Ahoj Jjj, díky za dotaz. Jak píšeš, chodíte do stejné školy, do nábožentví i do skautu. Pokud bude příležitost, můžete se spolu bavit třeba o učitelích, o písemce, která vás čeká, můžeš mu poradit v něčem, co mu zrovna moc nejde nebo naopak se zeptat na něco, co zrovna neovládáš ty, můžeš si k němu přisednout na obědě, nebo ho jenom ho pozdravit na chodbě ve škole nebo když přijdeš do skautu (bez ohledu na to, jestli jsi ho viděla ve škole nebo ne - lidé se přece zdraví i častěji). Na druhé straně je pravda, že ve třinácti letech kluci obyčejně mají jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak.:) Ale kamarádským přístupem k němu (i k ostatním spolužákům a kamarádům) určitě nic nezkazíš, naopak.:). Tak, ať se ti daří. Hezký den. M.

Ahoj Marie, díky za dotaz.  Myslím si, že svému spolužákovi nemusíš říkat vůbec nic. Zdá se ti to divné?:) Víš, někdy stačí se "jenom" usmát, když se potkáte, prohodit pár milých slov, nebo si jenom tak o něčem povídat. Tak se o druhém člověku dozvíš daleko víc. Ve čtrnácti letech je toto poznávání, povídání a vůbec řešení různých vztahů (kluci, kámošky, rodina) moc důležité.
Učíš se tak poznávat, rozlišovat, odpouštět (když se něco pokazí) i radovat (když se naopak něco podaří). A to si myslím,
že je pro další, nejenom tvůj, ale pro život každého člověka, moc důležité. Zajímavý článek o tom, jestli oslovit nebo neoslovit kluka, máme i na našem webu. Je to anketa, zajímavé zkušenosti kluků, můžeš si přečíst: https://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/anketa-oslovit-ci-neoslovit-kyp.htm

Z redakce přeji hezký den. M.

Ahoj Luno, díky za dotaz. Jestli to správně chápu, sníš o klukovi, kterého vlastně ani osobně neznáš a on nezná tebe. Navíc ten kluk je zadaný. Možná je to trošku jako v pohádce nebo v romantickém filmu. Sleduješ děj a říkáš si, ten kluk je moc hezký, má takové a takové vlastnosti (v té pohádce, filmu), ten by se mi líbil a představuješ si, jaké by to asi bylo. Komu z nás se to nestalo... Ale všichni víme, že je to jenom pohádka, že je to jenom film. Je to takové to dívčí snění a řekla bych, že možná prožíváš něco podobného. Jenom tvůj idol není z televize, ale sem tam ho vídáš v autobuse. Ty už máš nějaké představy, něco sis vysnila, ale on o tobě zřejmě vůbec neví, má svůj život a navíc má i svou holku. Je fajn, že si uvědomuješ, že je to jenom tvé snění a nechceš jejich společný vztah pokazit. Taky úplně rozumím tomu, že bys nějakého kluka, se kterým byste měli hodně společného, chtěla potkat. Ale všechno má svůj čas. Možná si říkáš, to se jí lehko píše, ale  je to tak:)... Mám takovou zkušenost, že čím víc člověk tkzv. tlačí na pilu, tím je více vystresovaný, že nikoho zatím nemá. Ale co to otočit? Říct si třeba, mám teprve 17, všechno to krásné na mě teprve čeká... A zkus se věnovat něčemu, co ti dělá radost - knížky, hudba, sport, pěkný film, povídání s kamarádkami,... Vím, že je to asi těžké, ale zkus se neupínat na to, že teď zrovna nemáš kluka a věnuj se tomu, co tě baví. Obyčejně  to tak bývá, že až to budeš nejméně čekat, někdo se objeví... Ale chce to čas a každá/ý to má jinak. Moc ti děkuji za tvou upřímnost a opravdovost. Už to jsou dvě cenné devize, které jsou ve vztahu opravdu potřeba. Moc ti z redakce fandíme. M.

Ahoj B, díky za dotaz. Podle tvého dotazu úplně nevím, jestli se ptáš konkrétně nebo spíš teoreticky, co by kdyby... Tak zkusím odpovědět obecně. Když s někým začneš chodit, obyčejně je to proto, že se ti ten druhý líbí, sice ho ještě moc neznáš, ale jsi okouzlená, zamilovaná do jeho očí, postavy, úsměvu... To je určitě moc důležité na začátku, protože tak se lidi navzájem potkávají a najdou v sobě nějaké zalíbení, super, ale to je teprve začátek. Začínáte se poznávat - svoje záliby, svoje povahy, svoje náhledy na život, učíte se, jak spolu řešit i rozdílné názory a pohledy na svět, svoje kamarády... O tom všem a ještě mnoha dalších věcech chození je. A může se stát, že jeden z vás nebo i oba, po nějaké době zjistí, že vlastně takto by jim to nevyhovovalo, že s něčím u toho druhého nesouzní, nesouhlasí tak moc, že bude lepší se rozejít. (Nepíšu vůbec o nějakých násilnostech, hrubostech, přezírání atd., tam by to bylo snad jasné) A potom není nic špatného na tom, když se dva lidé rozejdou, protože prostě zjistili, že si nerozumí. Nikdo neví dopředu, jak to dopadne, ale od toho chození je, jeden druhého poznávat, komunikovat spolu, být k sobě upřímný a otevřený. A když to nevyjde? I tak může člověk z tohoto vztahu odejít obohacený o nové zkušenosti, které mu pomohou zase v další životní cestě. Přejeme ti z redakce hezké dny. M.

Ahoj Hanko, díky moc za dotaz i důvěru k nám. A začnu asi od konce.:) Věřím, že můžete mít krásné manželství. Proč by ne? Sama píšeš, že je vám spolu moc hezky, snažíte se společně vztah budovat, žít v čistotě. Je pravda, že některé věci, které se staly, tak se už staly, ale člověk se z nich může poučit. Když jsem byla ve tvém věku (no, už je to pár let:)), tak jsem na jednom prázdninovém setkání pro mládež, slyšela větu, kterou si pamatuju dodnes. Kněz nám tam tehdy řekl: Hříchy budeme mít vždy i na poli čistoty (ale to může být jakýkoliv hřích, poznámka z redakce), důležité je se zvednout a jít dál! Je jedna malá, útlá knížka. Jmenuje se Sex, šlehačka na dortu, je krátká, ale výstižná. Nabízím vám ji oběma k přečtení.https://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html. Je tam hodně zajímavostí a zamyšlení přímo ze života a vůbec není jenom o sexu, to je právě jenom ta načechraná šlehačka, takové to "wau"!, které je krásné, nádherné a manželství krásně ochutí, ale k manželství je toho potřeba daleko, daleko víc. Mimo jiné je tam i test lásky: Hodíme se k sobě? Co je a co není důležité pro život ? Zvyky, životní hodnoty, sebeovládání, rodina... Moc doporučuji přečíst a společně si o všem popovídat. A protože jste, jak píšeš, oba věřící, doporučuju, abyste se společně za váš vztah modlili, svěřovali ho P.Bohu, prosili o pomoc a děkovali. Moc vám z redakce fandíme. M.

Ahoj Alexandro, díky za dotaz. Je pěkné, že se nad vztahy zamýšlíš a nechceš jednat ukvapeně. S tím v redakci určitě souhlasíme. Sama píšeš, že spolu máte s klukem, se kterým ses nedávno seznámila, přátelský vztah. To je moc fajn, myslím si, že vztahy je potřeba budovat postupně, nejdřív toho druhého poznat, povídat si s ním, dělit se o to, co jeho i tebe baví, komunikovat spolu o nejrůznějších věcech... Jak sama píšeš, kamarádky ti také říkají, a vidí to tak ze svého nezávislého pohledu, že je to spíš kamarádství, ty to ale začínáš vidět jinak. Také píšeš, že ses nedávno s jedním klukem rozešla, tak je možná fajn se nevrhat hned zase do dalšího vztahu, ale držet si váš vztah zatím v přátelské rovině, která může být také moc hezká. Zkus tkzv. netlačit na pilu, popřemýšlet, co bys chtěla v dalším vztahu a co ne, co můžeš nabídnout ty atd., zkus se radovat z každého dne, a nevázat se jenom na to, že si budete povídat s tím klukem, ale také můžeš něco podniknout s kamarádkami nebo sama: kino, zmrzlinu, povídání, sportování, dobrá kniha, hudba, je tolik možností...A ještě k těm lékům: tady bychom byli v redakci velmi opatrní, je důležité brát léky tak, jak je předepíše lékař. Pokud se ti zdá, že ti nezabírají nebo cokoliv jiného, je důležité to v každém případě konzultovat nejdřív se svým lékařem!!! Je to odborník a ví přesně co a jak. Nesprávným dávkováním by sis mohla ublížit!!! Hezký den. M.

Ahoj Bernardette, díky za tvůj upřimný dotaz. V jedné starší knížce W. Trobische (Dva středy - však jeden kruh) autor popisuje situaci v Africe. Píše, že zatímco v Evropě jsou dva lidé na začátku vztahu jako rozpálený hrnec na plotně, který, když se nepřikládá do kamen, postupně vychladne, v Africe je tomu naopak. Lidé se často berou z rozumu nebo jsou k tomu přinuceni rodiči a začínají "na studené plotně". Ale tím, že začnou přikládat do kamen, se jejich vztah postupně "zahřeje" a oni prožijí krásné manželství. Zamilují se do sebe "zpětně". Samozřejmě to může platit i obráceně. Snad jsem srozumitelně napsala, co jsem tím chtěla říct. Zamilovanost je sice krásná, ale vybudovat vztah jenom na ní, to je málo. Znám páry (i evropské :-)), kdy spolu začali dva lidé chodit "z rozumu" a postupně se do sebe zamilovali, ale už trochu jinak. Dokázali totiž už od začátku ocenit nejenom vzhled, ale i vlastnosti a způsob jednání toho druhého. Vyhnuli se tak řadě zklamání. Láska má mnoho různých podob. Každá zamilovanost časem vyprchá. A co potom? Láska je (především) rozhodnutí. Každý den se rozhodovat, že toho druhého budu milovat, i když je to někdy těžké. Důležité je učit se odpouštět a usmířit se, učit se přijímat toho druhého takového, jaký je... Ale je také možné, že zjistíš po nějakém čase, že takto sis to nepředstavovala, že jste každý jiný. Ale i to je v pořádku. Vůbec neplatí, že kluka, se kterým začneš chodit, si musíš také vzít. To v žádném případě. Chození je o poznávání toho druhého, v úctě, v respektu. A když jeden zjistí, že to není ono, není špatné se rozejít, naopak. Užívej si dobu chození, povídejte se, radujte se ze společných chvil, poznávejte se a uvidíš, jak to bude dál. A samozřejmě modlitba za správné rozhodování taky rozhodně neublíží:)... Z redakce přejeme krásný jarní čas. M.

Ahoj zamilovaná, díky za dotaz. Píšeš, že je tu jeden kluk, se kterým si hodně rozumíš, zatím jste tedy kamarádi, ale může se stát, že spolu začnete chodit - to bys moc ráda. Bojíš se ale, jak bude reagovat, když se dozví, že chodíš k paní psycholožce. Psycholog je lékař jako každý jiný, je tu pro tebe, můžeš se mu vypovídat, říct mu své starosti, problémy, a on se ti snaží pomáhat. Na tom přece nic není. Důležité je, že ti pomáhá a tobě je lépe a lépe.

Píšeš, že jste dobří kamarádi. Dobří kamarádi se svěřují a věří si, na dobrého kamaráda se můžeš spolehnout a má tě rád nebo měl by tě mít rád, takovou jaká jsi. A za to, že chodíš k psycholožce se opravdu nemusíš stydět. Naopak, je super, že své problémy chceš a umíš řešit, a odborník, v tomto případě psycholožka, ti pomáhá. A dobrý kamarád tě ve tvém úsilí podpoří. Z redakce přejeme hezký víkend. M.

Ahoj Eliško, díky za dotaz. To, že se ti někdo moc líbí se může přenést i do tvých snů, proč by ne.:) Prostě na něho myslíš a promítne se ti to tam. Níc víc, nic míň. Myslíme si, že vztahy ve třinácti letech jsou spíše než chozením v pravém slova smyslu
jakýmsi bližším kamarádstvím - je to něco mezi přátelstvím a láskou. Protože se začínáte postupně měnit a poznávat sami
sebe, zjišťujete, jaké to je se zamilovat a jak je potřeba ve vztahu dávat, nejenom brát, sbíráte zkušenosti. V tomto věku je kromě prožívání prvních (platonických nebo skutečných) lásek také moc důležité hledat si blízké kamarády a postupně poznávat, jaké vlastnosti a chování se nám na klucích líbí a jaké ne. Na to se snaž nezapomínat. Už teď si můžeš všímat na klukovi, který se ti líbí, jak se chová k ostatním v nejrůznějších situacích.  Je dobré si také uvědomit, že kluci v tomto věku se teprve začínají dostávat do puberty, kdežto některé dívky mají už období nejprudších změn nálad za sebou. Tak vzniká mezi dospívajícími chlapci a dívkami téměř dvouletý rozdíl (např. čtrnáctiletá dívka je jednoduše vyspělejší než čtrnáctiletý kluk). Jsi ještě hodně mladá, takže máš na hledání kluka spoustu času. Kamarádství ti rozhodně přinese méně trápení než neopětovaná láska. A ještě jedna věc: Kluka v budoucnu lépe zaujmeš, když budeš mít nějaké koníčky, budeš dělat věci, které tě baví a radovat se ze všech maličkostí, které denně dostáváš - z toho, že jsi mladá, zdravá, že se můžeš zamilovávat, že máš rodinu, máš kde bydlet, můžeš chodit do školy, máš kamarády, že je venku hezké počasí, že jsi stihla přijít včas na autobus, žes mohla být na mši svaté,.... všímej si, co všechno máš, a děkuj za to v modlitbě. Tak se naučíš otevírat svoje srdce a připravíš se na pozdější vztah. Práce na sobě je sice náročná, ale stojí za to. Z redakce ti přejeme hezky prožité Velikonoce. M.

Ahoj Eliško,

díky za dotaz a za důvěru. K dospívání tak nějak patří, že se nám někdo líbí a do někoho se zamilujeme. Tady ve tvém případě bych chtěla podotknout, abys nezapomínala na to, že na tebe udělali prank. Jsme sice zvyklí, že se lidé prankují často, ale ne vždycky je to legrace. Někdy jsou to pranky, které si zahrávají s city druhých a dokážou ublížit. Nebylo to od nich hezké a zapojil se do toho i kluk, který se ti líbí. Co s tím?

V první řadě bych moc doporučovala chvíli počkat, až se uklidní to, že si z toho holky z osmičky dělají legraci. Mezitím se zamysli nad tím, jestli se ti ten spolužák opravdu líbí, když je schopný zapojit se do toho, že na tebe udělá prank. Když se nám někdo líbí a do někoho se zamilujeme, nemělo by to být jenom o tom, že ten kluk hezky vypadá. Důležité je i to, jak se chová, jestli je hodný a chová se k lidem okolo slušně... Ve tvém věku ale spíš doporučujeme zaměřovat se na budování přátelství, než se hned zkoušet vrhat do vztahů. Pokud pak i přesto budeš pořád rozhodnutá spolužákovi vyznat svoje city, udělej to ve chvíli, kdy vás nebude nikdo rušit, nebude to přímo před jeho kamarády a podobně. Martina