Ahoj Paťo, díky za dotaz. Píšeš, že jsi hodně střídala kluky na různých akcích, (pusa a nic víc), píšeš také, že jsi z věřící rodiny, ale jsi mladá holka, která si chce užívat. Na druhé straně, nevíš jak to stopnout ani přiznat ve zpovědi, a už ráda bys měla  někoho "nastálo". A co pro tebe znamená slovo UŽÍVAT SI? Být středem pozornosti? Mít pocit, že jsi pro druhé (v tomto případě kluky) důležitá, jedinečná? A je to něco špatného? Vzhledem k tomu, že nevíš, jak "to" přiznat ve sv. smřžení, asi sama cítíš, že všechno tak úplně v pohodě nebude. Znám jednu maminku, která radila svým dospívajícím dětem přibližně toto: Pokud něco chceš udělat a nejsi si jistý, zkus popřemýšlet o tom, jestli bych s tím souhlasila já, a pak se rozhodni.... To mi přiijde jako docela dobrý pomocník:). A také ti věřím, že bys chtěla mít někoho, jak píšeš, nastálo. Možná by stálo za to, dívat se na kluky trošku jinýma očima. Flirt může být sice možná napínavý, ale také obvykle bývá úplně nezávazný, a obě dvě strany tak nějak tuší, že je to vlastně jenom zábava a žádný opravdový vztah, a to je škoda. Věřím, že časem se ten pravý objeví, a ty ho určitě poznáš. Přeji ti, abys zkusila hledát víc srdcem než očima. Hezký den z redakce. M.

Ahoj Ádis, díky za dotaz. Píšeš o klukovi, se kterým jsi měla něco (polibky nebo víc?), který měl ale vždy upito, chodili jste spolu ven jen po tmě, za střízliva a za dne si ti nikdy neozval, jednou ti řekl, že tě miluje. Vím, že to bude asi těžké, ale zkus si představit nějakou imaginární holku - kamarádku, na které ti hodně záleží, a které má podobný problém. Zkus se na to mrknout jakoby zvenku. Co by jsi jí poradila? Zdálo by se ti fajn, že si tvé nej kámošky všímá kluk jenom potmě a když má upito, jak píšeš? Že mu nestojí za to, aby si s ní popovídal, pozval ji třeba do cukrárny, do kina? Poradila bys jí, ať si s ním o tom promluví? Ať má, ať už to dopadlne jakkoli, jasno? Víš, vztah - chození je o vzájemné úctě, poznávání toho druhého i sebe sama, o komunikaci... Zkus popřemýšlet o sobě, o svých prioritách, o tom, co je v budoucím vztahu a chození pro tebe důležité a co ne. Moc držíme z redakce palce. M.

Ahoj Stelo, zdravím z redakce a děkuji za otázku. Je naprosto normální, že se bojíme toho, co je pro nás neznámé. Každá z nás se zamiluje až tehdy, když je na to připravená (a to je hodně individuální). Do té doby třeba kluky vůbec neřeší a najednou BUM! a je to tady. :-) Potom už ti např. vůbec nepřijde těžké vodit se s někým za ruce. Když totiž uvidíš, že ten, koho máš ráda ty, má rád i tebe, bude to pro tebe najednou jedna z nejpřirozenějších věcí.A sex? To je hodně intimní záležitost.  Krásná, naplňující, ale hodně intimní. Proto je to také tak dobře vymyšleno, a sex patří až do manželství. To totiž už předpokládá naprostou důvěru, otevřenost a hlavně lásku obou lidí. A v takové důvěryhodné a láskyplné atmosféře se potom může jeden druhému navzájem odevzdat. Není to žádná "rychlovka" ani nic divného, je to darování sebe navzájem. A rada od nás? Zkusz zatím dobře prožívat každý den života, raduj se z maličkostí, nauč se být vděčná za to, co máš a rozvíjej svá přátelství s ostatními. Fandíme ti. M.

Ahoj Mono, díky za důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci. Můžeš si přečíst svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to...

Nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.

Na webu si můžeš např. ještě přečíst: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm

Přejeme ti z redakce  krásný, naplněný život. M.

Ahoj Třeba Terez, na podobný dotaz jsme odpovídalo nedávno. Zkus si ho přečíst. Je v Poradně v rubrice Láska a má název Potřebuju poradit. Krásný den. M.

Milá Patricie, náš názor na homosexualitu se shoduje s názorem Bible a církve. Je popsán v Katechismu katolické církve. Bible hovoří o tom, že homosexuální sexuální vztahy jsou špatné (ne lidi, kteří mají takové cítění). Proto nelze očekávat, že by církev Kristova těmto vztahům žehnala či je uznala za manželství. Např. Gn 19,1-29; Řím 1,24-27; 1 Kor 6,9-10, 1 Tim 1,10. Homosexuální sexualita je mimo normu podobně jako je špatná heterosexuální sexualita mimo manželství.

Čistota a homosexualita v katechismu:

2357 Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří zakoušejí pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako těžkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že "homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené". Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od daru života. Nejsou plodem ryzího citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.

2358 Nezanedbatelný počet mužů a žen má vrozené homosexuální sklony. Ti si nevolí svůj homosexuální stav; pro většinu z nich je to zkouška. Proto mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou-li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži.

2359 Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnosti sebeovládání, jež vychovávají k vnitřní svobodě, skrze občasnou podporu nezištného přátelství, modlitbou a svátostnou milostí, mohou a mají se postupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti.

Můžeme Ti doporučit knihy od ANGE, Daniela, které vyšly v Karmelitánském nakladatelství. A pak zajímavou skupinu na Slovensku, která věřícím lidem majícím citovou přitažlivost ke stejnému pohlaví, nabízí setkávání, společnou modlitbu a vzájemnou podporu a to ve smyslu toho, co je popsáno výše.

Linka Valentín

http://www.seminarhom.sk/linka-valentin

valentinskespolocenstvo@centrum.sk

Ahoj Nejistá, díky za dotaz. V první řadě by sis měla ujasnit svůj postoj k němu. Máš pravdu, že měnit názor ze dne na den není úplně dobré. Je také pravda, že když spolu dva lidé chodí, je pak dost těžké být zase "jenom" kamarádi. Možná by bylo dobré se nějakou dobu nevídat, ujasnit si myšlenky, mít odstup, a třeba to spoustu věcí ve vašem vztahu vyřeší. Možná jsi čekala jasnou, jednoduchou radu, ale tu pro tebe nemáme. Každý vztah je totiž naprosto jedinečný, a nakonec si to přece jenom budete muset vyřešit vy dva. Z redakce na vás moc myslíme. M.

Ahoj Elo, díky za otevřenost a upřímnost. Chápu tě, někdy je člověk všeho tak plný, že to musí ven:). Jestli to bylo ale dobré rozhodnutí nebo ne, to nevím, to ukáže čas. V každém případě máte mezi sebou ale jasno. On ví, co k němu cítíš, a ty o něm to víš také - bere tě (zatím) jako dobrou kamarádku. Chápu, je to pro vás oba teď asi složitá situace. Na tom, že jsi se svěřila kamarádovi s tím, co k němu cítíš, není nic špatného. Ale stejně jako jsi ty měla právo říct mu, že jsi do něj zamilovaná, on měl právo říct, že ne, což udělal.

Z toho, co jsi napsala, je patrné, že sama vidíš dvě možnosti, které máš:

1) Snažit se kamarádství udržovat i za cenu toho, že to pro tebe bude bolestivé. A možná i pro něj, když bude vidět, jak se trápíš...

2) Omezit (aspoň na nějakou dobu, než odezní největší zamilovanost) vaše společná setkání na minimum a soustředit se i na jiné přátele. Dokud nebudeš schopná dívat se na svého kamaráda bez toho, že bys neusilovala o to, aby s tebou začal chodit, nejspíš vaše přátelství fungovat nebude. Možná stojí za zvážení, že se na nějaký čas přestanete vídat, než abyste se oba zraňovali a trápili (on výčitkami, ty nešťastnou láskou). Rozhodnutí je ale na tobě. Neboj se svěřit všechno P. Bohu v modlitbě,  popros o radu třeba  i někoho staršího, kdo je ti blízký, ke komu máš důvěru (příbuzného, kamarádku), aby ti řekli, jak (by) se v podobné situaci zachovali oni. Konečné rozhodnutí ale bude opravdu na tobě. Z redakce moc myslíme. M.

Ahoj Káťo, zdravím tě z redakce a děkuji za tvůj upřímný dotaz. Jsi mladá dospívající slečna, a k dospívání přesně tohle patří. Říká se tomu (jak správně píšeš) platonická láska. Někdo se ti líbí, ty o něm každý den sníš, zajímáš se o to, co dělá, co ho baví, pozoruješ, co se ti na něm líbí, představuješ si, jaké by bylo s ním chodit,... A až přijde čas (zpravidla za několik let po tomto období), dočkáš se i opravdového vztahu. Zatím si užívej těchto pocitů a do ničeho se nežeň. Bez ohledu na to, jeslti např. tvé spolužačky s někým "chodí" nebo ne, ty nejsi ani jedna z nich. Neporovnávej se s nimi, ale počkej si, až budeš připravená. Až se najde někdo, kdo bude tvoji lásku opětovat. Období platonických lásek je jedno z nejhezčích v životě, tak si ho nenech ničím a nikým kazit a prožívej každý den naplno. Určitě je spousta věcí, co tě baví. Čti si, sportuj, zajdi si do kina s kamarádkou, k babičce a dědečkovi na návštěvu, připrav rodině nějakou dobrotu:).... Je tolik možností. A když je ti někdy opravdu hodně smutno a zdá se ti, že tě nikdo nechápe? Zkus se ze všeho pořádně vypsat. Papír snese hodně:) a tobě se uleví. A pak ho klidně spal nebo vyhoď. Přeji ti hodně sil a odvahy a neboj, to zvládneš! M.

Ahoj Klárko, díky za dotaz i důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Jasně, že modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci. A k tomu jedno svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to. Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.

Na webu si můžeš přečíst i další dva články

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/ja-uz-chci-kluka-kej.htm

Přejeme ti z redakce krásný, naplněný život.