Ahoj čtenářko, díky za dotaz. Jj, to se často stává. :) Jsi ještě hodně mladá dospívající slečna, a k dospívání přesně tohle patří. Říká se tomu platonická láska. Někdo se ti líbí, ty o něm každý den sníš, zajímáš se o to, co dělá, co ho baví, pozoruješ, co se ti na něm líbí, představuješ si, jaké by bylo s ním chodit,... A až přijde čas (zpravidla až za několik let po tomto období), se dočkáš i opravdového vztahu. Zatím si užívej těchto pocitů a do ničeho se nežeň. Bez ohledu na to, jeslti tvé spolužačky s někým třeba už tkzv."chodí" nebo ne. Neporovnávej se s nimi, ale počkej si, až budeš připravená. Až se najde někdo, kdo bude tvoji lásku opětovat. Období platonických lásek je jedno z nejhezčích v životě, tak si ho nenech ničím a nikým kazit a prožívej každý den naplno. Z redakce přejeme hezké podzimní dny. M.
 

Ahoj Anežko, díky za tvůj dotaz. Píšeš, že asi před rokem se holky s klukama ve vaší třídě pohádali a od té doby to u hodně spolužáků přetrvává. Co s tím? Chování druhých změníš jen těžko, ale můžeš se snažit být dobrou kamarádkou všech a pokusit se svým kamarádstvím "nakazit" i je. Jednoduše trvej na tom, že se budeš bavit se všema, protože je máš ráda všechny a záleží ti na nich na všech. Samozřejmě nic nepokazíš ani tím, že se za celou vaší třídu budeš každý den modlit. Jak se ostatní zachovají, je už na nich, ale ty budeš vědět, že jsi pro usmíření ve vaší třídě udělala maximum. A co se týká kluka, který se ti líbí? Ani tam nic nepokazíš kamarádským chováním a milým úsměvem. A uvidíš.)... Hezké podzimní dny. M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. Závislá se můžeš stát na čemkoliv - na sladkostech, na mobilu, na cvičení... i na čtení romantických knížek. Je dobré si říct, že to není realita, že je to "jenom" knížka, čtení, kde všechno obyčejně dopadne dobře, je to "slaďárna", je to obyčejně i velká romantika, a navíc je to napsané tak, aby se to moc dobře četlo. Jsou to vesměs příběhy kluků a holek ve  vašem věku, takže příběhy, které náctileté slečny samozřejmě zajímají, ale z reálného života to moc není. To je důležité si uvědomit. Ale pokud to budeš brát jako oddychovku, čtení, u kterého si odpočineš, tak proč ne. Je prostě důležité zůstat nohama na zemi a uvědomovat si rozdíl mezi knížkou a realitou. Krásné dny. M.

Ahoj Rézo, díky za dotaz. Na táboře se často stává, že se někdo do někoho zamiluje. Líbí se ti např. jeho úsměv, jeho ochota pomáhat, jeho krásně zelené oči, jeho vysportovaná postava, jeho nakažlivý smích... Může toho být spousta a bum, zamilovanost je tady. Je také pravda, že kluci v tomto věku ještě moc na nějaké chození nemyslí, zajímá je spíš fotbal nebo jiné sporty, elektronika a samozřejmě kamarádi. Jasně, že se jim může líbit nějaká holka, ale obyčejně spíš jako dobrá kamarádka. Ty sama píšeš, že z jeho strany to nevypadá dobře, a že nechceš být někdo, kdo ho bude nahánět. A s tím určitě souhlasíme. Pokud se s tebou nebude chtít bavit, měla bys to respektovat a do ničeho ho nenutit. Svoboda je pro každého moc důležitá, myslím si, že bys chtěla, pokud by to bylo opačně, aby stejně tak tvoji svobodu repektoval nějaký kluk. Asi to bude ještě chvíli bolet, ale přebolí to, uvidíš. A zkus se na to podívat i z té dobré stránky: zažila jsi krásný tábor, poznala i bezva kamarády-kluky a možná částečně přišla i na to, co je a co není důležité.14let - to je období hledání, zkoumání, kamarádství a přátelství, ale třeba také i zamilovanosti nebo platonické lásky. Bylo by škoda o tuto dobu přijít. A neboj, na tu opravdovou lásku máš ještě čas, a až její čas přijde, tak se někde objeví někdo, pro koho budeš ta nej, jedinečná a pravá. Ať se ti daří. M.

člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé

Ahoj Hani, díky za dotaz. Vzpomínám si na své dětství. Vyrostla jsem nejvíc v 6.třídě a pak už nerostla a mí spolužáci byli v té době o hlavu i víc menší, takže jsem si připadala jak rozhledna:), ale později se to krásně srovnalo. Každý člověk je jiný, někdo je malý, někdo velký, někdo je hubený, někdo boubelatý... Píšeš, že se ti líbí jeden kluk, ale jsi introvert a nemáš odvahu s ním začít mluvit. Možná je na tom úplně stejně a taky se stydí nebo si tě nevšimnul nebo ho zatím holky nezajímají nebo.... Do druhého člověka nevidíš. Můžeš se na něho, když ho potkáš, usmát nebo ho pozdravit a možná bude i nějaká příležitost prohodit nezávazně pár slov. Rozhodně ale doporučuji být sama sebou, na nikoho si nehraj, buď milá, kamarádská a uvidíš, že ten správný kluk se objeví, až bude čas. A ten je pro každého/každou trošku jiný. Přeju ti krásné prázdniny plné dobrodružství a třeba i nových přátelství. M.

Ahoj Báro, díky za dotaz i za velkou důvěru k nám. Úplně na začátku bych chtěla ocenit to, jak jste k sobě otevření, upřímní a jak spolu o všem komunikujete. To je pro vztah moc a moc důležité. Píšeš, že oba už jste jeden asi roční vztah prožili, takže nějaké zkušenosti s chozením máte. Uvědomujete si, že teď prožíváte období poblouznění, zamilovanosti, a tak to nebude pořád. A to je moc dobře, protože potom nastává další fáze vztahu. Spousta lidí si myslí, že svůj vztah musí postavit na zamilovanosti a když potom euforie vyprchá, je něco špatně. Ale to je velký omyl! Skutečná láska nastupuje až po období zamilovanosti. A skutečná láska znamená ROZHODNUTÍ SE pro toho druhého, každodenní rozhodování se mít ho ráda takového, jaký opravdu je - i s jeho chybami a nedostatky, které najednou začínám vidět. Je to tom, že se spolu naučíme komunikovat a řešit konflikty a problémy, které se dřív nebo později objeví. Ale neznamená to, že láska není krásná! Právě naopak!  Možná bych to přirovnala k tomu, když k sobě ladíš dva různé nástroje - třeba kytaru a housle. Postupné utahování kolíčků není příjemné, ale když potom zahrajeme společnou skladbu, (kteoru musíme ale nejdřív pořádně nacvičit), která nádherně ladí, je to radost a zážitek! Občas se některý z nástrojů trochu rozladí, takže je potřeba znovu pootočit kolíčky a tak je to celý život. Ale důležité je právě chtít. Kde není vůle, nebývá ani láska a vztahy se rozpadají. Dva lidé, kteří spolu chodí, potřebují čas, na komunikaci, na poznávání jeden druhého, právě i na poznání těch vlastností, které nejsou zrovna IN.:) Nevadí mi to? Dokážu žít s člověkem, který je např. nedochvilný, pomalý nebo naopak na mě moc rychlý?... Takže, nenechte se vyděsit svým okolí, ale zároveň buďte upřímní a poctiví v tom, co si domlouváte a žijete mezi sebou, zvažujte ta pozitiva a negativa, která vám různá rozhodnutí mohou přinést v reálném životě. A někomu může opravdu stačit 1,5-až dva roky, jak píšeš, a je jim to jasné. Jsou rozhodnuti, že jdou do toho! Se všemi radostmi, ale také úskalími, které společný život přináší. Protože svatba, jak ji chápu já, je opravdu na celý život. V dobrém i ve zlém, spolu s P.Bohem, když jste věřící. Což je super, protože je to ON, který je neustále s vámi, pomáhá vám, nejste na nic sami. Nemáte u vás nebo někde poblíž spolčo mladých? Je totiž fajn nebýt pořád jenom spolu, ale zažívat také společenství, partu lidí, kde taky dost poznáme v nejrůznějších situacích toho druhého i sebe sama... Nabídli jsem vám  svůj pohled a moc vám fandíme ve správném rozhodnutí. Protože to bude nakonec stejně jenom na vás. Krásné dny. M.

Ahoj K, díky za dotaz. No, může to být třeba tak, že se ti líbí nějaký kluk, protože má hezkou postavu, u druhého se ti může líbit jeho účes, u třetího třeba nějaký povahový rys, u čtvrtého jeho smysl pro humor, u pátého jeho kamarádská povaha... Ale pokud se do někoho zamiluješ, tak je to jenom o tom jednom klukovi a líbí se ti na něm vlastně úplně všechno. Vidíš jenom samé klady, je pro tebe prostě ten nej. Říká se tomu také, že má člověk "růžové brýle", vidí všechno jen růžově, žádný mráček. Tak to bych řekla, že je asi ten největší rozdíl mezi líbit se a zamilovat. Krásný den z redakce. M.

Ahoj, díky za dotaz. Tak si to zkusíme shrnout::) Lbí se ti kluk, ale víš, že je to prostě jenom tvůj dobrý kamarád. Jenže se to dozvěděla jeho mladší sestra a řekla mu to. A tobě se zdá, že od té doby se k tobě tvůj kamarád chová jinak, odtažitěji. A ty ho hlavně nechceš ztratit jako dobrého kámoše. Co s tím? Nevíme, jak se to jeho mladší sestra dozvěděla, od tebe nebo nějak jinak přes někoho dalšího? V každém případě je to pro tebe trošku poučení, že ne vše se musí někomu říkat. Člověk si to ani třeba neuvědomí, něco řekne, a pak se to může i takhle zvrtnout... Sama píšeš, že je to tvůj dobrý kamarád, asi bych byla pro upřímnost a zkusila bych si s ním promluvit. Říct mu to, co cítítš - že je to tvůj dobrý kamarád, že bys o to kamarádství nechtěla přijít a že je pravda, že se ti líb.:) Ale co to znamená, že se ti někdo líbí? Nemusí to být přece nutně to, že jsi do něho zamilovaná. Může se ti líbit jeho postava, jeho humor, jeho vztah k ostatním kamarádům, jeho veselá povaha nebo upřímnost... .Jestli jste opravdu blízcí kámoši, tak si myslím, že by bylo fajn si o tom promluvit, a možná si i přiznat, že nemusím všechno povídat všem, že je dobré si některá svá tajemství uchovat. Komunikace je moc důležitá v každém vztahu, a je jedno, jestli spolu dva lidé chodí, nebo jsou to kamarádi, nebo manželé nebo kamarádky. Díky povídání si můžeme spoustu věcí osvětlovat, ujasnit, pochopit. Moc ti z redakce přejeme, aby se vám to podařilo a dobrý kamarád tvým dobrým kamarádem i zůstal. Hezké dny. M.

Ahoj Kiki, díky za dotaz a důvěru k nám. Zamilovanost, kdy se červenáme, buší nám srdce, jsme v sedmém nebi, když se ten druhý na nás podívá nebo nás vezme za ruku, vždycky po nějakém čase vyprchá. A potom nastává další fáze vztahu. Spousta lidí si myslí, že svůj vztah musí postavit na zamilovanosti a že, když potom euforie vyprchá, je něco špatně. Ale to je velký omyl! Zamilovanost je sice důležitá, protože kdybychom druhého člověka viděli hned reálnýma očima a nepřeskočila mezi námi jiskra, možná bychom se nikdy s nikým neseznámili.:) Ale skutečná láska nastupuje až po období zamilovanosti. A skutečná láska znamená ROZHODNUTÍ SE pro toho druhého, každodenním rozhodování se se mít ho ráda takový, jaký opravdu je - i s jeho chybami a nedostatky, které najednou začínáme vidět. Je o tom, že se spolu naučíme komunikovat a řešit konflikty a problémy, které se dřív nebo později objeví. Ale neznamená to, že láska není krásná! Právě naopak!  Možná bych to přirovnala k tomu, když k sobě ladíš dva různé nástroje - třeba kytaru a housle. Postupné utahování kolíčků není příjemné, ale když potom zahrajeme společnou skladbu, která nádherně ladí, je to radost! Občas se některý z nástrojů trochu rozladí, takže je potřeba znovu potočit kolíčky, a tak je to celý život. Ale důležité je právě chtít. Kde není vůle, nebývá ani láska a vztahy se rozpadají. Takže to, že najednou přestaneš cítit slepou zamilovanost a nemáš už tak zamotanou hlavu, není žádná tragédie. Dříve či
později to čeká i tvého kluka. Potom záleží na tom, jak se k tomu oba postavíte. Jestli poznáte, že si natolik rozumíte, že se pustíte do společného překonávání překážek a upevňování vztahu a nebo jestli začnete hledat svůj protějšek každý jinde. Z redakce přejeme hezký den. M.

Ahoj Leňo, díky za dotaz. Asi bych to nechala na tom klukovi, aby tě pozval on. Ale nemusíš být v žádném případě pasivní! Někde jsem četla, a myslím, že na tom je hodně pravdy, že my, ženy, jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat asi spíš opačnému pohlaví.:)
A ještě jedna úvaha k přemýšlení: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělala z Prince na bílém koni Líného Honzu.

Ale to jsou jenom taková zamyšlení, to finální rozhodnutí je stejně jenom na tobě. Z redakce ti přejeme hezký den. M.