MIlá Eli,

děkujeme za upřímnou otázku. Myslíme si, že vztahy ve čtrnácti letech jsou spíše než chozením v pravém slova smyslu jakýmsi bližším kamarádstvím - je to něco mezi přátelstvím a láskou. Protože se začínáte postupně měnit a poznávat sami sebe (tzv. se hledat), zjišťujete, jaké to je se zamilovat a jak je potřeba ve vztahu dávat a ne jen brát, sbíráte zkušenosti. V tomto věku je kromě prožívání prvních (platonických nebo skutečných) lásek také moc důležité hledat si blízké kamarády a postupně poznávat, jaké vlastnosti a chování se nám na klucích líbí a jaké ne. Na to se snaž nezapomínat. Společně se svým klukem se snažte trávit hodně času mezi kamarády. Všímej si, jak se chová k ostatním a v různých situacích. I když vám to může připadat těžké a raději byste byli sami, později to oba oceníte. 

Je dobré si také uvědomit, že kluci ve 14 letech se teprve začínají dostávat do puberty, kdežto některé dívky mají už období nejprudších změn nálad za sebou. Tak vzniká mezi dospívajícími chlapci a dívkami téměř dvouletý rozdíl (čtrnáctiletá dívka je jednoduše vyspělejší než čtrnáctiletý kluk). A tak se může stát, že kluk, který byl ve čtrnácti letech pohodář a flegmatik, může prožít bouřlivou pubertu a změnit své chování tak, že budeš mít za rok nbo za dva roky pocit, že jde o někoho jiného. I s tím je třeba počítat. 

Z redakce Ti přejeme hezké dny!

Milá Kopretino,

stát se to určitě může, znám několik párů, pro které první láska byla zároveň i láskou celoživotní a jedinou. Když se ale rozhhlédneš kolem sebe, sama zjistíš, že mnohem častější je, že (zvlášť mladí) lidé svého životního partnera hledají déle a postupně si ujasňují, co je pro ně důležité a co ne. Právě k tomu je doba chození - abychom poznali povahu, názory a hodnotový žebříček toho druhého a zjistili, jestli je to člověk, se kterým chceme prožít zbytek života, jestli si spolu rozumíme. Pokud jeden z vás zjistí, že něco nefunguje, následuje rozchod. Není to žádná tragédie. Rozchody patří k životu a mohou být cennou zkušeností. Takže i když první láska nevydrží, není to konec světa. ;-)

Hezké jarní dny! 

Milá Sáro,

z Tvé otázky není jasné, jestli se s klukem, který se Ti líbí, už znáte (aspoň tak, že ví, jak se jmenuješ, kde bydlíš atd.) a nebo jej znáš pouze od vidění. V druhém případě by možná nebylo od věci zkusit se s ním na nejbližší akci, kam oba pojedete, seznámit. Potom uvidíš, jestli nějaké šance máš nebo ne.

Jestli se už znáte, můžeš mu zkusit občas napsat na chatu a uvidíš. Je ale potřeba obrnit se trpělivostí. No a samozřejmě nezapomínej na modlitbu. Za něj i za svého budoucího manžela. 

My na Tebe také myslíme! 

Milá Elizabeth,

šanci u toho kluka mít můžeš, věkový rozdíl mezi váni není zase tak velký. Ale vzájemné sympatie nejsou jenom otázkou věku, záleží na spoustě dalších věcí a samozřejmě na něm, jestli Tvé city bude opětovat nebo ne.

Myslíme na Tebe a přejeme pěkné dny. 

Milá Majdo,

zrovna nedávno jsem odpovídala na podobnou otázku, kdy přátelství přeroste v lásku (nebo zamilovanost). Potom si toho druhého začneme víc všímat a někdy vidíme i věci, které třeba nejsou tak, jak se nám jeví. Je to vždycky komplikované a je dobré se za správné rozhodnutí modlit.

Dárek k narozeninám svému kamarádovi klidně dej, ale neočekávej od toho nic víc. Pokud je zadaný, nesnaž se jeho vztah rozbíjet, ale usiluj o to, abys mu přála štěstí. Protože pravá láska přeje druhému dobro. I když je to těžké, budeš muset čekat, jestli nepřijde nějaký podnět z jeho strany. Třeba během té doby potkáš někoho, s kým se budeš cítit stejně dobře. Někdy je dobré vzdát se všech nadějí a podívat se na svět z jiného úhlu.  

Myslíme na Tebe! 

Milá Ivano,

cítím, že máš strach, abys něco nepokazila, protože nejspíš víš, že kamarádství mezi klukem a dívkou může lehce přerůst v lásku, ale láska už zpátky ke kamarádství vrátit moc nejde. Alespoň ne bez šrámů na duši. I proto bych radila, abys tomu nechala volný průběh a nesnažila se zatím vyvíjet žádnou větší iniciativu. Pokud o Tebe kamarád opravdu stojí, poznáš to. ;-) Neochuzuj se o tu dobu, kdy to mezi vámi jiskří, je to jedna z nejkrásnějších fází vztahu.

A jestli o Tebe zájem nemá? Pak můžeš počkat, až nejprudší zamilovanost vyprchá (ano, opravdu časem vyprchá, i když se to teď nezdá) a pokračovat ve vašem přátelství. A že nemůžeš nic udělat? Omyl. Často podceňujeme sílu modlitby, ale právě modlitba za Tvé (i za jeho) rozhodnutí je velká věc, kterou udělat můžeš. Myslíme na Tebe a přejeme dobře prožité setkání!   

Milá Lauro,

odpověď je poměrně jednoduchá. Během zamilovanosti Ti Tvůj protějšek připadá skvělý a dokonalý (ne nadarmo se říká, že druhého vidíme přes růžové brýle). A pravá láska přichází ve chvíli, kdy jsi schopná vidět  toho druhého i s jeho chybami. Přijde jakési "vystřízlivění". Najednou si všímáš více toho, že přijde na schůzku pozdě, že má různé zlozvyky, že má i špatné povahové vlastnosti, které jsi dříve přehlížela.

Skutečná láska spočívá právě v ROZHODNUTÍ mít druhého rád, i s jeho chybami a nedostatky. Přijímat ho takového, jaký je. Tomu se učíme po celý život. Rozhodovat se pro druhého každý den znovu, odpouštět, budovat důvěru, otevírat své srdce.

Přejeme Ti, ať pravou lásku v budoucnu zakusíš a ať v ní denně rosteš.   

Milá Lenko,

hranice mezi láskou a přátelstvím je opravdu tenká. Zvlášť u dívek se stává, že když ze strany kluka začnou cítit vzájemnou citovou blízkost (rozumí si s ním, nebojí se mu svěřit, sdílí s ním své pocity,...), lehce se do něho zamilují. Ale možná netouží ani tak po něm, jako spíš obecně po někom, kdo jim bude takto blízký. Jestli mě správně chápeš, chci tím říct, že to, že po nejlepším kamarádovi toužíš, může být právě známkou toho, že hledáš lásku a porozumění a u něj jsi to našla.

Píšeš, že je tvůj kamarád zadaný. Proto bych radila nijak neupozorňovat na to, že se z tvého přátelství stala zamilovanost. Jinak bys opravdu mohla ublížit třem lidem. Ber to jako takové své malé tajemství a spíše se začni rozhlížet kolem sebe a zkus navazovat kontakt s jinými kluky, neupínej se jenom na svého kamaráda.

Jak sama vidíš, opravdové přátelství mezi klukem a dívkou je velmi těžko udržitelné. Možná, že to, jestli k tobě tvůj kamarád pořád cítí něco víc, nejsnadněji zjistíš tak, že s ním začneš trávit méně času a budeš se bavit s jinými kluky. A pokud už z jeho strany cit vyprchal (a nebude to nijak dramaticky řešit ani se nerozejde se svojí dívkou), třeba si najdeš jiného kamaráda, u kterého časem přátelství přeroste v oboustrannou lásku. Už teď to všechno (svého kamaráda a jeho vztah i svého budoucího partnera) můžeš odevzdat Bohu v modlitbě.

My na Tebe také myslíme.

Milá Kočičko,

základem každého vztahu je, že spolu musí chtít chodit obě strany. Pokud je vztah jednostranný, je to pro toho, kdo je zamilovaný, bolestné, ale k lásce druhého člověka nedonutíme. Můžeš mu svůj zájem o něj naznačit (úsměvem, pozváním, pochvalou,...), ale rozhodnutí je na něm. A pokud s Tebou nebude chtít chodit, budeš se s tím muset smířit a snažit se ho dostat z hlavy (začít se víc věnovat svým zájmům, chodit mezi kamarády, věnovat se potřebným - dělat něco pro druhé,...). 

Myslíme na Tebe.  

Milá dell,

to, co napíšu, ber jako radu, kterou se nemusíš řídit. Rozhodnutí je na Tobě. Já osobně bych ale toho kluka raději pozvala na nějakou jinou akci. Nevím, jak je tomu u vás, ale na vesnici, kde jsem dřív bydlela, se chodilo "hrkat" do deváté třídy ZŠ a stárka dělal vždycky ten nejstarší (od toho je také slovo stárek odvozeno ;-)). Takže čistě prakticky: Pokud by ten kluk Tvé pozvání přijal, musel by být zřejmě stárkem on, a musela bys to nějak vysvětlit ostatním. Nebo by bylo ostatním minimálně dost nápadné, proč s vámi jde, když už je starší než vy. A pokud bys neřekla pravdu (že se Ti líbí a ráda by ses s ním víc seznámila), akorát by ses zamotala do polopravd nebo lží.

Takže za sebe říkám, že bych ho nezvala, ale je to jen můj názor.

Měj se moc pěkně!