Ahoj Dano!

Píšeš, že otázka se týká několika věcí, ale vlastně se ptáš na jednu. Mám trochu obavu, zda tě tvůj hoch nepoužívá tak trochu jako zkušební ženu na erotické prožitky. Pokud ti to totiž říkal dopředu, že byste to mohli ”zkusit”, není to spontánní.

Takzvané francouzské líbání, které spočívá v tom, že jazyk partnera mapuje ústní dutinu parnerky a naopak, zdaleka není příjemné všem mileneckým a manželským párům. A mnohé ho z tohoto důvodu vůbec nepraktikují! Pokud k němu někdy dochází, je to v situaci vášnivého líbání, tedy vzniká spontánně, jako výraz značné blízkosti a intimity. V partnerském vztahu by takovéto líbání mělo mít své místo až v opravdu vážné fázi těsně před svatbou, někdy dokonce až po svatbě.

Buď velmi opatrná, zda tvé tělo nevyužívá chlapec na jakési testování své vlastní vzrušivosti, zda k tobě, jako k mladé dívce opravdu přistupuje s úctou.

Vzhledem ke tvému věku nedoporučuji zacházet tak daleko! Váš vztah je v jiné vývojové etapě, do které toto nepatří. A je to nejen z důvodů hygienických, ale též proto, že všechny projevy tělesné intimity (což může být již stisk ruky či pohlazení) mají být vždy vyjádřením hloubky a opravdovosti partnerského vztahu. Pokud tomu tak není, vztahy se vyvíjí nerovnoměrně nejen v oblasti citové, ale i fyzické. Tomu opravdu věř, protože pracuji jako manželský poradce a často vidím, že pokud v oblasti sexuality přistupuje muž k ženě bez úcty, jen jako k předmětu uspokojení své sexuální potřeby, vždy to končí špatně. Takže se neboj svému chlapci jasně dávat hranice a buď dívkou, která má svoji ženskou hrdost a čisté srdce.

A ještě jeden postřeh. Je velmi málo pravděpodobné, že s tímto hochem jednou spojíš svůj život. Až jednou potkáš opravdu někoho, s kým budeš chtít spojit svůj život, mohlo by tě mrzet, že jsi s někým úplně jiným prožívala tak důvěrné erotické zážitky.

Mgr. Hana Imlaufová

Milá 18ctko,

děkujeme za důvěru, se kterou jsi se nám "vypsala". Možná Ti pomůže, co jsem během svého života zjistila i já: že drtivá většina věcí, kterých se obáváme nebo se jimi trápíme, se ve skutečnosti nikdy nestane. Jsi ještě hodně mladá, je Ti krásných 18 let. Spousta mladých lidí potká svůj protějšek třeba až po dvacítce (je to i můj případ :-)). A až ho potkáš a opravdu se zamiluješ, uvidíš, že dostaneš sílu, aby ses vypořádala i s jeho chybami a nedostatky a dokázala se rozhodnout ho milovat. Zatím máš před sebou úžasné období, které můžeš využít k osobnímu růstu a k práci na sobě. Nemáme jenom hledat skvělé protějšky, máme se snažit, abychom se i my skvělými životními partnery stali. ;-)

Napadá mě třeba zajet si na nějakou duchovní obnovu, nabídnout své síly ve farnosti nebo nějaké dobrovolnické organizaci (např. navštěvovat lidi v hospicech nebo domovech důchodců nebo hlídat děti,...), objevovat své talenty a schopnosti, více číst, psát, tvořit,...

A s tím slušným odmítnutím? Tomu se člověk učí celý život, ale rozhodně není nic špatného ani neslušného na tom, když upřímně řekneš: mrzí mě to, ale mám toho teď dost, nezlob se, nepůjde to. Můžeš se modlit i za to, abys k tomu nacházela sílu. Vždyť Bůh po nás nechce, abychom se pomocí druhým ničili, ví, že je důležité si i odpočinout.

Myslíme na Tebe v modlitbě!  

Milá Lindo,

ploužák není nic složitého. Tančí se v základním tanečním držení (levou ruku máš položenou na rameni kluka, pravou v jeho dlani, on tě drží kolem pasu). No a potom se jenom lehce pohupuješ do rytmu hudby. Žádné velké kroky, spíš jenom takové přešlapování.

Ale pozor! Nejde jenom o techniku tance. Důležité je tančit ploužák s klukem, který si pro tebe přijde a pozve tě na "taneční parket". Pokud není vyhlášená dámská volenka, chodí si kluci pro holky, ne obráceně. Takže pokud neprojeví iniciativu, buď trpělivá a zůstaň u snění o něm, jinak bys tím, že budeš příliš hrr, mohla zničit veškeré naděje na nějaký budoucí vztah. Holky, které se klukům samy nabízejí, kluky sice chvíli baví, ale většinou je i rychle omrzí - jako když dostaneš levnou hračku, které si nevážíš. Můžeš svůj zájem o něj naznačit úsměvem, občasným zájmem o to, co dělá, pochvalou, tím, že budeš milá a přátelská. Ale iniciativu nech na něm.

Myslíme na Tebe! 

Milá Mařenko,

řekla bych, že tato otázka je nejčastější, která se v našich poradnách objevuje. ;-)

Zamilovanost nás prostě najednou "pohltí" a my máme jedinou touhu - nějak se svému vysněnému klukovi přiblížit, zjistit, jak to vidí on. Můžeš se na něj zkusit hezky usmát, pochválit ho, když se mu něco podaří, zajít na akci, kde bude i on,... ale všeho s mírou!

Chápeme, že máš nutkavý pocit, že musíš něco udělat, ale také nedělej klidně nic. Kluk se musí taky snažit a pokud o Tebe nejeví zájem, nezbývá, než se s tím smířit. A pokud se mu líbíš, určitě to poznáš sama a právě toto poznávání vzájemných sympatií je jedním z nejkrásnějších období vztahu. Tak se o něj neochuď tím, že budeš příliš hrr. 

Hezké podzimní dny!

Milá Tazatelko,

myslíme si, že není dobré vstoupit do vztahu s někým, ke komu nic necítíš. To, že o tebe stojí on, je určitě příjemné, ale nemělo by to být motivem pro začátek chození, pokud ty to tak necítíš.

Když chceš začát chodit s klukem, musíš s ním nacházet porozumění, sympatie, podobnost názorů a postojůa také se ti musí líbit! Jinak bys s ním chodila jen ze soucotu nebo proto, že nechceš být sama. A to je špatný motiv. Tomu klukovi by mohlo ublížit, kdyby ses chovala tak, že by si mohl dělat nějaké naděje, i kdybys ho nechtěla.

Milá Tazatelko, možná máš pocit, že všechny holky kolem tebe už s někým chodí, jenom ty ještě ne. Ale ani to by tě nemělo vést k tomu, že začneš chodit s někým, koho ty sama nechceš. Základem každého dobrého vztahu je pravdivost a otevřenost. Pokud s tímto postojem budeš někdy do vztahu vstupovat, určitě to bude správné a ty to poznáš. 

Měj se moc hezky. Myslíme na tebe!

Milá Melisso,

na Tvém místě bychom se zatím do žádného vyznávání lásky nebo dotazů, zda se mu líbíš, nepouštěly. Tím, že se ho přímo zeptáš, se možná hned dozvíš jasnou odpověď, ale na druhou stranu - pokud o Tebe má zájem, vezmeš mu příležitost k tomu, aby se vyjádřil sám.

Možná se zatím jen necítí připravený (kluci v tomto věku se o holky ještě moc nezajímají, dospívají o něco později než dívky) nebo Tě považuje za kamarádku. Ale vyjádření (i kdyby mělo přijít až za nějaký čas) bychom nechaly na něm. Přece jen neznáme moc kluků, kterým by lichotilo, že je "sbalila" holka.Dej tomu čas a uvidíš, že postupně i ta největší zamilovanost trochu vyprchá a uvidíš toho kluka v trochu jiném světle. Možná pak zjistíš, že to byly jenom slepé pocity a žes udělala dobře, když jsi držela jazyk za zuby.

A jak se odreagovat od neustálých myšlenek na něj? Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, jen tak se projít, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to bez reptání.

Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se jenom ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času myslet na toho kluka. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj.

Držíme palce!

Ahoj Miky,

díky za dotaz i za to, že nám důvěřuješ. Je bezva mít svůj vysněný ideál, a nakonec ho dokonce  i "najít". Jenže: z tvé otázky mi není úplně jasné, jestli spolu chodíte, spíš se mi zdá, že ne, že se ti jenom hodně líbí a oceňuješ na něm spoustu dobrých vlastností a chodit by jsi s ním chtěla.  A to je rozdíl.

Moc hezky píšeš, že se snažíš nelpět jenom na něm (a tak si myslím, že se ti líbí, ale nechodíte spolu), a to je moc dobře. Kamarádit se s ostatníma kliukama, povídat si s nimi,  něco zažít ve spolču, ve škole, při společném koníčku je hodně důležité. Začneš tím totiž jednotlivé kluky poznávat, jenom "tak", jako kamarádka, a hodně se o nich dozvíš, jak uvažují, jak se chovají, jakou majjí povahu, hodnoty....  Píšeš, že se za svůj budoucí vztah hodně modlíš. Bezva, nic lepšího pro něj nemůžeš udělat.  A jestli to ten "tvůj" kluk, který se ti tak moc líbí, cítí podobně, tak třeba spolu opravdu časem začnete chodit, ale možná na tebe někde čeká ještě někdo mnohem úžasnější a ještě lepší, i když momentálně se ti to zdá "nemyslitelné":).  A k těm t vým otázkám: každý vztah je hodně originální a jedinečný, takže  určovat, jestli je lepší to nebo ono, je hodně složité a skoro nemožné:)... Je moc dobré, že o těchto věcech přemýšlíš, a nejsou ti jedno. V redakci ti moc fandíme!                                                                                                                      

Milá Elo,

tvoje reakce je docela pochopitelná. Cit je mocný. Ale je to cit, láska je daleko více. 

Podívej, oba dva jste asi dost mladí. Co tedy dělat? Řekni Pánu Bohu: Bože, vím, že ty ho máš nejraději, tak ať on pozná Tvou vůli a žije podle ní. A máš rád i mne. Proto Tě prosím, abych i já poznala svou cestu, a je-li to manželství, kéž poznám toho správného chlapce, se kterým budeme moci uzavřít maželství, sdílet svůj život v modlitbě a vychovat děti, které Tě budou milovat. Amen. A pak žij vůči tomu chlapci s velikou svobou a sama měj oči otevřené pro Boží vedení a nefixuj se jen a jen na jednoho chlapce.

Podívej, nikdo nemá větší fantazii, než Bůh. Budeš-li chtít žíj jeho vůli, Tvůj život bude NEJ. 

Milá olivko,

chápu, že je Ti chování toho kluka nepříjemné. Bohužel mentálně postižení lidé za to, jak se chovají, do značné míry nemohou. A něco jim vysvětlit jde jenom velmi těžko. Záleží na míře postižení. Většinou nepomáhá slovní vysvětlování a už vůbec ne křik a odstrkování. To, co je nám nepříjemné, mohou tito lidé brát jako kamarádský projev.

Můžeš se tomu klukovi začít vyhýbat, pokud je to aspoň trochu možné. Další možností je promluvit si s jeho rodiči nebo s někým dospělým, kdo ho zná a ví, jak na něj. Nezůstávej v tom sama. Společně jistě najdete řešení.

Mylsíme na Tebe!

Milá Moni,

chápu, že Tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za Tvoji důvěru, za to, že ses se svými starostmi na někoho obrátila.

Tvrdit, že jsi "na holky", je podle mě předčasné. Je ti teprve 17 let a dospíváš, všechno se postupně mění. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností tisíců dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt"), se kterou sdílí nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity. Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze" a nastává ještě před tím, než se u dívek vytvoří zájem o opačné pohlaví (než se začnou zajímat o kluky). Je také běžné, že se kamarádky chytí za ruce nebo si dají pusu a zažívají při tom pocity, jaké později budou zažívat s kluky, muži. Protože je to všechno nové a vzrušující a všemu se vlastně "učí". Možná tě podobné pocity zmátly a zneklidnily, obzvlášť, když se dnes o sexuální orientaci více mluví.

Pro nás ženy je ve vztahu také důležitá citová blízkost - to, že nám někdo rozumí a sdílí s námi naše přání, touhy, radosti i bolesti. Není proto divu, že dívky v tomto období mluví o svých kamarádkách, které všechno toto splňují, jako o někom, koho "milují"... Protože je jim spolu dobře, věří si, sdílí spolu všechno, co je potká a učí se poznávat své tělo a jeho reakce, emoce a také hodnoty, které jsou pro ně důležité a které budou dál v životě hledat a rozvíjet.

Je také důležité, v jakém prostředí jsi zvyklá se pohybovat. Pokud jsi např. od malička vyrůstala mezi kluky nebo se mezi nimi často pohybuješ, není divu, že jsou pro Tebe jiné dívky něčím "neznámým", což tě svým způobem může přitahovat. 

Ať už je to jakkoli, chtěla bych Tě především uklidnit. Sexuální orientace se podle odborníků dá bezpečně poznat až po skončení období dospívání. Proto si myslím, že je předčasné dělat závěry typu "nikdy se mi nebudou líbit kluci". Zůstaň klidná a prožívej tuto dobu jako součást svého života. Nemá cenu se znepokojovat a trápit předem něčím, co může být nakonec úplně jinak. 

Myslíme na Tebe a přejeme krásné dny!