Ahoj SImčo, díky za dotaz. Vážíme si v redakci tvé otevřenosti a důvěry. Jak píšeš, po tělesné stránce jste si dost blízcí. Pusa, vášnivé líbání, hlazení. Sama ale cítíš, že dál zacházet nechceš, že takto to stačí a je to moc krásné... Jenomže, kluci to mají nastavené jinak. Uvedu malý příklad z knížky Sex, šlehačka na dortu:

Kluk pozve dívku do kina. Je tam tma, dotýká se jí nohou. TO JE ÚŽASNÉ. Potí se. Ona je tak blízko. Jenže za chvíli už je to obyčejné, takže příště proplete své prsty mezi její prsty. TO JE ÚŽASNÉ. Kluk přijde z kina a řekne si: TO BYLO SUPER! Dívka přijde domů a vypráví kamarádkám každý detail - dvě hodiny.Příště si dají polibek, pak super polibek, potom vášnivý tříminutovýsupersuper polibek, (kdy už hrozí přenos viru HIV ze slin), pak nějaké masáže, supermasáže a nakonec pohlavní styk. Možná to ani nechtěli, ale ono to samo pokračovalo. Je to jako když se malý kluk rozběhne z prudkého kopce. Najednou je sráz stále prudší a prudší, nohy už nejsou dost dlouhé a nestačí tolik kmitat a pak BUM BÁC. A pláč! Gravitace může být silnější než schopnost udržet kontrolu.  

Simčo, možná by bylo fajn, si tuto knížku společně přečíst. Nemusíte se bát, nemá moc stran:), ale je fakt dobrá. A dá se potom o ní společně popovídat, jak to cítíš ty, jak to vidí tvůj kluk.  Myslíme na vás a klidně zase někdy napiš. M.

http://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.VrMmCk9pv1s

Milá T.,

vztahy nejsou jednoduché. Na druhou stranu - neexistuje žádné obecné pravidlo, jestli ten kluk opravdu je/není pro tebe. To ukáže většinou až čas, i když ženská intuice (šestý smysl) může mnohé napovědět. Ale může se i splést. Pokud ses s tím klukem seznámila, můžeš se s ním dál přirozeně bavit, ale netlačit nijak na pilu. Ať ho neodpálkuješ hned po prvním setkání. A potom postupem časem poznáš, jestli by byl vhodný do případného vztahu nebo ne. Myšlenky můžou být různé, ale důležité je reálný život.

A ke tvé druhé otázce - myslím, že si můžeš představit holku, na kterou je spolehnutí, které věří.

Měj se pěkně!

Milá Kiki,

z toho, co píšeš, se mi zdá, že Ty sama podvědomě toužíš po tom, abys tu informaci mohla rodičům říct. Myslím, že by se Ti ulevilo, kdybyste si o tom mohly třeba s maminkou popovídat. Přece jenom je to velká událost ve Tvém životě a protože jsi teď toho vztahu plná a jsi dívka, určitě bys své pocity ráda sdílela. Takže zkus počkat na vhodnou příležitost, až bude správná atmosféra - nebo ji sama vytvoř (upeč nebo kup nějaký zákusek, uvař rodičům kávu či čaj, pomoz s úklidem, aby měli chvíli klidu,...) a potom jim tu novinku oznam.  

Je pravda, že se nemusíš dočkat úplného přijetí a rodiče možná budou reagovat jinak, než by sis představovala. Přece jenom - i pro ně je to novinka, že jejich malá holčička už dospívá a posunuje se zase v životě někam dál. A oni se s tím musí vyrovnat. Ale aspoň budou vědět na čem jsou, a třeba časem ocení, že jsi k nim byla upřímná a nechtěla před nimi nic tajit. A to je v každém vztahu moc důležité. Myslíme na Tebe! P. 

Milá Anet,

láska je rozhodnutí přijmout člověka takového jaký je. Nejenom jeho vzhled, ale také povahové vlastnosti (i ty špatné), zlozvyky,... A tam bývají často větší problémy než u výšky nebo věku. Takže všechno jde, pokud se člověk rozhodne mít druhého rád a denně se snaží na tom pracovat.

A když se vám budou ostatní smát? Víš, kdo se chce posmívat, najde si vždycky důvod. Když ne kvůli výšce, tak kvůli něčemu jinému. Ale na druhou stranu je to pro vás příležitost učit se překonávat překážky a otestovat, jak je váš vztah pevný.

Měj se moc pěkně!

Milá Terez,

ač se Ti to možná nezdá, právě prožíváš jedno z nejhezčích období v životě. Já bych ho třeba ráda vrátila, kdyby to bylo možné, ale bohužel to nejde. Této životní fázi se říká "období platonických lásek" (to znamená, že o někom jen přemýšlíme, sníme, ale nechodíme s ním). A toto období a vše, co v něm prožíváš, je moc důležité. Proč? Jen tak si totiž ujasňuješ, jaké chování se ti u kluků líbí a co ti naopak vadí. Všechno to využiješ a doceníš později v životě.

Takže nikam nespěchej. Není nic hezčího než čekání na vyjádření od kluka, který se na Tebe zasněně dívá. Navíc - každý vztah má své fáze, vyvíjí se. Od nesmělých pohledů, chození do kina, letmých doteků a držení se za ruce směrem ke stále větší vzájemné důvěře, upřímnosti a zodpovědnosti, překonávání překážek. A není dobré žádnou z těchto etap uspěchat nebo přeskočit. Vztahy, podobně jako třeba růže, potřebují růst, rozvíjet se. Nesnaž se násilím otevírat nerozvitá poupata. Všechno má svůj čas. Každopádně bych nechala vyjádření na klukovi. Pokud o Tebe opravdu stojí, osmělí se. I on se musí takovým věcem teprve učit. 

Můžeš se už teď začít modlit za svého budoucího partnera. I kdyby to nebyl tento kluk, modlitba se nikdy neztratí. Přejeme krásné dny plné lásky. P. 

Milá Sněhurko,

podle mě se vůbec nemusíš trápit tím, že se ten patnáctiletý kluk zatím (aspoň veřejně) o sexualitu a její prožívání nezajímá. V jeho věku je to úplně normální, má na to ještě čas. Přece jenom kluci dospívají v průměru o dva roky později než my dívky. Naopak můžeš být ráda, že na veřejnosti nevystupuje jako ostatní spolužáci, nelibuje si v dvojsmyslných řečech a nechová se jako zakomplexovaný puberťák.

Jen poznámka: Pokud by posměch spolužáků přerostl únosnou mez, bylo by dobré o tom říct minimálně některému učiteli. Nikdo z nás není povinný snášet urážky a výsměch. Přejeme klidné dny! P. 

Milá Sestro,

o odpověď na Tvoji otázku jsme poprosili paní psycholožku. Tady je:

Ahoj ...,
ptáš se nebo prosíš o pomoc, aby mezi vámi nevznikla láska, čili abyste měli k sobě vztah jako bratr a sestra.

Co tento vztah pro tebe znamená? Jak ho vnímáš? Je to vztah, že se můžeš na bráchu spolehnout, můžeš se mu s něčím svěřit, pomůže ti, když něco potřebuješ? Máš přirozený vztah k bráchovi - někdy se na něj taky nazlobíš, naštve tě?

Když o někom vyprávíš před bráchou, že se ti líbí, jdeš s ním pak na procházku, do kina? Co máš v sobě, když o tom před bráchou mluvíš? Chceš mu to "jen" oznámit, chceš ho třeba trochu vyprovokovat nebo znát názor na tohoto kluka od něj?

Jak pracuješ s myšlenkou, že se ti brácha líbí, že jsi do něho zamilovaná? Mluvila jsi o tom s někým? Co se v tobě děje? Zaráží tě to? Polekala ses toho? Nebo jak si prožíváš tuto myšlenku?

Přeju ti, abys o tom mohla s někým mluvit, kdo tě zná a kde bys využila komunikaci ve dvou. Ne jen jednostranný e-mail. Máš
takový vztah k někomu dospělému, kdo by tě vyslechl a ke komu bys měla důvěru?

Také se může stát, že v období dospívání, ve kterém ty jsi, se různě střídají pocity, jednou jsou nahoru, dolů, jsou s
nimi spojené zmatky ... Můžeš si prožívat i toto. Měj se pěkně.

PhDr. Ilona Špaňhelová

Milá tazatelko,

ptáš se, jak se naučit mít se ráda. To je moc důležitá otázka. Zvlášť ve tvém věku, kdy poznáváš sebe samu, sžíváš se se sebou, a učíš se přijímat se takovou, jaká jsi. Napadá mě, že bys mohla využít "desatero sebepřijetí", které jsme před nějakým časem otiskli v IN!. Tady je: 

1 Nemluv o sobě negativně („Jsem moula, jsem blbec“ apod.). Máme tendenci se stát tím, zač se sami označujeme. Naopak se v duchu pochval, pokud se ti něco (třeba jenom nějaká maličkost) podaří.

2 Když selžeš, přiznej si to. Zakaž si obviňovat a zatracovat se.

3 Buď k sobě stejně laskavá jako ke kterémukoli jinému člověku.

4 Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná!

5 Najdi si přátele, kteří mají radost ze života i z tebe (Pokud takové přátele nemáš, zajeď třeba na víkend na Centrum života mládeže, začni se věnovat nějakému kolektivnímu sportu nebo vyhledej nejbližší skautský oddíl a staň se jeho členkou).

6 Nauč se smát. Hledej v životě humor a naplno ho prožívej.

7 Uvolni se a netrap se. Když se ti něco nepodaří napoprvé, nevěš hlavu a zkus to znovu.

8 Dělej, co je správné, jednej podle svého svědomí. Když děláme radost druhým, děláme ji tím i sobě a máme ze sebe dobrý pocit.

9 Zkus, jak dlouho vydržíš, aniž bys řekla něco negativního o druhém člověku nebo situaci.

10 Když se tě dotkne něčí kritika, neužírej se jí, ale raději začni pomáhat ostatním. Příležitostí je vždycky dost!

Jak postupovat: Vyber si jeden bod, třeba ten, který pro tebe bude nejsnadnější, a snaž se ho celý den (nebo několik dní, týden) dodržovat. Záleží jen na tobě, jaké „tempo“ si nastavíš. Až se ti to podaří, přidej další bod a pokus se dodržovat oba. Potom přidej třetí, čtvrtý,... až postupně projdeš všechny. Nevzdávej se! Nic nejde samo od sebe a s chybami a opravnými pokusy se počítá. Vytrvalost se ti vyplatí. Schválně, jestli na sobě zpozoruješ nějakou změnu. :)

A s tím slušným odmítnutím? Tomu se člověk učí celý život, ale rozhodně není nic špatného ani neslušného na tom, když upřímně řekneš: mrzí mě to, ale mám toho teď dost, nezlob se, nepůjde to. Můžeš se modlit i za to, abys k tomu nacházela sílu. Vždyť Bůh po nás nechce, abychom se pomocí druhým ničili, ví, že je důležité si i odpočinout. Pomoci by ti mohla i nějaká duchovní obnova. Brzy začne postní doba, tak se porozhlédni třeba po nabídkách diecézních center života mládeže. 

Měj se moc pěkně! ;-) P.

Milá Anet,

díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama přiznáváš, že máte nádherný vztah a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím. Tak se na to spolu podíváme. Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě.

Chodíš se skvělým klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Existuje moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral?

Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde :-). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina je o hodně hezčí. Ale: Pokud tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás.

A další moudro:

Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme.Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme.

Takže pokud se chceš zbavit žárlivosti, zkus zapracovat na přijetí sebe samé. Zkus třeba v modlitbě každé ráno a večer Bohu poděkovat za to, že jsi jaká jsi, že tě tady chtěl právě takovou. Na našem webu i v poradně najdeš spoustu dalších tipů, jak posílit své sebevědomí a jak se naučit mít ráda. Stačí si jenom vybrat. ;-) Měj se moc pěkně! 

Milá beruško,

na Tvém místě bychom se do žádného vyznání lásky nepouštěly. Chápeme, že máš pocit, že jsi do něj zamilovaná už hodně dlouho, ale přece jen - je ti 14 let. To je čas, kdy se teprve učíš být sama sebou. Je to etapa života, kdy se rozhoduješ o tom, co dál po škole, o dalším studiu, kdy přestáváš být dítětem a stáváš se dospělou. A právě v této etapě života se ukazuje jako lepší, když může dívka v klidu dozrávat a není svázaná nějakým vztahem. Navíc kluk, který se ti líbí, se nachází v úplně jiné životní fázi a řeší jiné věci než ty, takže by takový vztah fungoval jenom velice obtížně.

Něco jiného je totiž osmiletý věkový rozdíl, pokud jeden z dvojice je ještě na základní škole a druhý už pracuje nebo studuje vysokou školu, a něco jiného, když např. oba pracují nebo jeden končí studium a druhý už pracuje (např. osmnáctiletá dívka a mladý muž, kterému je 26 let). Vztah se totiž nedá vybudovat jenom na citu, zamilovanosti, na tom, že se nám někdo líbí, ale také na rozumu a vůli.

Ve tvém věku je správný čas na prožívání platonických lásek, na snění o druhém, na to, aby sis ujasnila, jaké vlastnosti se ti na klucích a mužích líbí a které naopak ne. Ale na chození v pravém slova smyslu máš ještě čas. Proto nic neuspěchej, pokud nechceš přátelství mezi vámi pokazit. S čím ale můžeš začít už teď, je modlitba za budoucího partnera. Protože i když ho možná ještě neznáš, Bůh ano. A rozhodně ti ho v pravý čas pošle do cesty. 

Myslíme na Tebe!