Ahoj Lociko, díky za dotaz.Oceňujeme tvou upřímnost a snahu, dělat věci správným způsobem. Píšeš, že půl roku jste s přítelem, ale mamka nechce, abys u něj přespala, i když se jedná jenom o jednorázové přespání, když ti nejede večer už žádný autobus. Přítel se na tebe zlobí, že ti rodiče nic nedovolí a pořád tě hlídají. A teď, co s tím? Zkus se na to mrknout jako nezávislý pozorovatel.:) Rodiče obecně (taky jsem maminka.)) své děti opravdu milují a opečovávají, a tak na ně od malička dávají pozor, protože o ně mají starost, nechtějí,aby se jim stalo něco zlého atd. Pak najednou děti dospějí a měly by se za sebe rozhodovat a nést odpovědnost samy, úplně za všechno. Ale ono to není tak jednoduché - máš 17 a probudíš se a najednou jsi dospělá... Je to proces, kterému se každý člověk musí učit a není to úplně hned. A tak chápu i tvou maminku (rodiče), že je i ve tvém věku opatrná a nelíbí se jí tvé přespávání u přítele. Vidí totiž i to, co člověk, který je hodně zamilovaný (a to je po půl roce každý) asi nevidí. Nabízím jenom pár otázek: Je půl rok doba, kdy vím, že s tím druhým chci strávit zbytek života? Máme spolu vyjasněno, že chceme žít  v čistotě, a tak budu přespávat např. na gauči v jiné místnosti? Je můj přítel věřící - nevěřící a toto vůbec neřeší? Jak se na to dívám já? Ještě je taky možnost domluvit se s maminkou na zajištění odvozu večer domů, to by možná bylo taky řešení, co říkáš? Vzpomínám si na jedno svědectví holky, která chtěla jet pod stan se svým klukem. Měla 19, chodili spolu asi rok, oba byli věřící a přišla za maminkou, s tím, že to není přece nic špatného, že budou jenom v jednom stanu, ale každý ve svém spacáku, protože do svatby chtějí žít čistě. Maminka ji prý tehdy řekla jenom toto: Víš. chápu, že máš xy moc ráda, chápu, že spolu chcete být i o prázdninách a vím, že je to bezva kluk. Věřím i tomu, že každý z vás je silný a opravdu chce žít v čistotě až do svatby, ale víš až budete spolu sami, tak to bude pro vás dohromady moc těžké tu velkou přitažlivost ustát. Někdy je možná lepší a moudřejší takovým situacím předcházet. Ale jsi dospělá a já věřím, že se rozhodnete správně.Teď už jsme 5 let manželé, a jsme oba moc rádi, že jsme tenkrát spolu pod stan nakonec nejeli, popovídali jsme si o tom, a zjistili jsme, že by to pro nás oba bylo opravdu velké a zbytečné pokušení... Existuje takové fajn přísloví nebo spíš pořekadlo: Co nic nestojí, za nic nestojí. Obyčejně je to tak, že když člověk něco překoná, dokáže nebo dva mladí lidé společně, tak to ten jejich vztah upevní a zocelí. Je pravda, že jsi nedostala žádnou radu, musíš to udělat tak a tak. Nabízíme jenom pohled, možná k zamyšlení a popovídání si jak s přítelem, tak možná i s rodiči. Dospělý člověk má totiž spoustu možností, jak co udělat, ale taky odpovědnost za svá jednotlivá rozhodování. Přejeme ti, ať se v životě dokážeš rozhodovat co nejlíp. Krásné dny. M.

Ahoj Edith, díky za tvůj dotaz i důvěru k nám. Na to asi není žádná jednoduchá odpověď. Pochopila jsem, že zatím pořádně nevíš, jestli bys chtěla žít zasvěceným životem nebo ne. A to je pochopitelné, protože to není jako jít si koupit rohlík nebo něco hezkého na sebe. Je to rozhodnutí na celý život. Oceňuji, že se nad svým životem zamýšlíš a přemýšlíš o něm. To je moc dobře. A určitě je dobré a správné se za správné rozhodnutí modlit a prosit. Píšeš, že když jsi odmítla pozvání kluka na kafe, že jsi cítila pokoj, klid, že to bylo dobré rozhodnutí. Jenže na dalším spolču jsi viděla, jak je smutný, zamlklý, nebaví se s tebou a tebe to taky trápí. Přemýšlíš, jestli to ze tvé strany není jenom pohodlnost, lenost jít do vztahu...Také píšeš, že ani tvůj pohled na něj teď není stejný a nechceš mu více ubližovat. Co to znamená? Že je ti ho líto? Nebo že pro tebe začíná znamenat něco víc než kamarád? To my v redakci nevíme.:) V každém případě věřím,  že P.Bůh tě má rád takovou jaká jsi, ale to důležité životní rozhodnutí za žádného z nás nikdo neudělá. Dal nám svobodnou vůli, právě protože nás má tak rád, a je na nás, jak a pro co, se každý z ná rozhodne. Je moc hezká a pravdivá tato jednoduchá modlitba: Ježíši důvěřuji Ti, do Tvých rukou svěřuji svůj život. A prosím o Tvé vedení, i když někdy sejdu z cesty a když se mi nedaří... Píšeš, že máte spolčo? Je tam zřejmě i kněz, který vás, tebe zná. Co třeba se mu zkusit svěřit? Je pravda, že to není asi nic, co se změní lusknutím prstu, že ti bude hned vše jasné, tvůj kamarád hned vše pochopí atd... ale chce to čas, trpělivost, nepřestávat v modlibě a naslouchání, co je a co není správné pro tvůj život. A jak sama píšeš, okolností je spousta a bylo by to na dlouhý pokec... Takže i  my v redakci vidíme jenom tu malou část. Slibuji ti modlitbu za správná rozhodnutí. A klidně se za se ozvi. Měj se hezky. M.

Milá tazatelko, je to náročné téma, o kterém přemýšlíš. Doporučuji ti ke studiu http://homosexualita.cz/, kterou sestavili věřící odborníci.

Bůh je Trojice a stvořil člověka ke své podobě - tedy jako muže a ženu, kteří jsou schopni počít ve spolupráci s Bohem (ten tvoří duši) nového člověka, své dítě. To je Boží záměr. Proto je sexualita v Božím plánu schopnost posvátného spojení muže a ženy s otevřeností novému životu. Je to nejhlubší sjednocení, zpodobnění jednoty Boha samého. Sexualita mimo manželství je tedy nepravdivá, nenapodobuje Boha, jen si chce užívat. A sexuální spojení dvou lidí stejného pohlaví je zcela mimo Boží plán - proto Bible jasně označuje, že se protiví Bohu.

Člověk může vstoupit do manželství nebo zůstat sám. Může se realizovat v lásce ve své rodině nebo jako svobodný se rozdává v lásce ve službě druhým (třeba jako odborník, lékař, pedagog...). Láska je především darovat svůj život pro dobro druhých. Sexualita patří do manželství, je projevem muže a ženy, kteří v běžném životě žijí jeden pro druhého a pro své děti a sexualita je nejniternějším znamením jejich lásky.

Pokud se dnes bere láska jen jako užívání si v sexu (jakéhokoliv), jen jako dobrý pocit, pak nejde o lásku, ale jen o zoufalý běh za naplněním, ale falešnou cestou. Jen tak se naplňuje život člověka, pokud sloužím druhým, pokud se rozhoduji jako Ježíš, obětovat se pro dobro druhých.

Milá tazatelko, jsi ve věku, kdy nad svou identitou mladý člověk přemýšlí. Je to hodně psychologická záležitost s je třeba najít někoho, ke komu máš důvěru, povídat si s ním a on ti pomůže upevnit se v identitě ženy. Že jsou i lidé, kteří mají citovou přitažlivost ke stejnému pohlaví je fakt, ale je jich celkem málo. V mládí se člověk ptá, má mnoho nejasností sám o sobě atd. Proto potřebujeme, zvláště v mládí, solidní průvodce.

Písmo svaté říká jasně, že homosexuální sex jako každý mimomanželský sex je těžkým hříchem. Orientace na stejné pohlaví hříchem není, pochopitelně. Pro lidi, kteří takoví jsou, to je dost náročný kříž.

Na koho se můžeš obrátit? Třeba na Křesťansko pedagogickou poradnu v Praze (tam je například terapeutka paní Imlaufová) nebo na kněze z nějakého centra života mládeže (např. Příchovice, Vesmír). A pak doporučuji knihy od Daniel Ange - vyšly u Karmelitánů.

Ahoj Bety díky za otázku i důvěru k nám. Píšeš, že jsi zatím s nikým nechodila a před nějakou dobou ti napsal kluk, kterého jsi zahlédla v sousední farnosti v kostele, že byste spolu mohli jít ven. Souhlasilas, ale pak tě polekalo, že by to mělo být tak brzy, a napsala jsi mu, že toho máš hodně, a že bys to nechala tak jak to je. Na druhé straně ale přemýšlíš  o tom, jestli jsi udělala správně. Je o šest let starší, pracuje, ty zatím studuješ. Chceš budovat vztahy na něčem větším než je jenom vzhled a nějaký dojem, snažíš se vše dělat s rozvahou a citem, bojíš se vyjít ze své konfortní zóny. Pochopila jsem to správně? Tak nejdřív trošku všeobecně o vztazích mezi dvěma lidmi. Myslím, že každá dívka si přeje toho svého prince na bílém koni, který bude statečný, vnímavý, pozorný, veselý, ... a samozřejmě sympatický a aspoň trošku hezký. Ale aby na to člověk přišel, jaký ten druhý bude, a jestli nám to spolu bude "pasovat", spolu dva lidé nejdřív potřebují chodit, potřebují se vzájemně poznat, hodně spolu mluvit, řešit nejrůznější situace, a tak vlastně postupně zjišťují, jestli je to ten pravý/pravá. A není nic špatného na tom, když se dva lidé, kteří spolu upřímě hledají společnou "notu", ale zjistí, že to nepůjde, tak se rozejdou. Ve slušnosti a s úctou jeden ke druhému. A může je to i posunout dál, protože už ví, co se jim na tom druhém líbí, ale co už nemohou respektovat atd. Protože se to může stát a není to ničí chyba, jenom to prostě nejsou dvě půlku jednoho jablíčka nebo dva puzzle, které do sebe hezky zapadají. Vzpomínám si, že jsem přibližně ve tvém věku přemýšlela dost podobně, přála jsem si mít první vztah, který by byl zároveň i poslední, až do konce života. Ale to člověk opravdu zjistí až tím, že s tím druhým tráví nějaký čas.To ale neznamená, že musíš hned chodit s tímto klukem, to vůbec ne, je to jenom takové obecné přemýšlení o tom, jak mohou vztahy fungovat. A když se vrátíme teď k tobě samotné? Když s ním např. jednou (i víckrát) půjdeš na procházku, tak se nic nestane, protože spolu nemusíte hned chodit. Je potřeba si to vyjasnit, aby jste oba věděli, na čem jste. Když mu např. jasně řekneš, že s ním jdeš ven proto, abyste se lépe poznali. (Protože se znáte jen od vidění a jste si navzájem sympatičtí, tak se můžete víc poznat a pak se uvidí). Můžete skončit jako kamarádi, nebo jako víc a nebo jako nic a nebo se můžeš rozhodnout, že raději žádná procházka ani nic jiného s tímto klukem nebude. Je to jenom na tobě, jak to vidíš a cítíš. Přeji ti taky krásný den a klidně se zase ozvi. M.

Ahoj, díky za dotaz. Píšeš, že se ti líbí kluci, ale oni si tě nevšímají. Dáváš to za vinu tomu, že nejsi dokonalá, chápu to správně? Dobrá zpráva na začátek: NIkdo není dokonalý a každý/á z nás je originál, a to je moc dobře. Představ si, jaká by to byla nuda, kdybychom byli všichni ale úplně stejní.! Na druhé straně je pravda, že s mnoha "nedokonalostmi" se dá pracovat. Tak např. akné, to je problém snad každé holky i kluka v dospívání. Někdo na akné trpí více, někdo méně, ale asi ho zažil každý. Co s tím? Nezapomínej na pravidelné čištění obličeje - vždy ráno a večer si umýj obličej jemným čisticím prostředkem. Nevyplácí se vymačkávat si pupínky ani si příliš sahat rukama na obličej, roznáší se tím nejrůznější infekce po tváři. Důležitá je také správná životospráva - dostatek spánku, strava bohatá na vitamíny, pitný režim, pobyt na čerstvém vzduchu, netrávit spoustu času na pc nebo mobilu atd.... Ale to všechno asi znáš, jenom je potřeba si to sem tam připomenout a hlavně dodržovat!:) Vlasy si můžeš mýt podle potřeby, i tady se často stává, že v dospívání se více mastí. A větší nos? Osvědčená rada vizážistů zní: naučit se neřešit nedostatky, ale vyzdvihnout přednosti. Když bude např. tvou dominantou milý a nakažlivý úsměv ( a usmívat se může každý z nás), nikdo zřejmě (podle tebe velký) nos, řešit nebude. Úplně chápu, že když máš mluvit před větší skupinou, tak jsi nervózní a věř mi, že i s tímto se potýká spousta i dospělých lidí,. Ale i toho se dá postupnými kroky zbavit. Jak? Můžeš doma nacvičovat před zrcadlem, o čem budeš např. další den mluvit před tabulí, můžeš danou látku vysvětlit mladší sestře nebo mamince nebo jenom tak do prostoru:)... Tím, že to budeš procvičovatt nanečisto, budeš pak v reálu klidnější. Můžeš to vyzkoušet.:) A chápu, že jenom tak přijít za nějakým klukem a říct mu nazdar, jak píšeš, není úplně jednoduché, ale hledej příležitosti. Můžou se naskytnout např. na školním obědě, v šatně nebo o přestávce, vždy se totiž můžeš mile usmát, pozdravit, nebo se na něco zeptat, něco poradit. Nemusí to být hned, a chce to  taky určitě trpělivost. Buď holkou do nepohody. Moc hezky se o tom píše např. v tomto článku:https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Ať se ti daří. M.

Ahoj, díky za dotaz. Líbí se ti kluk od vás ze školy, ráda bys s ním chodila, na druhé straně z toho máš strach. Myslíš si, že i ty se líbíš jemu, ale jistá si nejsi a nikdy jste se spolu ani nebavili. Někde jsem četla, a myslím si, že to tak nějak i je,:) že my ženy obecně jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. Co to znamená v praxi? Když se potkáte nebo když se naskytně nějaká příležitost, můžeš se na něho usmát, můžeš mu říct ahoj, prohodit pár slov, jste přece z jedné školy, můžeš si přisednou  ve školní jídelně ke stolu. Není nutné se ho snažit hned sbalit, ale spíš se trochu poznat a nechat tomu volný průběh. Pokud ten kluk o tebe opravdu stojí, tak ti to nějak dá najevo, a myslím si, že to poznáš.... A nemusí to být také hned, my jsme v dnešní době zvyklí na to, že všechno musíme mít rychle, nejlépe ihned, ale takto např. vztahy opravdu nefungují. Chce to čas a trpělivost. Je ale možné, že tě bere jako jakoukoliv jinou holku ze školy, i na to se musíš připravit, protože i tak to může být. Ale tím, že se k němu budeš chovat mile (pozdrav, úsměv,..) určitě nic nepokazíš a uvidíš. Přejeme zi z redakce krásný den. M.

Ahoj, díky za dotaz i za důvěru k nám. Přidám svědectví holky, která zažívala něco podobného, a když si myslela, že teď je ten čas, vzala věci do svých rukou:

Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně
samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to...

Tolik už starší příběh, ale je v něm spousta důležitých věcí. Nejdůležitější je asi začít být šťastná sama se sebou - přečíst si zajímavou knížku, poslechnout krásnou hudbu, zajít s kámoškou na něco dobrého do cukrárny,:), navštívit třeba sousedku, která je sama... prostě učit se radosti ze života, prožívat maličké radosti každý den... Neboj, ono to půjde.
Na webu si můžeš přečíst i další dva články: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm. http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm.

Přejeme ti z redakce krásný a naplněný život.

Ahoj Adel, díky za dotaz. Jak už jsme tady psaly vícekrát, jsi ve věku, kdy zamilovat se není vůbec těžké. Stačí několik pohledů, případně úsměv a už je v tom člověk až po uši, že?:) A píšeš také o tom, že ten kluk ti napsal, že ses mu chvíli líbila, ale teď už ne. Víš, kluci to v tomto věku mají trošku jinak než holky. Oni se zajímají spíš o fotbal, hokej, kolo, kamarády a možná taky trošku i o holky,:), ale jejich pohledy v tomto věku obvykle neznamenají nic víc než pouhou zvědavost. Takže radíme: žádný spěch! Klidně můžete být  kamarádi, ale na chození je opravdu ještě hodně brzo. Jak pro něj, tak pro tebe. Krásný podzimní čas. M.

Ahoj Eli, díky za dotaz. Souhlasím, že ve vztahu by měla fungovat především upřímnost, otevřenost a důležitá je taky přirozenost. Jednej tak, jak to cítíš. Dva lidé spolu chodí proto, aby se vzájemně dobře poznali, naučili se společně komunikaci, důvěře, respektování názoru toho druhého a tím pádem i růst ve vzájemné lásce. A to samozřejmě nejde všechno hned. A pokud to cítíš tak, že bys chtěla trošku "přibrzdit", tak to svému klukovi řekni, pokud tě má opravdu rád, tak to pochopí.. Popovídejte si spolu o tom, co cítíš ty, jak to vidí on, o tom je také chození, a je moc důležité si takto povídat a sdílet se. Moc hezká je i knížka i v elektronické podobě: Sex, šlehačka na dortu,https://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html, moc doporučuju společně pročíst a popovídat si. Přejeme ti z redakce krásný den. M.