Ahoj Zizi, jak jsem pochopila, je to tvůj poslední tábor v roli účastníka. Moje otázka zní, proč si ho neužít? Když už na tábor jedeš, je zbytečné se trápit a strachovat.  Máš jedinečnou šanci být podporou pro tým ve kterém budeš, můžeš se mnoho naučit od vedoucího skupinky a třeba příští rok, být pomocník. A co kluci? Ti se nám líbí od malička. Myslím si, že tábor je o žážitcích, ne o hledání kluka. Navazování nových kamarádství k tomu patří, ale nic se nemá přehánět. S násilným sbližováním a upozorňováním na sebe bych byla opatrná. Kluci většinou nemají moc rádi vnucování a nadbíhání. Věřím, že si poradíš a nakonec prožiješ svůj nejlepší tábor.

Přeji ti, aby tábor dopadl dobře a vrátila jsi se spokojená a nadšená. Majka

Ahoj Míšo, to je opravdu vážná situace. Ani v tom, co se stalo, ale v tom co to způsobuje. Pusa na čelo není žádný hřích, ale jak jistě cítíš, je to jisté  překročení důvěry, kterou v tebe má tvůj kluk. Možná bych to nazvala svědomím, které se ozývá a říká, že to není v pořádku. Mylsím, že ke zpovědi jít nemusíš, není to hřích proti Bohu, jen to může být jisté ponaučení pro tebe, že jsou hranice, které by se neměly překračovat. Celý život budeme potkávat lidi, kteří jsou nám sypatičtí, se kterými se cítíme dobře, ale pokuj je někdo, komu jsme slíbili věrnost (a to i v chození) je to pro nás jen příjemný člověk. V takových případech musí zafungovat hlava, ne srdce. Také je malou pomůckou, když si řeknu: mám kluka - co kdyby mě viděl? vadilo by to? Nebo, co kdyby to samé udělal nějaké holce on, vadilo by mi to?

 Je super, že jsi si uvědomila, že tvůj kluk je protebe důležitý, že ho máš opravdu ráda a o to víc si toho važ. Jsem si jistá, že příště už se budeš umět v podobné situaci zachovat lépe. Měj se pěkně a užívej léta.

Ahoj, díky za důvěru. Je to těžká situace a ještě těžší v ní radit. Být zamilovaná není nic špatného, patří to k mládí :-) ale je rozdíl být zamilovaná, snít a jít do vztahu a věnovat se druhému. Ty píšeš, že cítíš, že vztah je pro tebe zatím něco, co nechceš. Cítíš, že je to zodpovědnost, že to není jen legrace a to je úžasné a moc ti v tom fandím. Je to tak, být s někým, chodit s někým, je opravdu jistý závazek a pokud se necítíš připravena a toužíš dělati  jiné věci, není na tom nic špatně. Svědčí to tvém  zralém přístupu a neboj se stát si zatím. Vím, že když se nám někdo líbí, celý svět je na ruby, a sníme a představujeme si.... . Jen tě chci upokojit, že být zamilovaná je krásný pocit ale nemusí vždy vyústit v chození, v závazek. Někdy jsou platonické lásky tím nejkrásnějším, co prožíváme. Držím ti palce, abys byla silnou  a poctivou holkou a věř, že i v budoucím čase tě potká někdo, kdo to ocení a ty už budeš moci své city opravdově projevit. Držím pěsti.

Ahoj Pavko, díky za dotaz. Víš, lásku si na nikom nemůžeme vynutit. Pokud ten kluk např.nedává najevo žádný větší zájem o tebe (a to bys určitě poznala), je pravděpodobné, že tě bere jenom jako kamarádku. Neznamená to ale, že by časem vaše kamarádství nemohlo přerůst v hezký vztah. Ten bys ale mohla ohrozit, kdybys mu hned na začátku řekla, co k němu cítíš a on by se toho mohl zaleknout a stáhnout se. Z kamarádství se totiž běžně stává láska, ale obráceně to moc nefunguje. Lepší než se spálit, je být trpělivá a počkat. Na co? Jestli nepřeskočí jiskra také od něho směrem k tobě. Snaž se s ním normálně komunikovat, třeba jej občas pochval, když se mu něco podaří, naslouchej mu, povzbuzuj ho - tak jako se chováš k jiným kamarádům. Působí to mnohem přirozeněji, než kdybys mu psala vyznání ve vzkazech nebo mu je řekla osobně. Vždyť láska má spoustu jiných podob než jenom to, že někomu řekneme "mám tě rád", "miluji tě". Právě pochvalou, pomocí, povzbuzením, úsměvem mu můžeš naznačit mnohem víc a navíc nenásilným způsobem.

A ještě něco: Jestli jsi věřící, můžeš toho kluka každý den "odevzdat nebi". To znamená, že se nebudeš modlit "prosím, ať si mě všimne, ať jsme spolu", ale "ať se stane tvoje vůle, Pane". Bůh chce pro tebe to nejlepší. A pro něho také. Když si to uvědomíš, dokážeš dát i tomu klukovi svobodu a nebudeš ho do ničeho tlačit. Pěkné prázdninové dny! M.

Ahoj Zizi, díky za dotaz. Vlastně už sis částečně i odpověděla:)... Pokud to cítíš tak, že by tě facebook svazoval, tak si ho nezakládej. Existují přece i jiné "komunikační cesty". Dá se poslat sms, napsat dopis, sejít se na potáborovém setkání, jestli něco takového máte. Pokud budete chtít spolu zůstat dál ve spojení, něco určitě společně vymyslíte. Z redakce ti přejeme taky hezké prázdniny. M.

Ahoj Bello, díky za otázku.

Před časem proběhla ve Francii anketa na téma: „Jaká kniha Vás v životě nejvíce zasáhla?“ Na prvním místě se umístnila Bible. Druhé místo obsadila kniha Malý princ od francouzského spisovatele Antoine de Saint-Exupéryho. Na bronzové příčce se umístila kniha s názvem Oskar a růžová paní; autorem této knihy je belgický spisovatel Eric-Emmanuel Schmitt.

Kniha Oskar a růžová paní popisuje poslední dny života chlapce jménem Oskar. Oskar leží v nemocnici, má leukemii a umírá. Boha nezná, ale začne Mu psát dopisy. Kniha vyšla v nakladatelství Garamond (Praha) v r. 2011.

Inspirativní čtení přeje P. Petr Souček

Ahoj Veroniko, píšeš, že si tvůj kluk zlomil nohu a má nechodící sádru. A chtěla bys s ním prožít společně hezké prázdniny, tak co s tím?  Nechodící sádra je nechodící sádra, s tím asi ani jeden z vás nic nenadělá. Ale možností, jak využít hezky a smysluplně společný čas je i tak fůra: Můžete si spolu povídat, rozebrat věci a situace, které vám dělají radost nebo vás trápí, číst nějakou zajímavou knížku na pokračování, hrát společenské hry, mrknout na nějaký bezva film... Pokud máte např. společenství mladých, můžete se sejít u něj a prožít tak společně strávené chvíle s kamarády, s kytarou.

Jasně, že možnosti jsou omezené, ale ty svého kluka znáš líp, tak něco dalšího zajímavého ještě určitě  vymyslíš. Sádra je na první pohled jasná prázdninová překážka, ALE možná, že zjistíte, že i díky ní si můžete v klidu více povídat, a udělat si čas na důležité věci, které jindy třeba nestíháte nebo vás ani nenapadne o nich přemýšlet. Tak ať se vám prázdniny vydaří a noha je brzy v pořádku. Myslíme na vás. M.

Ahoj Anito, díky za dotaz. Při čtení tvého dotazu mě napadla jedna "tenká", ale hodně dobrá knížka o vztazích mezi kluky a děvčaty. Existuje i v elektronické podobě a už mockrát jsme na ni i tady v Poradně upozorňovali. Doporučuju přečíst a popřemýšlet:).

Z redakce Ti také přejeme moc hezky prožité prázdniny. M.

http://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.V4OPExJbxdg

Ahoj Natty, díky do dotaz.

K té tvé první otázce: Myslím si, že mu nemusíš říkat vůbec nic. Zdá se ti to divné?:) Víš, někdy stačí se "jenom" usmát, když se potkáte, prohodit pár milých slov, nebo si jenom tak o něčem povídat (pokud se znáte). Tak se o druhém člověku ( a nemusí to být jenom kluk, co se ti líbí) dozvíš daleko víc. Možná pak uvidíš, že se mu líbíš i ty, ... a možná taky ne. Ve čtrnácti letech je ale toto poznávání, povídání a vůbec řešení různých vztahů (kluci, kámošky, rodina) moc důležité. Učíš se tak poznávat, rozlišovat, odpouštět (když se něco pokazí) i radovat (když se naopak něco podaří). A to si myslím,že je pro další, nejenom tvůj, ale pro život každého člověka, moc důležité.

A k té tvé druhé otázce: způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

Přejeme hezky prožitý prázdninový čas. M.

Ahoj Rito, díky, že jsi napsala. Chápeme, že je to pro tebe hodně osobní a citlivé téma .Zkusme se na to podívat společně: Devět měsíců chodíš s chlapcem, snažíte se žít čistě, a dozvěděla jsi se, že on už má sexuální zkušenosti, nechceš se s ním rozejít, snažíš se s tím nějak vypořádat, ale hodně to bolí. Co s tím? Můžeš tomu zkusit dát čas, protože tvé pocity se vyvíjejí a třeba zjistíš, že to časem už nebude nijak intenzivní, anebo naopak, že to překousnout nedokážeš... Nicméně  je dobré, že ten tvůj chlapec toho lituje. Víš, každý člověk prostě dělá chyby, a některé už nedokáže změnit. ALE: měli bychom se obecně snažit člověka brát takového, jaký je v přítomnosti, protože pokud někdo něčeho lituje, tak mu to odpustil i Bůh, a tím pádem bychom měli i my. Na druhou stranu je to pro nás jako slabé lidi někdy hodně těžkéí a někdy skoro nemožné...

To, že je ti teprve 15, je zase úplně jiná otázka. Známe v redakci nejeden pár, který spolu začal chodit takhle brzo a už jsou x let spokojení manželé a mají několik dětí.. Ale určitě existují i páry, co litovali... Je moc a moc důležitá ta tvoje i jeho odhodlanost dál pokračovat v čistotě, brát to jako takovou velkou výzvu. Možná ale také stojí za zvážení, jestli tento váš  vztah opravdu stojí za to a oba si umíte představit spolu "zestárnout" a vzít v úvahu, že v tomto věku je rozdíl 5 let docela velký. Můžete si spolu promluvit o společných plánech. (např. VŠ u tebe, pokud ji plánuješ, to je ještě dalších 5 let po střední škole, plánování rodiny...prostě vaše priority. A ty mohou být, a zřejmě i budou jiné v 15 a ve 20 letech). Komunikace je v každém vztahu moc důležitá, spoustu věcí odkryje a dává prostor k povídání a vyjasňování si různých věcí, priorit i problémů... A určitě nic nezkazíš tím (ba právě naopak), když se za správné rozhodování budeš modlit a prosit. Myslíme na vás a klidně se zase někdy ozvi.. M.