Milá Klárko,

píšeš, že jsi nejdřív chtěla kluka, ale potom jsi zjistila, že by bylo lepší být jenom kamarádi. Teď se ale bojíš, že ho ztratíš, protože začne chodit s jinou dívkou. Jsi zmatená a sama teď nevíš, co chceš.

Na začátek by bylo dobré si ujasnit, co si pod pojmem "chození" představuješ. Mnoho dívek v tvém věku si ho totiž tak trochu plete s kamarádstvím. Nebo naopak považují za chození několik setkání venku před školou nebo procházku parkem. Takové "chození" je vlastně jenom maskované kamarádství. Chození je totiž víc než pusa v parku, je to i o odpovědnosti za sebe, za druhého, za vztah, je budování vzájemné důvěry, o ochotě něco ze sebe dát, otevřít mu své srdce. Proto je dobré, než s někým začneš chodit, učit se nejdříve kamarádským vztahům. Vyhneš se tak spoustě slzí a bolestí z rozchodů a zlomeného srdce.

Je ti dvanáct let a v tomto věku je podle mě důležité učit se s klukama kamarádit, jen tak se poznávat, oťukávat, zjišťovat, co se Ti na klucích líbí, co ne, co bys od svého kluka čekala, co by Ti naopak moc vadilo. A taky se naučit znát lépe sama sebe, zvýšit svoje sebevědomí, umění komunikovat a vycházet s lidmi – to se ve vztahu taky moc hodí. Kamarádství s klukama je velmi cenné samo o sobě, a nikde není řečeno, že z něj po čase nemůže být i něco víc. Není kam spěchat, i v dospělosti často vztahy začínají tak, že se partneři nejprve „oťukávají“, poznávají, a když si i po několika setkáních jsou jistí, že s tím druhým chtějí mít něco víc, dochází k bližšímu sblížení se.

Kamarádstvím tedy rozhodně nic nezkazíš. A ještě jedna věc: Pokud ten kluk zároveň pokukuje po jiné slečně a nepřímo tě tak talčí do něčeho, co sama úplně nechceš, dala bych od něj radši ruce pryč a opravdu bych zůstala jenom u psaní a kamarádství. I když se ti líbí a je ti sympatický, nenech se od něj citově vydírat ani nutit do vztahu, do kterého se ti nechce.

Držíme palce, ať jsi šťastná a spokojená! :-)

Ahoj Holko:),

díky za upřímnost, to se cení. Víš, jedno takové moudré staré přísloví říká: Co nic nestojí, za nic nestojí. A neplatí to jenom v lásce. Když se ti např. podaří napsat písemka na jedničku, a ty víš, že ses opravdu poctivě připravovala, tak tě to potěší a máš z toho radost. (Řekla bych, že větší, než  kdyby ses na přípravu vykašlala a  písemku opsala z taháku, a ono to zrovna nějak dobře vyšlo, protože učitelka se zrovna nedívala tvým směrem:)).

Láska je krásná, nádherná, ale má svoje pravidla a při chození i určité limity, které, i když se ti může zdát, že tě o něco krásného ochuzují, tě naopak  chrání a připravují na dobře prožitý vztah v manželství.  Myslím, že by se ti mohla líbit sice útlá knížka, ale bohatá obsahem:  Sex, šehačka na dortu, kde její autor moc hezky vysvětluje, co a jak:). Existuje i v elektronické podobě. Tady je: http://laska.xf.cz/prirucky/slehacka.htm. A pak by tě  mohlo zaujat např. toto video: http://www.youtube.com/watch?v=Uvm6xmsDkmk. Myslíme na tebe a přejeme ti z redakce krásný a dobrý život.

Ahoj Aničko,

díky za důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Jasně, že modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci.

A k tomu svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky.

Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to. Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.

Na webu  si můžeš přečíst i další dva články: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm. http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm. Přejeme ti krásný, naplněný život.

Ahoj, na tento dotaz už jsme nedávno v redakci odpovídali. http://www.in.cz/poradna/?idPoradny=1&idPrispevku=90&strana=4#90. Držíme palce!

Ahoj Hermíno, no možné je všechno:).  Ale  na tuto otázku si asi budeš muset poctivě  odpovědět jenom ty sama. Mít bezva kamaráda je každopádně moc fajn. Hezké dny.

Ahoj Verčo,  říká se, že malá tréma je v podstatě dobré znamení. Dává ti signál, že ti na dané věci, v tomto případě klukovi, záleží. Není ti jedno, jak dopadneš, chceš se mu líbit, a bojíš se, že ti to třeba nevyjde... Strach ani tréma by ale neměly být přehnané. Jak na trému vyzrát?  Nejdřív  ho při potkání "jenom" pozdrav, usměj se.  Později si zkus třeba doma před zrcadlem nacvičit, co chceš říct, představ si svého kamaráda místo zrcadla:),  zavři oči,  zhluboka dýchej,..a pak to řekni:). Poprvé to bude asi těžké i doma, ale když to budeš zkoušet, bude to pořád lepší a lepší. Tajnou "zbraní" může být modlitba,(tu doporučujeme úplně v každé situaci) třeba takto: Pane, prosím buď v tom se mnou, ty  mě dobře znáš, bojím se, nechci se ztrapnit... Myslím, že umět se poprat s trémou ti pomůže i ve škole při zkoušení, při mluvení s někým neznámým...

Ale tady to spíš vypadá na jednu docela častou "nemoc". O té to diagnóze jsme také psali v časopise, posílám jako bonus: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm. A nezapomeň, že s úsměvem jde všechno líp, i ta tréma. Přejeme z redakce krásné dny a fandíme!

Ahoj neřeš:).

Moc dobrá otázka, díky za ni. Co je dobré si ujasnit, je to, co si vlastně pod „chozením“ představuješ. Jít spolu na zmrzku, do kina, povídání si při cestě do či ze školy, už to může někdo považovat za chození. Další má pocit, že si píše s klukem na facebooku ...a chodí spolu. Další holka možná vypráví všechno možné i nemožné svým kamarádkám, ale jsou to jenom … pohádky. Prostě chce být zajímavá, a líbí se jí, že jí to holky baští a závidí jí.

Je ti krásných, ale i hodně náročných 14 let, a v tomto věku je důležité s klukama kamarádit. Jen tak se poznávat, oťukávat, zjišťovat, co se Ti na klucích líbí, co ne, co bys od svého kluka čekala, co by Ti naopak moc vadilo. A taky se naučit znát lépe sama sebe, zvýšit svoje sebevědomí, umění komunikovat a vycházet s lidmi – to se ve vztahu taky moc hodí. Obecně platí, že klukům se líbí holky, které jsou něčím zajímavé, např. učí se jazyk, hrají na hudební nástroj, dělají sport apod.. Když budeš pro kluky zajímavá, je možné, že si Tě i některý sám všimne, a třeba to bude zrovna ten, po kterém tajně pokukuješ. Kamarádství s klukama je velmi cenné samo o sobě, a nikde není řečeno, že z něj po čase nemůže být i něco víc. Není kam spěchat, chození je víc, než pusa v parku, je to i o odpovědnosti za sebe, za druhého, za vztah, o vzájemné důvěře, ochotě něco ze sebe dát. Chození není vůbec o „ošahávání břicha“, to není v žádném případě vyznání lásky, (naopak, od takového kluka je dobré dát raději rychle ruce pryč!), ale spíš důkaz toho, že je ten kluk ještě nevyzrálý a není na vztah připravený.

Moc zajímavý článek na toto téma najdeš i na našem webu: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm

Přejeme Ti odvahu k tomu být svá:)!

Milá tazatelko,

ptáš se, jak potěšit kluka, který od Tebe daleko, modlíš se za něj, ale bojíš se mu napsat. Osobně si myslím, že děláš velkou věc: modlitba je super prostředek, jak někoho potěšit - určitě se přimlouváš za to, aby se mu dařilo a byl šťastný. Velikost modlitby je takév tom, že zůstáváš skryta v pozadí, i když bys byla raději, kdyby o tobě věděl, kdyby věděl o tom, že na něj myslíš a že se ti líbí.

Víš, k opravdové Lásce patří oběť. Stačí se podívat na kříž. Proto když teď píšu, že děláš velkou věc, myslím to naprosto vážně. Samozřejmě, že toho kluka můžeš potěšit i jinak - třeba pochvalou, povzbuzením, oceněním jeho schopností, tím, že projevíš zájem o to, co dělá. Pokud mu ale nechceš psát, zbývá Ti právě cesta modlitby, oběti a práce na sobě. Můžeš ty dva měsíce, kdy se nevídíte, třeba využít k tomu, že zapracuješ na tom, co tě na tobě samotné štve a co bys chtěla změnit (budeš vstávat přesně, budeš si víc uklízet, pomáhat doma, lépe se učit, bojovat s nějakým konkrétním hříchem,...). To všechno s vědomím, že to vlastně děláš pro něj. Uděláš mu pak radost tím, že ty sama budeš plná radosti, posílíš si seběvědomí a bue z tebe vyzařovat spokojenost. :-) Možná to všechno, co budeš dělat, on nebude vědět, ale o to je tvá oběť cennější. Držím palce!

Milá Sum,

na tuto otázku nejde jednoznačně odpovědět - vesměs platí, že kolik lidí, tolik povah. Osobně si ale myslím, že to dost závisí na tom, jak spolu ti dva vycházeli během vztahu (jak spolu dokázali komunikovat, odpouštět si, naslouchat si,...) a také na věku (zda se člověk rychle zamiluje a "odmiluje" jako v patnácti nebo jsou to city trvalejší), na tom, zda byli předtím kamarádi a mají společné zážitky ještě z doby, než spolu začali chodit, aby měli na co navázat. A také na tom, kolikátý rozchod v životě člověka to je, Přece jenom člověk prožívá jinak první rozchod, když do vztahu vkládal veškeré své naděje, a třeba čtvrtý, pátý rozchod, kdy už byl opatrnější a ví, že všechno přebolí. Obecně ale je těžké po rozchodu dosáhnout toho, aby se ti dva spolu normálně bavili. Nikdy to už nebude stejné jako dřív. Takže i když to navenek může vypadat, že spolu komunikují a jsou v pohodě, nikdy nevíš, co se odehrává uvnitř.

Měj pěkné a pohodové dny. P.

Milá le,

to je těžká otázka, u každého je to asi trochu jiné. Jak láska vzniká, je pro nás tajemstvím. Spíš můžeme trochu zobecnit, jak se navenek projevuje to, že kamarád o tebe má najednou zájem. Několik takových záchytných bodů najdeš na konci tohoto článku: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

A jak "odmítnout" a neranit? Ve většině případů je to nemožné. Vždycky to toho druhého aspoň trochu zabolí, pokud jsou jeho city opravdu upřímné (a navíc na začátku zamilovanosti ještě silné). Nejlepší je být upřímná a od začátku mu na rovinu říct, že o vztah nemáš zájem, aby si nedělal falešné naděje. A jestli se takový vztah dá zachránit? To už nezáleží jenom na tobě, ale také na druhé straně - na něm. Na ochotě spolu komunikovat, odpustit si, začít znovu... Držíme palce!