Ahoj Moňulo:),

myslím si, že mu nemusíš říkat vůbec nic.  Zdá se ti to divné?:) Víš, někdy stačí se "jenom" usmát, když se potkáte, prohodit pár milých slov, nebo si jenom tak o něčem povídat (pokud se znáte). Tak se o druhém člověku ( a nemusí to být jenom kluk, co se ti líbí) dozvíš daleko víc. Možná pak uvidíš, že se mu líbíš i ty, ... a možná taky ne.

V patnácti letech je ale toto poznávání, povídání a vůbec řešení různých vztahů (kluci, kámošky, rodina) moc důležité. Učíš se tak poznávat, rozlišovat, odpouštět (když se něco pokazí) i radovat (když se naopak něco podaří). A to si myslím, že je pro další, nejenom tvůj, ale pro život každého člověka, moc důležité. Myslíme  na tebe!

Milá Kajuškooo,

je vidět, že tato otázka trápí více z vás. Nedávno jsme na podobný dotaz odpovídaly, tak předávám tuto odpověď i tobě:

Možná není nutné na toho kluka úplně zapomenout (vymazat si jej z paměti), protože to ani nejde. Je ale možné nemyslet pořád jenom na něho, i když je to ze začátku těžké.

Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Také se říká, že "sejde z očí, sejde z mysli". Když už toho kluka nebudeš potkávat, časem silné city k němu odezní samy. Neznamená to ale, že bys měla jenom pasivně sedět a čekat, až vzpomínky na něj vyblednou. Naopak. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na koupaliště, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělaj to bez reptání. Je u vás někdo na prázdninách? Starej se, aby mu tam bylo dobře.

Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času myslet na toho kluka z Německa. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky a "dostaneš ho z hlavy". Držíme palce!

Ahoj bebe,

odpověď je prostá. Ľúbim ťa = miluji tě.

Hezké léto! ;-)

Milá Ajmo,

v první řadě je dobré si uvědomit, že když někoho nutíme k tomu, co nechce, a nerespektujeme jeho svobodu, není to z lásky, ale ze sobectví. Existuje řada možností, jak odmítnout, když na tebe kluk bude naléhat. Uvedu aspoň některé:

Můžeš tomu klukovi říct, že se bojíš toho, že váš vztah by potom byl hlavně o sexu (což se běžně stává, protože člověku se špatně posunuje vztah zpátky) a ne o vzájemném poznávání - svých povah, názorů, hierarchie hodnot, představ o společném životě,.. Že by ses o tuto dobu nechtěla ochudit, abyste pak časem nezjistili, že spolu sice jste intimně, ale jinak se vůbec neznáte.

A na závěr několik argumentů a protiargumentů, které můžou pomoci:

"Jestliže mě opravdu miluješ..." "Jestliže mě opravdu miluješ, neměl bys to ode mě chtít. Jestliže ti na někom skutečně záleží, tak ho nenutíš, aby dělal, co nechce."

"Nemáš mě ráda?" "Nerespektuješ mě?"

"Sex obohatí náš vztah." "Ne, sex se jenom stane centrem pozornosti a všechno ostatní zadusí."

"Všichni to dělají..." "Možná všichni, ale já ne."

"Miluji tě." "Tak to prosím dokaž tím, že budeš respektovat moje hodnoty."

Milá Ajmo,

zamilovanost se většinou pozná tak, že na toho druhého musíš pořád myslet, buší ti srdce, když ho vidíš nebo i zčervenáš a začneš se potit, točí se ti hlava,.. :-) Podrobněji popsáno to najdeš třeba v tomto článku: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

A láska? Té se učíme celý život - ať už sami nebo s někým. Pokud jsi to myslela tak, kdy už to není jenom zamilovanost, ale opravdu láska, tak ta podle mě začíná tehdy, když přestaněš toho kluka vidět růžovými brýlemi, ale vidíš i jeho špatné vlastnosti a nedostatky, a přesto ho přijímáš, odpouštíš mu - ne jednou, ale třeba sedmasedmdesátkrát :-) a nesnažíš se ho násilím předělávat k obrazu svému. O lásce toho bylo napsáno a řečeno spousta, některé ze zajímavých myšlenek můžeš najít i na našem FB profilu https://www.facebook.com/IN.divci.casopis?fref=ts 

Krásné dny!

MIlá Smutná,

hned na začátek napíšu větu, která se Ti možná nebude líbit: To, že s nikým nechodíš, není žádná tragédie, ale výzva, abys začala pracovat na vztazích kolem sebe. Jsi mladá holka, která má ještě celý život před sebou. Chápu, že tvé okolí tě tlačí ke vztahům s kluky, ale podle mě jsou pro tebe zatím mnohem důležitější jiné vztahy: vztah k přátelům, k rodině a sama k sobě. Jistě mi dáš za pravdu, že partnerský vztah by měl být hlavně o lásce. A abys mohla lásku přijímat, musíš se naučit lásku nejdříve dávat a přát ji druhým. Učit se otevírat své srdce a milovat druhé lidi takové jací jsou. Ano, tomu se musíme učit. A k tomu je potřeba nejprve s nikým nechodit, na nikoho se nevázat, ale vnitřně dozrávat. A to trvá nějakou dobu.

V praxi můžeš začít tím, že namísto smutnění nad fotkami zamilovaných párů začneš v duchu za ty lidi Bohu děkovat a třeba i prosit za všechny páry ve svém okolí a za jejich štěstí. To na začátek bohatě stačí. Není to zase tak jednoduché, jak se může zdát, ale jde to. Na další krok už jistě přijdeš sama, stačí mít oči otevřené. Když začneš druhým přát dobro a lásku, začne z tebe láska vyzařovat i navenek. A láska přitahuje druhé lidi jako magnet. To mi věř. Potom už bude jenom otázkou času, kdy poznáš nějakého fajn kluka. Bude to ve chvíli, kdy přestaneš chtít a chtít a chtít (já, já, já) a sobectví (které máme v sobě každý) se začne měnit v lásku, která chce především dávat a ne brát. Fandíme ti a přejeme pěkné prázdniny!

Milá Klára,

možná není nutné na toho kluka úplně zapomenout (vymazat si jej z paměti), protože to ani nejde. Je ale možné nemyslet pořád jenom na něho, i když je to ze začátku těžké.

Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Také se říká, že "sejde z očí, sejde z mysli". Když už toho kluka nebudeš potkávat, časem silné city k němu odezní samy. Neznamená to ale, že bys měla jenom pasivně sedět a čekat, až vzpomínky na něj vyblednou. Naopak. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na koupaliště, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělaj to bez reptání. Je u vás někdo na prázdninách? Starej se, aby mu tam bylo dobře.

Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času myslet na toho kluka z Německa. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky a "dostaneš ho z hlavy". Držíme palce!  

Milá Anonymko,

život je krásný právě v tom, že se skládá se z řady období a každé z nich je hezké něčím jiným. Období přichází postupně a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí.

Například pro tebe a tvoje spolužáky je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (i s klukama). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy.

Nenech se o žádné období života okrást tlakem kolem sebe a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Určitě není kam spěchat - jenom by sis to jednou vyčítala. Krásné prázdniny! :-)

Milá Verčo,

hned na úvod bych tě chtěla uklidnit: podobnou otázku jako ty si klade spousta dívek v tvém věku i dívky mnohem starší. Ráda bych se ale zeptala já tebe: Napadlo tě nekdy zamyslet se nad tím, proč vlastně kluka chceš? Proto, abys nebyla sama? Ale ty přece nejsi sama! Máš rodinu, možná i sourozence, určitě i nějaké kamarády a známé. Zkus zapracovat na těchto vztazích - prohlubuj stará přátelství a seznamuj se s novými lidmi, dělej radost lidem kolem sebe. Hledej si další kamarády a uč se druhým naslouchat a mluvit s nimi. Pokud nevíš, kde hledat, zajeď si třeba na nějakou víkendovou akci na DCŽM (jejich seznam najdeš v posledních dvou číslech IN!), tam poznáš spoustu nových skvělých lidí. Postupně se tak zbavíš ostychu a začneš se bavit i s klukama. A třeba nějaké přátelství později přeroste i v lásku, kdo ví? Já sama jsem byla stydlivka a s klukama jsem se začala bavit až na konci střední školy. Ale na tom není nic špatného. Všemu se musíme učit. A protože kluci dospívají později než my holky, je s tvými spolužáky a vrstevníky možná i těžká domluva. Ale za několik let se to změní, až se kluci trochu zklidní. ;-)

A další rada: Všechno má svůj čas. Proč se trápit tím, že nemáš kluka - vždyť máš před sebou celý život a určitě se ten pravý objeví (většinou přichází, když to člověk nejmíň čeká). Já vím, že se to lehko říká, když teď s tebou zmítají různé nálady a emoce. Ale pokud se rozhodneš, že se zaměříš na něco jiného než na vyhlížení prince na bílém koni, půjde to. Pokračuj v modlitbách za budoucího partnera, ale přidej také prosbu o trpělivé a  radostné srdce. Ten pravý se jistě objeví. Myslíme na tebe a přejeme krásné prázdniny!

Ahoj, vztahy jsou někdy opravdu zamotané, co? A také dobrodružné. Někdo se líbí nám a my se nelíbíme jemu nebo obráceně. Jindy si zase myslíme, že u někoho nemáme vůbec šanci, a nakonec se přesvědčíme o opaku. A právě proto, že vztah je vždycky o dvou, a nikdy o všem nerozhodneme sami (k lásce nikoho nedonutíme), je dobré se za životního partnera modlit. Třeba každý den na tento úmysl krátce vzpomenout.

A teď z jiného úhlu pohledu. Víš, v čem je kouzlo všech vztahů? Přece v tom, že na ně neexistuje žádný manuál. Každý člověk má svou vlastní cestu a nikdy předem nevíme, co se stane, když uděláme tento nebo tamten krok. Mohly jsme napsat: zaměř se na toho prvního kluka a když to nevyjde, tak na toho druhého. Třeba by ten vztah nebyl tak nereálný, jak si myslíš. Nebo na třetího, kterého mezitím potkáš. Nebo... a tak bychom mohly pokračovat donekonečna. Sama cítíš, že ani ty ani my nevíme, co je pro tebe to nejlepší, i když bychom třeba sebevíc vědět chtěly. Všechno ví jenom Bůh. Důležité je nebát se důvěřovat, že i ty kroky, které se nám třeba zdají ve chvíli, kdy je uděláme, špatné, nám do života něco přinesou (možná to pochopíme s odstupem týdne, možná s odstupem roku nebo třeba několika let). Ale pokud všechno odevzáš do Božích rukou, nevěřím tomu, že bys nakonec nebyla šťastná. Neboj se občas zariskovat, neboj se zranění a pádů. I s těmi se počítá. Vždyť doba dospívání je právě o navazování vztahů a sbírání zkušeností. Neznamená to, že si musíš vzít prvního kluka, se kterým začneš chodit. Chození je o poznávání toho druhého i sama sebe. Držíme palce, ať nakonec toho pravého najdeš. ;-) P.