Ahoj eMko,

proč se zamilováváme? Je to jednoduché. Jsme nastaveny na vztahy. Mladé dívky jsou ale opravdu riziková skupina :-) Jste plné emocí a někdy nezvládnutých tužeb. Říká se, že žena miluje ušima. Což by vysvětlovalo to, že nás lehce dotyčný obalamutí krásnými slovy. My totiž potřebujeme ze své podstaty, být ujišťovány, ať už o kráse, potřebnosti, jedinečnosti ...

A proč se zamilujeme, i když nechceme? Zkus chodit kolem čokolády a říkat, ne nevezmu si, to nemá smysl, měla jsem už  včera - co se stane? Nakonec ji sníš. Stejné je to s klukem, o kterém stále přemýšlíš, i když říkáš, že se nechceš zamilovat, stále ho udržuješ ve své hlavě a nakonec... :-)

Rada na konec. Pokud nechceš být zmítaná svými emocemi:

1/ Nastav si hranice a když už je to přes čáru, tak prostě odejdi

2/ Vybuduj si svoji sebejistotu ať  víš, v čem jsi dobrá a nikdo tě neutáhne na vařené nudli. 

3/ Kluka, kterého vyhodnotíš jako nevhodného pro vztah jednoduše uzemni a hlavně na něj nemysli :-)

Ahoj Karlo,

díky za dotaz. No, těžko říct:). Mohl tam být např. jenom chvíli a žádosti si prostě nevšiml nebo má nějaký svůj osobní "klíč", koho chce mít na fb a koho ne a podle toho se řídí, nebo se ještě rozmýšlí... 

Asi nejlepší by bylo se ho na to zeptat. Jedině tak se totiž dozvíš, jak to opravdu je.

Přejeme ti z redakce pěkně prožité prázdninové dny.

Ahoj Anno,

píšeš, že tě před třemi lety na koncertě zaujal jeden kluk, a od té doby na něho myslíš, a ráda by ses s ním blíže seznámila, ale nevíš jak nebo jestli to má vůbec nějakou cenu.

Možná by nebylo od věci zkusit si s ním na nějaké nejbližší akci popovídat - jenom tak, kamarádsky. Potom uvidíš, jestli nějaké šance máš nebo ne.  Jestli se už znáte trochu víc, můžeš mu zkusit občas napsat na chatu...A časem zjistíš, že vaše sympatie jsou vzájemné nebo taky ne.

Otázkou potom je, jestli má nějaký smysl se upínat na člověka, který o tebe nejeví zájem a neopětuje tvé city. K lásce nikoho nepřinutíme. V takových případech je asi lepší vzdát se všech nadějí (zvlášť, když takový stav trvá déle než rok) a začít se poohlížet po budoucím partnerovi jinde. A nebo na nějaký čas přestat úplně řešit vztahy a "vrhnout" se do nějaké zájmové činnosti, pomoci druhým, prostě do jiných aktivit.

No a samozřejmě  modlitbu je dobrá:). Za sebe i za svého budoucího manžela, za svůj budoucí život.

Myslíme na tebe.

Ahoj Tess,

chápu tvoje obavy a rozumím, že jsi nerozhodná a nervózní. Přes seznamku je to přesně, jak píšeš.  Odpoví mnoho dívek. V podstatě se neznáte, takže slovo "nezávazně" podle mého názoru znamená: Dobrá, seznámíme se, ale nemusí to být hned rande. Seznamka je trochu loterie a i ty bys měla jít na první "opravdové" seznámení  také "nezávazně". Bez upnutých představ a snů. Protože realita může být jiná. Až se poznáte a budete si sympatičtí, potom si dáte opravdové rande. Veř mi, že je lepší nechat věci plynout - aby se staly - a neřešit je předčasně.

Držím palce.

Ahoj A...,

nejjednodušší rada je: Prostě se ho zeptej, co se děje. Možná je nesmělý a chce si jen psát. Možná, možná... Pokud se nezeptáš, nebudeš vědět. I za cenu toho, že tě odbude. Tvůj návrh povznést se nad to a už to neřešit, je také dobrý. Ale pokud se tak rozhodneš, tak už to doopravdy neřeš :-) 

Držím palce Majka

Ahoj Marie,

zamilovanost je někdy zapeklitá věc :-) To, že máš šikovného bratrance, je super a možná se není čemu divit, že tě zaujal. Nicméně je to bratranec a tudíž se tak k němu musíš i chovat. Zkus být pro něj kámoška, se kterou bude legrace. Myslím, že to ocení. Mít sestřenici do nepohody - to je výhra.

Chce to čas, ale uvidíš, že i kamarádství je super věc.

A rozvíjení vztahu - to je na celý život. V církvi se nabízí: společná modlitba manželů, různá setkávání v rámci hnutí či farností, manželská setkání, manželská společenství atd. Manželství potřebuje mnoho inspirace, a ta se nabízí. Škoda, že ne všichni ji zavčas používají. Mají dojem, že vše zvládají, a když pak přijdou obtíže, už může být pozdě. Pár, který se v manželství od první chvíle nevěnuje prohloubení spirituality svátosti manželství a neinspiruje se různými radami, jak vztah žít, ohrožuje kvalitu své rodiny. Celý život je třeba se učit druhého milovat!

Žehná

P. Jenda

 Milá Magdo,

super, že se ptáš. Není to až tak obtížné. Je třeba, abys překonala obavy a zašla na nějakou faru. Zajděte tam třeba i s Tvým snoubencem. Nebo se podívejte na webu na okolní farnosti, zda někdo nebudou pořádat tzv. Kurz Alfa. Nebo se seberte a zajeďte na nějaké diecézní centrum živtoa mládeže. Kdybych věděl, kde bydlíte, mohl bych doporučit i něco přesnějšího. Bude třeba, abyste v nějaké farnosti prošli kurzem, který vás postupně připraví na přijetí svátosti smíření, eucharistie a biřmování. Pak můžete absolvovat i kvalitní přípravu na manželství (super je tato:http://snoubenci.ascczech.cz/ + www.lpp.cz) a po svatbě se můžete zapojit do nějakého společenství rodin, kde budete svou víru rozvíjet.

Když takoví lidé jako jsi ty přijdou na faru a žádají o poznání víry, to je pro nás kněze vždy veliká radost. Sám jsem se s takovými lidmi scházel během celého školního roku pravidelně každý týden a byla to setkání, na která jsme se všichni těšili. Tak žádné obavy. 

Správně vnímáš, že společné bydlení a intimní život je pro manželství. Pokud jste v tomto ohledu udělali chybu, můžete ji přece napravit a do svatby žít odděleně a ve zdrženlivosti. Asi to nebude snadné, ale možné to je, s Boží pomocí určitě.

Milá Stydlivko,

Tvoje otázka se nedá úplně zobecnit, protože každého upoutá něco trochu jiného. Nic ale určitě nepokazíš úsměvem, milým vystupováním, lehce tajemným chováním, tím, že ho občas upřímně pochválíš a také tím, že budeš pomáhat ostatním, kde je potřeba, povzbuzovat ostatní, radovat se z maličkostí,... Na táboře k tomu je spousta příležitostí. Nic totiž neupoutá kluka na holce tak, jako její milé srdce.

A ještě něco. Pokud se s tebou nebude chtít bavit, měla bys to respektovat a do ničeho jej nenutit. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé.

Přejeme, ať se tábor vydaří!

Milá tazatelko,

v první řadě bychom Tě chtěly ujistit, že pocity, které prožíváš, jsou úplně normální. Je Ti 14 let, cožje věk, kdy se začíná probouzet stud. Ten byl do Tebe vepsán už dávno, ale právě prvotní zamilovanost a postupné uvědomování si sebe sama, ho v nás spouštějí. To vysvětluje, proč jsi se dříve s klukama normálně bavila a kamarádila a najednou máš problém i s pozdravem a úsměvem. Podobné pocity jako ty zažívá v tomto věku miliony dívek po celém světě. 

I když se Ti to možná nelíbí, stud je moc důležitý. Chrání nás a pomáhá nám dozrát. Sama cítíš, že nejprve musíš získat sebevědomí (podívej se do prázdninového IN!, kde najdeš typy, jak si sebevědomí posílit). Teprve potom budeš schopná oslovit klidně i neznámého kluka.

Další věc je, že většinou máme velkou trému a stydíme se před těmi, do kterých jsme zamilované, protože nechceme něco udělat špatně a ukázat se ve špatném světle. I to je normální a v pořádku. Taková tréma se ale dá postupně překonávat. Chce to trpělivost, ale jde to. Jenom nesmíš chtít hned všechno naráz. Nepodařilo se Ti na toho kluka hezky usmát dneska? Zkus to zítra znovu! A taky pozítří,... Neutíkej před situacemi, které v Tobě vzbuzují trému, ale naopak - vystavuj se jim. Chce to trénink, "léčbu šokem" a pevnou vůli. Uvidíš, že když začneš více poznávat sama sebe a toho, čeho si na sobě můžeš vážit, a k tomu přidáš trénink úsměvů a pozdravů, časem ta největší svázanost opadne. I velmi silná zamilovanost trochu poleví. A ve správný čas, až budeš na vztah připravená, budeš moct jednat podle toho, jak se cítíš.

Zatím si užívej období platonických lásek, rozvíjej své talenty, piš, zpívej, hraj, sportuj, tvoř,... jsou to jedny z nejkrásnějších chvil života.

Měj se moc krásně!