Ahoj Terko, díky za dotaz.  Chtěla bych tě ujistit, že to, co prožíváš, je úplně normální. Je ti dvanáct let, což je věk, kdy se Ti kluci začínají líbit, často se do nich zamilováváš, a také se před nimi stydíš. Získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Říká se tomu období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. Bez podobných pocitů by snad ani nebylo dospívání. Většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věříme, že to dokážeš. Hezký den. M.

Milá Mio ,dokážeme si v redakci představit, že je to pro tebe hodně těžké, obzvlášť proto, že je to pro tebe první kluk, do kterého ses, jak jsme pochopili, opravdu zamilovala. Jenže je tam to jenže, kluk, který se ti tak líbí, má pořád asi ještě rád holku, se kterou se rozešel a možná tě má rád jako kamarádku, ale jinak to zatím neumí. Víš, ve vztazích to nefunguje tak, že my máme svoji představu a všechno běží podle ní. Je tady ještě druhá strana (v tomto případě kluk, o kterém píšeš). To, že se ti moc líbí, je jedna věc, to jak on prožívá rozchod, zase druhá. Nechtěj prosím vše vyřešit sama a nech také prostor jemu. Pokud bude chtít, začne s tebou chodit. Můžeš se s ním bavit jako kamarádka, hezky se na něj usmát, popovídat si s ním,... Ale sbalit ho asi ne. Neznáme moc kluků, kteří by byl hrdí na to, že je sbalila holka.

Kluci jsou od přírody "lovci" a nechat se sami ulovit není jejich styl. Chápu, že bys s ním moc chtěla být, a že se tím trápíš, ale láska neznamená, že si jen prosazujeme svou. V lásce dáváme prostor i tomu druhému. Jinak to není láska, ale sobectví. Zkus o tom popřemýšlet. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Rozálie, děkujeme za tvou otevřenost a odvahu se sdílet. Moc si toho vážíme. Je dobře, že máš ráda svoje tělo, na tom není nic špatného. Spíš je potřeba se podívat ke kořenům toho, proč se ti to zdá přitažlivé a co např. svým vyzývavým oblečením (minisukně, hluboké výstřihy,...) říkáš ostatním. Asi každý člověk touží po nějaké pozornosti, to je úpně normální a přirozené. Zkus prosím popřemýšlet: Jakou pozornost chci, aby mi ostatní věnovali? Jestli to má být jen pozornost povrchní, pouze k mému zevnějšku, nebo jestli si přeji, aby lidé věnovali pozornost i mně samotné, tomu, jaká jsem, co mě baví, o čem přemýšlím, z čeho mám radost, co mě trápí.. Jestli chci, aby mě muži brali jenom jako kořist-kus masa, nebo jako celistvou osobu, ve které se skrývá i jiná krása než ta vnější. A k oblečení: Můžeš vypadat a cítit se krásně i ve střídmějším oblečení, obchody toho dneska nabízejí opravdu hodně a je velká nabídka pěkného oblečení, kde si můžeš vybrat, co se ti líbí, v čem se cítíš dobře a zároveň to neodhaluje všechno. Obdivné pohledy získáš i za věci, na kterých třeba delší dobu pracuješ, a to potěší mnohem více. Pokud jsi ráda středem pozornosti kolemjdoucích, stačí se usmát:). Myslíme na tebe a fandíme ti.

Ahoj Nikčo, život je krásný právě v tom, že se skládá z různých obdobím a každé z nich je hezké něčím jiným. Přichází postupně, a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí.Například pro tebe a tvoje spolužáky je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (i s klukama). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy.Nenech se o žádné období života okrást tlakem kolem sebe a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Určitě není kam spěchat - jenom by sis to jednou vyčítala. Z redakce ti přejeme hezký den.

Ahoj Ello, díky, že máš o kamarádku starost. Asi by bylo dobré jí říct: promiň, jsi moc bezva a prima holka, ale mně se líbí kluci. A je to jednou provždy vyřešeno. Pravdu je třeba říkat, i když se může stát, že to někdy toho druhého zraní, s tím se asi nedá nic dělat. Z redakce přejeme hezký den. 

Ahoj Jarmilo, děkume za dotaz. Mám jeden návrh: Co takhle začít řešit problém až opravdu nastane? Nevadí, že se vám oběma líbí jeden a ten samý kluk. Důležitější je, jestli se mu líbíš ty nebo tvoje kamarádka (nebo ani jedna z vás). Pokud by se mu líbila tvoje kamarádka, musela bys to uvnitř nějak překousnout a srovnat se s tím. Pokud nebude mít zájem ani o jednu z vás, také není co řešit. Zamilovanost časem sama vyprchá. No a jestli se mu budeš líbit ty? Potom je teprve ten správný čas na upřímný rozhovor s kamarádkou. Zatím bych tomu nechala volný průběh a netrápila se tím, co zatím není. Myslím na vás, ať se všechno vyřeší, jak má. Měj se hezky. M.

Ahoj Kačko. Díky za upřímný dotaz. Myslíme si, že vztahy ve čtrnácti letech jsou spíše než chozením v pravém slova smyslu jakýmsi bližším kamarádstvím - je to něco mezi přátelstvím a láskou. Protože se začínáte postupně měnit a poznávat sami sebe (tzv. se hledat), zjišťujete, jaké to je se zamilovat a jak je potřeba ve vztahu dávat a ne jen brát, sbíráte zkušenosti. V tomto věku je kromě prožívání prvních (platonických nebo skutečných) lásek také moc důležité hledat si blízké kamarády a postupně poznávat, jaké vlastnosti a chování se nám na klucích líbí a jaké ne. A jak být dobrou kamarádkou a jak se zalíbit i klukům? Tento článek stojí za přečtení a popřemýšlení, Uvidíš, že po jeho přečtení zjistíš, že je spousta věcí, které můžeš nabídnout ostatním. Fandíme ti:)!  http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm.

Ahoj Báro, díky za otázku i za tvou upřímnost. Zdá se mi, že se ptáš na dvě věci - kamarádství a chození s klukem. Co se týká kamarádství, máme na webu článek, "Jak být holkou do nepohody", zkus se mrknout a zvaž, jestli by se ti jeho rady nehodily...

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Píšeš také, že bych chtěla poznat kluka, dostat od něj pusu, ale zase ne někoho, kdo by tě nutil k tomu, co se nesluší. Je moc fajn, že o vztazích přemýšlíš. Víš, myslím si, že každá z nás se zamiluje až tehdy, když je na to připravená. Do té doby třeba kluky vůbec neřeší a najednou BUM! a je to tady. :-) Potom už Ti vůbec nepřijde těžké např. vodit se s někým za ruce. Když totiž uvidíš, že ten, koho máš ráda ty, má rád i tebe, bude to pro tebe najednou jedna z nejpřirozenějších věcí. A když zatím žádného kluka nemáš? Zkus prožívat každý den života, raduj se z maličkostí, nauč se být vděčná za to, co máš a rozvíjej svá přátelství. A neboj se. Postupně dorosteš do věku, kdy Tvá první láska přijde. Může to být za rok nebo za pět let, to my nevíme. Tak se do ničeho netlač a s nikým se neporovnávej. Je ale super se už teď začít za svůj budoucí vztah a budoucího životního partnera modlit. Třeba denně kratičkou větou. Z redakce Ti moc fandíme:)! M.

Ahoj Elis, to je moc dobře, že nad tím přemýšlíš, protože dnes je spoustě holek podsouván názor, že by měly kluka "ulovit" nebo "sbalit", sehnat si jeho číslo, oslovit ho jako první s návrhem na schůzku apod. My si však přesto myslíme (a odborníci na partnerské vztahy to potvrzují), že dobývat má muž a dívka má být ta, která dobývání řídí, která pootevírá nebo naopak přivírá pomyslnou bránu. To znamená, že my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. Ještě jedna krátká úvaha: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělaly z Prince na bílém koni Líného Honzu. Fandíme ti. M.

Ahoj kriki. Díky za dotaz. Nejspíš z mé odpovědi nebudeš moc nadšená, ale všechno má svůj čas. Nech na tom klukovi, který se ti líbí, jestli se s tebou bude chtít dál setkávat a bavit. Nemůžeš ho k zájmu o tebe nijak donutit. Víš, pro kluky (i pro holky) je moc důležité, aby si prošli obdobím, kdy si nacházejí kamarády stejného pohlaví, potom se přátelí s vrstevníky opačného pohlaví a nakonec si najdou nejlepšího (důvěrného) kamaráda / kamarádku. Všechny tyto fáze jsou moc potřebné pro rozvoj osobnosti a nevyplácí se žádnou z nich přeskočit. Jenom díky tomu se totiž můžeme sami poznávat. Takže pokud tomu klukovi v tomto období stačí jeho kamarádi, snaž se to respektovat a do ničeho ho netlač. Možná se jenom lekl toho, že by měl s někým chodit, necítí se na to a tebe bral jako bezva kamarádku. Láska je trpělivá, takže radím - snaž se zatím hledat si jiné kamarády a kamarádky, poznávej, co se ti líbí na chování kluků kolem tebe, přátel se s nimi a poznávej se. Vymýšlej akce pro mladší děti, zapojuj se aktivně do dění ve třídě, škole, doma nebo ve vaší farnosti. Je krásné být mladá, i když to s sebou nese spoustu nových objevů a nějaké ty starosti, ale každý den máš šanci udělat dnešek ještě krásnějším než byl včerejšek. Tak ji zkus využít. Z redakce přejeme krásný adventní čas. M.