Milá Tris,

moc dobrá otázka. Je vidět, že nad vztahy poctivě uvažuješ. Určitě je dobré mít nějaký ideál, ale stejně jako v jiných oblastech života, i v partnerských vztazích se k ideálu jenom přibližujeme tak jak každý z nás umí a jak se o to snaží. Myslíme si, že pokud se člověk za budoucí vztah modlí, Bůh ho v tom rozhodně nenechá, ať už si najde věřícího nebo nevěřícího partnera.

Samozřejmě, že je mnohem jednodušší, když se potkají dva lidé, kteří žijí s Bohem, snaží se svoji víru prohlubovat, společně se můžou modlit a mají jasno v tom, že v budoucnu k Bohu povedou i své děti. V takovém manželství se těžkosti života zvládají jednodušeji.

Na druhé straně - není věřící jako věřící a nevěřící jako nevěřící. Někdo je věřící jenom "papírově", tím, že je pokřtěný, byl u svátostí, ale jinak chodí na mše jenom z povinnosti a o víru se nezajímá, nežije s Bohem, nemodlí se,... A někdo jiný si říká "nevěřící" třeba jenom proto, že mu nikdo o Bohu nevyprávěl, nikdo jej k Němu nevedl. Koneckonců víra je dar.  

Pokud člověk začne chodit s nevěřícím, je potřeba, aby od začátku vztahu spolu o víře mluvili. Aby se věřící partner otevřel a upřímně mluvil o tom, co pro něj víra znamená. Právě k tomu je totiž doba chození, abyste si ujasnili, které hodnoty jsou pro vás důležité. Je špatně myslet si, že se to vyřeší samo až v manželství nebo že toho člověka "obrátím". 

Měj se moc hezky! 

MIlý Tomáši,

je dobře, že si uvědomuješ, co se s Tebou děje, a že to vašemu vztahu neprospívá. To je první důležitý krok: pojmenovat to, co je špatně. Uvědomuješ si, že jsi příliš upnutý na svoji slečnu. Je načase začít pracovat na tom, aby ses z citové závislosti vyléčil.

Nemůžeš čekat, že se to povede ze dne na den. Stejně jako u každé jiné závislosti, i tady se při léčbě postupuje po malých krůčcích. Myslím, že cestu znáš i ty sám, jenom se jí možná trochu bojíš. Ale je to velká výzva!

Začni se pomalu vracet ke sportu a k dalším koníčkům nebo si hledej záliby nové. Když předem víš, že zrovna nemůžete být spolu, naplánuj si něco, co Tě bude bavit - jdi si zaběhat, zaplavat, vyraz do posilovny,... Pokus se obnovit kontakty s přáteli. Neřeš, jestli je to hloupé ozvat se někomu po roce nebo po třech letech. Prostě to udělej. Snaž se trávit víc času s kamarády a rozvíjej společenský život. To samé dovol i své dívce. Obohatí vás to. I v partnerském vztahu by totiž měl mít každý z vás možnost udržovat kontakty s přáteli a dobré je mít také nějaké kamarády společné. Izolovat se úplně ode všech vede často právě k velké citové vázanosti. Nezapomínej ani na duchovní život. Jsi zrovna sám? Zajdi si na mši nebo si přečti úryvek z Písma, vyjádři Bohu své pocity v modlitbě,... Pros Ježíše o uzdravení se z emoční závislosti, o sílu dávat Tvé dívce svobodu a respektovat její rozhodnutí.

Zda se Ti podaří váš vztah zachránit, nevíme. To záleží jenom na Tvé dívce. Každopádně těmito kroky pomůžeš také sám sobě - zlepšíš si sebedůvěru a uvolníš sevření, které vás oba dusilo. Držíme palce a myslíme na vás!

Milá Nikčo,

píšeš, že už jsi dlouho zamilovaná do jednoho kluka. Na chvíli to trochu odeznělo, ty ses věnovala spíše svým zálibám, ale potom se zamilovanost projevila znovu a v plné síle. Jsi mladá dospívající slečna, a k dospívání přesně tohle patří. Říká se tomu platonická láska. Někdo se ti líbí, ty o něm každý den sníš, zajímáš se o to, co dělá, co ho baví, pozoruješ, co se Ti na něm líbí, představuješ si, jaké by bylo s ním chodit,... A až přijde čas (zpravidla za několik let po tomto období), dočkáš se i opravdového vztahu. 

Zatím si užívej těchto pocitů a do ničeho se nežeň. Bez ohledu na to, jeslti tvé spolužačky s někým "chodí" nebo ne, ty nejsi ani jedna z nich. Neporovnávej se s nimi, ale počkej si, až budeš připravená. Až se najde někdo, kdo bude Tvoji lásku opětovat. Období platonických lásek je jedno z nejhezčích v životě, tak si ho nenech ničím a nikým kazit a prožívej každý den naplno.

Krásné dny z redakce!

Milá Lído,

Tvoje otázka vůbec není divná. Je naprosto normální, že se bojíme toho, co je pro nás neznámé. Určitě se všechny holky na první lásku netěší. Rozhodně ne všechny čtrnáctileté. Každá z nás se zamiluje až tehdy, když je na to připravená. Do té doby třeba kluky vůbec neřeší a najednou BUM! a je to tady. :-) Potom už Ti vůbec nepřijde těžké vodit se s někým za ruce. Když totiž uvidíš, že ten, koho máš ráda Ty, má rád i Tebe, bude to pro Tebe najednou jedna z nejpřirozenějších věcí.

Zatím dobře prožívej každý den života, raduj se z maličkostí, nauč se být vděčná za to, co máš a rozvíjej svá přátelství. A neboj se. Postupně dorosteš do věku, kdy Tvá první láska přijde. Může to být za rok nebo za pět let, to my nevíme. Tak se do ničeho netlač a s nikým se neporovnávej. Je ale super se už teď začít za svůj budoucí vztah a budoucího životního partnera modlit. Třeba denně kratičkou větou.

Přejeme Ti krásné dny bez starostí!  

Milá Májo,

rozhodně vsaď na upřímnost - ta je důležitá v každém vztahu od jeho začátku. Náznaky nebo dokonce přetvářku bych Ti moc nedoporučovala.

Můžete se setkat a popovídat si osobně nebo mu to napiš. Nemáte kam spěchat a nějakou dobu se můžete víc poznávat jako kamarádi, účastnit se různých akcí apod. Třeba se časem budeš cítit na vztah více připravená. Myslíme na Tebe!  

Milá Ádo,

ptát se není trapné. Kdo se ptá, ten hledá pravdu, snaží se porozumět. Takže za Tvou otázku děkujeme. 

Co je manželství? Zdravý rozum dokáže najít odpověď: Jedná se o celoživotní spojení muže a ženy, které se stává místem rození a výchovy dětí. To, co muže a ženu spojuje, je láska. A je to láska, která manžele sjednocuje, která jim umožňuje překonávat obtíže, přivádět děti na svět a pečovat o ně. Láska zapojuje celého člověka (duši i tělo).  

Písmo svaté nám k tomu dodává ještě pár dalších poznatků. Manželství je především darem Božím pro člověka. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a to podle vzoru - podle sebe sama (tedy ke své podobě). Proto je do člověka vepsána důležitost společenství, a to plného lásky, věrného (nerozlučitelného) a otevřeného k početí nového života (Bůh není sterilní). 

Dále na základě Písma víme, že láska znamená: darovat se druhému a přijmout dar druhého. Tato prožívaná láska je otevřená životu. Sexualita nejen spojuje manžele, vytváří z nich skutečně jedno tělo, ale je otevřená i početí dítěte. Manželé mají s touto tak hlubokou a krásnou láskou zacházet zodpovědně. A zde jsme u problému antikoncepce. 

Manželská sexualita má totiž dva významy: sjednocení manželů a plodnost. A tyto dva významy nelze oddělovat.

Katolická církvev na základě Bible učí, že manželé mají žít svoji sexualitu odpovědně: pokud mohou mít více dětí, mají je; pokud mají vážný důvod pro menší počet dětí nebo prostě děti mít z nějakého vážného důvodu už nemohou, pak mají se svou sexualitou zacházet odpovědně - zříci se intimity v době, kdy by mohla žena počít a prožívat intimitu v době, ve které to Bůh zařídil tak, že žena plodná není. Pokud se v době plodné sexuality nezřeknou, musí plodnost odstranit, tedy manipulují se svým životem a nežijí sexualitu v plném významu a důstojnosti. 

Toto učení katolické církve není zvláštní předpis pro katolíky, ale jedná se o důležité poznání toho, jak má každý člověk žít, jak prožívat sexulitu. Prostě jedná se o učení, které pomáhá objevit, v čem je skutečná lidskost, opravdová důstojnost člověka. 

A platí to o antikoncpci hormonální, ale i o jakékoliv jiné. Aby se dalo žít s periodickou zdrženlivostí, je třeba, aby se muž i žena zavčas naučili metodám, které umožňují u ženy rozpoznat plodné a neplodné období. Jsou známy pod názvem: metody přirozeného plánování rodičovství (www.lpp.cz, www.cenap.cz).

Mnoho zajímavého na toto téma najdeš na:http://teologietela.paulinky.cz/ 

 Milá Dádo,

na toto téma by se daly vést dlouhé debaty, je to hodně individuální. Hodně záleží třeba na délce známosti - každý vztah by se měl vyvíjet a ne ustrnout na mrtvém bodě. V zásadě ale platí, že:

- mladé rodiny to mají v dnešní době velmi těžké. Společnost hodně tlačí na oddálení sňatku do co nejpozdější doby, aby byl člověk materiálně zabezpečený a připravený na zajištění případného potomka. Navíc stát mladé rodiny spíše znevýhodňuje. 

- v dnešní době se studium stává téměř povinností, a spousta párů čeká s uzavřením manželství až na dobu, kdy oba ostudují a najdou si práci, vybudují kariéru. 

Na druhé straně je stále řada mladých párů, které se nebojí postavit společnosti a manželství uzavřou v nižším věku i přesto, že ještě studují nebo nejsou ekonomicky zabezpečení. Většinou i proto, že tito mladí lidé odmítají soužití "na hromádce", které i podle průzkumů navíc vede k větší rozvodovosti. Nebo jednoduše proto, že chtějí vztah posunout (přirozeně) někam dál. 

Na závěr vyjádření jedné kamarádky, která se nedávno vdádala a má před sebou ještě několik let školy: "Myslím si, že manželství při studiu je určitě super a studium není žádná překážka, vše se dá zvládnout, ale ne každý má ty možnosti. Takže bych určitě neodsuzovala nikoho, kdo svatbu právě z těchto důvodů odkládá až po studiu, protože ani svatba samotná ani bydlení+energie+jídlo+atd. není sranda." 

Milá Katko,

trápíš se tím, že jsi platonicky zamilovaná do hezkého kluka, kterého potkáváš skoro denně v autobuse cestou do školy. Problém je v tom, že ten kluk už s někým chodí a ty se zřejmě nechceš moc vnucovat. Ptáš se, jestli si k němu můžeš někdy přisednout. V tom nevidím žádný problém. Pokud u něj bude zrovna volné místo, klidně za ním zajdi a povídejte si. Ale neslibuj si od toho, že se hned rozejde se svojí slečnou a začne chodit s tebou.

K lásce nemůžeme nikoho přinutit. Jestli se pro tebe rozhodne a nebo tě bude dál brát jako kamarádku, je jenom na něm. Nesnaž se za každou cenu rozbíjet jeho současný vztah, ale dej mu svobodu, aby se rozhodl sám. Můžeš všechno, co prožíváš, odevzdat v modlitbě, a třeba se modlit i za to, abys dokázala pochopit a přijat, pokud o tebe mít zájem nebude. Až zpětně člověk vidí, k čemu to bylo dobré. 

Myslíme na tebe a přejeme hezké dny! 

MIlá Nelly,

je ti 12 let, a to je věk, kdy se Ti začínají líbit kluci. A můžu tě ubezpečit, že je úplně normální, když se ti chvíli líbí jeden kluk a o pár dnů později už jiný nebo když se ti líbí víc kluků najednou. Vztahy v tomto období jsou křehké a rychle se mění.

Začínáš dospívat a tím, že se zamilováváš a více si kluků všímáš, zjišťuješ, co se ti vlastně na nich líbí a co ne. A je dobře, že se nezaměřuješ jenom na to, jestli se ti líbí jeho oči, obličej či postava, ale také na to, jak se k tobě chová. A ještě jedna věc: Zamilovat se do někoho ještě neznamená, že s ním musíš začít chodit. Hlavně se nenech tlačit do schůzek s někým, kdo se k tobě chová špatně nebo bere to, že jste spolu, jenom jako divadlo pro kamarády.

Přejeme ti krásné dny!

Milá Renčo,

děkujeme za zajímavou otázku. Komunikace přes sociální sítě je dnes poměrně běžná, dokonce se pro některé může stát jakýmsi únikem z reálného světa. Jestli bude osobní setkání stejně úžasné jako psaní, záleží právě na tom, zda lidé, kteří si spolu chatují, neberou Facebook a virtuální svět jako náhražku skutečného života, ale umí ho využívat jako nástroj. Hodně také záleží na tom, o čem si ti dva píšou a jak často. Rozhodně není dobré na Facebooku sedět hodiny a řešit úplně všechno. O čem by si ti dva povídali na osobním setkání, když si předtím už všechno napsali?  

Osobně si myslím, že setkání "naživo" bude takové, jaké si ho člověk udělá, jak k němu přistoupí. Záleží jenom na těch dvou, kolik toho o sobě prozradí na Facebooku a kolik si toho nechají až na osobní setkání. Kolik času stráví psaním a kolik osobní komunikací, která je mnohem lepší, protože při ní vidíme výraz obličeje a gesta druhého, slyšíme jeho tón hlasu a nedochází k tolika informačním šumům. Pokud i přes FB "přeskočí jiskra", měla by holka jenom naznačovat, "vysílat pozitivní signály" a dát prostor klukovi, aby se stal lovcem on. V opačném případě, kdy se holka bude snažit kluka "sbalit", může osobní setkání dopadnout špatně. 

Nemám nic proti sociálním sítím a sama je využívám, ale u dlouhého chatování hrozí nebezpečí, že si člověk toho druhého zidealizuje nebo si vytvoří jenom jakýsi obraz, iluzi o něm. Důležité je potkávat se v reálném životě a učit se druhé přijímat i s jejich náladami a nedostatky. Jen tak se doopravdy poznáme a vytvoříme kvalitní vztahy. 

Krásný den!