Ahoj Toš prostě ty:), díkyza dotaz. Je fajn, že o hranicích mezi holkou a klukem přemýšlíš. Jestli ale čekáš jasnou odpověď, ano - ne, asi tě zklamu. Je totiž rozdíl, když např. holku bolí krční páteř a kluk jí krk promasíruje nebo společně provádějí nějaké erotické masáže. Myslím si, že ten rozdíl sama cítíš...Co mají kluci (a muži) společné, je touha dotknout se. Bez ohledu na to, jestli je to zrovna vhodné nebo ne. Muž se chce dotknout a tečka.

V tomto směru kluky a muže "vychováváme" my, dívky. Kluk zajde jenom tam, kam mu dívka dovolí. To platí nejen v partnerských vztazích, ale také třeba při tanci či náhodných setkáních. Pokud kluk (muž) drží dívku níž než by měl, pak mu přece dívka může ruku odsunout, napomenout ho nebo klepnout přes prsty. A pokud ani to nepomůže, nemusí s ním tančit. Potom si jistě uvědomí, co s dívkou jeho dotyky dělají.

Jestli kluk bude spěchat nebo ne, záleží tedy hodně na tobě. Jakto? Vztah po fyzické stránce držíme v rukou my - ženy. Muži jsou v oblasti sexuality mnohonásobně slabší a je pro ně mnohem těžší udržet svoji touhu na uzdě než pro nás ženy. Takže záleží jenom na nás, kam až klukovi dovolíme zajít. Pamatuj, že pokud tě (kdokoli, nemusí to být jenom tvůj kluk) bude nutit do něčeho, co sama nechceš, nejde o lásku, ale o sobectví ze strany toho druhého (jakkoli může tvrdit, že tě má rád). Naopak ten, který má opravdu druhého rád, respektuje jeho hodnoty nebo se je učí respektovat a nejde za hranice jeho svobody. Z redakce přejeme hezký den.

Ahoj Mari, píšeš, že spolu s jedním klukem rozebíráte situaci ohledně vás dvou. A chceš se ho zeptat, jak to bude dál, k čemu vaše známost směřuje... Je dobře, že si spolu povídáte, že se o sobě vzájemně spoustu věcí dozvídáte, probíráte je. Pokud k sobě dva lidé mají důvěru, myslím si, že se mohou ptát jeden druhého na cokoliv. A jak? Úplně obyčejně:). Třeba: Víš, trápí mě jedna věc, a na tu bych se tě chtěla zeptat nebo Zajímal by mě tvůj pohled na tuto věc, Chtěla bych si s tebou popovídat ještě o..., Je pro mě moc důležité slyšet tvůj názor, atd. Každý člověk ocení důvěru a upřímnost. Držíme palce a přejeme ti z redakce, ať vše dobře zvládneš. M.

Ahoj Miky,děkujeme za otázku i důvěru. Chápeme tvou nejistotu i napětí. Asi už jsme, my lidé, prostě takoví, že bychom byli nejraději, kdyby se vše mohlo vyřešit nejlépe ihned:), ale na druhé straně, jak píšeš se právě toho bojíš. Zvlášť my holky  to tak máme - spousta emocí, které se v nás perou, a nevíme co s tím. Určitě nic nepokazíš tím, když se za ten zítřek, za sebe i za něj pomodlíš. Tu situaci, která nastane, můžeš v důvěře už nyní odevzdat. A protože, jak sama píšeš, se ti i on s různými problémy svěřuje, můžeš to zkusit podobně. Upřímně a opravdově, říct to tak, jak to cítíš. A počítat i s tím, že tě může brát "jenom" jako výbornou kámošku, které věří, a to vůbec není málo, i když ty to teď vidíš a cítíš jinak a nebo se dozvíš něco úplně jiného:).... Myslíme na tebe a přejeme ti, ať vše dopadne tak, jak dopadnout má. M.

Ahoj Terez, díky za dotaz. To, že se ti líbí dotyčný kluk, je úplně normální. Ve tvém věku se ti myslím bude líbit ještě hodně kluků:), na tom přece není nic špatného. Možná bych se spíš zaměřila na to tvé podceňování. Víš, obyčejně to bývá tak, že druzí tě vidí takovovu, jakou se cítíš být ty sama a jak se ty sama vidíš. A na tom se dá krásně zapracovat... Nabízíme dva články, které by ti k tomu mohly pomoct. Měj se moc hezky. M.

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/vis-ceho-si-na-tobe-druzi-ceni-dcs.htm

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Ahoj Terezo, díky za upřímnost. A odpověď je jednoduchá. Neboj se, je to úplně normální:). Naopak, je dobře, že přemýšlíš o různých věcech, zamýšlíš se nad nima. Moc se nám líbí, že se chceš seznámit s novými kamarády.Ve tvém věku je úplně normální, že se ti někdo líbí, na tom není vůbec nic špatného. Ale poznávat nové přátele, kamarádit se se spoustou lidí, jezdit na tábory nebo nějaké podobné akce, chodit třeba do spolča, do scholy, na nějaké kroužky, a nebo se i aktivně zapojit a pomáhat, je moc bezva. A možná zjistíš, že tě to opravdu naplňuje, a ještě přitom zažiješ i spoustu zážitků a legrace. Zrovna dnes odpoledne bude jako první článek na našem webu pozvánka na anglický tábor. Mrkni, třeba tě zaujme. Držíme ti palce. M.

Ahoj Emiku, děkujeme za dotazy i za důvěru. Zkusme se spolu zamyslet nad tvou první otázkou: Co pro tebe znamená slovo ideál? Perfektní, bezchybný, nejlepší ve všech směrech? Takový není nikdo. Každý máme přece nějakou tu chybu nebo myslíš, že ne?:) Ale pokud bychom tím "ideálem" mysleli, že je např. moc sympatický, něčím mě zaujal, líbí se mi...Tak to asi hlavně ze začátku důležité bude. A protože každá máme jiný vkus, tak takových různých "ideálů" běhá po světě moc. A to si myslím, že je bezva. Protože každý z nás, ty, já, všichni, jsme jedinečným a neopakovatelným originálem.

A k té druhé otázce: Znát sebe samu je moc důležité. Ono to není hned, člověk se poznává neustále, a taky ho na sobě spousta věcí při řešení různých situací může překvapit (ať už kladně nebo záporně), takže je pořád co zlepšovat. Tak jsem přesvědčena, že pracovat na sobě je moc důležité  v jakémkoliv věku. Naučit se vážit si sama sebe, ale zase se nebrat moc vážně, být kamarádská, ochotná, radostná,  opravdová...

Nabízím jedno svědectví holky, která už moc chtěla kluka: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na  druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky.

Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole...A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to. Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.

A Emiku, nezapomeň, že i modlitba je moc důležitá, za vše a v každé situaci. Tak ať se ti daří. M.

Ahoj hledající. Děkujeme moc za pochvalu, dotaz i sdílení se. Začnu od konce:). Sama píšeš, že na to se nedá asi moc odpovědět, ale jsi ráda, že ses z toho mohla vypsat. A tak to my "holky" máme. Když nás něco trápí, potřebujeme se z toho vypovídat, vyplakat, vypsat - prostě to někomu věrohodnému nebo něčemu (třeba dopisnímu papíru:)) říct, a hned je to trošku lepší. Víš, myslím si, že podobné otázky jako ty si klade spousta dívek v tvém věku. Ráda bych se ale zeptala já tebe: Napadlo tě někdy zamyslet se nad tím, proč vlastně kluka chceš? Proto, abys nebyla sama? Ale ty přece nejsi sama! Máš rodinu, možná i sourozence, určitě i nějaké kamarády a známé. Zkus zapracovat na těchto vztazích - prohlubuj stará přátelství a seznamuj se s novými lidmi, dělej radost lidem kolem sebe. Hledej si další kamarády a uč se druhým naslouchat a mluvit s nimi. Pokud nevíš, kde hledat, zajeď si třeba na nějakou víkendovou akci na DCŽM (diecézní centra mládeže), tam poznáš spoustu nových  kamarádů. Všechno má svůj čas. Proč se trápit tím, že nemáš kluka - vždyť máš před sebou celý život a určitě se ten pravý objeví (většinou totiž přichází, když to člověk nejmíň čeká). Já vím, že se to lehko říká, když teď s tebou zmítají různé nálady a emoce. Ale pokud se rozhodneš, že se zaměříš na něco jiného než na vyhlížení prince na bílém koni, půjde to:)!

Můžeš se také za svého budoucího partnera modlit a celé hledání odevzdat do Božích rukou. On pro nás chce to nejlepší a i např.  neúspěšné vztahy, které můžeš prožít, nakonec zpětně dostanou smysl. Přejeme ti, ať jsi dál tak vnímavá ke všemu, co se kolem tebe děje. Hezký den! ;-)

PS: A pár tipů z našeho webu: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/ja-uz-chci-kluka-kej.htm, http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm, http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm

Ahoj Pájo,  přiznávám se poctivě, že jsem si tvůj dotaz musela přečíst vícekrát, protože mi chvilku trvalo, než jsem se v něm trošku zorientovala. Ve tvém věku se holky často" zamilují" do nějakého, nejlépe hezkého:), kluka a sní o něm, a  za pár dnů či týdnů se zase zamilují do někoho jiného. To tak bývá a není na tom nic divného ani špatného. A ten dotyčný "objekt":)  o tom často vůbec ani neví a netuší, že se ti líbí. Je bezva, že jak píšeš, kluka zatím nechceš,  a s tím v redakci úplně souhlasíme. Na opravdové chození máš ještě spóóóustu času. Ale to vůbec neznamená, že se na takové chození (které někdy později nastane, to se neboj:)), nemusíš připravovat. A jak?  Tím, že kamarádíš nejen s holkama, ale i s klukama, poznáváš jejich jednotlivé povahové vlastnosti, zažíváš s nimi různá dobrodružství ve škole,  společenství, v různých kroužcích, na táboře atd. Učíš se přijímat odlišné názory, trénuješ přiznání chyb, když se ti něco nepovede, učíš se  odpouštět, když někdo něco provede tobě,    a spoustu dalších věcí, učíš se jenom tak si s klukama povídat. A to je přece bezva...A jestli jsem to správně pochopila, a ty chceš toho prvního kluka, který se ti líbil  "použít"  jako podnět pro své psaní (do deníčku, příběhu, nebo jenom tak..?) a malování(myslíš portrét?), tak proč ne, pokud tím nechceš nikomu ublížit nebo ho zesměšnit, a jenom se z nějakého problému vypsat či vymalovat. Dokonce existuje taková fajn pomůcka, že pokud tě někdo např. naštve, a ty mu nemůžeš hned odpustit, prostě ti to momentálně nejde, tak je fajn, se z toho problému vypsat. Vzít dlooouhý:) list papíru a psát a psát. Často se stává,  že když si to za pár dnů po sobě znovu přečteš, zjistíš, že to vlastně až tak špatné nebylo, a s odstupem vidíš věci trošku jinak. A pak je dobré papír zničit. Je to jednoduché, nikomu tím neublížíš, a papír to snese:)...Ať se ti daří. M.

Ahoj Gabčo, píšeš, že kluk ze školy, i když tě nezná, se na tebe jednu dobu usmíval, ale teď se spíš nenápadně podívá vždy jinam, a ty nevíš, co si o tom máš myslet...

Asi máš pocit, že musíš něco udělat a trápí tě, že už to není jako dřív.  Pokud o tebe nejeví zájem, nezbývá, než se s tím smířit. A pokud se mu líbíš, a má nějaké své důvody, proč se teď zrovna neusmívá, určitě to poznáš časem sama. Právě toto poznávání vzájemných sympatií je jedním z nejkrásnějších období.... Tak se o něj neochuď tím, že budeš příliš hrr. A ještě něco. Pokud se s tebou opravdu nebude chtít např. bavit nebo zjistíš, že sis jeho úsměvy vyložila špatně, měla bys to respektovat a do ničeho jej nenutit. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Katko,díky za dotaz. Já si myslím, že mu to ani říkat nemusíš. Nech si to třeba jako svoje malé tajemství:). Ale: můžeš se na něj, když ho potkáš, usmát nebo ho pozdravit, za něco pochválit nebo mu s něčím pomoci. Víš, možností je spousta, jak mu vyjádřit svoje sympatie. Kluci se obyčejně v tomto věku ještě o holky moc nezajímají, a z nějakých "hurá nabíhacích akcí" mají spíš strach, ale s bezva kamarádkou si rádi popovídají. A to si myslím, že není vůbec málo. Držíme v redakci palce. M.