Ahoj Aničko,

díky za dotaz. Nevíme, jak je ten kluk starý, jestli spolu chodíte do třídy, do školy, atd. Ale nejlepší asi bude, když si spolu popovídáte osobně a svoje názory si vysvětlíte, a hned budeš vědět na čem jsi. Třeba v cukrárně při zmrzce :-).

Držíme palce.

Ahoj Soňo,

díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama přiznáváš, že se k tobě chová moc hezky a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím.Tak se na to spolu podíváme:). Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě.

Chodíš s bezva klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Někde jsem četla moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral? Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde:). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina je o hodně hezčí.Jestliže tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás. A další moudro:

Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme.Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme.

Fandíme ti, a věříme, že to zvládneš, protože už tím, že jsi to napsala, je vidět, že o to zbavit se žárlivosti moc stojíš.

Myslíme na Tebe.

Ahoj anonymko,

jestli jsme to v redakci správně pochopily: jsi zamilovaná do staršího kluka, on to neví, ty ani nechceš aby to věděl, ale chtěla by ses s ním bavit "alespoň" jako kamarádka. A nevíš jak na to, aby ho to neodpuzovalo, aby to bylo přirozené...

Nevíme, kolik je mu let, ale bavit se s ním rozhodně můžeš.  Jak? Chápeme, že je to pro tebe jiné, než když se bavíš s kamarádem, kde o nic nejde, tam to bavení jde asi samo, že? Někdy  je dobré zbytečně netlačit na pilu, to znamená, že někdy stačí opravdu "jenom" se mile usmát, prohodit pár slov,  když k tomu bude nějaká příležitost... Je možné, že Tě bere jako holku, kterou potkává např. na cestě ze školy, kterou vidí v kostele nebo někde jinde, ale tím to končí. A pak ti nezbývá nic jiného než se s tím smířit. Nebo se z vás postupně stanou kámoši. I to je možné.  

Ale rozhodování, s kým budu a nebudu kamarádit, s kým budu a nebudu chodit atd., je vždy na obou stranách. Je bezva, že si to uvědomuješ. Přejeme z redakce hodně trpělivosti  a nezapomínej na to, že je ti 15 a máš spoustu krásných dnů, dobrodružství i kamarádství ještě před sebou.

Milá P.,

to, co prožíváš, souvisí s obdobím dospívání. V šestnácti letech v sobě máme zmatky a nevyznáme se ve svých pocitech, které navíc hodně kolísají. Jeden den se Ti ten kluk líbí, druhého dne k němu cítíš odpor. To je normální a v přirozené. Do značné míry za to můžou hormony.

Na druhé straně je to signál toho, že se teprve utváří Tvoje osobnost. Možná by bylo lépe s chozením ještě nějaký ten čas počkat, abyste si s tím klukem jenom navzájem neublížili. Váš vztah by nejspíš vypadal jako na houpačce, oba byste se zmítali ve vlnách emocí a nevěděli, co si počít sami se sebou, natož, co s tím druhým. 

Myslíme na Tebe!

Milá Lilo,

je těžké radit z naší pozice, když do vašeho vztahu vidíte nejlépe vy dva. Napadá nás ale, že se možná s odstupem času začíná projevovat váš věkový rozdíl - přece jenom, zamilovanost pomalu vyprchává a začínáte se oba vidět v reálném světle, i se všemi nedokonalostmi a rozdíly. 

Jestli má cenu dál rozvíjet? Rozhodnutí za tebe nemůže udělat nikdo jiný. Určitě by bylo dobré, abyste si otevřeně popovídali, abys zjistila, jak to vidí druhá strana. Sami postupem času uvidíte, jestli rozdíly mezi vámi jsou natolik velké, že se rozejdete a nebo se rozhodnete ve vztahu dál pokračovat. Ať to dopadne jakkoli, nezapomínej, že rozchody jsou součástí života a málo lidí najde životního partnera na první pokus. 

Myslíme na vás! 

Milá tazatelko,

píšeš, že sis v životě musela vytrpět posměch. Jistě i to přispělo k tomu, že Tvoje sebevědomí je hodně nízké. Jedna z věcí, kterou můžeš dělat, je sednout si a litovat se. To ale (jak nejspíš sama cítíš) není řešení. Dobrá zpráva pro Tebe zní, že nízké sebevědomí není neřešitelný problém.

Pojďme se společně mrknout na to, co můžeš udělat, abys byla sebevědomější a tím i šťastnější. Život totiž není o čekání na dobrého partnera ""toho pravého"). Důležité je, abychom se my sami stali lidmi, kteří budou dobrými partnery (manželi, manželkami). Jinými slovy: Aby mohl přijet princ na bílém koni, musíš se stát princeznou. První krok k tomu, je naučit se vážit si sama sebe, mít se ráda. Pokud nedokážeš udělat radost ani sama sobě, jak ji budeš moct dělat druhým? Když neumíš dát lásku sama sobě, jak budeš moct milovat někoho cizího? 

Na začátek si ujasněme, co je to vlastně sebevědomí. Nejde o nic negativního (vychloubání se, namyšlenost)!. Sebevědomí je pozitivní věc. Znamená, že jsi na sebe hrdá a tu hrdost cítíš uvnitř. Ne proto, že si řekneš: „Jsem mimořádná a báječná.“ Ne proto, že jiní lidé říkají: „Jsi mimořádná a báječná.“ Slova hrdost nevytvářejí. Ta vzniká na základě činů. Sebevědomí znamená, že jsi na sebe hrdá, protože děláš věci, na které můžeš být hrdá.

Zdravé sebevědomí se dá vypěstovat, pokud člověk chce. Jak?

Pořiď si seznam svých úspěchů: Hned teď napiš 5 věcí, které se ti včera podařilo udělat a na které jsi hrdá. Např.: včasný příchod do školy, poctivá příprava na test, pomoc s úklidem, vyřešení konfliktu s rodiči s chladnou hlavou, návštěva babičky,... Ze začátku to bude možná těžké, ale nevzdávej to! Piš si své úspěchy pravidelně každý den. Z tohoto seznamu pak můžeš čerpat pocity hrdosti.

Pobývej často s lidmi, kteří tě mají rádi

Používej povzbudivou samomluvu - když se tě zmocní negativní nebo kritická myšlenka, nahraď ji nějakou pozitivní. Místo: „Nikdy neudělám nic správně“ si řekni „Umím hezky malovat, zpívat, tančit,...“

Dělej něco pro ostatní (vymysli program pro celou rodinu, zapoj se ve farnosti, pomoz doma, hlídej malé děti apod.)

A ještě otázka: Modlíš se za svého budoucího manžela? Pokud ne, začni už dnes. Známe dívky, které se modlily třeba od 12-ti let a opravdu mají krásná manželství. Každá modlitba totiž mění naše srdce. Tak můžeš denně prosit Boha i za to, aby Ti pomohl mít se ráda takovou, jaká jsi. Abys objevila svoji velkou cenu a hodnotu, své dary a talenty a to, co je na Tobě krásné. Abys ses nezaměřovala jenom na negativa, ale hledala a uvědomovala si to kladné a dokázala za to děkovat (zdraví, život, rodina, kamarádi, možnost studia, cestování, volného času,...). 

Myslíme na Tebe a vyprošujeme pevnou vůli, ať krůček po krůčku směřuješ k přijetí sebe i druhých.

Milá Týno,

Tvoje kamarádka si správně uvědomuje, že tentokrát nezáleží jenom na ní, jestli "udělá chybu" nebo ne. Vztah je totiž vždycky o dvou stranách a rozhodnutí kluka ovlivnit nemůže. Je naprosto přirozené, že zažívá strach, když se vrhá do něčeho nového, neznámého. A ví, že má dvě možnosti: Buď tomu klukovi dát najevo svůj zájem a riskovat případné odmítnutí a nebo o něm zatím jenom snít a užívat si období tzv. "platonických lásek". Nemusíš jí hned říkat, že to možná nevyjde, klidně se raduj z její zamilovanosti a nekaž jí sny černými scénáři. Pokud k odmítnutí opravdu dojde, bude si to Tvá kamarádka muset "odžít" tak jako tak. 

To už jsme nakously možnost, že Tvoje kamarádka projeví klukovi svůj zájem  (pohledem, úsměvem, vzkazem, při rozhovoru mezi čtyřma očima,...) a "nedopadne to". V tom případě bude pro Tebe moc důležité, abys ji podržela, pomohla jí. Víš, kluci ve třinácti letech ještě nejsou tak vyzrálí jako stejně staré dívky a její idol nemusí být na vztah vůbec připravený. Možná, že ho její vyznání jenom zaskočí, kdoví. Za dva, tři roky, až dospěje do fáze, kdy se začne ohlížet po holkách, už by jí nejspíš odpověděl něco jiného. Klidně jí něco podobného řekni, dovol jí, aby se ze všeho vybrečela a vypovídala a potom ji zkus přivést na jiné myšlenky - podnikněte nějakou bláznivou akci, zasportujte si, začněte si vést knihu vašeho přátelství a zážitků, zahrajte si nějakou hru, společně se pomodlete za vaši životní cestu apod.

Odmítnutí od kluka sice zabolí, ale je to dobrá zkušenost do života a po nějakém čase Tvá kamarádka zjistí, že to zase nebylo tak strašné, jak se ze začátku zdálo.

Držíme palce, aby se, ať už to dopadne jakkoli, Vaše přátelství upevnilo! 

Ahoj Já:),

tak se na to zkusíme společně mrknout:): Poslední dobou tě začal doprovázet jeden kluk od vás ze spolča domů a Tobě se zdá, že by tím možná mohl myslet i něco víc, ale tobě se nelíbí... Co teď s tím?

Nevím, jak moc se znáte, jestli si spolu povídáte, jestli si ho dovedeš představit "alespoň" jako kamaráda nebo je ti spíš protivný. Je pravda, že holka, asi nějakým svým "šestým smyslem", obyčejně pozná, jestli se jí kluk dvoří nebo ne. Pokud si myslíš, že ano a není ti to příjemné, zkus si s ním o tom popovídat. Upřímně, citlivě a otevřeně, tak jak ty to cítíš. Jestli se mu opravdu líbíš, asi to pro něj nebude úplně jednoduché, ale na druhé straně ocení, že ho netaháš za nos. Je taky ale možné, že v tom něco víc vidíš jenom ty. V každém případě tím, že si popovídáte, se věci vyjasní.  A modlitbou před rozhovorem určitě taky nic nezkazíš. Naopak.

Držíme palce ;-).

Milá Heyil, díky za otázku.

Nevím úplně přesně, co tím myslíš. Konkrétního kluka nebo nějakého kluka obecně? V obou případech je ale asi nejlepší být SVÁ, taková jaká opravdu jsi, na nic si nehrát před ostatními ani před sebou. Upoutat můžeš různě - milým úsměvem, nakažlivým smíchem, přátelským přístupem a ochotou pomoci druhým, ale taky např. roztomilou pihou na nose... Každému klukovi se totiž na holce líbí něco jiného.

Moc hezky se o tom píše např. zde: http: //www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm. Myslíme na tebe:)!

Milá Lajlo,

 z Tvého vzkazu vidíme, že jsi teď v životním období, kdy hodně přemýšlíš, sníš, zkoumáš sebe samu. Jak už jsme psaly v předchozí odpovědi, přesně tyto pocity zmatků a prudkých citů k Tvému věku patří a souvisí s hormonálními změnami, které se ve Tvém těle odehrávají.

To ale neznamená, že musíš jenom sedět a brečet a čekat, až trochu "povyrosteš" a tyto prudké emoce samy odezní. Jsou věci, které můžeš začít dělat hned teď: zkusit prohloubit vztah s Bohem, zapojit se více do farního společenství, přihlásit se na nějakou víkendovou akci na diecézní centrum života mládeže (DCŽM), najít si nové koníčky nebo se více věnovat těm současným, uspořádat výlet nebo oslavu či setkání pro Tebe a pro Tvé přátele nebo náhlý nápor prudkých citů ventilovat tak, že začneš psát básně nebo povídky (klidně nám svůj výtvor pošli i do redakce), malovat, fotografovat, skládat hudbu, vyrábět šperky nebo drobné dárky, naučit se hrát na hudební nástroj apod.

Možností je spousta. Hlavně nezůstávej sama a pokud Tě znovu přepadne "krizovka" zkus si o svých pocitech popovídat s někým, komu důvěřuješ - s kamarádkou nebo s někým z rodiny, můžeš vyhledat i kněze na duchovní rozhovor.

Myslíme na Tebe, měj se moc pěkně!