Milá lily,

souhlasím s tím, že ve dvanácti letech máš ještě na opravdové chození dost času. A Tvoje kamarádky (natož tak ty mladší) také.

Důležité slovo je OPRAVDOVÉ chození. Když Ti kamarádka říká, že "chodí s klukem", co to vlastně znamená? Že si s ním píše na chatu víc než s jinými? Nebo se potkají několikrát za týden venku či před školou? Možná, že ani to ne a jenom se předvádí, chce být zajímavější.

Opravdové chození je něco daleko víc, jde v něm hlavně o vzájemné poznávání se a o lásku - takovou, která je schopna obětí, buduje vzájemnou důvěru, roste v dávání a odpouštění,... A do takové lásky musí člověk postupně dorůstat a učit se jí. Jak? No přece v kamarádských vztazích. Osobně si myslím, že to, co tvoje kamarádky nazývají chozením, není ničím jiným než kamarádstvím. Poznávají kluky a s některým si rozumí víc než s jinými, na tom není nic špatného. I Ty můžeš takové vztahy vytvářet a rozvíjet - poznávat, jaké vlastnosti se Ti klucích líbí a co Ti naopak vadí, učit se odpouštění, komunikaci, pochvale, ale i přijímání kritiky. Takže si z řečí kamarádek nedělej žádné vrásky. To, že se chlubí tím, že s někým chodí, jenom potvrzuje, že na opravdové chození ještě nejsou připravené. 

Už teď slibujeme, že v únorovém čísle najdeš speciální dvoustranu na téma "chození", kde to, co jsem napsala, bude vysvětleno podrobněji a jasněji.

Měj se moc hezky a užívej každého okamžiku!   

Milá tazatelko,

z toho, co jsi napsala, jde poznat, že sama víš, kde máš rezervy, na čem je potřeba pracovat. Říkáš, že nejsi dotykový typ a že s tím nic nenaděláš. Ptáš se na jiné tipy. Ráda bych Ti dala jiné rady, ale přijde mi to stejné jako kdyby lékař na žádost pacienta, který má chřipku, začal raději léčit jeho zdravé nohy nebo oči. Snad mi rozumíš.

Myslím si, že je důležité, aby ses zaměřila na to, s čím máš problém a čím se trápíš namísto abys hledala nějaký únik před problémem. Říct, že s něčím "nic neudělám" je jednoduché, ale nic to neřeší. Naopak, člověk může hodně změnit, když chce. Jen je dobré začít postupně. Co třeba si pořídit nějaké chlupaté domácí zvířátko (psa, kočku, morče, králíka, křečka), které bys mohla občas pohladit, a tak se pomaličku začít dotekům a objímání učit? Nebo pochovat malé dítě (ze svého okolí) v náručí?

Hledej příležitosti jak se postupně dotykům učit. Protože i když potom přijde do Tvého života kluk, nebude to o tom, že jenom on bude objímat Tebe. Vztah je především o vzájemném dávání. Třeba bude potřebovat právě on povzbuzení a obejmutí od Tebe. I proto má smysl se snažit se svou "nedotykovostí" něco dělat. Myslíme na Tebe! 

Milá Lolo,

křesťané se řídí podle slov a učení Pána Ježíše, která nám vždy radí dobře. Jeho přikázání jsou pro naše dobro a tak je velice moudré je dodržovat. Jsou to takové dopravní značky, které prospívají člověku, aby dobře žil.

Dle Písma tedy vyplývá, že sex je dobrý a krásný, protože ho stvořil Bůh, a to pro dobro člověka. A jako stvořitel mu dal určitá pravidla: je projevem lásky mezi mužem a ženou v manželství, v trvalém vztahu, do kterého mohou být přijaty děti. Sex je tedy spolupráce na Božím stvořitelském díle. Manželé spolupracují zvláště ve chvíli manželského spojení, ze kterého vznikne člověk, s Bohem. Prožívat sexualitu mimo manželství Písmo považuje vždy za nesprávné.

Předmanželský sex, sebeukájení, pornografie, smilstvo (sex mezi svobodným mužem a svobodnou ženou, kteří neuzavřeli manželství), cizoložství (sex, kdy aspoň jeden je vázán manželstvím), homosexuální sexualita, prostituce, znásilnění atd. je vážným porušením důstojnosti sebe sama a druhého člověka; ve svém důsledku je podlehnutím pokušení, že bez Boha bude život zábavnější a šťastnější. Jedná se o jednání, které je lží, není projevem lásky, i když se tak tváří, a proto ničí to, co je tak krásné, Bohem člověku darované.    

Pokud si chceš najít místa z Bible, která se k těmto Božím směrnicím o sexu vztahují, doporučuji Ti otevřít si Katechismus katolické církve (2331-2400, 2514-2533), kde najdeš celou řadu odkazů. 

Milá Simono,

píšeš, že se už čtyři roky trápíš kvůli klukovi, který Ti nechce dát najevo své city, i když se mu všichni kolem snaží pomáhat, dokonce jsi za ním zkusila zajít i s kamarádkou, ale on se vymluvil a utekl. To je opravdu zvláštní a jak píšeš, absurdní. Ale možná jinak, než to vidíš ty.

Nejdřív si ujasni, z čeho usuzuješ, že Tě má opravdu rád jinak než jako kamarádku? Když jste spolu, jakým způsobem se na tebe dívá? Dal Ti nějak najevo, že se mu líbíš? Řekl to někomu jinému? Pokud jsi si opravdu jistá, že zájem z jeho strany je, řekla bych, že jsi zapomněla využít jedné možnosti, jak prolomit ledy. Přijde mi totiž absurdné, že jste za ním šly s kámoškou, když víš, jak je nesmělý. Přece se nebudete domlouvat na schůzce před třetí osobou, i kdyby to byla Tvoje nejlepší kamarádka. Nebo to, že se mu všichni snaží pomáhat - to musí být pro kluka přinejmenším ponižující. A možná i proto nechce nic udělat, když vidí, jak všichni čekají na jeho krok. Pokud je nesmělý, nemá rád popularitu a dokud ho někdo bude postrkovat, ještě více se zatvrdí, aby pak všichni neříkali "no konečně, to ti to trvalo". Takže radím: Pokus se zabránit ostatním, aby se o vás dva starali a potom za ním někdy zajdi SAMA. A třeba ho někam pozvi nebo se domluvte na schůzce později. Ale nechoď s kámoškou, jenom ho zbytečně vyplašíš. Buď připravená i na odmítnutí, ale ať už to dopadne jakkoli, budeš vědět, na čem jsi. 

A modlitba? Určitě v ní pokračuj, Bůh Tě slyší. Jenom je otázka, jestli nasloucháš jeho hlasu i Ty. Jak? Nečekej, že bys v hlavě najednou slyšela jasné věty, slova shůry. Boží slovo ale můžeš slyšet při každé mši svaté a nebo si zkus denně přečíst kousek z Písma, třeba před spaním. Tam najdeš odpovědi na spoustu otázek a návod, co dělat. Také je dobré se modlit za to, abys poznala Boží vůli a dokázala ji ve svém životě přijat.

Myslíme na Tebe, ať se všechno vyřeší!  

 Milá tazatelko,

děkujeme za upřímný dotaz. Je z něj poznat, že to máš v hlavě dobře srovnané. Ale zároveň silně toužíš po objetí. Tuto touhu máš spojenou se snem o klukovi, což je ve Tvém věku úplně normální. Přemýšlela jsem nad Tvou otázkou delší dobu a napadlo mě aspoň částečné řešení. Zkus se zamyslet: Kolikrát za den nebo za týden, měsíc někoho obejmeš? Ať už z rodiny nebo mezi kamarády? Možná je totiž Tvůj problém i v tom, že Ti chybí objetí jako takové. Vyzkoušej následující věc. Snaž se častěji potkávat s lidmi, které bys mohla obejmout a nebylo by Ti to nepříjemné. Třeba dobrou kamarádku, babičku, malé děti,... Nebo zkus začít chodit jako dobrovolnice do domova důchodců nebo hospicu - v těchto zařízeních je spousta lidí, kteří touží po objetí podobně jako Ty. 

Řešením je podle mě začít objetí dávat. Je to podobné jako s láskou. Říká se: "Chceš-li být milován, miluj!" Já si to dovolím upravit na Tvou situaci a říct: "Chceš-li být objímána, objímej!"

Myslíme v modlitbě na Tebe i na Tvého budoucího partnera, abys potkala někoho, komu objetí nebuide cizí. Měj se moc pěkně! 

Milá adko,

nejspíš z mé odpovědi nebudeš moc nadšená, ale všechno má svůj čas. Nech na tom klukovi, který se ti líbí, jestli se s tebou bude chtít dál setkávat a bavit. Nemůžeš ho k zájmu o tebe nijak donutit. Víš, pro kluky (i pro holky) je moc důležité, aby si prošli obdobím, kdy si nacházejí kamarády stejného pohlaví, potom se přátelí s vrstevníky opačného pohlaví a nakonec si najdou nejlepšího (důvěrného) kamaráda / kamarádku. Všechny tyto fáze jsou moc potřebné pro rozvoj osobnosti a nevyplácí se žádnou z nich přeskočit. Jenom díky tomu se totiž můžeme sami poznávat.

Takže pokud tomu klukovi v tomto období stačí jeho nejlepší kamarád, snaž se to respektovat a do ničeho ho netlač. Tak bys vaše přátelství mohla lehce zničit. Láska je trpělivá, takže radím - snaž se zatím hledat si jiné kamarády a kamarádky, poznávej, co se ti líbí na chování kluků kolem tebe, přátel se s nimi a poznávej se. Vymýšlej akce pro mladší děti, zapojuj se aktivně do dění ve třídě, škole, doma nebo ve vaší farnosti.

Je krásné být mladá, i když to s sebou nese spoustu nových objevů a nějaké ty starosti, ale každý den máš šanci udělat dnešek ještě krásnějším než byl včerejšek. Tak ji zkus využít. Myslíme na Tebe.   

Milá Nešťastná,

jsi zamilovaná a ON tvoje city (zatím) neopětuje. Ke své situaci můžeš přistupovat různě - o tom je právě zmíněný článek. Buď se tím budeš trápit, chodit se svěšenou hlavou a všude šířit pochmurnou náladu... a nebo se staneš holkou do nepohody, se kterou se kluci budou cítit dobře, která bude mít zdravé sebevědomí a každý, kdo se s ní potká, bude odcházet o něco radostnější. V tom spočívá práce na sobě. O vybudování zdravého sebevědomí jsme psali letos v květnovém čísle IN! na straně 3 (článek "Jsem fakt dobrá!"). Pokud časopis neodebíráš, je možné si nechat poslat jenom toto číslo. Stačí napsat na objednavky@in.cz.

Na duševní stránce se dá pracovat i tak, že budeš rozvíjet své zájmy a také si najdeš zájmy nové, začneš třeba dělat dobrovolníka v nějakém zařízení apod. Další možností je najít si kamarády, se kterými můžeš jezdit na akce, na kterých se dá duchovně růst (založit nebo začít navštěvovat nějaké společenství, zajet na diecézní centrum života mládeže na nějakou duchovní obnovu nebo jiný víkend apod.), častěji chodit na mši svatou a ke svátosti smíření, častěji přijímat eucharistii,... Je ještě spousta jiných možností, jak na sobě pracovat, ale to už si musíš určit podle toho, co tě baví a láká. Rozhodně je ale důležité jedno moudré heslo: "Nehledej štěstí v jiném člověku (nikdy Ti ho nepřinese). Buď šťastná sama a potom rozdávej štěstí. S druhým člověkem toto štěstí jenom sdílej." 

A ke tvé druhé otázce: Myslím, že nic nezkazíš občasným úsměvem, pozdravem, pochvalou, povzbuzením či podporou a modlitbou. Jde o to nebombardovat ho stále vzkazy na chatu nebo otázkami při osobním setkání a nedělat nic, co by bylo nepříjemné Tobě, kdyby Ti to dělal někdo jiný (o koho bys třeba ještě neměla zájem). 

Myslíme na Tebe!

Milá Li,

píšeš, že se jedná o "bratříně". Rozumím-li tomu dobře, jedná se o syna bratrance nebo sestřenice tvého otce nebo matky. Pokud ano, pak se jedná o příbuzenecký vztah v boční linii 6. stupně. Takovýto příbuzenský vztah nebrání podle církevního ani podle civilního práva uzavření manželství. Takovíto příbuzní mohou spolu vstoupit do manželství, ovšem musí sami podle okolností zvážit, zda je to rozumné. Až potud se jedná tedy o řešení ryze právní.

Co tedy dělat?

1) zeptat se maminky, proč se jí to nezdá. Třeba má nějaký závažný důvod, proč bude lepší, že zůstanete kamarády a nebudete spolu chodit.

2) Někdy může v takovémto bližším příbuzenství být nějaký dědičný problém. To se pak obyčejně řeší poradou v genetické poradně.

Ale je třeba odpovědět i z jiné stránky, a to psychologické. Píšeš, že k sobě něco více cítíte. Zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k chlapci, to vše se v mládí stane velice snadno. Láska člověka prostě zachvátí. Každý z nás je ale odpovědný za sebe, své chování a má i rozum a vůli. Nevyplácí se, když člověk dá průchod jen citu, zamilovanosti, fyzické a duchovní přitažlivosti. Cit bývá mnohdy nedobrým rádcem. Nehledě na to, že když citová přitažlivost člověka zachvátí a člověk ji neovládně rozumem a vůlí, snadno se nechá strhnout k jednání, které může být nerozumné, dokonce hříšné - prostě mylné.

Cit je dobrá záležitost, ale člověk není jen cit. Vždy máme jednat jako celý člověk: jednat podle rozumu, řídit se pak vůlí a pak se postupně i cit uklidní a ustálí. Zamilovanost - strhnutí citem - je sice krásná, ale nestálá. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě žít pro dobro druhého, sloužit druhému) je dlouhá cesta. Když dnes lidé dají průchod jen a jen citu, nechají se ovládnout tělesnou přitažlivostí, pak se snadno stane, že sice prožívají nádherná období, ale jejich vztah nevyspěje, nestane se postaveným na celé lidské bytosti: jakoby spí rozum a necvičí se vůle. A bez zapojení rozumu a vůle je manželství a rodina dosti obtížná, možná i nemožná. Domnívám se, že právě proto se mnozí lidé dnes rozvádí. Nenaučili se milovat druhého a nechali se unášet jen citem a tělesnou blízkostí, ale láska je neuchvátila celé - i rozum a vůli. A cit pomíjí, a to i ten nejkrásnější.

Je to jako s kolem. Nestačí, aby kolo bylo krásné na pohled, mělo nádherné barvy. Aby kolo bylo kvalitní, potřebuje mít i dobré brzdy a vymakané převody. K čemu je nádherně zbarvené kolo bez brzd?

Takže radíme raději buďte spolu kamarády. Nakonec nemáš kam spěchat. I když možná kamarádky už básní o tom, co s klukama prožily, vše má svůj čas. Možná i proto maminka není začínajícím vztahem moc nadšená.

Žehná

Milá Naty,

podobný problém řešila nedávno jedna dívka v tvém věku (Klárka). Odpověď, ze které si můžeš mnohé odnést, najdeš kousek níž v této rubrice pod otázkou "Mám s ním chodit nebo být jen kamarádka?" Přečti si ji prosím.

Osobně si myslím, že když si nejsi jistá, je lepší zůstat kamarádkou. Protože když s ním začneš chodit, už nikdy nebude možné se opravdovými kamarády znovu stát, kdybyste se časem rozešli. Tak proč riskovat. Pokud bys měla ještě jinou konkrétní otázku, napiš nám ji. 

Přejeme Ti krásné dny!

Milá Andreo,

nevím, jestli máš na mysli hokejistu Adama Svobodu nebo úplně jiného nositele tohoto jména, ale to není podstatné.

Předpokládám, že by ses ráda zbavila myšlenek na někoho, kdo je pro tebe z jakéhokoli důvodu nedostupný. Možná ale není důvod hned na někoho nemyslet. Naopak. Čím víc se snažíme na někoho přestat myslet, tím více ho "máme v hlavě". Pro začátek můžeš city k němu zkusit vyjádřit - písní, básní, obrazem nebo mu třeba napiš fiktivní dopis,... zkrátka dej průchod svým emocím a dostaň je ze sebe.

Také je možné nemyslet pořád jenom na něho, i když je to ze začátku těžké. Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k němu odezní samy. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na koupaliště, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělaj to bez reptání. Je u vás někdo na prázdninách? Starej se, aby mu tam bylo dobře.

Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy". Myslíme na Tebe.