Milá ABC,

výborná otázka! Vztah je třeba posunovat dál a to zvláště tehdy, pokud je možnost, že se jednou stane manželstvím a rodinou. Upřímně řečeno, je dobré, že jste pročetli jednu knížku, ale... Není to přeci jenom málo? Kdo se chce stát kvalitním trenérem, ten bude muset hodně knížek pročíst. Kdo chce být dobrým fandou hokeje, bude u tohoto sportu trávit mnoho času. Takže jedna knížka je jako nic.

Co doporučuji? Určitě kurz partnerství, protože tam vám nabídnou zkušení lidé nové otázky a pohledy, obohatíte se. Pak jistě číst spolu další knihy o manželství. Zkuste třeba Teologii těla pro začátečníky od Christophera Westa. Je to čtivý souhrn myšlenek sv. Jana Pavla II. A pak, když se setkáváte, modlete se spolu. Můžete modlitby střídat: růženec, svými slovy, s Písmem. A možná se můžete naučit i společně Lectio divina. A také bude vhodné navštívit kurz PPR (tzv. přirozeného plánování rodičovstí). Víš, Pán Ježíš nás naučil stylu života v manžeství. A ten je hodně odlišný od toho, co je kolem nás. Je tedy třeba využívat všechny možnosti, jak se o tomto stylu nejvíce dozvědět. A jednou z nich je i to, že potkáte manželské páry, která tak žijí. S těmi se seznámíte především v kurzu partnerství a v kurzu PPR.

Tak hodně odvahy a svému chlapci se to pokus vysvětlit tím příkladem s trenérem či hokejem. Muži někdy bývají takoví línější, ale to, co ty cítíš, že je třeba jít do hloubky, je výzva jistě od Ducha Božího, protože je správná a důležitá. 

A teď dobrá zpráva: I nad masturbací se dá zvítězit. Máš citlivé svědomí, které Tě upozornilo, že něco není v pořádku. A co teď? Bojovat s Boží pomocí. Kdo se dá do boje s hříchem, nezvítězí většinou ze dne na den. Jak tedy postupovat?

Myslíme na Tebe a přejeme hodně sil a trpělivosti!

Milá Kerol,

podle toho, co píšeš, nám připadá, že jsi do toho kluka hodně zamilovaná. I proto, že Ti zatím na něm nic nevadí (pravá láska začíná ve chvíli, kdy vidíme negativa toho druhého - a v pozadí toho i svoje, ale přesto se denně rozhodujeme znovu a znovu ho milovat. Ty se zatím rozhodovat moc nemusíš, z toho, co píšeš, je patrné, že to jde jaksi "samo"). O zamilovanosti svědčí také to, že si všímáš všeho, co dělá. Pozoruješ každý jeho výraz tváře, to, jestli ti odnese batoh,... Možná se zkus zaměřit i na to, jak se chová k ostatním děvčatům kolem sebe. Třeba je to gentleman a pomáhá všem, nejen Tobě (jen si toho, jak se chová k Tobě, samozřejmě všímáš víc, to je pochopitelné).  

Oceňujeme, že si všímáš i hodnot, které vyznává, ty je dobré mít podobné. Pokud jde o záliby, nemusíš hledat svoji kopii, někoho, koho baví  hudba a hra na hudební nástroj jako Tebe. Naopak. Právě růzností zálib se později můžete vzájemně obohacovat.

Je moc dobře, že se za něj modlíš, protože taková modlitba proměňuje i Tvé srdce a to potom může být vnímavější. Ale s tím, že vnímáš, že vás Pán povolal k sobě, bychom byly opatrné. Když je člověk zamilovaný, často si některé věci vykládá spíš tak, jak by to chtěl on sám a je těžké odlišit, co je jeho vlastní touha a co Boží vůle.

Co se týká zjišťování toho, jak na tom ten kluk je: Zatím bychom se na Tvém místě do žádného vyznání lásky nepouštěly. Vím, že máš pocit, že je to jedna z posledních šancí nějak s vaším vztahem "pohnout" dál, ale na druhé straně, pokud by se chtěl vyjádřit on sám před svým odjezdem, vezmeš mu k tomu příležitost. Přece jenom, jestli hraje divadlo, nejspíš to nebude úplně plachý introvert, který by potřeboval pomoct s vyjádřením. Možná se zatím jen necítí připravený nebo Tě považuje za kamarádku. Ale vyjádření (i kdyby mělo přijít až za nějaký čas) bychom nechaly na něm. Přece jen neznáme moc kluků, kterým by lichotilo, že je "sbalila" holka.

Myslíme na Tebe a přejeme hezké letní dny.

Milá elo, na podobnou otázku nám v nedávné době odpovídala paní psycholožka, tak Ti její slova ráda předávám:

V období dospívání dívky často kolem sebe slyší narážky, dvojsmysly, které jejich fantazie dotváří. Není to chování, které bychom si měly vyčítat. Nezapomínejme ale, že my jsme těmi, kdo řídí náš svět, jsme pány naší fantazie. V klidu si řekneme: „Ne, nemám zájem.“ Obrazy v duchu rozostříme, necháváme ustupovat do mlhy, zabarvujeme do šeda, necháváme mizet v dáli, odplouvat na loďce, plynout v řece – podle toho, co nám vyhovuje. Stejně pracujeme s představami děsivými, nepřátelskými. Pokud se představy vrací, v klidu postup opakujeme. Uvidíte samy, jak se budete v této schopnosti zlepšovat.

Sexuální fantazie sama o sobě není hřích, pokud u ní dobrovolně neprodléváme nebo ji nevyhledáváme (i prostředí, které k ní vede). Přichází nezvaná a může souviset s citlivostí a světem dospívání, hledání partnera. Hříchem je vědomé a dobrovolné konání zla. Sexuální fantazie v klidu nahradíme jinými. 

My v redakci ještě dodáváme, že pomoci od sexuálních fantazií může i "střelná modlitba" - třeba několikrát v duchu zopakovat "Pane Ježíši, přijď do mého srdce."  apod.

Když se naučíš dobře ovládat své fantazie, co se stane? Především postupně pochopíš, v čem spočívá skutečná láska. Nestaneš se prostě vyšinutou, jako se to dnes děje mnoha lidem, kteří podlehnout propagaci sexu, povýší ho na cíl života a zapomenou, že láska je především ochota žít pro dobro druhého.  

Myslíme na Tebe! 

Milá Marie,

na jedné straně chápeme Tvé rodiče, kteří pro Tebe chtějí (ze svého pohledu) to nejlepší a chtějí Tě uchránit případného zklamání. Na druhé straně jsi už dospělá a rozhodnout se, co uděláš, musíš sama. Také jsi už dost velká na to, aby sis s rodiči otevřeně promluvila, vyslechla si jejich názory a řekla jim o svém pohledu na věc.

O chození s nevěřícím jsme tady před časem psaly. Z příspěvku vybíráme: Určitě je dobré mít nějaký ideál, ale stejně jako v jiných oblastech života, i v partnerských vztazích se k ideálu jenom přibližujeme tak jak každý z nás umí a jak se o to snaží. Myslíme si, že pokud se člověk za budoucí vztah modlí, Bůh ho v tom rozhodně nenechá, ať už si najde věřícího nebo nevěřícího partnera.

Samozřejmě, že je mnohem jednodušší, když se potkají dva lidé, kteří žijí s Bohem, snaží se svoji víru prohlubovat, společně se můžou modlit a mají jasno v tom, že v budoucnu k Bohu povedou i své děti. V takovém manželství se těžkosti života zvládají jednodušeji.

Na druhé straně - není věřící jako věřící a nevěřící jako nevěřící. Někdo je věřící jenom "papírově", tím, že je pokřtěný, byl u svátostí, ale jinak chodí na mše jenom z povinnosti a o víru se nezajímá, nežije s Bohem, nemodlí se,... A někdo jiný si říká "nevěřící" třeba jenom proto, že mu nikdo o Bohu nevyprávěl, nikdo jej k Němu nevedl. Koneckonců víra je dar.  

Pokud člověk začne chodit s nevěřícím, je potřeba, aby od začátku vztahu spolu o víře mluvili. Aby se věřící partner otevřel a upřímně mluvil o tom, co pro něj víra znamená. Právě k tomu je totiž doba chození, abyste si ujasnili, které hodnoty jsou pro vás důležité. Je špatně myslet si, že se to vyřeší samo až v manželství nebo že toho člověka "obrátím".

A ještě jedna věc: Kdybyste spolu začali chodit, nikde není psáno, že se později vezmete. Pokud bys poznala, že se hodnotami rozcházíte, je rozchod na místě. Vždyť i rozchody patří k životu a posunují nás někam dál.

Milá Unicorn,

chodíte do stejné školy, tak si téma k hovoru určitě nějaké najdeš. Můžete se spolu bavit třeba o učitelích, o písemce, která vás čeká, můžeš mu poradit v něčem, co mu zrovna moc nejde nebo naopak se zeptat na něco, co zrovna neovládáš ty, můžeš si k němu v tramvaji přisednout a jenom ho pozdravit (bez ohledu na to, jestli jsi ho viděla ve škole nebo ne - lidé se přece zdraví i častěji).

Na druhé straně je pravda, že ve třinácti letech kluci obyčejně mají jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak. A jestli je introvert, nechce se bavit  nebo se stydí před holkama, tak si myslím, že bys to měla respektovat. Sama určitě víš, jak se cítíš, když ti někdo něco říká, co je ti nepříjemné, co se ti nezdá nebo nelíbí. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé.

Přejeme Ti hodně pohody a správné rozhodování.

Milá Markéto,

rada je jednoduchá. Musíš počkat, co udělá ten kluk. Potom už se sama rozhodneš, jak zareagovat. Dokud se ale nevyjádří, nezbývá Ti než být trpělivá. Kluci nemají moc rádi, když jim holky nadbíhají a vnucují se. To potom většinou ztratí zájem. Čekání na jeho vyjádření si můžeš zkrátit třeba výletem s kamarádkou nebo tím, že budeš dělat něco, co Tě baví.

A když se nevyjádří? Nedělej si vrásky, kluci v tomhle věku často sami nevědí, co chtějí. Možná Ti to ušetří trápení z pozdějšího rozchodu.

Myslíme na Tebe.

Milá Holko,

děkujeme za důběru, s kterou se na nás obracíš. Z Tvé otázky je cítit bezradnost, kterou teď prožíváš. Nechceš ublížit kamarádce a zároveň jsi zamilovaná do kluka, který se líbí i jí. A "odmilovat" se nejde na povel.

Podle toho, co píšeš, ten kluk ani s jednou z vás nechodí. Proto se nemusíš trápit tím, že bys kamarádce "lezla do zelí", kdybys s ním trávila čas. Může se rozhodnout pro kteroukoli z vás - jen je potřeba mu dát dostatečný čas a prostor, a také svobodu, aby se mohl vyjádřit. Zároveň je dobré mít k němu otevřený postoj a nebránit se případnému setkávání. 

Pokud jsi věřící, zkus do své situace pozvat Boha a modlit se za jeho vedení, ať najdeš správnou cestu. Také můžeš být klidná v tom, že jsi ve věku, kdy si můžeš dovolit nechat dostatek času na hledání partnera. Třeba přijde brzy, ale nic tě nežene. Plně si užívej i stav svobody, ve kterém jsi. Obojí je dar a má své místo v životě.

A ještě něco: Byla by škoda, aby se kvůli této situaci narušilo Tvé přátelství s kamarádkou, ale obě máte právo na to, aby se vám líbil stejný člověk. Není na tom nic špatného. Je ale dobré připravit se na jakoukoli variantu toho, ajk to dopadne - buď začne ten kluk chodit s některou z vás nebo je tvá či jeho cesta něco úplně jiného nebo se z vás všech stanou kamarádi - to ukáže čas. 

Přejeme, ať se Ti daří a jsi opravdu šťastná. Hezké dny!

Milá Ami,

chápu, že se Ti to z Tvojí pozice zdá nespravedlivé, ale všechno není tak černobílé, jak se zdá. Víš, kluci, kteří řeší rozchod tak, že "vyrážejí klín klínem" a brzy si najdou jinou holku, mají tu nevýhodu, že je většinou bolest z předchozího rozchodu dožene až mnohem později. V době, kdy holka, se kterou se rozešel, je už dávno " v pohodě". Jedou tak trochu na setrvačnost, jestli tomu rozumíš. Zatímco holka se doma vybrečí a vysmutí a po nějakém čase i ta největší bolest ze ztráty odezní, kluk ve snaze zapomenout na bývalý vztah a nepodléhat smutnění často hledá nový vztah a smutek na něho dolehne až později. Navíc hrozí, že tím ublíží i nové dívce, se kterou chodí.

S tím smutněním to nemusí být vždycky pravidlo, jsou také dívky, které se po rozchodu rychle oklepou a začnou chodit s někým jiným. Záleží také na dalších okolnostech: kdo se s kým rozešel, jak dlouho vtrah trval apod.

Měj se moc pěkně!

Nemyslíš, že teď už není tak jasné, kdo je na tom líp?

Ahoj Aničko,

jste spolužáci, tak téma k hovoru určitě nějaké najdeš. Můžete se spolu bavit třeba o písemce, která vás čeká, můžeš mu poradit v něčem, co mu zrovna moc nejde nebo naopak se zeptat na něco, co zrovna neovládáš ty, můžeš si přisednout na obědě.... 

Ale na druhé straně je pravda, že ve třinácti letech kluci obyčejně mají jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak. A jestli je introvert, nechce se bavit  nebo se stydí před holkama, tak si myslím, že bys to měla respektovat. Sama určitě víš, jak se cítíš, když ti někdo něco říká, co je ti nepříjemné, co se ti nezdá nebo nelíbí. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé.

Přejeme Ti hodně pohody a správné rozhodování.