OtĂĄzka: Jsem árlivá. Co proti tomu mám dělat? Ahojky IN. Mám jednu starost. Mám se svým klukem nádherný vztah. Jasné důkazy věrnosti z obou stran. Vztah zaloený na víře. Ale. Proč mám v sobě pořád pocit, e kolem sebe má tolik úasných holek, mám pocit, e se s nima často baví, říkám si, e jednou ho nějaká okouzlí a tam nebudu. a proč mám v sobě takovéto úvahy? Proč takovýto strach? a proč tak árlím a co proti tomu mám dělat?
Anet, 17 let
OdpovÄÄ:
Milá Anet,
díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, e árlíš na svého kluka, i kdy sama přiznáváš, e máte nádherný vztah a árlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ ne ty a nevíš co s tím. Tak se na to spolu podíváme. Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Pochopit ho. árlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě.
Chodíš se skvělým klukem? A co kdy s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Existuje moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drí při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral?
árlivost je bacil ivený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlííme po druhých a snaíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protoe kdo hledá, najde :-). Moná si říkáš: Jak někdo můe milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina je o hodně hezčí. Ale: Pokud tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protoe nikdo nedokáe být jako ty. Jsi toti originál, tak jako kadý z nás.
A další moudro:
Jestlie neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protoe by musel milovat někoho, kým se snaíme být, ale nejsme.Kdykoli si připadáme nedostateční, sráíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, e ji nevidíme, neznamená to, e ji nemáme.
Take pokud se chceš zbavit árlivosti, zkus zapracovat na přijetí sebe samé. Zkus třeba v modlitbě kadé ráno a večer Bohu poděkovat za to, e jsi jaká jsi, e tě tady chtěl právě takovou. Na našem webu i v poradně najdeš spoustu dalších tipů, jak posílit své sebevědomí a jak se naučit mít ráda. Stačí si jenom vybrat. ;-) Měj se moc pěkně!
redakce IN!
OtĂĄzka: Od páté třídy se mi líbí jeden kluk. Mám mu to říct? Ahoj, u od páté třídy se mi líbí jeden kluk. (22 let). Bohuel já nevím jak to má on, jestli mě má rád. Vím, e ádné děvče nemá. Chtěla jsem mu nějak říct, e ho mám ráda u dlouhou dobu, ale nevím jak by reagoval.Chtěla by se zeptat co si myslíte vy- jaký máte názor. Jen by mu nechtěla ublíit a aby byl v ivotě astný.
beruka, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá beruško,
na Tvém místě bychom se do ádného vyznání lásky nepouštěly. Chápeme, e máš pocit, e jsi do něj zamilovaná u hodně dlouho, ale přece jen - je ti 14 let. To je čas, kdy se teprve učíš být sama sebou. Je to etapa ivota, kdy se rozhoduješ o tom, co dál po škole, o dalším studiu, kdy přestáváš být dítětem a stáváš se dospělou. A právě v této etapě ivota se ukazuje jako lepší, kdy můe dívka v klidu dozrávat a není svázaná nějakým vztahem. Navíc kluk, který se ti líbí, se nachází v úplně jiné ivotní fázi a řeší jiné věci ne ty, take by takový vztah fungoval jenom velice obtíně.
Něco jiného je toti osmiletý věkový rozdíl, pokud jeden z dvojice je ještě na základní škole a druhý u pracuje nebo studuje vysokou školu, a něco jiného, kdy např. oba pracují nebo jeden končí studium a druhý u pracuje (např. osmnáctiletá dívka a mladý mu, kterému je 26 let). Vztah se toti nedá vybudovat jenom na citu, zamilovanosti, na tom, e se nám někdo líbí, ale také na rozumu a vůli.
Ve tvém věku je správný čas na proívání platonických lásek, na snění o druhém, na to, aby sis ujasnila, jaké vlastnosti se ti na klucích a muích líbí a které naopak ne. Ale na chození v pravém slova smyslu máš ještě čas. Proto nic neuspěchej, pokud nechceš přátelství mezi vámi pokazit. S čím ale můeš začít u teď, je modlitba za budoucího partnera. Protoe i kdy ho moná ještě neznáš, Bůh ano. A rozhodně ti ho v pravý čas pošle do cesty.
Myslíme na Tebe!
redakce IN!
OtĂĄzka: Můe se zamilovanost dostavit s časem? Ahoj In chtěla bych se zeptat zda podle vás můe přijít zamilovanost s časem?..... je tady jistý kluk který mě má rád (teda aspoň si to myslím). jene já při kadém naem setkání neproívám úasné chvíle těení na něj a ani nějak nečekám na kadou jeho zprávu a ani nestrávím spoustu času před zrcadlem abych kvůli němu byla \"nejkrásnějí\" ... moná je to i kvůli tomu e mě od začátku zná v teplácích, nevyspalou z táborů ale i tak :) ...
maránek, 20 let
OdpovÄÄ:
Milý maránku,
zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k tomu druhému, těšit se na něj a trávit spoustu času před zrcadlem (jak píšeš), je sice krásné, ale je to pořád jenom cit. Dnes si lidé často myslí, e bez zamilovanosti nemůou jít do vztahu. Někteří se dokonce staí budovat vztahy jenom na zamilovanosti. Ale zamilovanost (cit) nebývá úplně dobrým rádcem. Nehledě na to, e kdy citová přitalivost člověka zachvátí a člověk ji neovládne rozumem a vůlí, snadno se nechá strhnout k jednání, které můe být nerozumné - prostě mylné.
Vdy máme jednat jako celý člověk: jednat podle rozumu, řídit se pak vůlí a pak se postupně i cit uklidní a ustálí. Zamilovanost - strhnutí citem - je sice krásná, ale nestálá. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě ít pro dobro druhého, slouit druhému) je dlouhá cesta. Kdy dnes lidé dají průchod jen a jen citu, nechají se ovládnout tělesnou přitalivostí, pak se snadno stane, e sice proívají nádherná období, ale jejich vztah nevyspěje, nestane se postaveným na celé lidské bytosti: jakoby spí rozum a necvičí se vůle. A bez zapojení rozumu a vůle je budoucí manelství a rodina dosti obtíná, moná i nemoná. Právě proto se mnozí lidé dnes rozvádí. Nenaučili se milovat druhého a nechali se unášet jen citem a tělesnou blízkostí, ale láska je neuchvátila celé - i rozum a vůli. A cit pomíjí, a to i ten nejkrásnější.
Take se netrap tím, e nezaíváš stavy euforie, protoe to není úplně podstatné. ;-) Naopak kdy se později dostaví opravdová láska, bude to ještě krásnější. Měj se moc pěkně.
redakce IN!
OtĂĄzka: Kluk, kterého jsem jednou odmítla, se teď se mnou nebaví. Co se s ním stalo? Dobrý den, jsem totálně zmatená a nevím, co se děje. Začnu od začátku: před třičtvrtě rokem jsem se seznámila s hrozně milým, hodným, pohodovým a správňáckým klukem-M přes mojí kamarádku (tento M je nejlepí kamarád přítele od té mé kamarádky), poměrně brzo jsem se od nich dozvěděla, e se mu líbím. Přidal si mě na FB, pár dnů jsme si psali a pak mě pozval ven. Na venek s ním, jsem se hrozně těila, díky jeho suprové a vyspělé povaze a gentlemanskému charakteru..., ale jak jsme se uviděli a já si uvědomila, e se mu líbím, ve se změnilo. Bylo to vlastně poprvé, co jsem s klukem byla sama venku (krom kamarádů) a navíc jsem byla v poměrně sloitém období (byla jsem neastně zamilovaná do mého dobrého kamaráda), ten venek byl poměrně trapný (dopředu u byl seznámen se situací od přítele mé kamrádky), já mu řekla, e teď to nejde, abychom byli něco víc... Dali jsme si nějakou pauzu, pak si začali zase psát, ale u to bylo samozřejmě jiné ne předtím. Párkrát jsme se viděli, ale to bych se nejraději propadla do země, začal mi vadit jeho vzhled (není nejhezčí z venku, sice se z osobního ivota neznáme tolik, ale je vidět, e uvnitř je opravdu nádherný). Opravdu bych si přála, abych se do něho zamilovala (pokud se mu stále líbím-doposud to tak vypadalo), abych si zamilovala jeho čisté a ohromné srdce, jeho dui... Před pár dny jsem byla na plese, el tam i on. Bála jsem se, e a ho uvidím, budu se zase chovat hloupě-e mi bude vadit jeho vzhled...kupodivu se tak nestalo. Jak jsem ho uviděla, chtěla jsem se s ním bavit, dát nám znova anci, jít spolu ven, alespoň to zkusit, pokud by chtěl, nevím, co se ve mě stalo. Chtěla jsem ho normálně pozdravit, jako kamaráda, pak bychom se mohli třeba pobavit, nebo ne, záleí jak by chtěl. Dvakrát jsem ho pozdravila, kdy kolem mě procházel, ale to si mě nemohl vimnout, nato v hlasité hudbě slyet... a byla příleitost, pozdravila jsem ho znovu, naposledy, ale on mi neodpověděl a přitom se na mě podíval, prostě kolem mě proel, jako bychom se neznali. Zkusila jsem mu po plese neutrálně napsat (Tak jak bylo na plese? :)), kdyby mě náhodou neslyel a neviděl ani jednou, pouze si to zobrazil a nic. Co jsem ho na plese pozorovala, choval se jinak, ne jindy, divně. Tak jsem se ho jetě zeptala, jestli se něco děje, opět bez sebemení reakce. Nechápu to, přece jen tak z ničeho nic, nemůe přít BUM a konec? Nevím o důvodu, proč by mě měl ignorovat, i pár dnů před plesem jsme si normálně psali... Omlouvám se, e je to tak dlouhé, moná i nesrozumitelné, vlastně tady není poloena ani konkrétní otázka, prosím vás, co si o tom myslíte? Myslíte, e kdy mě nezaujal hned, e bych se do něj mohla zamilovat? Co se asi můe dít? Proč nereagoval?? Děkuji za přečtení a za kadý sebemení názor. Zdravím celou redakci a přeji krásné proití těchto dnů :)
Dorka, 17 let
OdpovÄÄ:
Milá Dorko,
podle mě je reakce toho kluka celkem přiměřená. Jednou jsi ho u odmítla, tak nejspíš ztratil zájem. Moná byl do tebe jenom zamilovaný, ale na pouhé zamilovanosti se nedá postavit kvalitní vztah. Je to cit, který dříve nebo později vyprchá, je nestálý.
To stejné platí i u tebe. Zamilovat se do něj klidně můeš i později, ale není to ještě láska. Láska je (kadodenní) rozhodnutí mít toho druhého rád a přijímat ho i s jeho chybami a nedostatky. Rozhodnutí komunikovat, i kdy je to zrovna těké, omluvit se, i kdy jsme třeba v právu, odpustit, i kdy to můe bolet.
Můeš si s tím klukem někdy v klidu popovídat osobně, pokud bude mít zájem. Protoe řešit vztahy přes chat je vdycky zrádné - nevidíš přímou reakci toho druhého, gesta a výraz tváře, neslyšíš tón jeho hlasu, neznáš důvod, proč nezareagoval na tvoji otázku hned... A tím, jak si spoustu věcí domýšlíš, můeš si jeho odpovědi vyloit jinak ne jsou myšlené. Take na to pozor.
Drím palce, a se to mezi vámi vyjasní. P.
redakce IN!
OtĂĄzka: Zamilovaly jsme se s kamarádkou do stejného kluka. Co mám dělat? Ahoj In nevím si rady. Moje kamarádka se zamilovala do jednoho kluka u nás ve třídě. Jene mě se líbí taky ,ale ona se do něho zamilovala dřív. Chtěla bych s ním chodit ,ale nemůu protoe nechci přijít o kamarádku co mám dělat?
martule 13, 13 let
OdpovÄÄ:
Milá martule13,
děkujeme za Tvoji upřímnost. Máme jeden návrh: Co takhle začít řešit problém a opravdu nastane? Nevadí, e se vám oběma líbí jeden a ten samý kluk. Důleitější je, jestli se jemu líbíš Ty nebo tvoje kamarádka (nebo ani jedna z vás).
Pokud by se mu líbila Tvoje kamarádka, musela bys to uvnitř nějak překousnout a srovnat se s tím. Pokud nebude mít zájem ani o jednu z vás, také není co řešit. Zamilovanost časem sama vyprchá. No a jestli se mu budeš líbit Ty? Potom je teprve ten správný čas na upřímný rozhovor s kamarádkou. Zatím tomu nech volný průběh, dál sni o tom klukovi a netrap se tím, co zatím není.
Myslíme na Tebe, a se všechno vyřeší. Měj se krásně! ;-)
redakce IN!
OtĂĄzka: Jsem hodně nesmělá a bojím se, e nikdy nepotkám toho pravého. Prosím o radu. Zdravím. :) Mám taký problém, e sa neviem otvori pred druhými žuďmi, dokonca aj pred tými, ktorých mám najradej, som straný introvert... Nedokáem sa rozpráva s cudzími žuďmi bez toho, by som sa cítila vtieravo. Napriek tomu, e u mám 20 rokov, nikdy som s nikým nechodila. Dlho ma to vôbec netrápilo, ale u sa začínam cíti staro a pri mojej povahe mám pocit, e to takto navdy ostane. Bojím sa toho, e si nikdy nikoho nenájdem a budem úplne sama a nezaloím si rodinu. Nedávno sa mi cez Facebook ozval jeden chalan, ktorého osobne ete nepoznám, ale chodí na tú istú univerzitu a tak ma nejako vyhžadal a pozval ma na rande... lene neviem, ako mám zareagova... Vežmi ma to neláka, najmä môj rozum sa proti tomu búri bez toho, aby som sa nad tým hlbie zamyslela... Bojím sa, e aj tak nebudeme ma nič spoločné, on by nakoniec zistil, aká som hanblivá a nudná a skončilo by to ako vežký trapas... ale na druhej strane to môe by úasný človek, ktorému by som mala da ancu... Aj keď si to zrovna nemyslím, ktovie... A neviem sa zbavi tohto strachu z neznámeho, bojím sa, e u nikdy nikoho nestretnem, s mojou povahou je to fakt aké... Navye si myslím, e väčina dobrých chalanov je u v tomto veku zadaných... Mňa ani tak netrápi to, e som teraz sama, právee keď si predstavím, e by som bola vo vzahu, trápila by som sa, ako málo času by som mala pre toho priateža... Predsa len túdium na vysokej kole a iné povinnosti... Neviem, či som zrozumitežne formulovala svoj problém, ale ďakujem Vám za kadú radu a modlitbu.
Camelia, 20 let
OdpovÄÄ:
Milá Camelie,
děkujeme Ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Pokud jde o náš názor, myslíme si, e strach z neznámého se nejlépe překoná tím, e se vystavíš situaci, ze které máš obavy. A komunikaci s druhými se také učíme jen postupným překonáváním sebe samých a tím, e se snaíme s druhými komunikovat. Nic nepomůe sedět doma a utápět se v sebelítostných pocitech a myšlenkách. Take hlavu vzhůru, za jednu schůzku s tím klukem nic nedáš. Nikde přece není psáno, e s ním musíš začít chodit. Pokud si "nesednete", na další setkání u jít nemusíš.
A ještě něco: Není dobré dopředu vymýšlet scénáře, co by se stalo, kdyby. Mnohem lepší je situace proívat naivo a řešit je v reálu. Reagovat na to, co se opravdu děje tady a teď. Přemýšlet nad deseti variantami, které se s největší pravděpodobností vůbec nestanou, je zbytečné. A pokud tě podobné obavy a myšlenky přepadnou, odevzdávej je Bohu v modlitbě. Uč se větší důvěře a blišímu vztahu s Bohem, kterému se můeš svěřit s čímkoli, a nevadí mu, e jsi introvertka. Modli se i za svého budoucího partnera a buď otevřená příleitostem, které se Ti nabízí.
Myslíme na Tebe a přejeme hezké dny.
redakce IN!
OtĂĄzka: Je hřích, kdy se manelé spolu dívají na porno? Dobrý den,
zajímalo by mě, jestli lze povaovat za hřích (lehký/těký), kdy se manelé spolu dívají na porno.... Přece jen jsou manelé. Díky.
K., 21 let
OdpovÄÄ:
Milá K.,
zda je hřích, kdy se manelé dívají spolu na porno? Ano. Proč? Porno je falší, nepravdou, lí. Je tam zobrazována sexualita jako ivočišné ukájení pudu. Tedy porno odporuje přímo tomu, co je sexualita - vzájemné sebedarování se v lásce, vrchol jednoty manelů, které je otevřené daru dítěte.
Aby sexualita byla pravdivá a byla tím, čím je od Boha, je třeba, aby byla vrcholem sjednocení manelů. Vyaduje sjednocení v mnoha dalších oblastech ivota. Porno můeme přirovnat k tomu, e si do počítače místo kvalitního programu natáhneš schválně vir, aby ti počítač pokazil. K tomu navíc máme sexuální pamě a porno scény často zůstávají v mysli, jsou pak rušivým elementem.
Pokud by se manelé na porno dívali dokonce s cílem, aby se navzájem sexuálně ukájeli, ale bez manelského spojení, pak by šlo jistě o těký hřích. Ze zkušenosti manelů vím, e pokud mají zdravou vzájemnou komunikaci, vnímají, e porno je mimo a ani je nenapadne se jím zaobírat. Ale pokud jejich vztah někdy vázne, můe být porno pokušením. Řešením je posílit vztah.
Jan Balík
OtĂĄzka: Neshodli jsme se s přítelem v otázce interrupce v případě zjitění postiení u dítěte. Má takový vztah smysl? Dobrý den do redakce,
za nedlouho mi bude 20 let a s přítelem jsme nedávno narazili na první kámen úrazu v naem vztahu. Učila jsem se na zkouky o Daltonovém syndromu a přítel (nekatolík, ale respektující víru) mi řekl, e kdyby zjistil, e bude mít děátko s tímto postiením, naléhal by na interrupci (potrat). Já jsem opačného názoru, dítě je ivý tvor, a ve stádiu 3 týdnů nebo 9 měsíců , jako křesanka v tom nevidím rozdíl. Dítě bych si nechala, svědomí by mi nedovolovalo plod odstranit.
Řeili jsme to straně dlouho a je to zatím ná největí problém. Přítel řekl, e mě v mé víře vdy bude podporovat, ve víře vychováme nae děti, ale e v tomto je dost zásadní a prostě přes to \"nepojede vlak\", nemá na to , aby vychovával postiené dítě. Nevím, co mám dělat...On nedokáe ustoupit (a já to z jeho pohledu trochu chápu-nemá nae morální zásady), ale já se taky své víry a svého názoru nechci vzdát...U jsme se bavili i o tom, zda vůbec budeme moci jít do svazku manelského, kdy v tak zásadní věci nejsme za jedno...
Prosím, zda byste mi poradili...nevím jak dále postupovat...nevím zda mám vůbec pravdu
Děkuji vám předem za jakoukoli odpověď a posílám poehnání do redakce
Zoufající, 19 let
OdpovÄÄ:
Milá Zoufající,
pokud jsi přesvědčená, e nelze nikdy zabít dítě v mateřské lůně, tak máš 100% pravdu. Je to tak. Nedávno vyšla krásná kniha: Smrt nemá poslední slovo. Je to o manelích z Říma, kteří proili veliké a náročně dobrodruství víry před několika lety. Vyšla u Karmelitánů. Někomu se jejich příběh můe zdát naivní či jako čiré bláznovství, ale je třeba si všimnout, jak proité události prohloubily jejich vztah, jejich víru a poznání velikosti člověka.
Je dobře, e hovoříte se svým chlapcem o takovýchto věcech. Na druhou stranu se jedná často o mimořádné výjimky, kdy se něco takového stane. Avšak manelství jako takové nikdy nemůeme dopředu naplánovat a mnohdy přijdou chvíle obtíné a náročné. Obecně lze říci, e manelství dvou věřících, společně se modlících lidí dostává mnoho síli a pomoci od Boha. Ale i věřící lidé mohou prostě zklamat, přestat se víry dret a manelství jim můe zkrachovat.
Co dělat? Hodně se modli, abys poznala, zda je Tvůj chlapec tím pravým do manelství, tím, který by se měl stát otcem Tvých dětí. Modli se často a vytrvale o poznání svého povolání. A pokud je to manelství, pak pros, aby Ti Pán ukázal, kdo má být Tvůj manel.
U jste spolu absolvovali Kurz partnerství? Nebylo by to špatné. Tak se toti pod vedením zkušených lektorů (často manelských párů) dozvíte, o čem všem je dobré se bavit, co vše je vhodné před svatbou probrat.
Jan Balík
OtĂĄzka: Chtěla bych se zbavit zlozvyku masturbace. Jak postupovat? Ahoj, mám problém. Masturbuju a chtěla bych se toho zbavit. Na stránkách Víra.cz jsem si přečetla o tom článek, u chápu proč to dělám. Ale nepomohlo mi to k tomu abych to přestala dělat. Kdy mě přepadne chu se uspokojit tak se někdy pratím do ruky, tím si řeknu ne a na chvíli ta chu odezní. Ale mě se zdá, e ve mě, mě to nějak uírá, chce abych to udělala a tomu nedokáu zabránit. Vím, e je to patné a vdy kdy to udělám má po tom tak patný pocit, bojím se najednou veho, e mě za to někdo potrestá,nebo to někdo zjistí... Prosím poraďte mi jak se toho zbavit.
K.S., 15 let
OdpovÄÄ:
Milá K. S.,
mám pro Tebe dobrou zprávu - i nad masturbací se dá zvítězit. Máš citlivé svědomí, které Tě upozornilo, e něco není v pořádku. První důleitý krok jsi u udělala: uvědomila sis, e s tím chceš přestat. A co teď? Bojovat s Boí pomocí. Kdo se dá do boje s hříchem, nezvítězí většinou ze dne na den. Jak tedy postupovat?
1) Často přistupuj ke svatému přijímání a pros před přijetím eucharistie: Pane, kdy teď ke mně přijdeš, prosím, uzdrav ve mně vše špatné. Uvidíš, přijde chvíle, kdy Tě Pán svou mocí osvobodí od hříchu.
2) Kdy zase ten hřích uděláš, jakmile se vzpamatuješ, řekni v duchu: Pane, prosím, odpus mi.
3) Potom hřích vyznej ve svátosti smíření. A jak často ke zpovědi chodit? Domnívám se, e jednou za 14 dní.
A teď důleité: Jak to dělat s přijímáním? Kdy budeš chodit pravidelně ke zpovědi a zároveň, kdy hřích uděláš, budeš litovat, choď k přijímání co nejčastěji. Je to Boí síla nesmírného kalibru a Ty ji moc a moc potřebuješ.
Hodně sil a trpělivosti!
Jan Balík
OtĂĄzka: Můe člověk, který se rozhodne ít sám, proít astný ivot? Dobrý den,
znám jednu enu (není věřící), které je přes čtyřicet let. Nikdy s nikým nechodila a pochybuji, e se časem něco změní. Kladu si otázku, jestli člověk, který se rozhodne ít sám, můe proít astný ivot. Jetě je poměrně mladá, zdravá, její rodiče ijí, ale co za deset, dvacet, třicet let? Bude sama. Vrátí se z práce a nikdo na ni nebude čekat.
Děkuji za odpověď přeji hezký zbytek dne.
XXX, 17 let
OdpovÄÄ:
Milá XXX,
kladeš si zajímavou otázku. Osobně si myslím, e ta ena šastný ivot proít můe - v případě, e ho nebude ít jenom sama pro sebe, ale pro druhé. Jeden moudrý člověk kdysi řekl, e pouze ivot, který ijeme pro druhé, stojí za to. K tomu máme celý ivot směřovat bez ohledu na to, jestli jsme věřící nebo ne. Vycházet směrem od sobectví k lásce, protoe láska touí dávat a ne brát. A kdo dává lásku, lásku také sklízí. A kromě ní i pokoj do srdce a radost.
To, jestli je člověk sám nebo ije v manelství či v zasvěceném ivotě, je sice důleité, ale není to pro proití šastného a naplněného ivota podle mě rozhodující. Protoe i lidé vzdaní (enatí) či řeholníci se mohou uzavřít do svého sobectví a ublíit tím nejen sobě, ale i jiným. Stačí se podívat kolem sebe na rozpadlé vztahy, rodiny. Kadý člověk proívá jedinečný ivot a je na něm, jak vyuije šance, které denně dostává. Důleité je nepřestávat hledat, ptát se po smyslu ivota, nerezignovat.