Milá Verčo,

hned na úvod bych tě chtěla uklidnit: podobnou otázku jako ty si klade spousta dívek v tvém věku i dívky mnohem starší. Ráda bych se ale zeptala já tebe: Napadlo tě nekdy zamyslet se nad tím, proč vlastně kluka chceš? Proto, abys nebyla sama? Ale ty přece nejsi sama! Máš rodinu, možná i sourozence, určitě i nějaké kamarády a známé. Zkus zapracovat na těchto vztazích - prohlubuj stará přátelství a seznamuj se s novými lidmi, dělej radost lidem kolem sebe. Hledej si další kamarády a uč se druhým naslouchat a mluvit s nimi. Pokud nevíš, kde hledat, zajeď si třeba na nějakou víkendovou akci na DCŽM (jejich seznam najdeš v posledních dvou číslech IN!), tam poznáš spoustu nových skvělých lidí. Postupně se tak zbavíš ostychu a začneš se bavit i s klukama. A třeba nějaké přátelství později přeroste i v lásku, kdo ví? Já sama jsem byla stydlivka a s klukama jsem se začala bavit až na konci střední školy. Ale na tom není nic špatného. Všemu se musíme učit. A protože kluci dospívají později než my holky, je s tvými spolužáky a vrstevníky možná i těžká domluva. Ale za několik let se to změní, až se kluci trochu zklidní. ;-)

A další rada: Všechno má svůj čas. Proč se trápit tím, že nemáš kluka - vždyť máš před sebou celý život a určitě se ten pravý objeví (většinou přichází, když to člověk nejmíň čeká). Já vím, že se to lehko říká, když teď s tebou zmítají různé nálady a emoce. Ale pokud se rozhodneš, že se zaměříš na něco jiného než na vyhlížení prince na bílém koni, půjde to. Pokračuj v modlitbách za budoucího partnera, ale přidej také prosbu o trpělivé a  radostné srdce. Ten pravý se jistě objeví. Myslíme na tebe a přejeme krásné prázdniny!

Ahoj, vztahy jsou někdy opravdu zamotané, co? A také dobrodružné. Někdo se líbí nám a my se nelíbíme jemu nebo obráceně. Jindy si zase myslíme, že u někoho nemáme vůbec šanci, a nakonec se přesvědčíme o opaku. A právě proto, že vztah je vždycky o dvou, a nikdy o všem nerozhodneme sami (k lásce nikoho nedonutíme), je dobré se za životního partnera modlit. Třeba každý den na tento úmysl krátce vzpomenout.

A teď z jiného úhlu pohledu. Víš, v čem je kouzlo všech vztahů? Přece v tom, že na ně neexistuje žádný manuál. Každý člověk má svou vlastní cestu a nikdy předem nevíme, co se stane, když uděláme tento nebo tamten krok. Mohly jsme napsat: zaměř se na toho prvního kluka a když to nevyjde, tak na toho druhého. Třeba by ten vztah nebyl tak nereálný, jak si myslíš. Nebo na třetího, kterého mezitím potkáš. Nebo... a tak bychom mohly pokračovat donekonečna. Sama cítíš, že ani ty ani my nevíme, co je pro tebe to nejlepší, i když bychom třeba sebevíc vědět chtěly. Všechno ví jenom Bůh. Důležité je nebát se důvěřovat, že i ty kroky, které se nám třeba zdají ve chvíli, kdy je uděláme, špatné, nám do života něco přinesou (možná to pochopíme s odstupem týdne, možná s odstupem roku nebo třeba několika let). Ale pokud všechno odevzáš do Božích rukou, nevěřím tomu, že bys nakonec nebyla šťastná. Neboj se občas zariskovat, neboj se zranění a pádů. I s těmi se počítá. Vždyť doba dospívání je právě o navazování vztahů a sbírání zkušeností. Neznamená to, že si musíš vzít prvního kluka, se kterým začneš chodit. Chození je o poznávání toho druhého i sama sebe. Držíme palce, ať nakonec toho pravého najdeš. ;-) P.    

Ahoj Margot,

myslím si, že i když je to pro Tebe určitě ještě citlivé téma, bylo by dobré, kdybys to, co jsi napsala nám, napsala i svému bývalému klukovi. Jak jsi prožívala poslední půlrok vztahu a jak moc by ses chtěla vrátit zpátky.  Klidně bych mu položila i otázky typu "jak začít znovu a lépe?" Teď už nemáš co ztratit. Někdy se pořád ptáme Boha a sedíme s rukama v klíně, i když už předem víme, že jasnou dopověď nám může dát jenom ten člověk, kterého se to týká. Ale pro to, abychom dostali odpověď, musíme položit otázku. Tak do toho. Předtím můžeš Pána poprosit o sílu, abys zvládla tento krok udělat. Pokud po tom, kdy mu "vyliješ srdce", bude tvůj bývalý kluk chtít zůstat s tou dívkou, se kterou je teď, a dá ti na srozuměnou, že mezi vámi je opravdu konec, budeš se s tím muset smířit. Jsi ještě mladá a nikdy nevíš, v čem se ti zkušenosti, které jsi díky tomuto vztahu získala, můžou hodit.  

Jeden tip: Možná bych se místo toho, že bych se Boha v modlitbě vyptávala, jestli spolu máte nebo nemáte být, zaměřila na to, že bych prosila o radost, lásku, pokoj, mírnost, trpělivost (o dary Ducha svatého). A také o to, aby ses dokázala vypořádat s tím, co přijde. Protože to tě (jestli tomu správěn rozumím) také velmi trápí. Zkus říct třeba: "Pane, já vím, že ty chceš, abych byla šťastná. Prosím, veď mě tam, kde mě chceš mít a dej, abych Ti dokázala důvěřovat." Je také dobré začít číst pravidelně Písmo a přemýšlet nad ním, protože skrze své slovo nám Bůh často dává odpovědi i na otázky, které nevyslovíme. Další takovou chvílí, kdy si můžeš promluvit s Ježíšem opravdu důvěrně, je okamžik po svatém přijímání, kdy je ti nejblíže. 

A ještě jedna poznámka: K Bohu nepřivádíme člověka my lidé, ale Bůh. My jsme jenom prostředníky, ale dar víry a uzdravení z minulosti může dát a dává jenom Bůh. Myslíme na Tebe! P.  

Ahoj Popelko, jenom krátce. Modlitba má smysl vždycky. Možná Ti Bůh chce naznačit, že nemáš sedět se založenýma rukama a čekat, až se něco dozvíš od toho kluka nebo od vašich společných kamarádů, ale že máš sama jednat. Na Tvém místě bych si s tím klukem otevřeně promluvila. Navrhni mu, jestli byste se nemohli sejít nebo využij příležitosti, když budete na nějaké akci oba spolu. A potom mu řekni, že nevíš, co si máš myslet a že Tě taková nejistota už nebaví. Možná se pak ledy prolomí a on Tě nebude chtít ztratit. Nebo zjistíš, že je to celé jinak. To dopředu nevíš. Chce to odvahu, tak se za ni můžeš modlit. I za celý ten rozhovor. Každopádně už budeš vědět, na čem jsi a nebudeš si muset domýšlet různé varianty. Myslím na Tebe! Měj hezký den.

 Milá MAVM, na některé otázky je těžké dát jednoznačné odpovědi, protože si je vždycky můžeme jenom domýšlet. Platí totiž, že co člověk, to originál. A jestli někdo pozná partnera napoprvé a jiný jich musí poznat pět nebo šest, než si "sednou"? Obojí je možné a u každého to může být jinak. K tomu je přece období chození - neznamená to, že když s někým začnu chodit, musím si ho později vzít. S někým chodit znamená především toho druhého poznávat. A samozřejmě se může stát, že během chození zjistí jeden nebo druhý z vás, že si až tak nerozumíte, a rozejdete se. Ale to neznamená, že jeden z vás je špatný. Jenom jste zjistili, že nejste ty správné "poloviny" k sobě. Rozchod je ale i obohacením - nejen bolestí. Člověk si ujasní, co do budoucna nechce, získá nové zkušenosti a začíná hledat dál. Jestli najdeme svou "polovinu" na první nebo až na několikátý pokus, dopředu nikdo nevíme. Můžeme se ale za svého partnera modlit a celé hledání odevzdat do Božích rukou. On pro nás chce to nejlepší a i neúspěšné vztahy nakonec zpětně dostanou smysl. Přejeme, ať jsi dál tak vnímavá ke všemu, co se kolem Tebe děje. Hezký den! ;-) 

Ahoj Tereso, děkuji za Tvoji upřímnost. Na tom, že jsi mlčenlivější a hned všechno o sobě neříkáš, není nic špatného. Nemáš přece povinnost se kamarádce svěřovat se vším a ona by to měla pochopit. Mám jeden návrh: Co takhle začít řešit problém až opravdu nastane? Nevadí, že se vám oběma líbí jeden a ten samý kluk. Důležitější je, jestli se mu líbíš ty nebo tvoje kamarádka (nebo ani jedna z vás). Pokud by se mu líbila Tvoje kamarádka, musela bys to uvnitř nějak překousnout a srovnat se s tím. Pokud nebude mít zájem ani o jednu z vás, také není co řešit. Zamilovanost časem sama vyprchá. No a jestli se mu budeš líbit Ty? Potom je teprve ten správný čas na upřímný rozhovor s kamarádkou. Zatím bych tomu nechala volný průběh, dál snila o tom klukovi a netrápila se tím, co zatím není. Myslím na vás, ať se všechno vyřeší. Měj se krásně! ;-) 

 Ahoj twiggy, po přečtení tvého dotazu nás v redakci napadl úryvek z knihy W. Trobische (Dva středy - však jeden kruh). Autor v ní popisuje situaci v Africe. Píše, že zatímco v Evropě jsou dva lidé na začátku vztahu jako rozpálený hrnec na plotně, který, když se nepřikládá do kamen, postupně vychládá, v Africe je tomu naopak. Lidé se často berou z rozumu nebo jsou k tomu přinuceni rodiči a začínají "na studené plotně". Ale tím, že začnou přikládat do kamen, se jejich vztah postupně "zahřeje" a oni prožijí krásné manželství. Zamilují se do sebe "zpětně". Samozřejmě to může platit i obráceně. Snad jsem srozumitelně napsala, co jsem tím chtěla říct. Zamilovanost je sice krásná, ale vybudovat vztah jenom na ní, to je málo. Znám páry (i evropské :-)), kdy spolu začali dva lidé chodit "z rozumu" a postupně se do sebe zamilovali, ale už trochu jinak. Dokázali totiž už od začátku ocenit nejenom vzhled, ale i vlastnosti a způsob jednání toho druhého. Vyhnuli se tak řadě zklamání. Láska má mnoho různých podob. Představ si, že bys s tím klukem, o kterém už teď víš, že je "hloupej a nezralej" začala chodit. Každá zamilovanost časem vyprchá (nejpozději za dva roky). A co potom? Pokud by to jediné, co tě k němu přitahovalo, bylo najednou pryč? Musela by ses buď s jeho povahovými vlastnostmi srovnat a přijmout je nebo byste se rozešli. Ráda opakuji jednu myšlenku: Láska je (především) rozhodnutí. Každý den se rozhodovat, že toho druhého budu milovat, i když je to někdy těžké. Důležité je učit se odpouštět a usmířit se. Takové přijetí toho druhého i s jeho nedostatky tě čeká v každém vztahu. Držím palce, ať si najdeš někoho, pro koho se budeš každodenně rozhodovat. A on pro tebe. ;-)

Ahoj Majulenko, těžká situace, co? Na jedné straně ho nechceš ranit tím, že mu to na rovinu řekneš, a na druhé straně ho nejvíc raníš právě tím, když mu to upřímně a otevřeně neřekneš. Takové věci se v době dospívání stávají. Najednou se holky a kluci začnou do sebe zamilovávat a přátelství se tím naruší. Bohužel často to nejde jinak (pokud není zamilovanost oboustranná), než aby to jednoho chvíli bolelo. Pro toho kluka je ale mnohem lepší, když mu na rovinu a co nejdřív řekneš, že s ním chodit nechceš, než kdyby si myslel, že má nějakou šanci a třeba po půl roce nebo i později zjistil, že jsi od začátku byla rozhodnutá do toho vztahu nejít a že se snažil zbytečně. Možná je jeho zamilovanost tak silná, že mu to budeš muset říct tvrdě a nekompromisně. Neboj se toho. Kluci se rádi chytají i stébla naděje, takže musí poznat, že to opravdu nemá cenu. Pořád si opakuj, že teď ho to sice trochu zabolí, ale dostane se ze slepé zamilovanosti mnohem dřív, než kdybys ho nechtěla ranit a dávala mu marné naděje třeba i několik měsíců. Mně osobně to trvalo dlouho, než jsem pochopila, že kdybych si s klukama nezahrávala a byla k nim od začátku upřímná, mohla bych naše přátelství ještě zachránit. Protože přátelství je založeno na upřímnosti, ne na přetvářce. A pokud tě má opravdu rád, dostane se z toho brzy. Držím palce!

Ahoj Míšo, tvoje reakce je do jisté míry přirozená. Doteď jsi byla zvyklá mít svého kamaráda víceméně jenom pro sebe. Teď se situace změnila. Takže na jeho slečnu trochu žárlíš. Už to nejsi ty, koho vyslechne jako první, když máš nějaký problém, už to nejsi ty, za kým půjde mezi prvními, když má radost. Na prvním místě je pro něho teď ona. Chvíli to potrvá, než se s tím srovnáš, je to přece jenom nová situace. Ale myslím, že časem se to usadí a oba si zvyknete. Nic víc bych za tím nehledala, i když je pravda, že na stoprocentní kamarádství mezi klukem a holkou nevěřím. ;-) Ale jestli si s tvým klukem rozumíte, není důvod se trápit starostmi, jestli nejsi zamilovaná do kamaráda. Měj se hezky! P.