Milá Anežko,

to, co prožíváš, souvisí s obdobím dospívání. Ve třinácti letech v sobě máme zmatky a nevyznáme se ve svých pocitech, které navíc hodně kolísají. Jeden den se Ti ten kluk líbí a jsi do něj zamilovaná, druhého dne k němu cítíš odpor, dalšího dne o sobě pochybuješ a za několik dnů je všechno zase jinak,... To není hloupé, ale úplně normální a přirozené. Do značné míry za to můžou hormony. Takové pocity můžou také přijít ve chvíli, kdy jsi zamilovaná do představy o někom, a ne do něj samotného.

Na druhé straně je to signál toho, že se teprve utváří Tvoje osobnost a ujasňuješ si, jaké vlastnosti se ti na klucích líbí. Asi by bylo lépe s chozením ještě nějaký ten čas počkat, abyste si jenom navzájem neublížili. Váš vztah by nejspíš vypadal jako na houpačce, oba byste se zmítali ve vlnách emocí a nevěděli, co si počít sami se sebou, natož, co s tím druhým.

A na závěr: je dobré, že sis své pocity uvědomila, ujasnila a přiznala. Teď s nimi můžeš začít pracovat. Zkus svému spolužákovi třeba napsat dopis (který ale nikdy neodešleš), kde mu detailně popíšeš, co je ti na něm příjemné a co naopak nepříjemné. A také to, jestli něco podobného cítíš i u jiných kluků. Zkus popsat situace, ve kterých je ti nejvíce příjemný a obráceně, kdy nejméně. Pokud se ti dopis podaří dopsat, pravděpodobně to v tobě způsobí změnu změnu, na základě které se budeš ve své situaci lépe orientovat.

Měj se moc pěkně.  

Milá tery,

pokud jsme to správně pochopily, tak ani v jednom z případů, které popisuješ, nejde o vzájemné sympatie. V prvním případě se ty líbíš tomu věřícímu klukovi. Ve druhém případě se nevěřící kluk líbí tobě a máš ho ráda. Ale o tom, jestli je zájem i z jeho strany, nepíšeš nic. 

Proto radíme zatím počkat a ani do jednoho z těch vztahů se nehrnout. Jednak bys mohla ublížit tomu prvnímu klukovi, se kterým bys začala chodit i přesto, že máš ráda jiného. A ve druhém případě by ses zase mohla marně snažit o kluka, který se ti líbí, ale on to tak necítí.

Nechaly bychom tomu zatím volný průběh. Modli se za svého budoucího partnera, žij přítomným okamžikem a reaguj na konkrétní situace, ale do ničeho se netlač. Kdo ví? Třeba se nakonec objeví ještě nějaký třetí kluk, u kterého si budeš hned jistá, že je ten pravý a on to navíc bude cítit stejně.

Myslíme na Tebe.

Milá tazatelko,

církev zdůrazňuje, že je třeba ctít důstojnost každého člověka. Tedy ctít a nediskriminovat lidi, kteří mají homosexuální vnímání. Zároveň jasně říká, že homosexuální jednání (= homosexuální sexuální život) je špatné. Pro homosexuální orientaci se člověk nerozhoduje, ale pro homosexuální jednání ano, je svobodným rozhodnutím (jako každý sex). Homosexuální jednání je špatné, Bible ho odsuzuje a církev ho vnímá (jako i každý mimomanželský sex) za hříšný. 

Jak se mají tedy takové osoby postavit k své životní situaci? Tak jako každý jiný, kdo nevstoupil z jakéhokoliv důvodu (třeba nemoc) do manželství: žít v sexuální zdrženlivosti a hledat, kde může být prospěšný druhým lidem. Takový člověk jistě prožívá bolest ze svého stavu, ale na druhé straně může udělat mnoho dobrého pro druhé. 

Jak homosexuální vnímání v lidech vzniká, o tom se vedou diskuse. Zdá se, že vzniká především z psychologických příčin a z nevhodných situací v rodině. Jedná se především o narušení schopnosti navazovat trvalé a kvalitní vztahy. Dnes se obecně má za to, že nejde o genetické důvody (vrozené). 

Kdo je tedy skutečně homosexuálně orientován, ten na manželství nebude moci ani pomýšlet, protože mu to bude cizí.

Ale pozor. Dnes je ve veřejném životě homosexualita podporována, vydávána za variantu, za životní styl atd. Proto může mít mnoho mladých popletenou hlavu a může si myslet, že takovou orientaci mají. Sexualita jako vše postupně v mladém člověku dozrává. Proto je třeba nebýt poplašen nějakým pocitem. Na druhou stranu je dnes nutné dělat vše proto, aby mladí dozrávali jako muži či jako ženy. O tom je dnes už více knih - třeba:

http://www.donbosco.sk/tovar/teologia-jeho-jej-tela
http://www.paulinky.cz/obchod/hledani?co=um%ED%9A+v+tom+chodit  

Na Slovensku mají pro mladé super kurz:
http://www.domka.sk/cinnost/vzdelavanie/cesty-zrenia/
Na Slovensku mají zajímavou iniciativu pro homosexuální osoby:
http://www.seminarhom.sk/linka-valentin

Více najdeš i na: http://teologietela.paulinky.cz/Sexualita-Plodnost/Ctnost-cistoty/text  

Milá Evo, 

na začátku bychom Tě chtěly uklidnit - můžeš být úplně klidná. Takové citové zmatky, které prožíváš, do doby dospívání patří. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností milionů dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt") nebo když vzhlíží k nějaké dívce (svému vzoru), se kterou sdílí (nebo chce sdílet) nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity. Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze". Je naprosto přirozené, že sis ke své kamarádce vytvořila velmi blízký vztah. Toužíš totiž po blízkosti někoho, kdo Ti bude rozumět, s kým si budeš moct popovídat o čemkoli, kdo Tě obejme, až Ti bude ouvej. 

Máš v sobě zmatek, protože to, co prožíváš, se trochu podobá pocitům zamilovanosti. Ale jak jsme napsaly, Tvé pocity jsou naprosto NORMÁLNÍ. Další důležitá zpráva od psychologů je totiž ta, že svoji sexuální orientaci můžeme bezpečně poznat až poté, co projdeme obdobím dospívání (u dívek cca v 18-ti-19-ti letech). Tobě je 16 let, takže je opravdu zbytečné trápit se tím, jestli nejsi "na holky". Nedej se mást tím, co se píše na internetu a jinde, tyto informace jsou velmi často zkreslené. Každý dospíváme trochu jinak, někdo rychleji, jiný pomaleji. Takže se netrap tím, že se Tvým spolužačkám už začínají líbit kluci a Ty zatím cítíš citové pouto ke kamarádce. Všechno má svůj čas a doba, kdy zatoužíš po vztahu s klukem, je teprve před Tebou. 

Nesrovnávej se s ostatními a ber to, co přichází, jako krásnou součást života a dospívání. Přejeme klidné dny. 

Milá T.,

je otázkou, do jaké míry je rozumné, aby ses kluka, o kterém píšeš, zeptala narovinu na to, jak to s Tebou vidí. Přece jenom je možné, že se pak může cítit zahnaný do kouta a pokud i nějaký vážnější úmysl měl, odradí ho to.

Je to hodně citlivé téma, a určitě se nedá napsat konkrétní návod, jak se na podobnou věc zeptat. K tomu musí být jednak dobrá atmosféra a jednak i příležitost. Není to otázka, která se druhému pokládá na ulici nebo po úvodním pozdravu. To jistě sama cítíš. Osobně si myslím, že ani není potřeba se na podobnou věc ptát. Protože pokud ten kluk bude chtít, aby mezi vámi bylo něco víc než kamarádství, dá ti to nějakým způsobem dřív něbo později najevo a jako žena to jistě i vycítíš. A když ne? Tak to také poznáš. Záleží potom už jen na Tobě, jestli se s ním budeš chtít scházet dál a prohlubovat vaše přátelství nebo na další schůzku už nepůjdeš.

Myslíme na Tebe.

Milá Báro,

píšeš o svém klukovi moc hezky, je z toho cítit, že ho máš opravdu ráda. Nejspíš si říkáš, že by Ti tímpádem mělo být jedno, co si myslí ostatní. Ale chápeme, že není, protože to, co se týká jeho, se najednou dotýká i Tebe.

V první řadě bychom Tě chtěly moc povzbudit a říct, že být jiný neznamená být špatný nebo hloupý. To je důležité si uvědomit. Tvému klukovi nejspíš vyhovuje být takový, jaký je, a kvůli okolí se zatím neměnil a zřejmě ani měnit nebude. A je to tak dobře. Každý z nás má přece právo být takový, jak mu to nejlépe vyhovuje. Kdybychom se všichni snažili být stejní nebo podobní (oblékáním, chováním, názory,...), byl by svět plný nudných kopií.

Je dobré vnímat i odlišnosti každého z nás, protože právě ty dělají svět barevnějším a pestřejším - pro ty, kdo to chtějí vidět a prožít. Někdy lidem trvá delší dobu než přijdou na to, že i člověk, který jim připadá jiný a divný, může být skvělý kamarád nebo ochotný spolužák. 

Co můžeš dělat? Nepouštěj se moc do plamenných obhajob svého kluka. Jednak by si mohl připadat méněcenný, že se nedokáže okolí postavit sám, a jednak bys mu tím dala najevo, že i Ty bojuješ s tím, že není "stejný jako ostatní". A argumentováním nebo křikem druhé stejně nepřesvědčíš.

Daleko lepší bude, když se ke svému klukovi (a ke svým kamarádům) budeš snažit přistupovat s úctou a budeš ho (je) brát a přijímat takového (takové), jaký je (jací jsou). To je podstatou lásky. Nesnažit se druhé měnit k svému obrazu nebo podle představ okolí, ale přijímat je a radovat se z toho, jací jsou. Nechat se obohacovat jejich pohledem na svět a jejich "jinakostí". Lidé kolem tebe možná Tvé chování osloví a začnou se o ně také víc zajímat.  

Ať se Ti to daří. Přejeme Ti krásné adventní dny. Měj se moc pěkně. 

Milá § Andrejko :),

bohužel to tak bývá, že se vždycky najdou nějací lidé kolem nás, kteří se baví tím, že si z někoho utahují. Může to být z nedostatku vlastního sebevědomí, ze závisti a nepřejícnosti, někdo tím zakrývá vlastní problémy a nebo má takovou "rýpavou" povahu. Ať už je důvod jakýkoli, pravdou je, že na chování druhých lidí toho moc nezměníme. Jediné, co můžeme ovlivnit, je náš postoj. Posměváčky většinou časem narážky omrzí, když je budeme ignorovat a nebudeme si z nich dělat těžkou hlavu. 

Důležité je v tuto chvíli, jak to ty sama cítíš ve svém svědomí. Pokud toho kluka bereš jako kamaráda a on tebe také, není důvod, abyste se od sebe vzdalovali. Řeči byly, jsou a budou. Ale vy dva znáte pravdu, a když budete držet při sobě, přestane to "rýpaly" bavit. 

Myslíme na vás! 

Milý Ruziku,

jen krátce. Se zamyšlením, které jsi nám poslala, naprosto souhlasíme. Vystihuje totiž podstatu lásky. Pravá láska je totiž (každodenním) rozhodnutím mít rád toho druhého a přijímat ho takového jaký je, i s jeho chybami a nedokonalostmi. Milovat druhého člověka opravdovou láskou se učíme celý život a občas to není snadné. Protože dokonalí lidé neexistují, každý z nás je nějakým způsobem zraněný a dělá chyby.

A že ve světle nedostatků toho druhého lépe vidíme ty svoje? To je také pravda. Někdy se říká, že po nějaké době chození, se v nitru každého z nás začne vynořovat jakási "obluda" - v zrcadle toho, co nám vadí na tom druhém, vidíme své vlastní chyby a zlozvyky, se kterými bojujeme. Také to ke vztahům patří a je důležité se naučit o všem společně komunikovat a postupně se sžívat, přijímat se, neustále si odpouštět a usmiřovat se a modlit se jeden za druhého i za sebe. Jen tak se nám podaří postupně otupit hrany našich odlišností a vybudovat pevný vztah, který má šanci přestát životní bouře.  

A na závěr ještě dva moudré citáty:

"Kdybychom čekali na setkání s ideálem, celý život bychom strávili na lavičce."

"Nehledejme ideální protějšek - snažme se ideálním protějškem pro druhého stát."  

Ať se ti daří!

Milá Kate,

nevíme, jestli jsi čtenářkou IN! nebo ne.

Ať je tomu jakkoli, zrovna v aktuálním prosincovém čísle na téma "Chození" vyšla tématická dvoustrana. A najdeš tam odpovědi nejen na otázku "Kdy by mladý člověk měl začít s někým chodit?", ale i na další podobnou "Kdy je na chození ještě brzy?" Tyto otázky jsme položili přímo vám, našim čtenářkám a návštěvnicím webových stránek. A drtivá většina napsala, že nejde napsat přesný věk v číslech, protože každý člověk vyspívá a vyzrává jinak. A my s tím souhlasíme. Stačí se rozhlédnout kolem sebe ve třídě, po skupině spolužaček a spolužáků. Sama uvidíš, že je rozdíl nejen mezi šestnáctiletými kluky a šestnáctiletými holkami (kluci obecně dospívají přibližně o 2 roky později než my děvčata), ale i mezi skupinou šestnáctiletých dívek navzájem. Jedna z vás může být už několik let zamilovaná a prožívat první platonické lásky, zatímco druhou zatím téma chození vůbec nezajímá a ten "její věk" přijde později - u někoho v osmnácti, u jiného třeba až po dvacítce.  

V každém případě je dobré nehrnout se do "chození" jenom proto, abys "někoho měla", protože všichni už s někým chodí. Je lepší začít s někým chodit později než dřív a počkat na opravdový vztah. Přikládáme několik bodů k zamyšlení nad tím, kdy je na chození ještě brzy. POkud by sis o chození chtěla přečíst víc, může si objednat prosincové číslo IN! i samostatně. V takovém případě napiš na e-mail objednavky@in.cz.

Na chození je ještě brzo, když…

… jsi ještě neměla žádné opravdové kamarády a nevíš, co je to přátelství.

… se sama v sobě nevyznáš (tvoje city se rychle mění, jsou nestálé).

… máš pocit, že musíš před druhými něco předstírat, aby tě „brali“ a aby ses jim zalíbila.

… si myslíš, že bez kluka nemůžeš být šťastná (že ti kluk přinese štěstí)

... do vztahu nejdeš svobodně, ale např. kvůli tlaku okolí (protože každý s někým chodí).

Přejeme pěkné dny!

Milá Zizinko,

děkujeme za důvěru, se kterou nám píšeš. Není nám úplně jasné, jak daleko se kluk, který se ti líbí, stěhuje. Zda někam daleko, takže už nebude možné potkat se osobně a nebo jenom někam poblíž a bude možné se třeba náhodně (nebo i cíleně) potkat i v budoucnu. Píšeš také, že jste "polokamarádi", takže pokud tomu správně rozumímme, nejspíš spolu moc nekomunikujete a znáte se spíš od vidění. 

Chápeme, že bys s tím klukem nerada ztratila kontakt. Ale je to hodně složitá situace. Někdy, když holka kluka (zvlášť ve vašem věku) osloví a on cítí, že ho bere jinak než jako kamaráda, může se takový kluk cítit do něčeho tlačený a zahnaný do kouta. Když k té slečně navíc necítí to samé, většinou se stáhne a vycouvá i z případného kamarádství. Ty jsi teď zamilovaná, takže máš sklony řídit se spíš srdcem než rozumem a máš pocit, že musíš něco udělat, jinak se ti zhroutí svět. Ale někdy si právě tím, že se moc snažíme, ten náš vysněný svět boříme sami. 

Máš teď dvě možnosti: buď to riskneš a při nějaké příležitosti se toho kluka zeptáš na jeho budoucí adresu s tím, jestli by mu nevadilo, kdyby ses mu čas od času ozvala. A nebo budeš trpělivě čekat na příležitost, kdy přijde řeč na jeho stěhování a nebo na to, že se třeba vyjádří sám v tom smyslu, že by s tebou nechtěl ztratit kontakt. Možná se to nestane, a v takovém případě budeš aspoň vědět, na čem jsi z jeho strany byla. Jestli sis jenom namlouvala, že se mu líbíš nebo jestli to byla pravda. Protože pokud tě má rád, určitě se stebou nebude chtít úplně rozloučit. Jestli ses ale v jeho citech spletla, musela bys na něj dřív nebo později zapomenout. V takovém případě ti to jeho stěhování jenom usnadní. Ne nadarmo se říká otřepaná fráze "sejde z očí, sejde z mysli".

Myslíme na Tebe, ať se správně rozhodneš. Pokud jsi věřící, svěř svoje rozhodnutí Bohu při modlitbě. Krásný advent!