Milá Májo,

rozhodně vsaď na upřímnost - ta je důležitá v každém vztahu od jeho začátku. Náznaky nebo dokonce přetvářku bych Ti moc nedoporučovala.

Můžete se setkat a popovídat si osobně nebo mu to napiš. Nemáte kam spěchat a nějakou dobu se můžete víc poznávat jako kamarádi, účastnit se různých akcí apod. Třeba se časem budeš cítit na vztah více připravená. Myslíme na Tebe!  

Milá Ádo,

ptát se není trapné. Kdo se ptá, ten hledá pravdu, snaží se porozumět. Takže za Tvou otázku děkujeme. 

Co je manželství? Zdravý rozum dokáže najít odpověď: Jedná se o celoživotní spojení muže a ženy, které se stává místem rození a výchovy dětí. To, co muže a ženu spojuje, je láska. A je to láska, která manžele sjednocuje, která jim umožňuje překonávat obtíže, přivádět děti na svět a pečovat o ně. Láska zapojuje celého člověka (duši i tělo).  

Písmo svaté nám k tomu dodává ještě pár dalších poznatků. Manželství je především darem Božím pro člověka. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a to podle vzoru - podle sebe sama (tedy ke své podobě). Proto je do člověka vepsána důležitost společenství, a to plného lásky, věrného (nerozlučitelného) a otevřeného k početí nového života (Bůh není sterilní). 

Dále na základě Písma víme, že láska znamená: darovat se druhému a přijmout dar druhého. Tato prožívaná láska je otevřená životu. Sexualita nejen spojuje manžele, vytváří z nich skutečně jedno tělo, ale je otevřená i početí dítěte. Manželé mají s touto tak hlubokou a krásnou láskou zacházet zodpovědně. A zde jsme u problému antikoncepce. 

Manželská sexualita má totiž dva významy: sjednocení manželů a plodnost. A tyto dva významy nelze oddělovat.

Katolická církvev na základě Bible učí, že manželé mají žít svoji sexualitu odpovědně: pokud mohou mít více dětí, mají je; pokud mají vážný důvod pro menší počet dětí nebo prostě děti mít z nějakého vážného důvodu už nemohou, pak mají se svou sexualitou zacházet odpovědně - zříci se intimity v době, kdy by mohla žena počít a prožívat intimitu v době, ve které to Bůh zařídil tak, že žena plodná není. Pokud se v době plodné sexuality nezřeknou, musí plodnost odstranit, tedy manipulují se svým životem a nežijí sexualitu v plném významu a důstojnosti. 

Toto učení katolické církve není zvláštní předpis pro katolíky, ale jedná se o důležité poznání toho, jak má každý člověk žít, jak prožívat sexulitu. Prostě jedná se o učení, které pomáhá objevit, v čem je skutečná lidskost, opravdová důstojnost člověka. 

A platí to o antikoncpci hormonální, ale i o jakékoliv jiné. Aby se dalo žít s periodickou zdrženlivostí, je třeba, aby se muž i žena zavčas naučili metodám, které umožňují u ženy rozpoznat plodné a neplodné období. Jsou známy pod názvem: metody přirozeného plánování rodičovství (www.lpp.cz, www.cenap.cz).

Mnoho zajímavého na toto téma najdeš na:http://teologietela.paulinky.cz/ 

 Milá Dádo,

na toto téma by se daly vést dlouhé debaty, je to hodně individuální. Hodně záleží třeba na délce známosti - každý vztah by se měl vyvíjet a ne ustrnout na mrtvém bodě. V zásadě ale platí, že:

- mladé rodiny to mají v dnešní době velmi těžké. Společnost hodně tlačí na oddálení sňatku do co nejpozdější doby, aby byl člověk materiálně zabezpečený a připravený na zajištění případného potomka. Navíc stát mladé rodiny spíše znevýhodňuje. 

- v dnešní době se studium stává téměř povinností, a spousta párů čeká s uzavřením manželství až na dobu, kdy oba ostudují a najdou si práci, vybudují kariéru. 

Na druhé straně je stále řada mladých párů, které se nebojí postavit společnosti a manželství uzavřou v nižším věku i přesto, že ještě studují nebo nejsou ekonomicky zabezpečení. Většinou i proto, že tito mladí lidé odmítají soužití "na hromádce", které i podle průzkumů navíc vede k větší rozvodovosti. Nebo jednoduše proto, že chtějí vztah posunout (přirozeně) někam dál. 

Na závěr vyjádření jedné kamarádky, která se nedávno vdádala a má před sebou ještě několik let školy: "Myslím si, že manželství při studiu je určitě super a studium není žádná překážka, vše se dá zvládnout, ale ne každý má ty možnosti. Takže bych určitě neodsuzovala nikoho, kdo svatbu právě z těchto důvodů odkládá až po studiu, protože ani svatba samotná ani bydlení+energie+jídlo+atd. není sranda." 

Milá Katko,

trápíš se tím, že jsi platonicky zamilovaná do hezkého kluka, kterého potkáváš skoro denně v autobuse cestou do školy. Problém je v tom, že ten kluk už s někým chodí a ty se zřejmě nechceš moc vnucovat. Ptáš se, jestli si k němu můžeš někdy přisednout. V tom nevidím žádný problém. Pokud u něj bude zrovna volné místo, klidně za ním zajdi a povídejte si. Ale neslibuj si od toho, že se hned rozejde se svojí slečnou a začne chodit s tebou.

K lásce nemůžeme nikoho přinutit. Jestli se pro tebe rozhodne a nebo tě bude dál brát jako kamarádku, je jenom na něm. Nesnaž se za každou cenu rozbíjet jeho současný vztah, ale dej mu svobodu, aby se rozhodl sám. Můžeš všechno, co prožíváš, odevzdat v modlitbě, a třeba se modlit i za to, abys dokázala pochopit a přijat, pokud o tebe mít zájem nebude. Až zpětně člověk vidí, k čemu to bylo dobré. 

Myslíme na tebe a přejeme hezké dny! 

MIlá Nelly,

je ti 12 let, a to je věk, kdy se Ti začínají líbit kluci. A můžu tě ubezpečit, že je úplně normální, když se ti chvíli líbí jeden kluk a o pár dnů později už jiný nebo když se ti líbí víc kluků najednou. Vztahy v tomto období jsou křehké a rychle se mění.

Začínáš dospívat a tím, že se zamilováváš a více si kluků všímáš, zjišťuješ, co se ti vlastně na nich líbí a co ne. A je dobře, že se nezaměřuješ jenom na to, jestli se ti líbí jeho oči, obličej či postava, ale také na to, jak se k tobě chová. A ještě jedna věc: Zamilovat se do někoho ještě neznamená, že s ním musíš začít chodit. Hlavně se nenech tlačit do schůzek s někým, kdo se k tobě chová špatně nebo bere to, že jste spolu, jenom jako divadlo pro kamarády.

Přejeme ti krásné dny!

Milá Renčo,

děkujeme za zajímavou otázku. Komunikace přes sociální sítě je dnes poměrně běžná, dokonce se pro některé může stát jakýmsi únikem z reálného světa. Jestli bude osobní setkání stejně úžasné jako psaní, záleží právě na tom, zda lidé, kteří si spolu chatují, neberou Facebook a virtuální svět jako náhražku skutečného života, ale umí ho využívat jako nástroj. Hodně také záleží na tom, o čem si ti dva píšou a jak často. Rozhodně není dobré na Facebooku sedět hodiny a řešit úplně všechno. O čem by si ti dva povídali na osobním setkání, když si předtím už všechno napsali?  

Osobně si myslím, že setkání "naživo" bude takové, jaké si ho člověk udělá, jak k němu přistoupí. Záleží jenom na těch dvou, kolik toho o sobě prozradí na Facebooku a kolik si toho nechají až na osobní setkání. Kolik času stráví psaním a kolik osobní komunikací, která je mnohem lepší, protože při ní vidíme výraz obličeje a gesta druhého, slyšíme jeho tón hlasu a nedochází k tolika informačním šumům. Pokud i přes FB "přeskočí jiskra", měla by holka jenom naznačovat, "vysílat pozitivní signály" a dát prostor klukovi, aby se stal lovcem on. V opačném případě, kdy se holka bude snažit kluka "sbalit", může osobní setkání dopadnout špatně. 

Nemám nic proti sociálním sítím a sama je využívám, ale u dlouhého chatování hrozí nebezpečí, že si člověk toho druhého zidealizuje nebo si vytvoří jenom jakýsi obraz, iluzi o něm. Důležité je potkávat se v reálném životě a učit se druhé přijímat i s jejich náladami a nedostatky. Jen tak se doopravdy poznáme a vytvoříme kvalitní vztahy. 

Krásný den!

Milá Kačo,

zamilovat se do někoho je ve Tvém věku poměrně snadné. A to, že se Ti někdo líbí delší dobu, ještě neznamená, že mu své city musíš hned dávat najevo.

Tvá situace je navíc specifická. Píšeš, že se s tím klukem vídáte jednou ročně a jinak komunikujete přes FB. Myslím, že vyznat někomu lásku přes sociální síť není vhodné. Jednak neuvidíš jeho reakci a navíc se vztah velmi špatně rozvíjí bez osobního kontaktu. Pokud Ti můžu poradit, nikam nespěchej a obrň se trpělivostí.  Vyhni se i jakýmkoli náznakům. 

Určitě bych s vyznáním počkala až na osobní setkání. Do té doby uvidíš, zda to bude ještě stále aktuální, protože zamilovanost může časem vyprchat. A pokud nevyprchá, začni nejdříve nepatrnými náznaky (láska je vynalézavá). Když se z jeho strany nedočkáš žádné odezvy, raději si své city nechej pro sebe. Tím, že bys mu řekla, co k němu cítíš, a on by to nevnímal stejně, bys nejspíš ztratila dobrého kamaráda. Kluk se v takovém případě většinou zalekne a stáhne. V případě, že to nedopadne, nevěš hlavu. Uvidíš, že až se objeví jiný kluk, do kterého se zamiluješ, budeš ráda, že jsi vaše přátelství tenkrát nezničila. 

Děkujeme za zajímavou otázku a přejeme krásné dny! 

Milá Jájo,

děkujeme za Tvou otázku. Píšeš, že ses zamilovala do kamaráda, kterému se asi líbí Tvá kamarádka. A teď se bojíš, co by se stalo, kdybyste spolu začali chodit. Nechtěla bys ublížit jemu ani kamarádce.  

Víš, často se trápíme něčím, co se vůbec nemusí stát, namísto toho, abychom se radovali z toho, co máme právě teď. A tak si kazíme dny starostmi, které se třeba později ukážou jako úplně zbytečné. Zatím ten kluk možná ani neví, že existuješ, možná ani necítí nic víc ke Tvé kamarádce. A ty už jsi smutná z toho, co by se stalo, kdyby...

Myslím si, že pokud mu nebudeš vyloženě nadbíhat a "balit" ho a necháš věci tak jak jsou, můžeš být klidná. A pokud i z jeho strany časem přeskočí jiskra? V té době může být už všechno úplně jinak. Ale nechci tady rozvíjet další teorie "co by, kdyby". Důležité je žít TEĎ. Rozhlédnout se kolem sebe, za co můžeme děkovat, komu můžeme pomoci, z čeho se můžeme radovat. Všechno vkládat do rukou Bohu. Prosit, děkovat, chválit. A netrápit se zbytečně něčím, co není.

Budeme na Tebe myslet. Měj se moc hezky a udělej třeba něčím své kamarádce radost. Uvidíš, že se Ti kus radosti zpátky vrátí. :-) 

Ahoj Elíí :3,

vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíš. Píšeš, že se bojíš začít chodit s klukem, který se líbí tobě i kamarádce, protože by tě zničilo, kdyby to poškodilo přátelství mezi vámi.

Co dělat? V první řadě tě chci ujistit, že každá zamilovanost časem vyprchá. I když je teď tak silná, že se jí nemůžeš zbavit, tyto pocity nebudou trvat věčně. Takže pokud toho kluka odmítneš, protože ti záleží na kamarádce, budeš se možná kvůli tomu nějaký čas trápit, ale postupně tyto pocity odezní a ty navíc trochu víc poznáš sama sebe a své pocity. Jsi mladá a zamiluješ se ještě mnohokrát - to k tomuto věku patří. Není ale nutné začít s tím klukem hned chodit, zvlášť, pokud se s tebou chce líbat před kamarádkou a ty to nechceš. Jedna rada do budoucna: Nikdy se nenech manipulovat do něčeho, co je ti nepříjemné, ale jasně tomu klukovi řekni, že se ti to nelíbí. Pokud tě má opravdu rád, bude respektovat tvoje rozhodnutí a nebude tě do ničeho tlačit. A pokud bude dál naléhat, pak to není láska, ale sobectví, i kdyby tvrdil, jak moc tě miluje.

Na tvém místě bych věnovala víc času kamarádce a svým zálibám a toho kluka jasně odmítla. Nic neztratíš a vyhneš se i případnému zklamání z rozchodu a ztráty kamarádky zároveň. Držíme palce a myslíme na tebe, ať máš dostatek sil všechno zvládnout! 

Milá katko,

píšeš, že máš v sobě zmatek a nevíš, jestli toho kluka ze třídy miluješ nebo ne. Chtěla bych tě ujistit, že to, co prožíváš, je úplně normální. Je ti dvanáct let, což je věk, kdy se Ti kluci začínají líbit, často se do nich zamilováváš a také se před nimi stydíš. Získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Říká se tomu období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. Bez podobných pocitů by snad ani nebylo dospívání. Většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. 

Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věříme, že to dokážeš. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení. 

A že si kluci myslí, že někoho balíš? Nechej své spolužáky, ať si myslí, co chtějí. Kdo si bude chtít dělat legraci, ten si ji dělat bude stejně, i kdybys mu to stokrát vyvracela. Nejlépe uděláš, když to celé nebudeš moc rozmazávat a budeš jejich narážky ignorovat. Časem je to přestane bavit.

Myslíme na tebe a přejeme krásné dny!