Milá Nešťastná,

jsi zamilovaná a ON tvoje city (zatím) neopětuje. Ke své situaci můžeš přistupovat různě - o tom je právě zmíněný článek. Buď se tím budeš trápit, chodit se svěšenou hlavou a všude šířit pochmurnou náladu... a nebo se staneš holkou do nepohody, se kterou se kluci budou cítit dobře, která bude mít zdravé sebevědomí a každý, kdo se s ní potká, bude odcházet o něco radostnější. V tom spočívá práce na sobě. O vybudování zdravého sebevědomí jsme psali letos v květnovém čísle IN! na straně 3 (článek "Jsem fakt dobrá!"). Pokud časopis neodebíráš, je možné si nechat poslat jenom toto číslo. Stačí napsat na objednavky@in.cz.

Na duševní stránce se dá pracovat i tak, že budeš rozvíjet své zájmy a také si najdeš zájmy nové, začneš třeba dělat dobrovolníka v nějakém zařízení apod. Další možností je najít si kamarády, se kterými můžeš jezdit na akce, na kterých se dá duchovně růst (založit nebo začít navštěvovat nějaké společenství, zajet na diecézní centrum života mládeže na nějakou duchovní obnovu nebo jiný víkend apod.), častěji chodit na mši svatou a ke svátosti smíření, častěji přijímat eucharistii,... Je ještě spousta jiných možností, jak na sobě pracovat, ale to už si musíš určit podle toho, co tě baví a láká. Rozhodně je ale důležité jedno moudré heslo: "Nehledej štěstí v jiném člověku (nikdy Ti ho nepřinese). Buď šťastná sama a potom rozdávej štěstí. S druhým člověkem toto štěstí jenom sdílej." 

A ke tvé druhé otázce: Myslím, že nic nezkazíš občasným úsměvem, pozdravem, pochvalou, povzbuzením či podporou a modlitbou. Jde o to nebombardovat ho stále vzkazy na chatu nebo otázkami při osobním setkání a nedělat nic, co by bylo nepříjemné Tobě, kdyby Ti to dělal někdo jiný (o koho bys třeba ještě neměla zájem). 

Myslíme na Tebe!

Milá Li,

píšeš, že se jedná o "bratříně". Rozumím-li tomu dobře, jedná se o syna bratrance nebo sestřenice tvého otce nebo matky. Pokud ano, pak se jedná o příbuzenecký vztah v boční linii 6. stupně. Takovýto příbuzenský vztah nebrání podle církevního ani podle civilního práva uzavření manželství. Takovíto příbuzní mohou spolu vstoupit do manželství, ovšem musí sami podle okolností zvážit, zda je to rozumné. Až potud se jedná tedy o řešení ryze právní.

Co tedy dělat?

1) zeptat se maminky, proč se jí to nezdá. Třeba má nějaký závažný důvod, proč bude lepší, že zůstanete kamarády a nebudete spolu chodit.

2) Někdy může v takovémto bližším příbuzenství být nějaký dědičný problém. To se pak obyčejně řeší poradou v genetické poradně.

Ale je třeba odpovědět i z jiné stránky, a to psychologické. Píšeš, že k sobě něco více cítíte. Zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k chlapci, to vše se v mládí stane velice snadno. Láska člověka prostě zachvátí. Každý z nás je ale odpovědný za sebe, své chování a má i rozum a vůli. Nevyplácí se, když člověk dá průchod jen citu, zamilovanosti, fyzické a duchovní přitažlivosti. Cit bývá mnohdy nedobrým rádcem. Nehledě na to, že když citová přitažlivost člověka zachvátí a člověk ji neovládně rozumem a vůlí, snadno se nechá strhnout k jednání, které může být nerozumné, dokonce hříšné - prostě mylné.

Cit je dobrá záležitost, ale člověk není jen cit. Vždy máme jednat jako celý člověk: jednat podle rozumu, řídit se pak vůlí a pak se postupně i cit uklidní a ustálí. Zamilovanost - strhnutí citem - je sice krásná, ale nestálá. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě žít pro dobro druhého, sloužit druhému) je dlouhá cesta. Když dnes lidé dají průchod jen a jen citu, nechají se ovládnout tělesnou přitažlivostí, pak se snadno stane, že sice prožívají nádherná období, ale jejich vztah nevyspěje, nestane se postaveným na celé lidské bytosti: jakoby spí rozum a necvičí se vůle. A bez zapojení rozumu a vůle je manželství a rodina dosti obtížná, možná i nemožná. Domnívám se, že právě proto se mnozí lidé dnes rozvádí. Nenaučili se milovat druhého a nechali se unášet jen citem a tělesnou blízkostí, ale láska je neuchvátila celé - i rozum a vůli. A cit pomíjí, a to i ten nejkrásnější.

Je to jako s kolem. Nestačí, aby kolo bylo krásné na pohled, mělo nádherné barvy. Aby kolo bylo kvalitní, potřebuje mít i dobré brzdy a vymakané převody. K čemu je nádherně zbarvené kolo bez brzd?

Takže radíme raději buďte spolu kamarády. Nakonec nemáš kam spěchat. I když možná kamarádky už básní o tom, co s klukama prožily, vše má svůj čas. Možná i proto maminka není začínajícím vztahem moc nadšená.

Žehná

Milá Naty,

podobný problém řešila nedávno jedna dívka v tvém věku (Klárka). Odpověď, ze které si můžeš mnohé odnést, najdeš kousek níž v této rubrice pod otázkou "Mám s ním chodit nebo být jen kamarádka?" Přečti si ji prosím.

Osobně si myslím, že když si nejsi jistá, je lepší zůstat kamarádkou. Protože když s ním začneš chodit, už nikdy nebude možné se opravdovými kamarády znovu stát, kdybyste se časem rozešli. Tak proč riskovat. Pokud bys měla ještě jinou konkrétní otázku, napiš nám ji. 

Přejeme Ti krásné dny!

Milá Andreo,

nevím, jestli máš na mysli hokejistu Adama Svobodu nebo úplně jiného nositele tohoto jména, ale to není podstatné.

Předpokládám, že by ses ráda zbavila myšlenek na někoho, kdo je pro tebe z jakéhokoli důvodu nedostupný. Možná ale není důvod hned na někoho nemyslet. Naopak. Čím víc se snažíme na někoho přestat myslet, tím více ho "máme v hlavě". Pro začátek můžeš city k němu zkusit vyjádřit - písní, básní, obrazem nebo mu třeba napiš fiktivní dopis,... zkrátka dej průchod svým emocím a dostaň je ze sebe.

Také je možné nemyslet pořád jenom na něho, i když je to ze začátku těžké. Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k němu odezní samy. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na koupaliště, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělaj to bez reptání. Je u vás někdo na prázdninách? Starej se, aby mu tam bylo dobře.

Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy". Myslíme na Tebe.

1) Možná víš, že nejkrásnější věci o sexu najdeme u Pána Boha a v církvi. Proč? No protože sex je dar Boží, On ho stvořil a daroval člověku. Studuj tedy to, co o lásce a sexualitě máme v církvi. Sv. papež Jan Pavel II. nám zanechal nádherné věci. Na úvod doporučuji: West: Teologie těla pro začátečníky. Paulínky; podobná kniha: Healyová: Muži a ženy jsou z ráje. Paulínky.
Teologie těla od Jana Pavla II. je náročný text, ale je nádherný.
Dále napsal Jan Pavel II. super list: Mulieris dignitatem - o povolání ženy. Najdeš na:

Milá studentko,

děkujeme za Tvoji důvěru a upřímnost. Pojďme se společně zamyslet nad tvým problémem. Bojíš se něčeho, co jsi nikdy nedělala a co neznáš. To je úplně přirozená reakce. Většina lidí (včetně mě) se bojí neznámého, toho, co nikdy předtím nezkusili. Ale když se na to podíváme trochu rozumově, strach se začne postupně zmenšovat. Je dobré zamyslet se nad tím, čeho se vlastně bojíš a co nejhoršího by se mohlo stát.

Bojíš se, že budeš u líbání vypadat hloupě a že se ztrapníš?  --> I takové situace k životu patří a časem se tomu určitě zasměješ. Je dobré učit se dívat na sebe samu s odstupem, s nadhledem, nebrat se až tak vážně.

Nebo se bojíš toho, že se s tebou kluk kvůli tomu, že neumíš líbat, rozejde? --> Pokud se opravdu někdo takový najde, pak ho nebude žádná škoda.

Nebo se bojíš něčeho úplně jiného?

Líbání je krásný prožitek, dar, který můžeš druhému dát. Je o postupném objevování toho, co dělá tomu druhému radost. Nejde ani tak o techniku, protože každému se líbí něco jiného. Je vyjádřením nejhlubších citů, intimním prožitkem. Při prvním polibku bývají většinou nervózní obě strany, takže tvůj budoucí kluk bude možná prožívat to samé, co Ty. A není nic hezčího než se líbání učit společně. :-) Jsou to ale krásné chvíle, na které potom budete dlouho vzpomínat. I kdyby se stal nějaký trapásek :-), to mi věř. Vztah je o budování vzájemné důvěry a postupném odhalování svých strachů, nejistot a pocitů tomu druhému. O tom, abyste se naučili přijmou jeden druhého i se všemi jeho nedostatky.

Strach z líbání je jen jednou z mnoha "položek", kterou budeš se svým klukem jednou sdílet. Časem se objeví spousta jiných (v té chvíli důležitých) věcí, které budete společně překonávat a na své obavy z líbání si už ani nevzpomeneš. Teď můžeš svůj strach odevzdávat třeba každý den v modlitbě a uvidíš, že Tvůj první polibek bude nakonec moc hezký, když si jej "schováš" pro někoho, koho budeš mít opravdu ráda a on Tebe. Myslíme na Tebe.    

Milá Klárko,

píšeš, že jsi nejdřív chtěla kluka, ale potom jsi zjistila, že by bylo lepší být jenom kamarádi. Teď se ale bojíš, že ho ztratíš, protože začne chodit s jinou dívkou. Jsi zmatená a sama teď nevíš, co chceš.

Na začátek by bylo dobré si ujasnit, co si pod pojmem "chození" představuješ. Mnoho dívek v tvém věku si ho totiž tak trochu plete s kamarádstvím. Nebo naopak považují za chození několik setkání venku před školou nebo procházku parkem. Takové "chození" je vlastně jenom maskované kamarádství. Chození je totiž víc než pusa v parku, je to i o odpovědnosti za sebe, za druhého, za vztah, je budování vzájemné důvěry, o ochotě něco ze sebe dát, otevřít mu své srdce. Proto je dobré, než s někým začneš chodit, učit se nejdříve kamarádským vztahům. Vyhneš se tak spoustě slzí a bolestí z rozchodů a zlomeného srdce.

Je ti dvanáct let a v tomto věku je podle mě důležité učit se s klukama kamarádit, jen tak se poznávat, oťukávat, zjišťovat, co se Ti na klucích líbí, co ne, co bys od svého kluka čekala, co by Ti naopak moc vadilo. A taky se naučit znát lépe sama sebe, zvýšit svoje sebevědomí, umění komunikovat a vycházet s lidmi – to se ve vztahu taky moc hodí. Kamarádství s klukama je velmi cenné samo o sobě, a nikde není řečeno, že z něj po čase nemůže být i něco víc. Není kam spěchat, i v dospělosti často vztahy začínají tak, že se partneři nejprve „oťukávají“, poznávají, a když si i po několika setkáních jsou jistí, že s tím druhým chtějí mít něco víc, dochází k bližšímu sblížení se.

Kamarádstvím tedy rozhodně nic nezkazíš. A ještě jedna věc: Pokud ten kluk zároveň pokukuje po jiné slečně a nepřímo tě tak talčí do něčeho, co sama úplně nechceš, dala bych od něj radši ruce pryč a opravdu bych zůstala jenom u psaní a kamarádství. I když se ti líbí a je ti sympatický, nenech se od něj citově vydírat ani nutit do vztahu, do kterého se ti nechce.

Držíme palce, ať jsi šťastná a spokojená! :-)

Ahoj Holko:),

díky za upřímnost, to se cení. Víš, jedno takové moudré staré přísloví říká: Co nic nestojí, za nic nestojí. A neplatí to jenom v lásce. Když se ti např. podaří napsat písemka na jedničku, a ty víš, že ses opravdu poctivě připravovala, tak tě to potěší a máš z toho radost. (Řekla bych, že větší, než  kdyby ses na přípravu vykašlala a  písemku opsala z taháku, a ono to zrovna nějak dobře vyšlo, protože učitelka se zrovna nedívala tvým směrem:)).

Láska je krásná, nádherná, ale má svoje pravidla a při chození i určité limity, které, i když se ti může zdát, že tě o něco krásného ochuzují, tě naopak  chrání a připravují na dobře prožitý vztah v manželství.  Myslím, že by se ti mohla líbit sice útlá knížka, ale bohatá obsahem:  Sex, šehačka na dortu, kde její autor moc hezky vysvětluje, co a jak:). Existuje i v elektronické podobě. Tady je: http://laska.xf.cz/prirucky/slehacka.htm. A pak by tě  mohlo zaujat např. toto video: http://www.youtube.com/watch?v=Uvm6xmsDkmk. Myslíme na tebe a přejeme ti z redakce krásný a dobrý život.

Ahoj Aničko,

díky za důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Jasně, že modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci.

A k tomu svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky.

Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to. Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.

Na webu  si můžeš přečíst i další dva články: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm. http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm. Přejeme ti krásný, naplněný život.

Ahoj, na tento dotaz už jsme nedávno v redakci odpovídali. http://www.in.cz/poradna/?idPoradny=1&idPrispevku=90&strana=4#90. Držíme palce!