Ahoj anonyme, díky za tvou otevřenost a důvěru. Píšeš, že jsi před dvěma roky poznala kluka, který se stal tvým dobrým kamarádem,  ty ses do něj později  zamilovala, ale on ne, i když sis myslela, že ano. Zdá se ti, že jste k sobě "jako stvořeni", a teď nevíš, co máš dělat. Chápu, že bys byla nejraději, kdybyste to oba cítili stejně. Ale jak píšeš, on to vidí  jinak. Vnucováním se obvykle člověk nic nevyřeší, spíš naopak, mohla bys o svého dobrého kamaráda i přijít, a to si myslím, že by byla škoda. Už proto, že jak píšeš, si hodně rozumíte, máte podobné zájmy. Zkus se na to podívat i jeho pohledem. Vidí tě zřejmě jako bezvadnou kámošku ( a to není vůbec málo!!), se kterou může probírat kde co, je mu s ní fajn,... ale tam to zatím končí. Víc neumí nebo (zatím) nechce. Vím, je to pro tebe těžké, ale radím respektovat jeho svobodu. Hezké dny. M.

Ahoj Renato, upřímnost za upřímnost:). Víš, myslím si, že ve čtrnácti letech máš ještě na opravdové chození dost času. A tvoje kamarádka, o které píšeš, že je mladší, samozřejmě také. Když Ti kamarádka říká, že "se seznámila s klukem", "pořád se na sebe koukali", co to vlastně znamená? Že si s ním píše např. na chatu nebo esemeskuje  víc než s jinými? Nebo se potkají několikrát za týden venku či před školou? Možná, že ani to ne, prostě se tkzv zakoukala a ten kuk se jí líbí. Opravdové chození je ale něco daleko víc, jde v něm hlavně o vzájemné poznávání se a o lásku - takovou, která je schopna obětí, buduje vzájemnou důvěru, roste v dávání a odpouštění. A do takové lásky musí člověk postupně dorůstat a učit se jí. Jak? No přece v kamarádských vztazích. Osobně si myslím, že to, o čem mluví tvá kamarádka, je spíš takové okouzlení. Je úplně normální a přirozené poznávat kluky v různých situacích ve škole, na různých akcích. A s některými si můžeš rozumět víc než s jinými, na tom není vůbec nic špatného.  Učíš se tak poznávat, jaké vlastnosti se ti na klucích líbí a co ti naopak vadí, učíš se odpouštění, komunikaci, pochvale, ale i přijímání kritiky. A rada pro tebe? Zatím dobře prožívej každý den života, raduj se z maličkostí, nauč se být vděčná za to, co máš a rozvíjej svá přátelství. A neboj se. Postupně dorosteš do věku, kdy tvá první láska přijde. Může to být za rok nebo za pět let, to my nevíme. Tak sedo ničeho netlač a s nikým se neporovnávej. Je ale super se už teď začít za svůj budoucí vztah a budoucího životního partnera modlit. Třeba denně kratičkou větou. Měj se hezky. M.

Ahoj cviky, tak se na to zkusíme společně mrknout:): Před dvěma týdny ses seznámila s o rok starším klukem, viděli jsme se 2x a píšete si každý den. Tobě se zdá, že by tím možná mohl myslet i něco víc, ale ty nejsi na vztah připravená a ani s ním chodit nechceš. Co teď s tím? Je pravda, že holka, asi nějakým svým "šestým smyslem", obyčejně pozná, jestli se jí kluk dvoří nebo ne. Pokud si myslíš, že ano a není ti to příjemné, zkus si s ním o tom popovídat. Upřímně, citlivě a otevřeně, tak jak ty to cítíš. Jestli se mu opravdu líbíš, asi to pro něj nebude úplně jednoduché, ale myslím si, že na druhé straně ocení, že ho netaháš za nos. Je taky ale možné, že v tom něco víc vidíš jenom ty. V každém případě tím, že si popovídáte, se věci vyjasní. A modlitbou před rozhovorem určitě taky nic nezkazíš. Naopak. Z redakce myslíme. M.

Ahoj Májo, díky za dotaz. Píšeš, že se ti líbí jeden vysokoškolák, znáte se asi 4 měsíce, a ptáš se, jestli si myslíme, že to má cenu? To v redakci opravdu nevíme. Zatím, když se potkáte, se spolu bavíte, ale to ještě nemusí nic znamenat. Určitě ale existuje zamilovanost na první pohled, a to jak u kluků, tak u holek. Kluci jsou navíc víc zrakově založení než my holky, takže pro ně není až tak těžké, aby se jim nějaká holka začala líbit na první pohled. Taková zamilovanost na první pohled se projevuje zvýšeným zájem o druhou osobu, častými myšlenkami na ni, silným přívalem pozitivních emocí, může ji provázet i bušení srdce, pocení,... Ale je to pořád zamilovanost, která sice může být silná, ale na udržení vztahu sama o sobě nestačí. Láska je něco víc. Je to rozhodnutí mít druhého rád takového jaký je - i s jeho povahou, chybami a nedostatky. A na to už je potřeba "pohledů a povídání" rozhodně víc. :-)

Milá Inačko, jak je vidět, jsi už dospělá. Tedy se dá očekávat, že už máš také s vírou nějakou zkušenost a že jsi o víře už dost přemýšlela a něco si i o ní přečetla.
Nejdříve tedy první otázka. Hovoř se svým chlapcem o tom, jak vnímáme sexualitu jaké věřící lidé: jako schopnost potvrzovat lásku a otevírat se novému životu. Dokud tedy není dán vzájemný slib věrnosti, sexuální intimita nevyjadřuje to, co je - není potvrzením lásky a není otevřena životu. Pak se sexulaita stává jen sobectvím - jejím cílem je si užít tělesnou rozkoš.
Doporučuji ti promyslet i inspirace, které najdeš na:
https://www.cirkev.cz/cs/dokumenty-mladez-pro-spolecenstvi

A bude dobré, když o sexulaitě začneš něco více číst, např. knihy od Paulínek: West: Teologie těla pro začátečníky. Healyová: Muži a ženy jsou z ráje.

A nyní k druhé otázce. Jak hovořit o víře? Za prvé, žít jako věřící. Nedopustit, aby vaše láska zabraňovala tobě v životě s Bohem, např. že bys vynechala nedělní mši, že bys se svým klukem spala, že by ses přestala modlit. Za druhé - říkej mu o tom, jak víru prožíváš ty. A za třetí - kup si třeba knihu, která opět vyšla u Palínek a jmenuje se: Twetuj s Bohem. Tam najdeš mnoho odpovědí na různé otázky. Četba Ti pomůže v diskusích.

Každá diskuse, která je dobře míněná, a která tě vyprovokuje ke studiu a přemýšlení, je užitečná a posílí i tvou víru.

Ahoj Aničko, díky za dotaz. Ze všeho nejdřív  svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla. Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole. A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to.

Aničko, ptáš se, jak se chovat, jak vystupovat, aby si tě někdo všiml. Buď svá, zkus začít být šťastná i sama se sebou, učit se radosti ze života, a až se objeví někdo, kdo za to bude stát, určitě to poznáš:)!  Držíme palce. M.

PS: Na webu si můžeš přečíst

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm

Ahoj Miko, píšeš, že jsi už čtyři roky zamilovaná do svého  kamaráda. To se stává hodně často, že se holkám líbí kluci a zamilují se natotata:), a není na tom nic špatného. To ale ještě neznamená, že ten druhý to prožívá stejně. Může být "jenom" tvůj dobrý kamarád, a to není vůbec málo. A udělat něco, aby zjistil, že jsi do něj zamilovaná až po uši, jak píšeš? Radíme nedělat nic. Buď milá, kamarádská, a jestli  i on cítí to co ty, určitě to poznáš. Způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je totiž spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

Ahoj paPájo, díky za upřimný dotaz. Jsi mladá 15.letá holka, která má ještě celý život před sebou. Asi se shodneme na tom, že partnerský vztah by měl být hlavně o lásce. Ale abys mohla lásku přijímat, musíš se naučit lásku nejdříve dávat a přát ji druhým. Učit se otevírat své srdce a milovat druhé lidi takové, jací jsou. Tomu se musíme uči všichni, i když je to někdy pořádná dřina. No a k tomu je potřeba nejprve s nikým nechodit, na nikoho se nevázat, ale vnitřně dozrávat, a to není hned. Máš rodinu, možná i sourozence, určitě i nějaké kamarády a známé. Zkus zapracovat na těchto vztazích - prohlubuj stará přátelství a seznamuj se s novými lidmi, dělej radost lidem kolem sebe. Hledej si další kamarády a uč se druhým naslouchat a mluvit s nimi. Pokud nevíš, kde hledat, zajeď si třeba na nějakou víkendovou akci na DCŽM, i  tam poznáš spoustu nových skvělých lidí. Všechno má svůj čas. Proč se trápit tím, že nemáš kluka - vždyť máš před sebou celý život a určitě se ten pravý objeví (většinou přichází, když to člověk nejmíň čeká). Já vím, že se to lehko říká, když teď s tebou zmítají různé nálady a emoce. Ale pokud se rozhodneš, že se zaměříš na něco jiného než na vyhlížení prince na bílém koni, půjde to. Za svého budoucího manžela se také už teď můžeš modlit. Fandíme ti. M.

Ahoj Bety, máš pravdu, to se asi určit nedá, protože každý to má jinak. Život je krásný právě v tom, že se skládá se z řady období a každé z nich je hezké něčím jiným. Období přichází postupně a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí. Například pro tebe a tvoje spolužáky je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později, během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (i s klukama). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy. Nenech se o žádné období života okrást tlakem kolem sebe a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Určitě není kam spěchat - jenom by sis to jednou vyčítala. Z redakce ti přejeme hezký den.

Ahoj, díky za dotaz. Jste s kamarádkou ve věku, kdy zamilovat se není vůbec těžké. Stačí několik pohledů, případně úsměv a už je v tom člověk až po uši, že? ;-)  Problém je často v tom, že nedokážeme trpělivě čekat. Navíc kluci se v tomto věku o holky ještě nezajímají nebo se o ně teprve začínají zajímat a jejich pohledy většinou neznamenají nic víc než pouhou zvědavost.Takže radíme: Zatím si užívej krásných pocitů zamilovanosti a snění o něm, kdy nic neprozradíš a uchováš si city k němu jako svoje malé tajemství. Je to období, na které budeš později v životě ráda vzpomínat a navíc už se nevrátí. Když ho potkáš, klidně se na něj hezky usměj a když bude příležitost, prohoď s ním několik slov. A hlavně: žádný spěch! Nejlepší je být SVÁ, taková jaká opravdu jsi, na nic si nehrát před ostatními ani před sebou. Měj se hezky. M.