OtĂĄzka: Jak se chovat k nesmělému klukovi, kterému se nejspí líbím? Ahoj IN, Chci se zeptat. S jedním klukem ze koly (je mu 16) jsme si tak nějak padli do oka, kdy není kolem víc lidí, usmějeme se na sebe, jinak se navzájem podíváme do očí... :) Ale vdycky, kdy se objeví v blízkosti, tak se straně stydím :(. A kdy třeba čekááme po kole na autobus, a přes davy lidí se uvidíme, on viděl, e se na něho dívám, pak se podívá on na mě, a já ho vidím, ale neotáčím se, protoe by dělal, jakoe se nedívá... Někdy ani nevím, na čem vlastně jsem... :/ On je hodně společenský, ale v tomto asi teda ne :/ Jak se k němu mám chovat? A myslíte, e by se mohl časem i odhodlat k prvnímu kroku?
Terez, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá Terez,
ač se Ti to moná nezdá, právě proíváš jedno z nejhezčích období v ivotě. Já bych ho třeba ráda vrátila, kdyby to bylo moné, ale bohuel to nejde. Této ivotní fázi se říká "období platonických lásek" (to znamená, e o někom jen přemýšlíme, sníme, ale nechodíme s ním). A toto období a vše, co v něm proíváš, je moc důleité. Proč? Jen tak si toti ujasňuješ, jaké chování se ti u kluků líbí a co ti naopak vadí. Všechno to vyuiješ a doceníš později v ivotě.
Take nikam nespěchej. Není nic hezčího ne čekání na vyjádření od kluka, který se na Tebe zasněně dívá. Navíc - kadý vztah má své fáze, vyvíjí se. Od nesmělých pohledů, chození do kina, letmých doteků a drení se za ruce směrem ke stále větší vzájemné důvěře, upřímnosti a zodpovědnosti, překonávání překáek. A není dobré ádnou z těchto etap uspěchat nebo přeskočit. Vztahy, podobně jako třeba růe, potřebují růst, rozvíjet se. Nesna se násilím otevírat nerozvitá poupata. Všechno má svůj čas. Kadopádně bych nechala vyjádření na klukovi. Pokud o Tebe opravdu stojí, osmělí se. I on se musí takovým věcem teprve učit.
Můeš se u teď začít modlit za svého budoucího partnera. I kdyby to nebyl tento kluk, modlitba se nikdy neztratí. Přejeme krásné dny plné lásky. P.
redakce IN!
OtĂĄzka: Je normální, kdy patnáctiletý kluk nechce slyet o věcech spojených se sexualitou? Ahoj redakce, kdy kluk v 15 letech nechce vůbec slyet o věcech spojený se sexualitou, kdy ve kole při tomhle tématu dává pozor jen z donucení, nemůe to mít vliv na jeho sexuální ivot po svatbě? Kdy to myslí tak, e je mu to trapný vůči holkám a aby to u něj nevzbuzovalo zvědavost. Právě i díky jeho nevědomosti si z něj pomocí dvojsmyslů dělají ostatní kluci, hlavně ve třídě, srandu. Přitom vyspělý na zamilovanost, jak se ukázalo, je. :) Předem děkuji...
Sněhurka, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá Sněhurko,
podle mě se vůbec nemusíš trápit tím, e se ten patnáctiletý kluk zatím (aspoň veřejně) o sexualitu a její proívání nezajímá. V jeho věku je to úplně normální, má na to ještě čas. Přece jenom kluci dospívají v průměru o dva roky později ne my dívky. Naopak můeš být ráda, e na veřejnosti nevystupuje jako ostatní spoluáci, nelibuje si v dvojsmyslných řečech a nechová se jako zakomplexovaný puberák.
Jen poznámka: Pokud by posměch spoluáků přerostl únosnou mez, bylo by dobré o tom říct minimálně některému učiteli. Nikdo z nás není povinný snášet uráky a výsměch. Přejeme klidné dny! P.
redakce IN!
OtĂĄzka: Zamilovala jsem se do bratra. Co mám dělat? S bratrem k sobě máme obrovskou důvěru, jsme nejlepí přátelé. Ale ve víc se to změnilo před asi čtvrt rokem, kdy jsem se do něj zamilovala. Myslím, e on ke mně taky cítí něco víc.
Snaím se od něj odpoutat vímáním jiných kluků. Ale kdy před bratrem mluvím o nějakém klukovi, e bych se s ním třeba mohla seznámit, zareaguje tak, e hned řekne nějakou patnou vlastnost toho kluka. Řekla bych e árlí. Je to i opačně. Kdy on promluví, e by se s nějakou slečnou seznámil, hned ho od ní odradím a árlím.
Láska mezi námi roste, cítím to. Nemůe to tak být, ale je to tak. Prosím pomote mi, aby to neskončilo opravdovým partnerským vztahem s polibky, či něčím větím.
Zároveň vem přeji, aby se sourozenci měli přátelský vztah. Pak v rodinách vládne opravdová harmonie.
Předem děkuji...
Sestra, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá Sestro,
o odpověď na Tvoji otázku jsme poprosili paní psycholoku. Tady je:
Ahoj ...,
ptáš se nebo prosíš o pomoc, aby mezi vámi nevznikla láska, čili abyste měli k sobě vztah jako bratr a sestra.
Co tento vztah pro tebe znamená? Jak ho vnímáš? Je to vztah, e se můeš na bráchu spolehnout, můeš se mu s něčím svěřit, pomůe ti, kdy něco potřebuješ? Máš přirozený vztah k bráchovi - někdy se na něj taky nazlobíš, naštve tě?
Kdy o někom vyprávíš před bráchou, e se ti líbí, jdeš s ním pak na procházku, do kina? Co máš v sobě, kdy o tom před bráchou mluvíš? Chceš mu to "jen" oznámit, chceš ho třeba trochu vyprovokovat nebo znát názor na tohoto kluka od něj?
Jak pracuješ s myšlenkou, e se ti brácha líbí, e jsi do něho zamilovaná? Mluvila jsi o tom s někým? Co se v tobě děje? Zaráí tě to? Polekala ses toho? Nebo jak si proíváš tuto myšlenku?
Přeju ti, abys o tom mohla s někým mluvit, kdo tě zná a kde bys vyuila komunikaci ve dvou. Ne jen jednostranný e-mail. Máš
takový vztah k někomu dospělému, kdo by tě vyslechl a ke komu bys měla důvěru?
Také se můe stát, e v období dospívání, ve kterém ty jsi, se různě střídají pocity, jednou jsou nahoru, dolů, jsou s
nimi spojené zmatky ... Můeš si proívat i toto. Měj se pěkně.
PhDr. Ilona Špaňhelová
autor _externí
OtĂĄzka: Jak se naučit mít se ráda a říkat ostatním ne? Ahoj, jak se naučit rozhodovat se podle sebe a ne podle toho, jak by se to líbilo druhým, aby mě měli ostatní rádi? Příklad: Nemám vůbec čas a někdo mě o něco poádá a já mu vyhovím a pak nestihnu to, na co jsem se těila, co jsem chtěla dělat. Jak se naučit ostatním říkat ne? Snaím se kadému moc vyhovět a nakonec pořádně nezvládnu nic, ani udělat radost druhým, ani sobě. Jetě by mě zajímalo, jak se naučit nebýt na sebe tak přísná, nesebemrskačit se, jestli mi rozumíte. Těko se mi odpoutí sama sobě a kdy se mi něco nepovede, tak se na sebe zlobím. Jak se tedy naučit mít se ráda? Záleí mi na tom, protoe jsem zjistila, e kdy nebudu astná já, nebudou ani ostatní....
ta nejanonymnějí anonymka, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko,
ptáš se, jak se naučit mít se ráda. To je moc důleitá otázka. Zvláš ve tvém věku, kdy poznáváš sebe samu, síváš se se sebou, a učíš se přijímat se takovou, jaká jsi. Napadá mě, e bys mohla vyuít "desatero sebepřijetí", které jsme před nějakým časem otiskli v IN!. Tady je:
1 Nemluv o sobě negativně („Jsem moula, jsem blbec“ apod.). Máme tendenci se stát tím, zač se sami označujeme. Naopak se v duchu pochval, pokud se ti něco (třeba jenom nějaká maličkost) podaří.
2 Kdy seleš, přiznej si to. Zaka si obviňovat a zatracovat se.
3 Buď k sobě stejně laskavá jako ke kterémukoli jinému člověku.
4 Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná!
5 Najdi si přátele, kteří mají radost ze ivota i z tebe (Pokud takové přátele nemáš, zajeď třeba na víkend na Centrum ivota mládee, začni se věnovat nějakému kolektivnímu sportu nebo vyhledej nejbliší skautský oddíl a staň se jeho členkou).
6 Nauč se smát. Hledej v ivotě humor a naplno ho proívej.
7Uvolni se a netrap se. Kdy se ti něco nepodaří napoprvé, nevěš hlavu a zkus to znovu.
8 Dělej, co je správné, jednej podle svého svědomí. Kdy děláme radost druhým, děláme ji tím i sobě a máme ze sebe dobrý pocit.
9 Zkus, jak dlouho vydríš, ani bys řekla něco negativního o druhém člověku nebo situaci.
10 Kdy se tě dotkne něčí kritika, neuírej se jí, ale raději začni pomáhat ostatním. Příleitostí je vdycky dost!
Jak postupovat: Vyber si jeden bod, třeba ten, který pro tebe bude nejsnadnější, a sna se ho celý den (nebo několik dní, týden) dodrovat. Záleí jen na tobě, jaké „tempo“ si nastavíš. A se ti to podaří, přidej další bod a pokus se dodrovat oba. Potom přidej třetí, čtvrtý,... a postupně projdeš všechny. Nevzdávej se! Nic nejde samo od sebe a s chybami a opravnými pokusy se počítá. Vytrvalost se ti vyplatí. Schválně, jestli na sobě zpozoruješ nějakou změnu. :)
A s tím slušným odmítnutím? Tomu se člověk učí celý ivot, ale rozhodně není nic špatného ani neslušného na tom, kdy upřímně řekneš: mrzí mě to, ale mám toho teď dost, nezlob se, nepůjde to. Můeš se modlit i za to, abys k tomu nacházela sílu. Vdy Bůh po nás nechce, abychom se pomocí druhým ničili, ví, e je důleité si i odpočinout. Pomoci by ti mohla i nějaká duchovní obnova. Brzy začne postní doba, tak se porozhlédni třeba po nabídkách diecézních center ivota mládee.
Měj se moc pěkně! ;-) P.
redakce IN!
OtĂĄzka: Jsem árlivá. Co proti tomu mám dělat? Ahojky IN. Mám jednu starost. Mám se svým klukem nádherný vztah. Jasné důkazy věrnosti z obou stran. Vztah zaloený na víře. Ale. Proč mám v sobě pořád pocit, e kolem sebe má tolik úasných holek, mám pocit, e se s nima často baví, říkám si, e jednou ho nějaká okouzlí a tam nebudu. a proč mám v sobě takovéto úvahy? Proč takovýto strach? a proč tak árlím a co proti tomu mám dělat?
Anet, 17 let
OdpovÄÄ:
Milá Anet,
díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, e árlíš na svého kluka, i kdy sama přiznáváš, e máte nádherný vztah a árlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ ne ty a nevíš co s tím. Tak se na to spolu podíváme. Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Pochopit ho. árlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě.
Chodíš se skvělým klukem? A co kdy s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Existuje moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drí při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral?
árlivost je bacil ivený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlííme po druhých a snaíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protoe kdo hledá, najde :-). Moná si říkáš: Jak někdo můe milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina je o hodně hezčí. Ale: Pokud tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protoe nikdo nedokáe být jako ty. Jsi toti originál, tak jako kadý z nás.
A další moudro:
Jestlie neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protoe by musel milovat někoho, kým se snaíme být, ale nejsme.Kdykoli si připadáme nedostateční, sráíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, e ji nevidíme, neznamená to, e ji nemáme.
Take pokud se chceš zbavit árlivosti, zkus zapracovat na přijetí sebe samé. Zkus třeba v modlitbě kadé ráno a večer Bohu poděkovat za to, e jsi jaká jsi, e tě tady chtěl právě takovou. Na našem webu i v poradně najdeš spoustu dalších tipů, jak posílit své sebevědomí a jak se naučit mít ráda. Stačí si jenom vybrat. ;-) Měj se moc pěkně!
redakce IN!
OtĂĄzka: Od páté třídy se mi líbí jeden kluk. Mám mu to říct? Ahoj, u od páté třídy se mi líbí jeden kluk. (22 let). Bohuel já nevím jak to má on, jestli mě má rád. Vím, e ádné děvče nemá. Chtěla jsem mu nějak říct, e ho mám ráda u dlouhou dobu, ale nevím jak by reagoval.Chtěla by se zeptat co si myslíte vy- jaký máte názor. Jen by mu nechtěla ublíit a aby byl v ivotě astný.
beruka, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá beruško,
na Tvém místě bychom se do ádného vyznání lásky nepouštěly. Chápeme, e máš pocit, e jsi do něj zamilovaná u hodně dlouho, ale přece jen - je ti 14 let. To je čas, kdy se teprve učíš být sama sebou. Je to etapa ivota, kdy se rozhoduješ o tom, co dál po škole, o dalším studiu, kdy přestáváš být dítětem a stáváš se dospělou. A právě v této etapě ivota se ukazuje jako lepší, kdy můe dívka v klidu dozrávat a není svázaná nějakým vztahem. Navíc kluk, který se ti líbí, se nachází v úplně jiné ivotní fázi a řeší jiné věci ne ty, take by takový vztah fungoval jenom velice obtíně.
Něco jiného je toti osmiletý věkový rozdíl, pokud jeden z dvojice je ještě na základní škole a druhý u pracuje nebo studuje vysokou školu, a něco jiného, kdy např. oba pracují nebo jeden končí studium a druhý u pracuje (např. osmnáctiletá dívka a mladý mu, kterému je 26 let). Vztah se toti nedá vybudovat jenom na citu, zamilovanosti, na tom, e se nám někdo líbí, ale také na rozumu a vůli.
Ve tvém věku je správný čas na proívání platonických lásek, na snění o druhém, na to, aby sis ujasnila, jaké vlastnosti se ti na klucích a muích líbí a které naopak ne. Ale na chození v pravém slova smyslu máš ještě čas. Proto nic neuspěchej, pokud nechceš přátelství mezi vámi pokazit. S čím ale můeš začít u teď, je modlitba za budoucího partnera. Protoe i kdy ho moná ještě neznáš, Bůh ano. A rozhodně ti ho v pravý čas pošle do cesty.
Myslíme na Tebe!
redakce IN!
OtĂĄzka: Můe se zamilovanost dostavit s časem? Ahoj In chtěla bych se zeptat zda podle vás můe přijít zamilovanost s časem?..... je tady jistý kluk který mě má rád (teda aspoň si to myslím). jene já při kadém naem setkání neproívám úasné chvíle těení na něj a ani nějak nečekám na kadou jeho zprávu a ani nestrávím spoustu času před zrcadlem abych kvůli němu byla \"nejkrásnějí\" ... moná je to i kvůli tomu e mě od začátku zná v teplácích, nevyspalou z táborů ale i tak :) ...
maránek, 20 let
OdpovÄÄ:
Milý maránku,
zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k tomu druhému, těšit se na něj a trávit spoustu času před zrcadlem (jak píšeš), je sice krásné, ale je to pořád jenom cit. Dnes si lidé často myslí, e bez zamilovanosti nemůou jít do vztahu. Někteří se dokonce staí budovat vztahy jenom na zamilovanosti. Ale zamilovanost (cit) nebývá úplně dobrým rádcem. Nehledě na to, e kdy citová přitalivost člověka zachvátí a člověk ji neovládne rozumem a vůlí, snadno se nechá strhnout k jednání, které můe být nerozumné - prostě mylné.
Vdy máme jednat jako celý člověk: jednat podle rozumu, řídit se pak vůlí a pak se postupně i cit uklidní a ustálí. Zamilovanost - strhnutí citem - je sice krásná, ale nestálá. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě ít pro dobro druhého, slouit druhému) je dlouhá cesta. Kdy dnes lidé dají průchod jen a jen citu, nechají se ovládnout tělesnou přitalivostí, pak se snadno stane, e sice proívají nádherná období, ale jejich vztah nevyspěje, nestane se postaveným na celé lidské bytosti: jakoby spí rozum a necvičí se vůle. A bez zapojení rozumu a vůle je budoucí manelství a rodina dosti obtíná, moná i nemoná. Právě proto se mnozí lidé dnes rozvádí. Nenaučili se milovat druhého a nechali se unášet jen citem a tělesnou blízkostí, ale láska je neuchvátila celé - i rozum a vůli. A cit pomíjí, a to i ten nejkrásnější.
Take se netrap tím, e nezaíváš stavy euforie, protoe to není úplně podstatné. ;-) Naopak kdy se později dostaví opravdová láska, bude to ještě krásnější. Měj se moc pěkně.
redakce IN!
OtĂĄzka: Kluk, kterého jsem jednou odmítla, se teď se mnou nebaví. Co se s ním stalo? Dobrý den, jsem totálně zmatená a nevím, co se děje. Začnu od začátku: před třičtvrtě rokem jsem se seznámila s hrozně milým, hodným, pohodovým a správňáckým klukem-M přes mojí kamarádku (tento M je nejlepí kamarád přítele od té mé kamarádky), poměrně brzo jsem se od nich dozvěděla, e se mu líbím. Přidal si mě na FB, pár dnů jsme si psali a pak mě pozval ven. Na venek s ním, jsem se hrozně těila, díky jeho suprové a vyspělé povaze a gentlemanskému charakteru..., ale jak jsme se uviděli a já si uvědomila, e se mu líbím, ve se změnilo. Bylo to vlastně poprvé, co jsem s klukem byla sama venku (krom kamarádů) a navíc jsem byla v poměrně sloitém období (byla jsem neastně zamilovaná do mého dobrého kamaráda), ten venek byl poměrně trapný (dopředu u byl seznámen se situací od přítele mé kamrádky), já mu řekla, e teď to nejde, abychom byli něco víc... Dali jsme si nějakou pauzu, pak si začali zase psát, ale u to bylo samozřejmě jiné ne předtím. Párkrát jsme se viděli, ale to bych se nejraději propadla do země, začal mi vadit jeho vzhled (není nejhezčí z venku, sice se z osobního ivota neznáme tolik, ale je vidět, e uvnitř je opravdu nádherný). Opravdu bych si přála, abych se do něho zamilovala (pokud se mu stále líbím-doposud to tak vypadalo), abych si zamilovala jeho čisté a ohromné srdce, jeho dui... Před pár dny jsem byla na plese, el tam i on. Bála jsem se, e a ho uvidím, budu se zase chovat hloupě-e mi bude vadit jeho vzhled...kupodivu se tak nestalo. Jak jsem ho uviděla, chtěla jsem se s ním bavit, dát nám znova anci, jít spolu ven, alespoň to zkusit, pokud by chtěl, nevím, co se ve mě stalo. Chtěla jsem ho normálně pozdravit, jako kamaráda, pak bychom se mohli třeba pobavit, nebo ne, záleí jak by chtěl. Dvakrát jsem ho pozdravila, kdy kolem mě procházel, ale to si mě nemohl vimnout, nato v hlasité hudbě slyet... a byla příleitost, pozdravila jsem ho znovu, naposledy, ale on mi neodpověděl a přitom se na mě podíval, prostě kolem mě proel, jako bychom se neznali. Zkusila jsem mu po plese neutrálně napsat (Tak jak bylo na plese? :)), kdyby mě náhodou neslyel a neviděl ani jednou, pouze si to zobrazil a nic. Co jsem ho na plese pozorovala, choval se jinak, ne jindy, divně. Tak jsem se ho jetě zeptala, jestli se něco děje, opět bez sebemení reakce. Nechápu to, přece jen tak z ničeho nic, nemůe přít BUM a konec? Nevím o důvodu, proč by mě měl ignorovat, i pár dnů před plesem jsme si normálně psali... Omlouvám se, e je to tak dlouhé, moná i nesrozumitelné, vlastně tady není poloena ani konkrétní otázka, prosím vás, co si o tom myslíte? Myslíte, e kdy mě nezaujal hned, e bych se do něj mohla zamilovat? Co se asi můe dít? Proč nereagoval?? Děkuji za přečtení a za kadý sebemení názor. Zdravím celou redakci a přeji krásné proití těchto dnů :)
Dorka, 17 let
OdpovÄÄ:
Milá Dorko,
podle mě je reakce toho kluka celkem přiměřená. Jednou jsi ho u odmítla, tak nejspíš ztratil zájem. Moná byl do tebe jenom zamilovaný, ale na pouhé zamilovanosti se nedá postavit kvalitní vztah. Je to cit, který dříve nebo později vyprchá, je nestálý.
To stejné platí i u tebe. Zamilovat se do něj klidně můeš i později, ale není to ještě láska. Láska je (kadodenní) rozhodnutí mít toho druhého rád a přijímat ho i s jeho chybami a nedostatky. Rozhodnutí komunikovat, i kdy je to zrovna těké, omluvit se, i kdy jsme třeba v právu, odpustit, i kdy to můe bolet.
Můeš si s tím klukem někdy v klidu popovídat osobně, pokud bude mít zájem. Protoe řešit vztahy přes chat je vdycky zrádné - nevidíš přímou reakci toho druhého, gesta a výraz tváře, neslyšíš tón jeho hlasu, neznáš důvod, proč nezareagoval na tvoji otázku hned... A tím, jak si spoustu věcí domýšlíš, můeš si jeho odpovědi vyloit jinak ne jsou myšlené. Take na to pozor.
Drím palce, a se to mezi vámi vyjasní. P.
redakce IN!
OtĂĄzka: Zamilovaly jsme se s kamarádkou do stejného kluka. Co mám dělat? Ahoj In nevím si rady. Moje kamarádka se zamilovala do jednoho kluka u nás ve třídě. Jene mě se líbí taky ,ale ona se do něho zamilovala dřív. Chtěla bych s ním chodit ,ale nemůu protoe nechci přijít o kamarádku co mám dělat?
martule 13, 13 let
OdpovÄÄ:
Milá martule13,
děkujeme za Tvoji upřímnost. Máme jeden návrh: Co takhle začít řešit problém a opravdu nastane? Nevadí, e se vám oběma líbí jeden a ten samý kluk. Důleitější je, jestli se jemu líbíš Ty nebo tvoje kamarádka (nebo ani jedna z vás).
Pokud by se mu líbila Tvoje kamarádka, musela bys to uvnitř nějak překousnout a srovnat se s tím. Pokud nebude mít zájem ani o jednu z vás, také není co řešit. Zamilovanost časem sama vyprchá. No a jestli se mu budeš líbit Ty? Potom je teprve ten správný čas na upřímný rozhovor s kamarádkou. Zatím tomu nech volný průběh, dál sni o tom klukovi a netrap se tím, co zatím není.
Myslíme na Tebe, a se všechno vyřeší. Měj se krásně! ;-)
redakce IN!
OtĂĄzka: Jsem hodně nesmělá a bojím se, e nikdy nepotkám toho pravého. Prosím o radu. Zdravím. :) Mám taký problém, e sa neviem otvori pred druhými žuďmi, dokonca aj pred tými, ktorých mám najradej, som straný introvert... Nedokáem sa rozpráva s cudzími žuďmi bez toho, by som sa cítila vtieravo. Napriek tomu, e u mám 20 rokov, nikdy som s nikým nechodila. Dlho ma to vôbec netrápilo, ale u sa začínam cíti staro a pri mojej povahe mám pocit, e to takto navdy ostane. Bojím sa toho, e si nikdy nikoho nenájdem a budem úplne sama a nezaloím si rodinu. Nedávno sa mi cez Facebook ozval jeden chalan, ktorého osobne ete nepoznám, ale chodí na tú istú univerzitu a tak ma nejako vyhžadal a pozval ma na rande... lene neviem, ako mám zareagova... Vežmi ma to neláka, najmä môj rozum sa proti tomu búri bez toho, aby som sa nad tým hlbie zamyslela... Bojím sa, e aj tak nebudeme ma nič spoločné, on by nakoniec zistil, aká som hanblivá a nudná a skončilo by to ako vežký trapas... ale na druhej strane to môe by úasný človek, ktorému by som mala da ancu... Aj keď si to zrovna nemyslím, ktovie... A neviem sa zbavi tohto strachu z neznámeho, bojím sa, e u nikdy nikoho nestretnem, s mojou povahou je to fakt aké... Navye si myslím, e väčina dobrých chalanov je u v tomto veku zadaných... Mňa ani tak netrápi to, e som teraz sama, právee keď si predstavím, e by som bola vo vzahu, trápila by som sa, ako málo času by som mala pre toho priateža... Predsa len túdium na vysokej kole a iné povinnosti... Neviem, či som zrozumitežne formulovala svoj problém, ale ďakujem Vám za kadú radu a modlitbu.
Camelia, 20 let
OdpovÄÄ:
Milá Camelie,
děkujeme Ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Pokud jde o náš názor, myslíme si, e strach z neznámého se nejlépe překoná tím, e se vystavíš situaci, ze které máš obavy. A komunikaci s druhými se také učíme jen postupným překonáváním sebe samých a tím, e se snaíme s druhými komunikovat. Nic nepomůe sedět doma a utápět se v sebelítostných pocitech a myšlenkách. Take hlavu vzhůru, za jednu schůzku s tím klukem nic nedáš. Nikde přece není psáno, e s ním musíš začít chodit. Pokud si "nesednete", na další setkání u jít nemusíš.
A ještě něco: Není dobré dopředu vymýšlet scénáře, co by se stalo, kdyby. Mnohem lepší je situace proívat naivo a řešit je v reálu. Reagovat na to, co se opravdu děje tady a teď. Přemýšlet nad deseti variantami, které se s největší pravděpodobností vůbec nestanou, je zbytečné. A pokud tě podobné obavy a myšlenky přepadnou, odevzdávej je Bohu v modlitbě. Uč se větší důvěře a blišímu vztahu s Bohem, kterému se můeš svěřit s čímkoli, a nevadí mu, e jsi introvertka. Modli se i za svého budoucího partnera a buď otevřená příleitostem, které se Ti nabízí.