Ahoj Nouze:), píšeš, že se ti už rok líbí jeden kluk. Chtěla jsi udělat první krok, tak jsi ho pořádala o přátelství na fb, ale zatím ho nepřijal, i když víš, že bývá online. Co si o tom v redakci myslíme? No, myslíme si, že jsii zamilovaná, to je z tvého popisu zřejmé, ale jak se cítí ten kluk, to opravdu nevíme. To, že se někdo přátelsky usměje na někoho jiného, ještě nemusí vůbec nic znamenat. A že si tě nepřidal na facebook? I tady může být spousta důvodů. Nemá čas nebo si prostě jenom nevšiml nebo z nějakého důvodu nechce. Ty jsi už první krok udělala, ten druhý bychom nechali na něm.  Ale když se zase někde potkáte, určitě nic nepokazíš úsměvem. Hezký den. M.

Ahoj Arianno, díky za dotaz. Každý vztah by měl být pravdivý. To, že s někým chodím, ještě sice vůbec neznamená, že si ho musím i vzít, proto spolu dva lidé chodí, aby se vzájemně poznávali, ale v každém případě, by VŽDY jeden k tomu druhému měl být poctivý, férový. A to platí i ve vztahu k rodičům, ke kamarádům ... Co myslíš? Bylo by poctivé, začít chodit s někým (komu se ty líbíš), jenom proto, abys nebyla, jak píšeš, šedá myška?  Aby se to hlavně nedozvěděli spolužáci, kamarádi, okolí? Možná se zkus zamyslet nejdřív nad tím, co ke svému spolužákovi opravdu cítíš. Věřím, že zranit ho určitě nechceš. Ale pokud by ses za něj styděla? Jak by se cítil? Co by prožíval? Zkus si to otočit a vžít se do jeho situace. Jak by ses cítila ty? Už tím, že jsi Arianno napsala do poradny, věřím, že se snažíš vše zvážit a přemýšlíš nad tím. Myslíme na tebe, ať se správně rozhodneš. M.

Ahoj Alenko. Díky za dotaz. Píšeš, že se mu ASI líbíš, takže to vypadá, že jistá si tím zatím moc nejsi. Je docela možné, že tě bere jenom jako kamarádku a gentlemansky se chová třeba proto, že je tak vychovaný. Neznamená to ale, že by časem vaše kamarádství nemohlo přerůst v hezký vztah. Z kamarádství se totiž běžně stává láska, ale obráceně to moc nefunguje. Lepší než se spálit, je být trpělivá a počkat. Na co? Jestli nepřeskočí jiskra také od něho směrem k tobě. Snaž se s ním normálně komunikovat, třeba jej občas pochval, když se mu něco podaří, naslouchej mu, povzbuzuj ho - tak jako se chováš i k jiným kamarádům. Působí to mnohem přirozeněji, než kdybys mu psala např. vyznání ve vzkazech nebo mu je řekla osobně. Vždyť láska má spoustu jiných podob než jenom to, že někomu řekneme "mám tě rád", "miluji tě". Právě pochvalou, pomocí, povzbuzením, úsměvem mu můžeš naznačit mnohem víc a navíc nenásilným způsobem. .A ještě něco: Jestli jsi věřící, můžeš se za toho kluka modlit. To ale vůbec neznamená, že se budeš modlit "prosím, ať si mě všimne, ať jsme spolu", ale "ať se stane tvoje vůle, Pane". Bůh chce pro tebe to nejlepší. A pro něho také. Když si to uvědomíš, dokážeš dát i tomu klukovi svobodu a nebudeš ho do ničeho tlačit. Z redakce fandíme. M.

Ahoj Táňo, děkujeme za dotaz. Odpovídali jsme na podobné dotazy v naší Poradně už mnohokrát, z toho vidíš, že tyto problémy řeší více děvčat, a také chápeme, že tě to hodně trápí. Dobrá zpráva je, že se této závislosti dá zbavit. Je to často běh na dlouhou trať, ale věříme, že to dokážeš, i když třeba po malých krůčcích. Hlavně to nevzdávej!

A zde je odpověď P.Jendy Balíka:

Masturbace je považována za těžký hřích, protože člověk dar sexuality, který má pro vytvoření společenství a pro otevření se daru plodnosti, využívá sobecky jen pro sebe a svůj pocit.

Ale pozor, těžký hřích je: svobodné, dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Masturbace vážná věc je, ale je vždy svobodná?  Jakmile si člověk na masturbaci zvykne, nemůžeme říci, že jde vždy o těžký hřích. Je zde zmenšená svoboda, a tak v takových případech hovoříme sice o hříchu, ale ne o těžkém. V praxi je dobře, když člověk po pádu jde ke zpovědi. Pokud se stává masturbace častěji, vždy ihned lituj a můžeš jít k sv. přijímání, ale měla bys v takovémto případě často chodit ke zpovědi – např. jednou za týden či 14 dní. O tom je dobré si popovídat s dobrým zpovědníkem.

Jak se s tímto hříchem vypořádat jako děvče? 

Sebeukájení u žen vzniká ne tolik ze sexuálního nucení jako u muže, ale z psychologických důvodů. Žena se cítí sama, nepřijatá, utápí se ve svém žalu, je neuspokojená ve svém životě, prožívá stav nepřijetí od druhých, nelíbí se sama sobě… Někdy se také stane, že se již jako malé dítě naučí onanovat - ze zvědavosti se začne nějak dráždit.

Zbavit se tohoto hříchu je věštšinou dlouhá cesta. Je důležité se modlit, třeba takto: Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší.

Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já kající hříšník. Dobrá Matko věčného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Další cestou je nechat Pána vstoupit do všech zákoutí své duše a uvěřit, že Tě Pán má rád takovou, jaká jsi. I přes vše, co jsi v životě zažila, co nejrůznějších negativních zážitků máš, přes to vše Bůh Tě má rád. Přeji Ti, abys dokázala prožít ve své duši chvíle, kdy se v modlitbě schoulíš k nohám Pána Ježíše, schoulíš se v klínu Boha Otce. „Nebudete-li jako děti,...“, říká evangelium. Být dítě Boží. Spolehnout se ve všem na Pána. Vše mu svěřovat, důvěřovat mu. Učit se odhalovat jeho plán s Tvým životem. To je cesta k osvobození se od hříchu.

Je třeba, aby ses nechala milovat od Pána Ježíše, který Tě má opravdu rád. Proto můžeš mít ráda i sama sebe. Děkuj v modlitbě Pánu za sebe: za své ruce, vlasy, srdce,… děkuj mu i za hřích, do kterého jsi se nechcíc zamotala – a říkej mu, že mu děkuješ proto, že teď může on sám oslavit sebe tím, že Tě uzdraví z hříchu.

No a pak je také třeba prostě se naučit odolat pokušení. Trénovat svsou vůli, aby vládla tělu. Prostě si říci: neudělám to. Ono se to pak občas také podaří a začne dařit. Je to jako takové otužování či sportovní trénování vůle.

Ahoj Mm:), díky za dotaz. Píšeš, že jsi zamilovaná do kluka ze stejné školy, bavili jste se jako kamarádi, ale on si tě najednou blokl na soc. sítích a nechce se s tebou bavit. Ptala ses ho na to, "proč"? A on prostě nechce. Tak co s tím? Možností, proč se s tebou přestal bavit, může být více. Mohl tě brát jako kamarádku, a pak se mu mohlo začít zdát, že u tebe už je to víc, lekl se toho, a couvnul, protože nic jiného, než kamarádství nechtěl nebo je hodně nesmělý, anebo měl jiný důvod, který ti nechce prozradit... V každém případě ti asi nezbude nic jiného, než se s tím smířit. Nejlepší by asi bylo, kdyby ses nad to dokázala povznést a už to neřešit. Zkus svůj volný čas naplnit jinak: Zajdi si za kamarádkou, do kina, zasportuj si, přečti si hezkou knížku, ... prostě dělej co tě baví a naplňuje. Z redakce myslíme. M.

Ahoj Ájo, díky za dotaz. Píšeš, že se s tebou rozešel kluk, protože jsi mu řekla, že nejsi ještě připravená na sex, a on už se potom nikdy neozval. Z dotazu není zřejmé, jak dlouho jste spolu chodili, ale věřím, že tě rozchod bolel nebo ještě bolí. Na druhé straně, jestli se po podobném rozhovoru kluk s holkou rozejde, tak to něco vypovídá o tom klukovi, i o jeho pohledu na vztahy. Chození je nebo mělo by být o vzájemném poznávání, povídání, důvěře, a také o řešení různých pohledů a názorů na svět. Ty jsi mu upřímně řekla, jaký máš pohled na sex ve vašem vztahu, který se vyvíjí a on ti také jasně odpověděl. Jeho Já bylo důležitější než Ty. Vůbec ho neznám, možná to není špatný kluk, jenom je zvyklý mít všechno hned, možná je úplně jiný. Díky tvému pohledu si ale mohl spoustu věcí uvědomit nebo uvědomí třeba později, kdo ví? V každém případě jsi se ale zachovala správně. Nikdo totiž nemá právo nutit tě do něčeho co nechceš nebo na co nejsi připravená. Moc ti z redakce fandíme:). M..

Milá Beo, děkuji Ti za vážnou otázku, se kterou se na nás s důvěrou obracíš.

Zcela poctivě uvažuješ, protože vstup do manželství je na celý život. Jedná se tedy o vážnou záležitost.

Určitě není dobrá motivace k svatbě možnost sexu. Je zajímavé, jak si lidé mylně myslí, že v manželství je to super, sex se žije, jak se chce atd. Vždyť to tak přece není. Kolikrát manželé spolu být nemohou, protože to nejde (nemoc ženy, rizikové těhotenství atd.). Předmanželská zdrženlivost je učením se lásce, která dokáže být odpovědná a neřídí se pudem.

Jak popisuješ svůj vnitřní stav, je docela zarážející, že tolik přemýšlíš. Lidé, kteří jsou hodně zamilovaní, ti většinou jsou za svým citem a rozum pokulhává. Podívej, asi by bylo nejlepší, kdybys spolu se svým chlapcem absolvovala kurz partnerství. Oba dva se tam více poznáte, budete diskutovat nejrůznější oblasti vztahu. No a pak uvidíte. Ty kurzy jsou pořádány na Moravě a začínají vždy na podzim. Známost trvající rok ještě není tak dlouhá. Obecně se udává, že je vhodné, aby známost trvala tak 2 až 2,5 roku.

Myslím si, že cesta, kterou můžeš získat přiměřenou jistotu, že on je ten pravý a že můžeš vstoupit do manželství je:

1) Modlit se o světlo k Duchu Svatému a Pannu Marii prosit o přímluvu.

2) Zajděte za nějakým manželským párem, třeba za těmi, co vedou kurzy partnerství, a popovídejte si s nimi o svém vztahu.

3) Spolu se svým chlapcem více diskutujte o nejrůznějších oblastech lidského, manželského a rodinného života. Sdílejte své názory. Tak poznáš, zda jste si vnitřně blízcí nebo zda se v mnoha podstatném rozcházíte. Kde vzít inspiraci? Existuje zajímavá knížečka:

Traxler, Ladislav a kol. Příprava snoubenců na manželství.

A dá se koupit v antikvariátu: https://www.prectene-knihy.cz/vztahy-1/3070-priprava-snoubencu-na-manzelstvi-ladislav-traxler.html

Tam najdete celou řadu otázek, které vás mohou provázet. Budete-li si naslouchat a diskutovat, buď se sblížíte nebo zjistíte, že se v mnohém podstatném rozcházíte.

Nakonec vstup do manželství vyžaduje odvahu a rozhodnutí, že celý život chci žít pro dobro druhého, pro dobro dětí, že chci své životní síly stravovat pro lásku k druhým a v tom nacházet radost a životní naplnění.

Ahoj Sáro, díky za tvou otevřenost i odvahu, podělit se se svým příběhem. Co na to říct... Že ses do všeho pořádně zamotala, už teď asi vidíš i ty sama. Ono uhýbání a zatajování nikam nevede. Co s tím? Zkus posbírat odvahu a o svém těhotenství řekni jak otci dítěte, tak potom i svým rodičům. Je jasné, že to pro tebe nebude jednoduché, ale je to nutné. Pomoc i bližší radu můžeš najít na stránkách organizace Nesoudíme, pomáháme nebo např. na  Lince Bezpečí. Je tam spousta odborníků, kteří si s tebou popovídají, klidně jenom po telefonu, a když se pak domluvíte, tak i osobně. Tento konkrétní odborník tě pak může i podporovat dál. Z redakce moc myslíme, ať všechno dobře dopadne. Budeme rádi, když se nám ozveš, jak se ti daří. M.

https://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame 

https://www.linkabezpeci.cz/

Ahoj K, díky za dotaz. Je ti třináct let a v tomto věku je podle mě důležité učit se s klukama kamarádit, jen tak se poznávat, oťukávat, zjišťovat,co se ti na klucích líbí, co ne, co bys od svého kluka čekala, co by ti naopak moc vadilo. A taky se naučit znát lépe sama sebe, zvýšit svoje sebevědomí, umění komunikovat a vycházet s lidmi – to se ve vztahu taky moc hodí. Kamarádství s klukama je velmi cenné samo o sobě, a nikde není řečeno, že z něj po čase nemůže být i něco víc. Ve tvém věku ale není vůbec kam spěchat, kamarádstvím tedy rozhodně nic nezkazíš. A pokud si to nějaký kluk začne, jak ty píšeš, vykládat jinak, a chtěl by s tebou např. chodit a ty nechceš? Stačí říct, že je to bezva kamarád, ale ty zatím  chodit s nikým nechceš. Myslím si, že je důležité říkat věci tak jak jsou, a nevodit nikoho za nos. Z redakce fandíme. M.

Ahoj Kiko, díky za dotaz. Myslím si, že kluci žárlí podobně jako holky. Některý víc a některý míň. M,