Milá tazatelko, máš super nápad, protože společná modlitba během známosti je důležitou součástí vzájemného poznávání a sbližování. Modlitba je po celý život kotvou našeho života, možnost zakoušet, že přes všechny obtíže života je s námi Bůh, tedy nekonečná Láska.

Jak se spolu modlit?

Myslím, že je dobré prostě nějak začít a pak třeba i způsoby modlitby střídat. Postupně uvidíte, co vám nejvíce vyhovuje pro společnou modlitbu.

Můžete se krátce pomodlit za svůj vztah Zdrávas Maria a přitom se chytit za ruce nebo se ztišit a modlit se vlastními slovy, zpívat spolu modlitební písně, můžete zvolit desátek růžence a na začátku si společně řeknete, za co se chcete desátek modlit.. Moc pomůže, když se modlíte, rozsvítit si svíčku jako symbol přítomnosti Pána Ježíše.

Pro takovou krátkou modlitbu lze použít i třeba modlitbu za budoucího partnera: http://www.spolcs.cz/view.php?cisloclanku=2012120002 nebo další možnosti: http://www.modlitba.cz/seznam-modliteb/modlitby-rozdelene-podle-formy-zpusobu/prosby-primluvy/za-cirkevni-spolecenstvi/

Pokud chcete modlitbě věnovat více času, což je mooooc dobře, pak vřele doporučuji Lectio Divina. Je moc dobře popsané v Bibli, kterou dostali mladí lidé od kardinála Duky v Krakově či v Olomouci. Nemáš-li ji, jistě ji bude mít někdo v Tvém okolí.

Ahoj Miko, díky za dotaz. Tak se mi zdá, že tvá kamarádka se ti chce prostě a jenom "předvést". Myslíš, že je to správné? Že tak nějak má vypadat pravá láska? Víš, opravdové chození je něco daleko daleko víc, jde v něm hlavně o vzájemné poznávání se a o lásku - takovou, která je schopna obětí, buduje vzájemnou důvěru, roste v dávání a odpouštění. Jenže do takové lásky musí člověk postupně dorůstat a učit se jí. Jak? No přece v kamarádských vztazích. Poznávat kluky v kamarádské rovině, s některým si rozumět víc než s jinými, na tom není vůbec nic špatného. I Ty můžeš takové vztahy vytvářet a rozvíjet - poznávat, jaké vlastnosti se ti na klucích líbí a co ti naopak vadí, učit se odpouštění, komunikaci, pochvale, ale i přijímání kritiky.

Takže si z řečí nebo fotek od kamarádky nedělej žádné vrásky. To, že se takovým způsobem chlubí tím, že s někým chodí, jenom potvrzuje, že na opravdové chození ještě není připravená. Hezké prázdniny. M.

Ahoj Ann, díky za otázku. Píšeš, že jsi necelé dva měsíce chodila s klukem, pak jste se rozešli, a když se s tebou chtěl po nějaké době sejít, tak ses vymluvila a teď toho lituješ a vlastně nevíš, co s tím. Čekáš, že ti napíše, ale zároveň si myslíš, že už asi ne... Chápeme, že je to pro tebe těžké a sama v sobě se moc nevyznáš. Víš, s někým chodit znamená především toho druhého poznávat. A samozřejmě se může stát, a také se to dost často stává, že během chození zjistí jeden nebo druhý z vás, že si až tak nerozumíte, a rozejdete se. Ale to vůbec neznamená, že jeden z vás je špatný! Jenom jste zjistili, že nejste ty správné "poloviny" k sobě. Rozchod je (i když se to tak na první pohled nezdá) ale i obohacením - nejen bolestí. Člověk si ujasní, co do budoucna nechce, získá nové zkušenosti a začíná hledat dál. Jestli najdeme svou "polovinu" na první nebo až na několikátý pokus, dopředu nikdo nevíme. Můžeme se ale za svého partnera modlit a celé hledání odevzdat do Božích rukou. On pro nás chce to nejlepší a i neúspěšné vztahy nakonec zpětně dostanou smysl. Hezký den! ;-)

Ahoj:), hned první pozitivní zpráva pro tebe: už tím, že jsi to dokázala napsat  a sdílet se, s tím něco děláš... Pokud odebíráš  časopis IN, v květnu (rok 2014) je moc dobrý článek na toto téma: Jsem fakt dobrá! Jenom stručně vyberu to nejzákladnější z něho, je to takové desatero sebepřijetí.

Nemluv o sobě negativně, když selžeš, klidně si to přiznej, nikdo přece není dokonalý, buď k sobě stejně laskavá jako ke komukoliv jinému, nesrovnávej se s ostatními, jsi totiž jedinečná!, nauč se smát, uvolni se a netrap se, dělej to, co je správné, jednej podle svého rozumu,. A když se tě dotkne něčí kritika, neužírej se, ale raději začni pomáhat ostatním. Příležitostí bývá obvykle dost a dost:).

Vyber si něco z toho, co se ti zdá momentálně nejsnadnější a snaž se to den (několik dnů, týden) dodržovat. Záleží jenom na tobě, jaké tempo si nastavíš. A tak můžeš pokračovat dál a dál. Hlavně to nevzdávej, i když to nebude všechno hned, o to to bude cennější. A klidně si každý večer nebo ráno řekni: Jsem fakt dobrá! Protože jsi! Přejeme ti z redakce, ať to zvládáš. Den po dni, krok za krokem. A klidně nám napiš, jak se ti daří. Fandíme ti!

Ahoj Božko, díky za upřímný dotaz.  Upřímnost za upřímnost:). Vidíme to podobně jako tví rodiče. Myslíme si, že vztahy ve čtrnácti letech jsou spíše než chozením v pravém slova smyslu jakýmsi bližším kamarádstvím - je to něco mezi přátelstvím a láskou. Protože se začínáte postupně měnit a poznávat sami sebe (tzv. se hledat), zjišťujete, jaké to je se zamilovat a jak je potřeba ve vztahu dávat a ne jen brát, sbíráte zkušenosti. V tomto věku je kromě prožívání prvních (platonických nebo skutečných) lásek také moc důležité hledat si věkově blízké kamarády a postupně poznávat, jaké vlastnosti a chování se nám na klucích líbí a jaké ne. Víš, věříme, že jsi do svého kluka zamilovaná a líbí se ti. Ale od líbí až po opravdovou lásku bývá pořádný kus cesty, proto také spolu dva mladí zamilovaní chodí, poznávají jeden druhého v různých situacích atd. A tvůj kluk už je přece jenom o dost dál, má před tebou 9! let "náskok", spoustu věcí už si prožil a zažil, bude chtít tak dlouho čekat? Než např. dostuduješ? To jsou důležité věci, o kterých je potřeba se bavit... Ty máš krásných, ale zatím pořád jenom 14 let, tak nic zbytečně neuspěchej. PS: Doporučuju pořádně pročíst i ostatní dotazy a odpovědi v této rubrice. Držíme palce a přejeme ti z redakce hezké dny.

Ahoj Anno Marie, moc díky za tvé sdílení se s námi v redakci. Pochopila jsem správně, že vlastně ani nechceš nějakou radu, ale spíš  ses potřebovala vypsat z toho, co tě momentálně trápí? Někdy totiž opravdu stačí dát na papír svoje trable, problémy, a člověk si spoustu věcí ujasní, jenom když je tak vidí napsané. Píšeš, že o tebe má poslední dobou zájem hodně kluků, a ty moc nevíš co  s tím. Myslím si, že je moc fajn, že se k nim chodáš hezky, kamarádsky. A taky je důležité říci NE, když se ti něco nelíbí nebo s něčím nesouhlasíš. Možná se ten kluk v první chvíli naštve, ale nakonec si tě bude vážit, i když to tak možná na první dobrou nevypadá. A až potkáš kluka, který se bude líbit i tobě, určtiě to poznáš. Moc ti fandíme. M.

Ahoj Anežko, díky za dotaz. Řekla bych, že tato otázka je jedna z nejčastějších, která se v našich poradnách objevuje;-). Zamilovanost tě prostě najednou "pohltí" a ty máš jedinou touhu - nějak se svému vysněnému klukovi přiblížit, a také zjistit, jak to vidí on. Na druhou stranu jsi z něj ale nervózní a bojíš se, abys při rozhovoru s ním neplácla nějakou hloupost, právě proto, že se ti moc líbí. A teď co s tím? Zkus být svá. Ono se to jednoduše řekne, ale hůř dělá, že? Píšeš, že máte hodně společného, tak se s ním zkus bavit o něčem, co dobře znáš, co vás baví oba, v čem se cítíš jistá.... Nevím, co cítí on k tobě, může tě brát "jenom" (i když to není vůbec málo) jako bezva kámošku, a možná i on k tobě cítí něco víc. Pokud se mu líbíš, určitě to poznáš časem sama. Právě toto poznávání vzájemných sympatií je jedním z nejkrásnějších období vztahu. A napsala jsi ještě jednu moc důležitou větu: že se za vás oba modlíš. V tom doporučujeme pokračovat, a uvidíš, že všechno dopadne tak, jak má. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Veroniko, nejlepší a nejvhodnější věk  je u každého jiný,  je to hodně individuální. Ale jedno víme v redakci jistě: ve 13.letech je na něj  ještě spouuuusta času:). V tomto věku by mělo letět spíš kamarádství. Tak si ho užívej. Krásný den. M.

Ahoj Katko, zkus napsal do Diskuse Holky holkám. Určitě ti poradí.

Ahoj anonyme, díky za tvou otevřenost a důvěru. Píšeš, že jsi před dvěma roky poznala kluka, který se stal tvým dobrým kamarádem,  ty ses do něj později  zamilovala, ale on ne, i když sis myslela, že ano. Zdá se ti, že jste k sobě "jako stvořeni", a teď nevíš, co máš dělat. Chápu, že bys byla nejraději, kdybyste to oba cítili stejně. Ale jak píšeš, on to vidí  jinak. Vnucováním se obvykle člověk nic nevyřeší, spíš naopak, mohla bys o svého dobrého kamaráda i přijít, a to si myslím, že by byla škoda. Už proto, že jak píšeš, si hodně rozumíte, máte podobné zájmy. Zkus se na to podívat i jeho pohledem. Vidí tě zřejmě jako bezvadnou kámošku ( a to není vůbec málo!!), se kterou může probírat kde co, je mu s ní fajn,... ale tam to zatím končí. Víc neumí nebo (zatím) nechce. Vím, je to pro tebe těžké, ale radím respektovat jeho svobodu. Hezké dny. M.