Milá Ann,

do tvého kamaráda sice nevidíme, ale určitě má k tobě velkou důvěru, když ti dovolil řídit své auto. Pokud k tobě cítí něco víc, jistě se to v pravý čas dozvíš. Zatím si vychutnávej tu "sladkou nejistotu", jsou to moc krásné pocity.  

Myslíme na tebe. Měj krásné dny. 

 Milá Tanečnice, 

vážíme si toho, že k nám máš takovou důvěru. Je dobré, že přemýšlíš předtím než se rozhodneš někomu otevřít své srdce. V redakci jsme uvažovaly nad tím, co odpovědět. Na jedné straně jsi ještě hodně mladá, na druhé straně to, že s někým chodíme, ještě neznamená, že si ho musíme později vzít.

Na tvém místě bych začala kamarádstvím (i když ti bude nabízet něco víc). Tak poznáš, jestli o tebe má skutečně zájem nebo jestli si vůbec rozumíte. Píšeš, že o tom klukovi víceméně nic nevíš (my také ne - ani kolik je mu let, což je dost důležitá informace. My holky totiž dospíváme dřív než kluci, takže pokud je mu stejně jako tobě, zřejmě ještě není na vztah dost zralý.). Je zbytečné dělat si starosti něčím, co zatím není. Třeba po prvním setkání zjistíš, že si vůbec nerozumíte, že máte úplně odlišné zájmy a vyznáváte jiné hodnoty a nakonec nedopadne ani to kamarádství. To dopředu nevíš. 

Je ti šestnáct let, celý život máš ještě před sebou a vůbec není kam spěchat. Snaž se žít přítomným okamžikem, nedělej si příliš starosti s tím, co bude zítra nebo za sedm let a raduj se z toho, že můžeš být se svými příbuznými a kamarády.

Myslíme na tebe v modlitbě! 

Milá Kájo,

myslím, že máš dobré svědomí, které se ozývá, když děláš něco, co není zcela OK. 

Petting je dnes dost rozšířen a propagován. Jedná se o dotýkání se navzájem erotogenmních zón včetně pohlavních orgánů, avšak bez sexuálního spojení. Jde o jednání, které už vyjadřuje sexuální funkci. Toto jednání může být součástí předehry či dohry skutečného a plného sexuálního spojení.  

Pokud jste se společně dohodli, že se sexuálním životem začnete až po svatbě, jednáte správně; moc vám gratuluji a přeji odvahu a sílu vytrvat. Ovšem nahrazovat sex pettingem není správné. Před manželstvím je třeba žít v sexuální zdrženlivosti. Proč? Protože doba známosti je od toho, aby se chlapec a děvče učili mít se rádi ve všech různých rovinách: názorové, rozumové, citové, zájmové... a pokud dojdou k přesvědčení, že jsou opravdu hodně propojeni a ochotni vstoupit do manželství, uzavřou svatbu a pak začne doba sjednocování v oblasti sexuální. Jinak se snadno stane, že se snoubecnům jeví, že jsou sjednoceni v sexu, ale ostatní oblasti zaostanou a jednou zjistí, že si vlastně v mnoha oblastech nerozumí. Proč se učit zdrženlivosti v době známosti, má i jiné důvody. Například i ten, že naučit se být zdrženlivý se bude jednou v manželství hodit. Ne vždy spolu manželé mohou mít sex, ne vždy je vyžadování sexu v manželství projevem lásky. Zvlášť muž jednou v manželství přivítá, když se v době známosti naučí odolávat své sexuální touze a fyzické přitažlivosti těla ženy, bude se mu pak snadněji žít, když sex s manželkou nebude možný.

Nebojte se tedy upustit od pettingu a o to více spolu mluvte, čtěte zajímavé knihy, něco dělejte pro druhé ve farnosti atd.

A že nechceš chlapce ztratit? Jasně. Ale musíš si ho také "vychovávat". Muž, který se dokáže zapřít pro lásku, to je skutečný muž.  

Milá Veroniko,

s láskou bývá často trápení - zvlášť v době dospívání, kdy se rychleji zamilováváme - jak kluci, tak holky. Bohužel to někdy nejde udělat tak, abys nikomu neublížila, i kdybys hodně chtěla. I proto je často lepší si na chození trochu počkat, protože se ve většině případů nevyhneš slzám a zklamání. Jediné, co teď můžeš ovlivnit, je tvoje rozhodnutí. Myslím si, že by bylo dobré, aby ses rozhodla jenom pro jednoho z těch kluků. Pokud totiž budeš dávat naděje oběma, uškodíš tím sobě i jim. Pro toho z kluků, kterého odmítneš, bude mnohem snazší, když mu dáš jasně a důrazně najevo, že už spolu nechodíte. Protože v zamilovanosti se chytáme každého náznaku šance, a tak by si mohl řeči o tom, jak mu nechceš ublížit ani ho ranit, vyložit tak, že k němu pořád cítíš něco víc (i kdyby to byla pravda, nezapomínej, že láska je ROZHODNUTÍ a zamilovanost je jenom jednou z jejích součástí, která navíc časem vyprchá). Nemůžeš chodit s oběma najednou. A pokud bys jednomu z nich pořád dávala nějakou šanci, tak by se dostával z rozchodu mnohem déle. Všechno naštěstí časem přebolí a člověk si i z nepovedeného vztahu odnese cennou zkušenost, která ho posílí. Můžeš se za toho kluka modlit, aby neprováděl žádné hlouposti a aby se s tvým odmítnutím rychle vyrovnal.

Další věc, kterou je důležité udělat: říct svému současnému klukovi o tom, co se stalo o podzimních prázdninách a poprosit ho o odpuštění. Do vztahu totiž patří upřímnost. Pokud máš přes svým klukem takové tajemství, je jasné, že začínáš přemýšlet nad tím, jestli je to ten pravý. Láska totiž vyrůstá ze vzájemné důvěry. A důvěře se musíme postupně učit, dorůstat k ní. Teď máš šanci. Pros v modlitbě za to, aby to tvůj kluk dokázal přijat a také o to, abys ty přijala jeho reakci. 

Budeme na Tebe i oba kluky myslet! Přejeme, ať se celá situace brzy vyjasní. Klidně nám do redakce napiš, jak to dopadlo. 

Milá BARI19,

napadá mě otázka, proč si vlastně chceš kluka najít? Protože se holky kolem tebe chlubí, že kluka mají? Nedej na to, jsou to jenom takové řeči, aby vypadaly důležitější - často říkají chození tomu, co vůbec chození není. Můžeš se těšit na jeden z příštích IN!ů, ve kterém článek na téma "Co je a co není chození", připravujeme... Zatím se nenech nikým tlačit do toho, aby sis našla kluka. Nemáš kluka? A komu to vadí? To přece neznamená, že jsi nějak horší! Pamatuj: Je lepší kluka nemít než "chodit" s někým jenom proto, abys někoho měla. Když už začít s někým chodit, tak jedině z lásky. A láska je (mj. také) trpělivá. To znamená, že dokáže čekat. 

Nebo chceš kluka pro to, abys byla šťastná? Setkala jsem se s řadou takových děvčat, které si myslely, že když budou mít kluka, přinese jim to štěstí. Až později pochopily starou pravdu, že pokud nejsi šťastná sama, NIKDO ti štěstí nepřinese. Nejdřív se musíš přijmout taková jaká jsi a naučit se mít ráda sama sebe. Být šťastná sama a potom štěstí rozdávat kolem sebe. Nehledat štěstí v jiném člověku, ale s ostatními štěstí jenom sdílet. :-) Jsi ještě hodně mladá, takže máš na hledání kluka spoustu času. Zatím se můžeš s kluky začít kamarádit a poznávat, jaké vlastnosti a chování je ti sympatické a co se ti naopak nelíbí. Kamarádství ti rozhodně přinese méně trápení než neopětovaná láska. 

A ještě jedna věc: Kluka v budoucnu lépe zaujmeš, když budeš mít nějaké koníčky, budeš dělat věci, které tě baví a radovat se ze všech maličkostí, které denně dostáváš - z toho, že jsi mladá, zdravá, že se můžeš zamilovávat, že máš rodinu, máš kde bydlet, můžeš chodit do školy, máš kamarády, že je venku hezké počasí, že jsi stihla přijít včas na autobus, žes mohla být na mši svaté,.... všímej si, co všechno máš, a děkuj za to v modlitbě. Tak se naučíš otevírat svoje srdce a připravíš se na pozdější vztah. Práce na sobě je sice náročná, ale stojí za to. 

Měj se moc hezky! Myslíme na tebe.

Milá Klárko,

o kluky se samozřejmě zajímat můžeš, ale zatím jako o kamarády. Už teď získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Samozřejmě, že se ti čas od času některý z nich bude líbit - bez zamilovanosti a trápení kvůli ní by ani nebylo dospívání :-), ale je to období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. To je úplně normální a většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly.

Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věřím, že to dokážeš. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení.

Držíme palce!  

Milá Sereno,

tvoje otázka má více rovin. 
Mít panenskou blánu většinou znamená, že žena nežila pohlavně s mužem nebo jinak nepoužívala pohlavní ústrojí (např. sebeukájení). Prostě, že zachovala zdrženlivost. Jedná se o vnější projev panenství. Podle lékařů se někdy může žena narodit i bez ní. 
Nevím, z čeho usuzuješ, že má pro církev význam. Možná z nějakých ne úplně spolehlivých románů. Jedná se spíše o důležitou psychologickou skutečnost. Obvykle je protržení panenské blány při prvním pohlavním styku považováno za něco jaksi slavnostního, i když ne úplně snadného. Je velice vhodné, aby k tomu došlu v manželství. Psychologicky to má jistě význam. Muž touží po ženě, která bude s ním jako s prvním.

Jde jen o biologii? U člověka není možné hovořit jen o biologickém materiálu. Jako člověk jsme jednotou duše a těla. Proto se u člověka vše musí vidět v této podvojné jednotě. Co dělá má ruka, to dělám já. Druhý člověk a jeho tělo není nástroj na ukojení mé touhy. Tyto pravdy významným způsobem platí o sexualitě a těch částech těla, která jí zvláštním způsobem slouží. Jedná se totiž o schopnost ne jen biologického a pudového spojení (jako u zvířat), ale o darování se dvou bytostí, které se jako muž a žena doplňují a otevírají se novému životu. Jedná se o dar celé osoby - v tělesné i duchovní oblasti - druhé osobě. U muže často vystupuje více ta tělesná. U ženy naopak bývá významnější duchovní. Manželství je cesta k sjednocování dvou osob, které se sjednocují v těle i duši. 

Je mnoho důvodů pro to, že je nejlepší, když muž a žena vstupují do manželství jako panna a panic. Mohou se sobě navzájem darovat - a tento dar je neporušen. Mohou si pak sebe navzájem více vážit a do budoucna si věřit, že si zachovají věrnost. 

Milá Bambulko,

v říjnovém čísle jsme psali o tom, že strach je ve své podstatě dobrá emoce, ale jenom v tom případě, když nás varuje před nebezpečím. Naopak některé strachy jsou zbytečné a jenom nám brání radovat se ze života a žít na 100 %. Strach, že zůstaneš sama k takovým zbytečným strachům patří, i když ho poznala mnohá z nás. Jenomže jediný, kdo se z tvého strachu "raduje" a kdo z něj něco má, je ďábel. Proč? Daří se mu totiž držet tě daleko od Boha - nechává tě utápět se v myšlenkách sama na sebe, místo toho, abys ze sebe vyšla a pomáhala druhým. Drží tě ve vzdálené budoucnosti, kterou neovlivníš a v nedůvěře vůči Bohu.

Jak už jsem napsala,  budoucnost nijak neovlivníš. Jediné, co můžeš změnit, je tato chvíle. Tento okamžik. V Bibli se na spoustě míst píše: "Nebojte se!". Jsi ještě hodně mladá a máš na hledání životního partnera spoustu času. Znám hodně lidí, kteří se se svým prvním partnerem seznámili až na konci střední školy nebo na vysoké škole. Takže klid, není důvod k panice a zbytečným obavám.

Můžeš se ale už dnes začít za svého budoucího partnera modlit a také prosit o více důvěry vůči Bohu. A pokud nechodíš na akce pro mládež ve vaší (nebo sousední) farnosti, začni a třeba se i nějak aktivně zapoj. Můžeš si také zajet na nějakou duchovní obnovu nebo víkendovou akci na nejbližší diecézní centrum života mládeže. Poznáš tam spoustu nových lidí, s jejichž pomocí se zase můžeš seznámit s někým novým atd.. Neuzavírej se do sebe, snaž se dělat něco pro druhé. Možností je spousta. Nepřemýšlej nad tím, co se pravděpodobně nestane, ale měň přítomné chvíle. Svým úsměvem, pochvalou, tím, že sama sobě uděláš drobnou radost. Uč se mít ráda sebe a druhé, být radostným člověkem. Snaž se být otevřená k novým možnostem a příležitostem. Důvěřuj Bohu a ostatní už nech na Něm ;-).

Myslíme na Tebe!   

Milá Klárko,

žít vztahy je opravdu náročné, o tom určitě nepochybuješ. Často se totiž stává, že tě druhá strana nepochopí, že se ti občas někdo bude posmívat nebo si z tebe dělat legraci. To všechno ale k životu patří. My neovlivníme, co dělají druzí kolem nás. Ale můžeme ovlivnit jak se k tomu postavíme, jestli si z hloupých řečí budeme něco dělat nebo nad tím mávneme rukou.

Ptáš se, co máš dělat , jak se zachovat k tomu klukovi. Důležité podle mě je, aby ses naučila nenechat se tlačit do něčeho, co nechceš. Tím ukážeš, že si vážíš sama sebe. Píšeš, že kluk, který o tebe má zájem, je sprostý a je hodně na mobilu, a tobě se to nelíbí. Navíc si představuješ, že se držíš za ruku s úplně jiným klukem. Podle mě jsou to jasné signály toho, aby sis s ním nic nezačínala. Jednoduše mu řekni, že se s ním kamarádit nechceš. Tečka. Možná se bude chvíli vztekat nebo za tebou "dolézat", ale časem ho to přejde.

A protože ty nejjednodušší věci bývají často těmi nejtěžšími, můžeš se za to, abys to zvládla, i pomodlit, pokud chceš. My na tebe budeme také myslet.   

Milá Míšo,

děkujeme za milá slova, jsou pro nás velkým povzbuzením. Z toho, co píšeš, soudím, že si nejspíš si s klukama dobře rozumíš, a tak není divu, že se do tebe čas od času některý zamiluje. To ty ale neovlivníš, pokud jim úmyslně "nemotáš hlavu".

K tomu předchozímu vztahu, který jsi měla: myslím, žes udělala správně, že ses s tím klukem rozešla, pokud jsi cítila, že to mezi vámi nefungovalo. 

Pokud spolu dva lidé chodí, neznamená to, že se musí také později vzít. Chození je o vzájemném poznávání se a pokud jeden z vás zjistí, že si nerozumíte, je čestné se rozejít a nedělat si výčitky. Je také přirozené, že člověk, který "dostal kopačky", se cítí ublíženě a nějakým způsobem rozchodem trpí. Je to přirozená reakce a i když to zpočátku vypadá jako velká tragédie, zpětně ti to dá do života spoustu zkušeností, které jsou k nezaplacení. Rozchody prostě k životu patří.

Takže si myslím, že s klukama můžeš klidně kamarádit dál a pokud potkáš někoho, s kým si budeš rozumět víc, neboj se do vztahu jít. I když se třeba rozejdete, časem poznáte, že vás to nějakým způsobem oba obohatilo a posunulo někam dál. Neboj se také prosit, aby Ti Bůh ukázal, co je správné. Držíme palce a myslíme na tebe!