý den se rozhodovat, že toho druhého budu milovat, i když je to někdy těžké. Důležité je učit se odpouštět a usmířit se, učit se přijímat toho druhého takového, jaký je... Ale je také možné, že zjistíš po nějakém čase, že takto sis to nepředstavovala, že jste každý jiný. Ale i to je v pořádku. Vůbec neplatí, že kluka, se kterým začneš chodit, si musíš také vzít. To v žádném případě. Chození je o poznávání toho druhého, v úctě, v respektu. A když jeden zjistí, že to není ono, není špatné se rozejít, naopak. Užívej si dobu chození, povídejte se, radujte se ze společných chvil, poznávejte se a uvidíš, jak to bude dál. A samozřejmě modlitba za správné rozhodování taky rozhodně neublíží:)... Z redakce přejeme krásný jarní čas. M.

Ahoj zamilovaná, díky za dotaz. Píšeš, že je tu jeden kluk, se kterým si hodně rozumíš, zatím jste tedy kamarádi, ale může se stát, že spolu začnete chodit - to bys moc ráda. Bojíš se ale, jak bude reagovat, když se dozví, že chodíš k paní psycholožce. Psycholog je lékař jako každý jiný, je tu pro tebe, můžeš se mu vypovídat, říct mu své starosti, problémy, a on se ti snaží pomáhat. Na tom přece nic není. Důležité je, že ti pomáhá a tobě je lépe a lépe.

Píšeš, že jste dobří kamarádi. Dobří kamarádi se svěřují a věří si, na dobrého kamaráda se můžeš spolehnout a má tě rád nebo měl by tě mít rád, takovou jaká jsi. A za to, že chodíš k psycholožce se opravdu nemusíš stydět. Naopak, je super, že své problémy chceš a umíš řešit, a odborník, v tomto případě psycholožka, ti pomáhá. A dobrý kamarád tě ve tvém úsilí podpoří. Z redakce přejeme hezký víkend. M.

Ahoj Eliško, díky za dotaz. To, že se ti někdo moc líbí se může přenést i do tvých snů, proč by ne.:) Prostě na něho myslíš a promítne se ti to tam. Níc víc, nic míň. Myslíme si, že vztahy ve třinácti letech jsou spíše než chozením v pravém slova smyslu
jakýmsi bližším kamarádstvím - je to něco mezi přátelstvím a láskou. Protože se začínáte postupně měnit a poznávat sami
sebe, zjišťujete, jaké to je se zamilovat a jak je potřeba ve vztahu dávat, nejenom brát, sbíráte zkušenosti. V tomto věku je kromě prožívání prvních (platonických nebo skutečných) lásek také moc důležité hledat si blízké kamarády a postupně poznávat, jaké vlastnosti a chování se nám na klucích líbí a jaké ne. Na to se snaž nezapomínat. Už teď si můžeš všímat na klukovi, který se ti líbí, jak se chová k ostatním v nejrůznějších situacích.  Je dobré si také uvědomit, že kluci v tomto věku se teprve začínají dostávat do puberty, kdežto některé dívky mají už období nejprudších změn nálad za sebou. Tak vzniká mezi dospívajícími chlapci a dívkami téměř dvouletý rozdíl (např. čtrnáctiletá dívka je jednoduše vyspělejší než čtrnáctiletý kluk). Jsi ještě hodně mladá, takže máš na hledání kluka spoustu času. Kamarádství ti rozhodně přinese méně trápení než neopětovaná láska. A ještě jedna věc: Kluka v budoucnu lépe zaujmeš, když budeš mít nějaké koníčky, budeš dělat věci, které tě baví a radovat se ze všech maličkostí, které denně dostáváš - z toho, že jsi mladá, zdravá, že se můžeš zamilovávat, že máš rodinu, máš kde bydlet, můžeš chodit do školy, máš kamarády, že je venku hezké počasí, že jsi stihla přijít včas na autobus, žes mohla být na mši svaté,.... všímej si, co všechno máš, a děkuj za to v modlitbě. Tak se naučíš otevírat svoje srdce a připravíš se na pozdější vztah. Práce na sobě je sice náročná, ale stojí za to. Z redakce ti přejeme hezky prožité Velikonoce. M.

Ahoj Eliško,

díky za dotaz a za důvěru. K dospívání tak nějak patří, že se nám někdo líbí a do někoho se zamilujeme. Tady ve tvém případě bych chtěla podotknout, abys nezapomínala na to, že na tebe udělali prank. Jsme sice zvyklí, že se lidé prankují často, ale ne vždycky je to legrace. Někdy jsou to pranky, které si zahrávají s city druhých a dokážou ublížit. Nebylo to od nich hezké a zapojil se do toho i kluk, který se ti líbí. Co s tím?

V první řadě bych moc doporučovala chvíli počkat, až se uklidní to, že si z toho holky z osmičky dělají legraci. Mezitím se zamysli nad tím, jestli se ti ten spolužák opravdu líbí, když je schopný zapojit se do toho, že na tebe udělá prank. Když se nám někdo líbí a do někoho se zamilujeme, nemělo by to být jenom o tom, že ten kluk hezky vypadá. Důležité je i to, jak se chová, jestli je hodný a chová se k lidem okolo slušně... Ve tvém věku ale spíš doporučujeme zaměřovat se na budování přátelství, než se hned zkoušet vrhat do vztahů. Pokud pak i přesto budeš pořád rozhodnutá spolužákovi vyznat svoje city, udělej to ve chvíli, kdy vás nebude nikdo rušit, nebude to přímo před jeho kamarády a podobně. Martina

Ahoj Melody,

popisuješ situaci, kdy máš opravdu blízkého kamaráda, který k tobě začal cítit něco víc, ale ty to úplně neopětuješ. Promluvili jste si o tom a bavíte se dál, jako by se nic nestalo. To je vlastně docela dobrá situace, vyjasnili jste si to a i pro něj je očividně vaše přátelství důležité. Pokud to opravdu pokračuje jako dřív, není ve vašem přátelství žádné dusno, tak nevidím, proč nepokračovat v zajetých kolejích a užívat si vaše přátelství.

Přátelství může mnohdy přerůst v lásku. Ale taky nemusí. Jsou lidé opačného pohlaví, kteří jsou opravdu blízcí přátelé a u toho to zůstává. Důležité je být upřímná a nedávat kamarádovi falešné naděje, že třeba někdy by to mohlo jít... Jasně, ta jiskra se může objevit. Ale taky nemusí. Jakmile bys jednou s kamarádem začala chodit, jiskra se neobjevila a vy se rozešli, jen těžko se budete vracet zpátky do fáze přátelství. Je potřeba promyslet, jestli k němu cítíš něco, co může být základ vztahu, nebo jste opravdu jen přátelé. Podle toho, co píšeš, to vypadá, že tam z tvé strany nic takového není. Určitě ale s kamarádem pokračujte v upřímnosti, když na něco takového dojde, popovídejte si o tom, jak to cítíte a tak. To je vždycky moc důležité. Martina

Milá Leo,

děvčata běžně mají kamarádky. Patří to k Tvému věku a patří to do ženského života. I když se ti kamarádka líbí, je ti sympatická, není to zamilovanost. Prostě máš k nějaké kamarádce bližší vztah, tak to prostě mezi děvčata a ženami bývá. Kamarádství je krásné a hodně v životě pomáhá. Později budeš také navazovat komunikaci s chlapci a budeš se jí více učit. Ale to přijde časem samo.

Milá Evo,

díky za dotaz a za důvěru. Je moc super, že se snažíš s těmi žárlivými myšlenkami bojovat. Chápu, že to může být náročné. V určité míře je žárlivost vlastně docela normální a pochopitelná. Někdo se nám líbí, ale motá se okolo něj jiná holka, tak nás napadne, co když... Pak ale záleží na nás, jestli se upneme na žárlivou myšlenku a budeme se tím dál užírat, nebo se žárlivosti nepoddáme.

Ať už budeš chodit s kýmkoliv, nebo až budeš vdaná, vždycky tvůj kluk/manžel bude mít další kamarády a bude potkávat jiné lidi (a to znamená že i holky) - ve škole, v práci... Je potřeba učit se nepodléhat žárlivosti, protože ta může nabourat jakýkoliv vztah s klukem, ale třeba i s kamarádkou. Důležité je si uvědomit, že žárlivost nic nevyřeší, za to může pěkně pošramotit vztahy.

Jak s žárlivostí v tuhle chvíli bojovat? Soustřeď se na všechno to hezké, co máte společného a co prožíváte s tím klukem i s kamarádkou, dohromady i zvlášť. Něco podnikněte, poznávejte se, budujte přátelské vztahy, vytvářejte si zážitky... Na škole spolu budete ještě pár let, máte možnost si ten čas užít :) Když tě napadnou nějaké takové žárlivé myšlenky, snaž se jimi moc nezabývat. Když spolu třeba oni dva jdou ze školy, odůvodni si to tím, že mají společnou cestu, takže je logické, že jdou spolu. Byl by nesmysl, aby šli každý jinudy nebo dva metry za sebou. Když se na ni usměje, je prostě milý...

Myslím na tebe a držím palce! Martina

Ahoj Weru, díky za pozdrav! Taky moc zdravíme a přejeme krásné jaro :)

A pokud jde o tvůj dotaz. Modlit se se svým klukem (nebo s kýmkoliv jiným ve společenství) je moc krásné. Vždyť i Pán Ježíš řekl: "Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich." (Mt 18,20) Jak na to je ale vždycky individuální záležitost, kterou je potřeba probrat s tvým klukem. Každý jsme nějaký a i naše způsoby modlitby se mohou odlišovat. Je to ovšem skvělá příležitost, jak se navzájem obohatit.

Začněte ideálně tím, že si popovídáte o tom, jak se modlíte a co pro vás modlitba znamená. Společně pak hledejte způsob, jak a kdy se společně modlit. Možná bude lepší začít něčím kratším.

Teď v postní době by mohlo být super vyrazit na nějaký výlet a spojit ho s modlitbou křížové cesty. Nejen okolo poutních míst bývají zastavení v přírodě. Hezkou modlitbu pro páry nabízí třeba Společenství čistých srdcí: https://www.spolcs.cz/view.php?nazevclanku=modlitba-pro-pary&cisloclanku=2012010013 Třeba se vám bude líbit. Jinak se podívejte po nějaké jiné, nebo se zkuste modlit spíše svými vlastními slovy.

Martina

Ahoj Anonymko,

rozumím tomu, že se bojíš odmítnutí, zvláště když se vídáte tak málo. Proto bych rozhodně doporučovala vytáhnout onoho mládence někam ven, zkrátka spolu chodit do cukrárny nebo na procházky a začít spolu trávit víc času. Jedině tak se totiž doopravdy poznáte a zjistíte, jestli si rozumíte. Přes obrazovku se nikdy opravdu nepoznáte, to samé platí pro tábory, které se konají jednou za čas. Proto se mu neboj navrhnout nějakou společnou akci. Základem pro zdravý vztah je komunikace – pokud se spolu nebudete nudit a budete si mít pořád o čem povídat, můžete začít uvažovat o dalším kroku, ujasnit si mezi sebou, co cítíte. Tady to bude vyžadovat trochu odvahy – může se totiž stát, že se tvůj kamarád nevyjádří jako první. Občas zkrátka musíme kluky trochu popostrčit tím správným směrem a oni pak sami převezmou iniciativu. Bohužel je tu i možnost, že tvé city nebude opětovat. Na tu se musíš před tím, než do toho „skočíš“, připravit. Můžu tě ale ujistit, že posměšky na tvůj účet nebo fakt, že o vašem rozhovoru hned půjde vykládat kamarádům, jsou znakem nevyspělosti a takové chování si u svého kluka určitě nepředstavuješ. Takže pokud se v takové zranitelné situaci zachová špatně, nemusíš z toho být smutná – i když je jasné, že tě to bude chvíli bolet. Ale hlavu vzhůru – v každém případě Ten nahoře ví, kdo je pro tebe nejlepší, a nenechá tě v tom samotnou! 😊 Přeju ti hodně odvahy a držím palce. A nezapomeň: všechno dobře dopadne. Verča  

Milá Mirko,

tvůj dotaz rozhodně není nevhodný, právě naopak – fyzické projevy lásky ve vztahu mají své hranice a je potřeba o nich mluvit. Je dobře, že sis uvědomila, že něco není v pořádku a chceš si o tom se svým klukem popovídat. Nejdůležitější je nenechat se nutit do ničeho, z čeho máš špatný pocit. Klíčem je jako vždy otevřená komunikace. Říkáš, že je tvůj kluk z věřící rodiny, takže by tvé obavy měl chápat. Svěř se mu se svými pocity a společně si vytvořte pomyslnou hranici, za kterou nezajdete. Vzájemnou dohodu tvůj kluk musí respektovat, pokud tě más skutečně rád - jinak bys byla ve vašem vztahu nešťastná a dlouho by nevydržel.

O tomto tématu moc hezky mluví knížka Tomáše Řeháka, kterou vám oběma moc doporučuju k přečtení (neboj, je vážně tenká 😊). Třetí kapitola moc hezky popisuje, jaké jsou rozdíly v tělesném prožívání vztahu u mužů a u žen, píše se tam taky přímo o líbání a na co si dát pozor, abyste nezašli příliš daleko. Zásadní je následující věta, kterou si dovolím citovat: „Jestliže se mazlíte až do chvíle, kdy je ohrožena sebekontrola jednoho z vás, potom už jste zašli příliš daleko“.

Nápomocný může být taky článek Není pusa jako pusa z našeho webu.

Držím vám palce, abyste dokázali ve vašem vztahu najít tu správnou rovnováhu, která povede ke vzájemné spokojenosti a čisté lásce 😊 Verča