Milá Markéto,

rada je jednoduchá. Musíš počkat, co udělá ten kluk. Potom už se sama rozhodneš, jak zareagovat. Dokud se ale nevyjádří, nezbývá Ti než být trpělivá. Kluci nemají moc rádi, když jim holky nadbíhají a vnucují se. To potom většinou ztratí zájem. Čekání na jeho vyjádření si můžeš zkrátit třeba výletem s kamarádkou nebo tím, že budeš dělat něco, co Tě baví.

A když se nevyjádří? Nedělej si vrásky, kluci v tomhle věku často sami nevědí, co chtějí. Možná Ti to ušetří trápení z pozdějšího rozchodu.

Myslíme na Tebe.

Milá Holko,

děkujeme za důběru, s kterou se na nás obracíš. Z Tvé otázky je cítit bezradnost, kterou teď prožíváš. Nechceš ublížit kamarádce a zároveň jsi zamilovaná do kluka, který se líbí i jí. A "odmilovat" se nejde na povel.

Podle toho, co píšeš, ten kluk ani s jednou z vás nechodí. Proto se nemusíš trápit tím, že bys kamarádce "lezla do zelí", kdybys s ním trávila čas. Může se rozhodnout pro kteroukoli z vás - jen je potřeba mu dát dostatečný čas a prostor, a také svobodu, aby se mohl vyjádřit. Zároveň je dobré mít k němu otevřený postoj a nebránit se případnému setkávání. 

Pokud jsi věřící, zkus do své situace pozvat Boha a modlit se za jeho vedení, ať najdeš správnou cestu. Také můžeš být klidná v tom, že jsi ve věku, kdy si můžeš dovolit nechat dostatek času na hledání partnera. Třeba přijde brzy, ale nic tě nežene. Plně si užívej i stav svobody, ve kterém jsi. Obojí je dar a má své místo v životě.

A ještě něco: Byla by škoda, aby se kvůli této situaci narušilo Tvé přátelství s kamarádkou, ale obě máte právo na to, aby se vám líbil stejný člověk. Není na tom nic špatného. Je ale dobré připravit se na jakoukoli variantu toho, ajk to dopadne - buď začne ten kluk chodit s některou z vás nebo je tvá či jeho cesta něco úplně jiného nebo se z vás všech stanou kamarádi - to ukáže čas. 

Přejeme, ať se Ti daří a jsi opravdu šťastná. Hezké dny!

Milá Ami,

chápu, že se Ti to z Tvojí pozice zdá nespravedlivé, ale všechno není tak černobílé, jak se zdá. Víš, kluci, kteří řeší rozchod tak, že "vyrážejí klín klínem" a brzy si najdou jinou holku, mají tu nevýhodu, že je většinou bolest z předchozího rozchodu dožene až mnohem později. V době, kdy holka, se kterou se rozešel, je už dávno " v pohodě". Jedou tak trochu na setrvačnost, jestli tomu rozumíš. Zatímco holka se doma vybrečí a vysmutí a po nějakém čase i ta největší bolest ze ztráty odezní, kluk ve snaze zapomenout na bývalý vztah a nepodléhat smutnění často hledá nový vztah a smutek na něho dolehne až později. Navíc hrozí, že tím ublíží i nové dívce, se kterou chodí.

S tím smutněním to nemusí být vždycky pravidlo, jsou také dívky, které se po rozchodu rychle oklepou a začnou chodit s někým jiným. Záleží také na dalších okolnostech: kdo se s kým rozešel, jak dlouho vtrah trval apod.

Měj se moc pěkně!

Nemyslíš, že teď už není tak jasné, kdo je na tom líp?

Ahoj Aničko,

jste spolužáci, tak téma k hovoru určitě nějaké najdeš. Můžete se spolu bavit třeba o písemce, která vás čeká, můžeš mu poradit v něčem, co mu zrovna moc nejde nebo naopak se zeptat na něco, co zrovna neovládáš ty, můžeš si přisednout na obědě.... 

Ale na druhé straně je pravda, že ve třinácti letech kluci obyčejně mají jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak. A jestli je introvert, nechce se bavit  nebo se stydí před holkama, tak si myslím, že bys to měla respektovat. Sama určitě víš, jak se cítíš, když ti někdo něco říká, co je ti nepříjemné, co se ti nezdá nebo nelíbí. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé.

Přejeme Ti hodně pohody a správné rozhodování.                                       

Ahoj Aničko,

díky za dotaz. Nevíme, jak je ten kluk starý, jestli spolu chodíte do třídy, do školy, atd. Ale nejlepší asi bude, když si spolu popovídáte osobně a svoje názory si vysvětlíte, a hned budeš vědět na čem jsi. Třeba v cukrárně při zmrzce :-).

Držíme palce.

Ahoj Soňo,

díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama přiznáváš, že se k tobě chová moc hezky a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím.Tak se na to spolu podíváme:). Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě.

Chodíš s bezva klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Někde jsem četla moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral? Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde:). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina je o hodně hezčí.Jestliže tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás. A další moudro:

Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme.Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme.

Fandíme ti, a věříme, že to zvládneš, protože už tím, že jsi to napsala, je vidět, že o to zbavit se žárlivosti moc stojíš.

Myslíme na Tebe.

Ahoj anonymko,

jestli jsme to v redakci správně pochopily: jsi zamilovaná do staršího kluka, on to neví, ty ani nechceš aby to věděl, ale chtěla by ses s ním bavit "alespoň" jako kamarádka. A nevíš jak na to, aby ho to neodpuzovalo, aby to bylo přirozené...

Nevíme, kolik je mu let, ale bavit se s ním rozhodně můžeš.  Jak? Chápeme, že je to pro tebe jiné, než když se bavíš s kamarádem, kde o nic nejde, tam to bavení jde asi samo, že? Někdy  je dobré zbytečně netlačit na pilu, to znamená, že někdy stačí opravdu "jenom" se mile usmát, prohodit pár slov,  když k tomu bude nějaká příležitost... Je možné, že Tě bere jako holku, kterou potkává např. na cestě ze školy, kterou vidí v kostele nebo někde jinde, ale tím to končí. A pak ti nezbývá nic jiného než se s tím smířit. Nebo se z vás postupně stanou kámoši. I to je možné.  

Ale rozhodování, s kým budu a nebudu kamarádit, s kým budu a nebudu chodit atd., je vždy na obou stranách. Je bezva, že si to uvědomuješ. Přejeme z redakce hodně trpělivosti  a nezapomínej na to, že je ti 15 a máš spoustu krásných dnů, dobrodružství i kamarádství ještě před sebou.

Milá P.,

to, co prožíváš, souvisí s obdobím dospívání. V šestnácti letech v sobě máme zmatky a nevyznáme se ve svých pocitech, které navíc hodně kolísají. Jeden den se Ti ten kluk líbí, druhého dne k němu cítíš odpor. To je normální a v přirozené. Do značné míry za to můžou hormony.

Na druhé straně je to signál toho, že se teprve utváří Tvoje osobnost. Možná by bylo lépe s chozením ještě nějaký ten čas počkat, abyste si s tím klukem jenom navzájem neublížili. Váš vztah by nejspíš vypadal jako na houpačce, oba byste se zmítali ve vlnách emocí a nevěděli, co si počít sami se sebou, natož, co s tím druhým. 

Myslíme na Tebe!

Milá Lilo,

je těžké radit z naší pozice, když do vašeho vztahu vidíte nejlépe vy dva. Napadá nás ale, že se možná s odstupem času začíná projevovat váš věkový rozdíl - přece jenom, zamilovanost pomalu vyprchává a začínáte se oba vidět v reálném světle, i se všemi nedokonalostmi a rozdíly. 

Jestli má cenu dál rozvíjet? Rozhodnutí za tebe nemůže udělat nikdo jiný. Určitě by bylo dobré, abyste si otevřeně popovídali, abys zjistila, jak to vidí druhá strana. Sami postupem času uvidíte, jestli rozdíly mezi vámi jsou natolik velké, že se rozejdete a nebo se rozhodnete ve vztahu dál pokračovat. Ať to dopadne jakkoli, nezapomínej, že rozchody jsou součástí života a málo lidí najde životního partnera na první pokus. 

Myslíme na vás! 

Milá tazatelko,

píšeš, že sis v životě musela vytrpět posměch. Jistě i to přispělo k tomu, že Tvoje sebevědomí je hodně nízké. Jedna z věcí, kterou můžeš dělat, je sednout si a litovat se. To ale (jak nejspíš sama cítíš) není řešení. Dobrá zpráva pro Tebe zní, že nízké sebevědomí není neřešitelný problém.

Pojďme se společně mrknout na to, co můžeš udělat, abys byla sebevědomější a tím i šťastnější. Život totiž není o čekání na dobrého partnera ""toho pravého"). Důležité je, abychom se my sami stali lidmi, kteří budou dobrými partnery (manželi, manželkami). Jinými slovy: Aby mohl přijet princ na bílém koni, musíš se stát princeznou. První krok k tomu, je naučit se vážit si sama sebe, mít se ráda. Pokud nedokážeš udělat radost ani sama sobě, jak ji budeš moct dělat druhým? Když neumíš dát lásku sama sobě, jak budeš moct milovat někoho cizího? 

Na začátek si ujasněme, co je to vlastně sebevědomí. Nejde o nic negativního (vychloubání se, namyšlenost)!. Sebevědomí je pozitivní věc. Znamená, že jsi na sebe hrdá a tu hrdost cítíš uvnitř. Ne proto, že si řekneš: „Jsem mimořádná a báječná.“ Ne proto, že jiní lidé říkají: „Jsi mimořádná a báječná.“ Slova hrdost nevytvářejí. Ta vzniká na základě činů. Sebevědomí znamená, že jsi na sebe hrdá, protože děláš věci, na které můžeš být hrdá.

Zdravé sebevědomí se dá vypěstovat, pokud člověk chce. Jak?

Pořiď si seznam svých úspěchů: Hned teď napiš 5 věcí, které se ti včera podařilo udělat a na které jsi hrdá. Např.: včasný příchod do školy, poctivá příprava na test, pomoc s úklidem, vyřešení konfliktu s rodiči s chladnou hlavou, návštěva babičky,... Ze začátku to bude možná těžké, ale nevzdávej to! Piš si své úspěchy pravidelně každý den. Z tohoto seznamu pak můžeš čerpat pocity hrdosti.

Pobývej často s lidmi, kteří tě mají rádi

Používej povzbudivou samomluvu - když se tě zmocní negativní nebo kritická myšlenka, nahraď ji nějakou pozitivní. Místo: „Nikdy neudělám nic správně“ si řekni „Umím hezky malovat, zpívat, tančit,...“

Dělej něco pro ostatní (vymysli program pro celou rodinu, zapoj se ve farnosti, pomoz doma, hlídej malé děti apod.)

A ještě otázka: Modlíš se za svého budoucího manžela? Pokud ne, začni už dnes. Známe dívky, které se modlily třeba od 12-ti let a opravdu mají krásná manželství. Každá modlitba totiž mění naše srdce. Tak můžeš denně prosit Boha i za to, aby Ti pomohl mít se ráda takovou, jaká jsi. Abys objevila svoji velkou cenu a hodnotu, své dary a talenty a to, co je na Tobě krásné. Abys ses nezaměřovala jenom na negativa, ale hledala a uvědomovala si to kladné a dokázala za to děkovat (zdraví, život, rodina, kamarádi, možnost studia, cestování, volného času,...). 

Myslíme na Tebe a vyprošujeme pevnou vůli, ať krůček po krůčku směřuješ k přijetí sebe i druhých.