Milá Sereno,

tvoje otázka má více rovin. 
Mít panenskou blánu většinou znamená, že žena nežila pohlavně s mužem nebo jinak nepoužívala pohlavní ústrojí (např. sebeukájení). Prostě, že zachovala zdrženlivost. Jedná se o vnější projev panenství. Podle lékařů se někdy může žena narodit i bez ní. 
Nevím, z čeho usuzuješ, že má pro církev význam. Možná z nějakých ne úplně spolehlivých románů. Jedná se spíše o důležitou psychologickou skutečnost. Obvykle je protržení panenské blány při prvním pohlavním styku považováno za něco jaksi slavnostního, i když ne úplně snadného. Je velice vhodné, aby k tomu došlu v manželství. Psychologicky to má jistě význam. Muž touží po ženě, která bude s ním jako s prvním.

Jde jen o biologii? U člověka není možné hovořit jen o biologickém materiálu. Jako člověk jsme jednotou duše a těla. Proto se u člověka vše musí vidět v této podvojné jednotě. Co dělá má ruka, to dělám já. Druhý člověk a jeho tělo není nástroj na ukojení mé touhy. Tyto pravdy významným způsobem platí o sexualitě a těch částech těla, která jí zvláštním způsobem slouží. Jedná se totiž o schopnost ne jen biologického a pudového spojení (jako u zvířat), ale o darování se dvou bytostí, které se jako muž a žena doplňují a otevírají se novému životu. Jedná se o dar celé osoby - v tělesné i duchovní oblasti - druhé osobě. U muže často vystupuje více ta tělesná. U ženy naopak bývá významnější duchovní. Manželství je cesta k sjednocování dvou osob, které se sjednocují v těle i duši. 

Je mnoho důvodů pro to, že je nejlepší, když muž a žena vstupují do manželství jako panna a panic. Mohou se sobě navzájem darovat - a tento dar je neporušen. Mohou si pak sebe navzájem více vážit a do budoucna si věřit, že si zachovají věrnost. 

Milá Bambulko,

v říjnovém čísle jsme psali o tom, že strach je ve své podstatě dobrá emoce, ale jenom v tom případě, když nás varuje před nebezpečím. Naopak některé strachy jsou zbytečné a jenom nám brání radovat se ze života a žít na 100 %. Strach, že zůstaneš sama k takovým zbytečným strachům patří, i když ho poznala mnohá z nás. Jenomže jediný, kdo se z tvého strachu "raduje" a kdo z něj něco má, je ďábel. Proč? Daří se mu totiž držet tě daleko od Boha - nechává tě utápět se v myšlenkách sama na sebe, místo toho, abys ze sebe vyšla a pomáhala druhým. Drží tě ve vzdálené budoucnosti, kterou neovlivníš a v nedůvěře vůči Bohu.

Jak už jsem napsala,  budoucnost nijak neovlivníš. Jediné, co můžeš změnit, je tato chvíle. Tento okamžik. V Bibli se na spoustě míst píše: "Nebojte se!". Jsi ještě hodně mladá a máš na hledání životního partnera spoustu času. Znám hodně lidí, kteří se se svým prvním partnerem seznámili až na konci střední školy nebo na vysoké škole. Takže klid, není důvod k panice a zbytečným obavám.

Můžeš se ale už dnes začít za svého budoucího partnera modlit a také prosit o více důvěry vůči Bohu. A pokud nechodíš na akce pro mládež ve vaší (nebo sousední) farnosti, začni a třeba se i nějak aktivně zapoj. Můžeš si také zajet na nějakou duchovní obnovu nebo víkendovou akci na nejbližší diecézní centrum života mládeže. Poznáš tam spoustu nových lidí, s jejichž pomocí se zase můžeš seznámit s někým novým atd.. Neuzavírej se do sebe, snaž se dělat něco pro druhé. Možností je spousta. Nepřemýšlej nad tím, co se pravděpodobně nestane, ale měň přítomné chvíle. Svým úsměvem, pochvalou, tím, že sama sobě uděláš drobnou radost. Uč se mít ráda sebe a druhé, být radostným člověkem. Snaž se být otevřená k novým možnostem a příležitostem. Důvěřuj Bohu a ostatní už nech na Něm ;-).

Myslíme na Tebe!   

Milá Klárko,

žít vztahy je opravdu náročné, o tom určitě nepochybuješ. Často se totiž stává, že tě druhá strana nepochopí, že se ti občas někdo bude posmívat nebo si z tebe dělat legraci. To všechno ale k životu patří. My neovlivníme, co dělají druzí kolem nás. Ale můžeme ovlivnit jak se k tomu postavíme, jestli si z hloupých řečí budeme něco dělat nebo nad tím mávneme rukou.

Ptáš se, co máš dělat , jak se zachovat k tomu klukovi. Důležité podle mě je, aby ses naučila nenechat se tlačit do něčeho, co nechceš. Tím ukážeš, že si vážíš sama sebe. Píšeš, že kluk, který o tebe má zájem, je sprostý a je hodně na mobilu, a tobě se to nelíbí. Navíc si představuješ, že se držíš za ruku s úplně jiným klukem. Podle mě jsou to jasné signály toho, aby sis s ním nic nezačínala. Jednoduše mu řekni, že se s ním kamarádit nechceš. Tečka. Možná se bude chvíli vztekat nebo za tebou "dolézat", ale časem ho to přejde.

A protože ty nejjednodušší věci bývají často těmi nejtěžšími, můžeš se za to, abys to zvládla, i pomodlit, pokud chceš. My na tebe budeme také myslet.   

Milá Míšo,

děkujeme za milá slova, jsou pro nás velkým povzbuzením. Z toho, co píšeš, soudím, že si nejspíš si s klukama dobře rozumíš, a tak není divu, že se do tebe čas od času některý zamiluje. To ty ale neovlivníš, pokud jim úmyslně "nemotáš hlavu".

K tomu předchozímu vztahu, který jsi měla: myslím, žes udělala správně, že ses s tím klukem rozešla, pokud jsi cítila, že to mezi vámi nefungovalo. 

Pokud spolu dva lidé chodí, neznamená to, že se musí také později vzít. Chození je o vzájemném poznávání se a pokud jeden z vás zjistí, že si nerozumíte, je čestné se rozejít a nedělat si výčitky. Je také přirozené, že člověk, který "dostal kopačky", se cítí ublíženě a nějakým způsobem rozchodem trpí. Je to přirozená reakce a i když to zpočátku vypadá jako velká tragédie, zpětně ti to dá do života spoustu zkušeností, které jsou k nezaplacení. Rozchody prostě k životu patří.

Takže si myslím, že s klukama můžeš klidně kamarádit dál a pokud potkáš někoho, s kým si budeš rozumět víc, neboj se do vztahu jít. I když se třeba rozejdete, časem poznáte, že vás to nějakým způsobem oba obohatilo a posunulo někam dál. Neboj se také prosit, aby Ti Bůh ukázal, co je správné. Držíme palce a myslíme na tebe!  

Milá M., 

děkujeme za tvoji důvěru. Závislost na vztahu je srovnatelná s jinými závislostmi - na počítači, cigaretách apod. Takže stejně jako u těchto závislostí platí, že zbavovat se jí musíš postupně, po malých krůčcích a být trpělivá. Nebát se začínat znovu, když se něco nepodaří. Jak se vymanit z citové závislosti? Nabízím několik kroků:

1) Postupně se vracej ke svým koníčkům (hudbě, sportu, tvoření, chovu domácího zvířátka,...) a kamarádům nebo se snaž hledat si nové záliby a přátele. Můžeš třeba vyrazit na víkendovou akci na nějaké DCŽM (diecézní centrum života mládeže). V jakémkoli vztahu je dobré, aby člověk měl i prostor rozvíjet své zájmy a talenty.

2) Nemusíš souhlasit se všemi názory toho druhého. Dej najevo to, co cítíš a třeba to v sobě dlouho dusíš. Uč se říkat pravdu s láskou. Uč se být upřímná, mluvit o svých pocitech a nepřetvařovat se. 

3) Ozvi se svým kamarádkám a začni se s nimi víc setkávat. Napiš jim, že ti na nich záleží, že jsi ráda, že je máš a mrzí tě, žes na ně v poslední době neměla čas. Pokus se přátelství obnovit.

Pokud jde o výsměch okolí - vždycky se najde někdo, kdo se ti bude vysmívat. Většinou to svědčí o tom, že on sám maskuje své vlastní komplexy. Takže je dobré nebrat tak vážně každou narážku na svoji adresu. A zvýšení sebevědomí? V květnovém čísle (2014) jsem psala článek "Jsem fakt dobrá", kde najdeš 10 praktických bodů, jakési "desatero sebepřijetí". Myslím, že je to praktický návod jak na sobě zapracovat. Pokud toto číslo IN! nemáš, je možné si jej i samostatně objednat tady: http://shop.in.cz/index.php?sh=1&druh=1&model=1&bid=-1405&bkod=&nosizes=1&cl=b#view

Držíme palce, ať se ti podaří žít tak, abys byla šťastná a mohla rozdávat radost lidem kolem sebe.  

Milá Sereno,

díky za otázku. Je třeba toto slovo dobře chápat, protože má více významů.

Fyziologické panenství je dáno neporušenou panenskou blánou.

Pak je panenství pro Boží království - darovat se plně Pánu Ježíši a jeho církvi.

Pak je panenství také označení dívky či ženy, která neměla pohlavní styk, žije tedy ve zdrženlivosti, v předmanželské čistotě. Zachovává čistotu jako ctnost - své životní síly uchovává nedotčené, aby se jednou mohla stát plně darem pro svého manžela nebo pro Boha. Může se to říci také tak, že zachovává svou intimitu jako dar pro budoucí jednu jedinou volbu. Když se tedy žena oddává sexuálním praktikám, které nejsou prožívány ve shodě s životní volbou (manželství), narušuje jednotu své osoby.

Někdy se také hovoří o duchovním panenství, které může prožívat i žena, která měla předmanželský sex, ale litovala a znovu se snaží najít harmonii ve svém životě a zachovávat intimitu své bytosti. 

K tvojí otázce bych rád doplnil: Je dobré se ptát, proč jednáš v sexuální oblasti tak, jak jednáš? Není to jen z důvodu prožívaného citu? Je takové jednání pravdivé? Můžeš se mrknou na "trojúhelník života", kerý najdeš v brožurce, kterou lze stáhnout na: 

http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/dokumenty/dokumenty-2014/na-ceste-k-cloveku/ , a to na str. 53. 

Milá Katty, 

kladeš si velmi důležité otázky - je vidět, že se nechceš po hlavě vrhnou do vztahu, který by nakonec vám dvěma jen ublížil.

U vztahu na dálku je hodně důležité si dopředu ujasnit, jestli by někdy v budoucnu bylo možné se začít vídat i osobně, být spolu i v reálu. Zda by bylo možné se třeba časem vzít. Pokud oba víte, že to možné nebude, pak takový vztah budoucnost nemá. Může to být hezké přátelství, milé dopisování a telefonování, ale ne partnerský vztah v pravém slova smyslu.

Komunikaci "tváří v tvář" totiž sebelepší technologie nenahradí. Navíc mohou v komunikaci vznikat "šumy" - při chatování nebo telefonování nevidíš výraz jeho tváře, nevíš, co právě prožívá, můžeš si něco vyložit špatně a on také, nemůžeš ho obejmout nebo pohladit, když je smutný nebo když má naopak velkou radost.

Když nad tím tak přemýšlím, není to vlastně ani chození v pravém slova smyslu, protože nemáš ani šanci poznávat toho druhého v různých situacích (víc do hloubky) a hrozí nebezpečí, že si z něj uděláš jen jakéhosi "dokonalého virtuálního partnera", že si ho zidealizuješ, protože se budete znát jenom z jednoho prostředí - od počítače. Pokud si řeknete, že se chcete v budoucnu potkávat víc, bylo by dobré, abyste si to, co jsem napsala, oba už na začátku ujasnili. Neříkám, že je nemožné takový vztah posunout až k manželství, jen je to opravdu těžké. Aspoň některá rizika jsem nastínila. Pokud už teď víte, že nebudete mít možnost se setkávat a ty sama pochybuješ, jestli vůbec takový vztah na dálku má cenu, počkala bych, až zamilovanost trochu vyprchá, a zůstala u přátelství. Tím nic nezkazíte. 

Držíme palce a myslíme na vás! 

Milá Jájo,

jsi teď ve věku, kdy to snad bez zamilovanosti ani nejde. Neznamená to ale, že hned musíš s někým chodit nebo se snažit, aby láska byla oboustranná. Většinou se totiž stává, že se zamilujeme do toho, kdo zrovna chodí s někým jiným. A k lásce nemůžeme nikoho přinutit. Je to sice smutné, ale k tomuto věku zklamání z neopětované lásky jaksi patří. Za několik let uvidíš, že tě to mnohému naučilo. 

Naše rada zní: Nepořádej žádný "hon na kluka". Prostě ho nech být a dělej to, co tě baví. Rozvíjej svoje zájmy, navazuj nová kamarádství, každý den si něčím udělej radost. A také druhým. Třeba právě to, že budeš v pohodě, se mu na tobě zalíbí. 

Měj se co nejlíp to jde!

Milá lily,

souhlasím s tím, že ve dvanácti letech máš ještě na opravdové chození dost času. A Tvoje kamarádky (natož tak ty mladší) také.

Důležité slovo je OPRAVDOVÉ chození. Když Ti kamarádka říká, že "chodí s klukem", co to vlastně znamená? Že si s ním píše na chatu víc než s jinými? Nebo se potkají několikrát za týden venku či před školou? Možná, že ani to ne a jenom se předvádí, chce být zajímavější.

Opravdové chození je něco daleko víc, jde v něm hlavně o vzájemné poznávání se a o lásku - takovou, která je schopna obětí, buduje vzájemnou důvěru, roste v dávání a odpouštění,... A do takové lásky musí člověk postupně dorůstat a učit se jí. Jak? No přece v kamarádských vztazích. Osobně si myslím, že to, co tvoje kamarádky nazývají chozením, není ničím jiným než kamarádstvím. Poznávají kluky a s některým si rozumí víc než s jinými, na tom není nic špatného. I Ty můžeš takové vztahy vytvářet a rozvíjet - poznávat, jaké vlastnosti se Ti klucích líbí a co Ti naopak vadí, učit se odpouštění, komunikaci, pochvale, ale i přijímání kritiky. Takže si z řečí kamarádek nedělej žádné vrásky. To, že se chlubí tím, že s někým chodí, jenom potvrzuje, že na opravdové chození ještě nejsou připravené. 

Už teď slibujeme, že v únorovém čísle najdeš speciální dvoustranu na téma "chození", kde to, co jsem napsala, bude vysvětleno podrobněji a jasněji.

Měj se moc hezky a užívej každého okamžiku!   

Milá tazatelko,

z toho, co jsi napsala, jde poznat, že sama víš, kde máš rezervy, na čem je potřeba pracovat. Říkáš, že nejsi dotykový typ a že s tím nic nenaděláš. Ptáš se na jiné tipy. Ráda bych Ti dala jiné rady, ale přijde mi to stejné jako kdyby lékař na žádost pacienta, který má chřipku, začal raději léčit jeho zdravé nohy nebo oči. Snad mi rozumíš.

Myslím si, že je důležité, aby ses zaměřila na to, s čím máš problém a čím se trápíš namísto abys hledala nějaký únik před problémem. Říct, že s něčím "nic neudělám" je jednoduché, ale nic to neřeší. Naopak, člověk může hodně změnit, když chce. Jen je dobré začít postupně. Co třeba si pořídit nějaké chlupaté domácí zvířátko (psa, kočku, morče, králíka, křečka), které bys mohla občas pohladit, a tak se pomaličku začít dotekům a objímání učit? Nebo pochovat malé dítě (ze svého okolí) v náručí?

Hledej příležitosti jak se postupně dotykům učit. Protože i když potom přijde do Tvého života kluk, nebude to o tom, že jenom on bude objímat Tebe. Vztah je především o vzájemném dávání. Třeba bude potřebovat právě on povzbuzení a obejmutí od Tebe. I proto má smysl se snažit se svou "nedotykovostí" něco dělat. Myslíme na Tebe!