Ahoj Aničko, díky za dotaz. Ze všeho nejdřív  svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla. Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole. A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to.

Aničko, ptáš se, jak se chovat, jak vystupovat, aby si tě někdo všiml. Buď svá, zkus začít být šťastná i sama se sebou, učit se radosti ze života, a až se objeví někdo, kdo za to bude stát, určitě to poznáš:)!  Držíme palce. M.

PS: Na webu si můžeš přečíst

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm

Ahoj Miko, píšeš, že jsi už čtyři roky zamilovaná do svého  kamaráda. To se stává hodně často, že se holkám líbí kluci a zamilují se natotata:), a není na tom nic špatného. To ale ještě neznamená, že ten druhý to prožívá stejně. Může být "jenom" tvůj dobrý kamarád, a to není vůbec málo. A udělat něco, aby zjistil, že jsi do něj zamilovaná až po uši, jak píšeš? Radíme nedělat nic. Buď milá, kamarádská, a jestli  i on cítí to co ty, určitě to poznáš. Způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je totiž spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

Ahoj paPájo, díky za upřimný dotaz. Jsi mladá 15.letá holka, která má ještě celý život před sebou. Asi se shodneme na tom, že partnerský vztah by měl být hlavně o lásce. Ale abys mohla lásku přijímat, musíš se naučit lásku nejdříve dávat a přát ji druhým. Učit se otevírat své srdce a milovat druhé lidi takové, jací jsou. Tomu se musíme uči všichni, i když je to někdy pořádná dřina. No a k tomu je potřeba nejprve s nikým nechodit, na nikoho se nevázat, ale vnitřně dozrávat, a to není hned. Máš rodinu, možná i sourozence, určitě i nějaké kamarády a známé. Zkus zapracovat na těchto vztazích - prohlubuj stará přátelství a seznamuj se s novými lidmi, dělej radost lidem kolem sebe. Hledej si další kamarády a uč se druhým naslouchat a mluvit s nimi. Pokud nevíš, kde hledat, zajeď si třeba na nějakou víkendovou akci na DCŽM, i  tam poznáš spoustu nových skvělých lidí. Všechno má svůj čas. Proč se trápit tím, že nemáš kluka - vždyť máš před sebou celý život a určitě se ten pravý objeví (většinou přichází, když to člověk nejmíň čeká). Já vím, že se to lehko říká, když teď s tebou zmítají různé nálady a emoce. Ale pokud se rozhodneš, že se zaměříš na něco jiného než na vyhlížení prince na bílém koni, půjde to. Za svého budoucího manžela se také už teď můžeš modlit. Fandíme ti. M.

Ahoj Bety, máš pravdu, to se asi určit nedá, protože každý to má jinak. Život je krásný právě v tom, že se skládá se z řady období a každé z nich je hezké něčím jiným. Období přichází postupně a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí. Například pro tebe a tvoje spolužáky je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později, během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (i s klukama). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy. Nenech se o žádné období života okrást tlakem kolem sebe a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Určitě není kam spěchat - jenom by sis to jednou vyčítala. Z redakce ti přejeme hezký den.

Ahoj, díky za dotaz. Jste s kamarádkou ve věku, kdy zamilovat se není vůbec těžké. Stačí několik pohledů, případně úsměv a už je v tom člověk až po uši, že? ;-)  Problém je často v tom, že nedokážeme trpělivě čekat. Navíc kluci se v tomto věku o holky ještě nezajímají nebo se o ně teprve začínají zajímat a jejich pohledy většinou neznamenají nic víc než pouhou zvědavost.Takže radíme: Zatím si užívej krásných pocitů zamilovanosti a snění o něm, kdy nic neprozradíš a uchováš si city k němu jako svoje malé tajemství. Je to období, na které budeš později v životě ráda vzpomínat a navíc už se nevrátí. Když ho potkáš, klidně se na něj hezky usměj a když bude příležitost, prohoď s ním několik slov. A hlavně: žádný spěch! Nejlepší je být SVÁ, taková jaká opravdu jsi, na nic si nehrát před ostatními ani před sebou. Měj se hezky. M.

Milá Klárko, na tom, že hodně čteš není nic špatného. Vlastně je to dobře, že čteš, protože ti to rozšiřuje nejen obzory, ale i slovní zásobu a dozvíš se spoustu věcí. Takže v redakci si shodně myslíme, že čtení je prostě super! :)

Problém spíš je, jak se pak stavíš k tomu, co čteš. Postavy v knížkách prožívají spoustu dobrodružství, tak je jasné, že i my po tom občas zatoužíme. Na stránkách knížek se můžeme stát hrdiny, kteří zachraňují svět, nebo prožívají velkou lásku. Nebo prostě jen můžeme prostřednictvím knížek utíkat od skutečného světa, od problémů a od školy. Proto je důležité nezapomínat na to, že to jsou jen smyšlené příběhy, které někdo vymyslel a sepsal na papír a že nemají nic společného se skutečným světem. Ono když se člověk začte, tak nevidí, neslyší, co se děje okolo něj, ale přesto neutíkej jen do knižního světa, ale soustřeď se i na svou rodinu a kamarádky, se kterými můžeš prožít spoustu skvělých zážitků, které by ti knižní postavy klidně mohly závidět ;)

Dávej si taky pozor na to, co čteš. Hlavně ve fantasy knížkách někdy bývají věci, které nejsou tak úplně v souladu s křesťanstvím. Ale věříme, že jsi dost stará na to, abys už to dokázala poznat a z každé přečtené knihy si odnesla jen to dobré, co se v ní schovává. Když pak budeš mít pocit, že něco moc zavání okultismem a podobně, raději knihu odlož a začti se do jiné. Dneska máme opravdu velký výběr. (Z fantasy knížek ti třeba můžeme doporučit Hraničářova učně, Letopisy Narnie, Pána prstenů nebo Zeměplochu.)

Spor s rodiči o tom, co čteš k tomuhle věku asi tak nějak patří, protože každý máte úplně jiný vkus a tvoji rodiče v dospívání měli k dispozici úplně jiné knihy než máš ty... Když dojde k nějakému konfliktu s rodiči kvůli tvé četbě, řešte to v klidu a pokus se jim vysvětlit, co tě na těch knihách baví nebo jim zkus povykládat o čem jsou, aby věděli, že to není žádná hrůza. Zároveň zkus neodsuzovat úpně klasickou literaturu. Chrám Matky Boží v Paříži nebo Evžen Oněgin, které zmiňuješ, že tě nebaví, jsou třeba opravdu náročná četba. Zároveň ti tenhle typ knih možná zprotivily hodiny češtiny, kde je povinnost je číst. Ale neomezuj se jen na současné fantasy knížky a neboj se rozšířit si literární obzory, i ve starší literatuře najdeš zajímavé knížky. Co třeba Jane Austenová nebo sestry Brontëovy? Robinson Crusoe, Krysař od V. Dyka, Quo Vadis a další knihy o H. Sienkiewicze, K. Čapek, neebo G. Orwell... To jsou zajímavé dobrodružné knížky, které by tě třeba mohly zaujmout, i když nejsou fantasy. Nebo se nech inspirovat knížkami, které občas doporučujeme v IN!u.

Takže čti, co se ti líbí a co tě baví, ale zároveň se neboj objevovat i něco jiného. Vychází u nás spousta knih, tak by byla škoda omezit se jen na jednu úzkou oblast literatury :) . Martina

Ahoj Terko, díky za dotaz.  Chtěla bych tě ujistit, že to, co prožíváš, je úplně normální. Je ti dvanáct let, což je věk, kdy se Ti kluci začínají líbit, často se do nich zamilováváš, a také se před nimi stydíš. Získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Říká se tomu období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. Bez podobných pocitů by snad ani nebylo dospívání. Většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věříme, že to dokážeš. Hezký den. M.

Milá Mio ,dokážeme si v redakci představit, že je to pro tebe hodně těžké, obzvlášť proto, že je to pro tebe první kluk, do kterého ses, jak jsme pochopili, opravdu zamilovala. Jenže je tam to jenže, kluk, který se ti tak líbí, má pořád asi ještě rád holku, se kterou se rozešel a možná tě má rád jako kamarádku, ale jinak to zatím neumí. Víš, ve vztazích to nefunguje tak, že my máme svoji představu a všechno běží podle ní. Je tady ještě druhá strana (v tomto případě kluk, o kterém píšeš). To, že se ti moc líbí, je jedna věc, to jak on prožívá rozchod, zase druhá. Nechtěj prosím vše vyřešit sama a nech také prostor jemu. Pokud bude chtít, začne s tebou chodit. Můžeš se s ním bavit jako kamarádka, hezky se na něj usmát, popovídat si s ním,... Ale sbalit ho asi ne. Neznáme moc kluků, kteří by byl hrdí na to, že je sbalila holka.

Kluci jsou od přírody "lovci" a nechat se sami ulovit není jejich styl. Chápu, že bys s ním moc chtěla být, a že se tím trápíš, ale láska neznamená, že si jen prosazujeme svou. V lásce dáváme prostor i tomu druhému. Jinak to není láska, ale sobectví. Zkus o tom popřemýšlet. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Rozálie, děkujeme za tvou otevřenost a odvahu se sdílet. Moc si toho vážíme. Je dobře, že máš ráda svoje tělo, na tom není nic špatného. Spíš je potřeba se podívat ke kořenům toho, proč se ti to zdá přitažlivé a co např. svým vyzývavým oblečením (minisukně, hluboké výstřihy,...) říkáš ostatním. Asi každý člověk touží po nějaké pozornosti, to je úpně normální a přirozené. Zkus prosím popřemýšlet: Jakou pozornost chci, aby mi ostatní věnovali? Jestli to má být jen pozornost povrchní, pouze k mému zevnějšku, nebo jestli si přeji, aby lidé věnovali pozornost i mně samotné, tomu, jaká jsem, co mě baví, o čem přemýšlím, z čeho mám radost, co mě trápí.. Jestli chci, aby mě muži brali jenom jako kořist-kus masa, nebo jako celistvou osobu, ve které se skrývá i jiná krása než ta vnější. A k oblečení: Můžeš vypadat a cítit se krásně i ve střídmějším oblečení, obchody toho dneska nabízejí opravdu hodně a je velká nabídka pěkného oblečení, kde si můžeš vybrat, co se ti líbí, v čem se cítíš dobře a zároveň to neodhaluje všechno. Obdivné pohledy získáš i za věci, na kterých třeba delší dobu pracuješ, a to potěší mnohem více. Pokud jsi ráda středem pozornosti kolemjdoucích, stačí se usmát:). Myslíme na tebe a fandíme ti.

Ahoj Nikčo, život je krásný právě v tom, že se skládá z různých obdobím a každé z nich je hezké něčím jiným. Přichází postupně, a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí.Například pro tebe a tvoje spolužáky je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (i s klukama). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy.Nenech se o žádné období života okrást tlakem kolem sebe a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Určitě není kam spěchat - jenom by sis to jednou vyčítala. Z redakce ti přejeme hezký den.