Ahoj, díky za dotaz. Moc hezky ti na něj odpověděla i čtenářka Ana v Diskuzi holky holkám. Já ještě zkusím doplnit: časopis IN!dívčí svět listopad 2014 a leden 2016, rubrika INkubátor - jsou tam články, které se hodně zabývají emocemi, pocity, tím, kdo vlastně jsme a jak se cítíme v době dospívání. Moc doporučuji přečíst. A co se týká kluka, který jak píšeš, ti moc pomáhá, ale nevíš, co k němu momentálně cítíš: Podle toho co píšeš, je to bezva kluk, který tě vždy podrží. Své city k němu si ale asi budeš muset ujasnit sama. A pokud ho vidíš spíš jako kamaráda, možná by bylo fajn si s ním popovídat o tom, co k němu cítíš. Zaslouží si to. A co se týká deprese: pokud je opravdu dlouhodobá, doporučujeme z redakce svěřit se své obvodní  lékařce, a ta už ti poradí co a jak a nasměruje tě ke správnému odborníkovi. Držíme palce a klidně se zase někdy ozvi. Za redakci M.

Ahoj Kiki, díky za dotaz. Ve tvém věku je úplně normální, že se ti líbí kluci. A klukům se zase líbíte vy, holky. Ale 12.letí kluci ještě nemyslí na lásku nebo zamilování se. Spíš je to tak, že je holka něčím zaujme: úsměvem, chováním smyslem pro humor.... a tak se jim líbí. A klidně se jim může líbit i víc holek najednou, tak jako naopak i tobě se může líbit najednou víc kluků. Jeden je hodně vtipný, druhý se hezky směje, třetí je sportovec, čtvrtý rád se vším pomůže atd. Na tom není nic špatného. Setkala jsem se s řadou takových děvčat, které si myslely, že když budou mít kluka, přinese jim to štěstí. Až později pochopily starou pravdu, že pokud nejsi šťastná sama, NIKDO ti štěstí nepřinese. Nejdřív se musíš přijmout taková jaká jsi a naučit se mít ráda sama sebe. Být šťastná sama a potom štěstí rozdávat kolem sebe. Nehledat štěstí v jiném člověku, ale s ostatními štěstí jenom sdílet. :-) Jsi ještě hodně mladá, takže máš  spoustu času. Zatím se můžeš s kluky začít kamarádit a poznávat, jaké vlastnosti a chování je ti sympatické a co se ti naopak nelíbí. Kamarádství ti rozhodně přinese méně trápení než neopětovaná láska. A ještě jedna věc: Kluka v budoucnu lépe zaujmeš, když budeš mít nějaké koníčky, budeš dělat věci, které tě baví a radovat se ze všech maličkostí, které denně dostáváš - z toho, že jsi mladá, zdravá, že se můžeš zamilovávat, že máš rodinu, máš kde bydlet, můžeš chodit do školy, máš kamarády, že je venku hezké počasí, že jsi stihla přijít včas na autobus, žes mohla být na mši svaté,.... všímej si, co všechno máš, a děkuj za to v modlitbě. Tak se naučíš otevírat svoje srdce a připravíš se na pozdější vztah. Práce na sobě je sice náročná, ale stojí za to. Hezký den. M.

Ahoj Kláro, díky za dotaz. A protože je opravdu dlouhý, zkusím ho zrekapitulovat:): Minulý rok přišel na gymnázium kluk, který se ti moc líbíl. Sem tam jste se na sebe usmáli, podívali, ale z jeho strany to bylo všechno. Pak odešel ze školy, párkrát jste si psali na fb, ale tobě se pořád hodně líbí. A jsi z toho nešťastná a smutná, a nevíš co s tím...  Zamilovat se do někoho je ve tvém věku poměrně snadné. Ale to, že se ti někdo líbí, třeba i delší dobu, ještě neznamená, že mu své city musíš hned dávat najevo. Tvá situace je navíc specifická tím, že se nevídáte, ale komunikujete, a to jen sem tam, na FB. Myslím, že např. vyznat někomu lásku přes sociální síť není vhodné. Jednak neuvidíš jeho reakci a navíc se vztah velmi špatně rozvíjí bez osobního kontaktu. Pokud Ti můžu poradit, nikam nespěchej a obrň se trpělivostí. Tobě se, jak píšeš, líbí.. Otázka je, jestli to on cítí stejně. Někdy, když jsme zamilovaní, máme totiž sklony vidět víc, než si druhá strana myslí. Takže si i jeho milé chování a úsměvy, které jsi zažila na gymnáziu, můžeš trochu přikrášlovat. Možná má jenom takovou milou povahu (kterou si Tě získal) a chová se tak ke všem.

Zatím zkus zapracovat na vztazích kolem sebe a na poznávání sebe sama. A také na vztahu s Bohem. Odpověď přijde možná, když ji nebudeš vůbec čekat. Tak to většinou chodí. A pokud se z jeho strany už nedočkáš žádné reakce, začni se rozhlížet jinde. Zní to nejspíš tvrdě, ale je to potřeba. Jinak bys mohla nejkrásnější roky strávit marnými nadějemi a čekáním na něco, co se  neuskuteční a přehlédla někoho jiného, s kým by ti mohlo být hezky. Z redakce ti přejeme krásné letní dny a držíme palce! M.

Ahoj Ellis, díky za dotaz. Proč by ses ho nemohla zeptat?  Na tom přece nic není, vždyť se ho chceš zeptat jenom na to, jestli pojede na CSM... Myslím si, že to jako "dolézání" brát nebude. Měj hezký den. M.

Ahoj Rossi,  pobavit s knězem se o tom samozřejmě můžeš. Přejeme ti z redakce hezké dny. M.

Ahoj Rossi, díky za dotaz. Ptáš se, jak se vyrovnat se zradou a nevěrou kamaráda, se kterým jste si byli hodně blízcí... Věřím, že jsi zklamaná, smutná. Z toho co píšeš, se mi zdá, že jsi kamaráda viděla spíš jako kluka, se kterým chodíš, a proto tě to tak bolí. To chápu. Ale: bral to tak i tvůj kamarád? Co když tě bral jako bezva kamarádku, sice možná pro něho hodně důležitou, ale opravdu "JENOM" kamarádku? A do toho se prostě a obyčejně zamiloval do někoho jiného? Nemůže to být třeba tak? Možná by bylo fajn, kdybyste si spolu o tom popovídali. Jedině tak se totiž dozvíš, jak to vidí a prožívá i ta druhá strana. Komunikace je v každém vztahu (kamarádském, přátelském, manželském pracovním...) moc důležitá. Myslím si, že kdybychom spolu více mluvili, byli bychom všichni mnohem spokojenější a radostnější. Proč? Protože mnohé nedorozumění a starosti bychom vyřešili hned v zárodku. Nechceš to zkusit? Myslíme na tebe. M.

Ahoj B., chápu, že tě to zajímá:). Víš, kluci jsou víc zrakově založení než my holky, takže pro ně není až tak těžké, aby se jim nějaká holka začala líbit na první pohled. To se může projevovat zvýšeným zájmem o druhou osobu, častými myšlenkami na ni, silným přívalem pozitivních emocí, může ji provázet i bušení srdce, pocení,... Ale je to pořád zamilovanost, která sice může být silná, ale na udržení vztahu sama o sobě nestačí. Láska je něco víc. Je to rozhodnutí mít druhého rád takového jaký je - i s jeho povahou, chybami a nedostatky. A na to už je potřeba "pohledů" víc. :-).  Ale možná je to jenom takové  to klasické ohlédnutí se za holkou, na které ho něco zaujme - úsměv, oblečení, chůze, postava. Můžeš mu úsměv či pozdrav vrátit a klidně pokračovat dál. Krásné májové dny. M.

Ahoj Elko, díky za pochvalu, jsme rádi, že vám můžeme pomáhat a pochvala vždycky potěší:).  A teď ke tvé otázce: Píšeš, že se snadno nadchneš pro milého, věřícího kluka. Myslím si, že to není problém, ale normální věc. Proč? Je to jednoduché. Jsme nastaveny na vztahy. Mladé dívky jsou ale opravdu zvlášť riziková skupina :-). Jste plné emocí a někdy nezvládnutých tužeb. Říká se, že žena miluje ušima. Což by vysvětlovalo to, že nás lehce dotyčný obalamutí krásnými slovy. My totiž potřebujeme ze své podstaty, být ujišťovány, ať už o kráse, potřebnosti, jedinečnosti ... A proč se zamilujeme, i když nechceme? Zkus chodit kolem čokolády a říkat, ne nevezmu si, to nemá smysl, měla jsem už včera. Co se stane? Nakonec ji sníš. Stejné je to s klukem, o kterém stále přemýšlíš, i když říkáš, že se nechceš zamilovat. Ale myslím si, že takové "platonické lásky" ke tvému věku prostě patří. Zkus myslet i na něco jiného:). Přečti si hezkou knížku, zajdi si s kámoškou na dobrý film do kina, zapoj se do nějaké akce, určitě přijdeš na něco, co tě bude bavit a naplňovat.... Možností je moc. A modlitbou za dobrého budoucího manžela určitě nic nezkazíš. Měj se moc hezky. M.

Ahoj Sasho, díky za dotaz, na který jsi si částečně i sama odpověděla:). Píšeš, že ti jeden kluk napsal, že se mu líbíš, a ty teď nevíš, jak to myslel.  Zároveň, ti také připadá, že tato věta může mít více významů... A to je pravda. Mohl tím např. myslet, že, jak píšeš, pěkně vypadáš nebo také, že jsi mu něčím sympatická, milá, usměvavá, veselá... Způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

Hezký den. M.

Ahoj Anežko, díky za tvou otevřenost, moc si toho v redakci vážíme. Píšeš, že jsi už 8 let zamilovaná do jednoho kluka, který ale o tebe nemá zájem, a ty vlastně díky jeho chování a prioritám v životě, taky ne, ale ta zamilovanost/zasněnost ta stejně pořád u tebe je. Víš, to,  že se zamiluješ, je často proti všem pravidlům (jak se obrazně říká, často se naše srdce staví proti rozumu). Pokud se chceš zamilovanosti zbavit, platí, že nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k tomu klukovi odezní samy. A jsou vlastně ještě tak silné jako na začátku? Nesníš např. někdy o tom, jaké by to bylo, kdyby byl jiný, a tím si pořád "prodlužuješ něco co není" a trápíš se tím? Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ PŘÍTOMNOSTÍ. Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na bazén, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to. Nebo vymysli aktivitu (oslavu, výlet, hru) pro celou rodinu, najdi si brigádu .... Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy".

Píšeš, že jsi velký introvert. Ale to vůbec neznamená, že je to špatně. Je sice pravda, že introverti jsou např. méně hovorní než extroverti, (a proto ti možná také déle trvá, než se zapojíš do rozhovoru s někým koho neznáš, atd.) a naopak více o věcech uvažují, mají obyčejně i bohatější svůj vnitřní život. A víš co je taky bezva? Mívají velké nadání pro tvůrčí činnosti, jako je psaní, malování, skládání hudby nebo třeba programování.

Píšeš také, že jsi ráda, že máš víru, že znáš P. Boha. Zkus mu každý den předkládat a odevzdávat, a uvidíš, ono to půjde. Moc na tebe v redakci myslíme a klidně zase někdy napiš, jak se ti daří. Budeme se těšit. M.