Ahoj Májo, díky za dotaz. Vážíme si tvé otevřenosti. Z tvého dotazu není úplně zřejmě, jestli s někým chodíš a řešíte to se svým klukem nebo o těchto věcech zatím jenom přemýšlíš. Zrovna minulý týden jsme v poradně odpovídali na podobný dotaz. Mrkni. Je také v rubrice Láska, a je hned čtvrtý shora. Má název: "Prosím o radu. Jedná se o předmanželskou čistotu". Zkus si jej pročíst, myslím, že bys tam mohla najít odpověď.

Z redakce ti moc fandíme. M.

Ahoj Isabell, děkujeme za otázku. Píšeš, že se ti líbí nejlepší kamarád tvého bráchy. Připadá ti, že ho spíš svým povídáním otravuješ, on nemluví, jenom přikyvuje a usmívá se.... Podle tvého dotazu se mi zdá, že kamarád tvého bratra je asi o dost starší a prostě tě bere jako malou sestřičku svého kamaráda, kterou si vyslechne, ale tím to končí. Že se ti začínají libit kluci, je ve tvém věku úplně normální, a může to být i tak, že teď se ti líbí tento a za měsíc nebo i dřív, zase druhý a není na tom vůbec nic špatného. Bez zamilovanosti a trápení kvůli ní by ani nebylo dospívání :-), ale je to období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. To je úplně normální a většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, na chození máš ještě opravdu dost času. Zdá se ti to možná teď sice těžké, ale věřím, že to dokážeš. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení. Držíme palce! M.

Ahoj Sáro, díky za dotaz. Píšeš, že ses zamilovala do kluka, který je o 5 let starší, ale on tě nebere vážně, a baví se s tebou jako tvůj kamarád. Co s tím? Mně se moc líbí biblický citát z knihy Píseň písní: "Nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama." (Pís 2; 7). Lásku si na nikom nemůžeme vynutit. Pokud ten kluk nedává najevo žádný větší zájem o tebe (a to bys určitě poznala), je pravděpodobné, že tě opravdu bere jenom jako kamarádku. Neznamená to ale, že by časem vaše kamarádství nemohlo přerůst v hezký vztah. Ten bys ale mohla ohrozit, kdybys mu hned na začátku řekla, co k němu cítíš a on by se toho mohl zaleknout a stáhnout se. Z kamarádství se totiž běžně stává láska, ale obráceně to moc nefunguje. Lepší než se spálit, je být trpělivá a počkat. Na co? Jestli nepřeskočí jiskra také od něho směrem k tobě. Snaž se s ním normálně komunikovat, třeba jej občas pochval, když se mu něco podaří, naslouchej mu, povzbuzuj ho - tak jako se chováš k jiným kamarádům. Působí to mnohem přirozeněji, než kdybys mu psala vyznání ve vzkazech nebo mu je řekla osobně. Vždyť láska má spoustu jiných podob než jenom to, že někomu řekneme "mám tě rád", "miluji tě". Právě pochvalou, pomocí, povzbuzením, úsměvem mu můžeš naznačit mnohem víc a navíc nenásilným způsobem.A ještě něco: Jestli jsi věřící, můžeš toho kluka každý den "odevzdat nebi". To znamená, že se nebudeš modlit "prosím, ať si mě všimne, ať jsme spolu", ale "ať se stane tvoje vůle, Pane". Bůh chce pro tebe to nejlepší, ale pro něho také. Když si to uvědomíš, dokážeš dát i tomu klukovi svobodu a nebudeš ho do ničeho tlačit. Z redakce fandíme:)! M.

Milá Leno, díky za tvou otevřenost i důvěru k nám. Na podobný dotaz nám moc hezky už jednou odpověděla paní Mgr. Hana Imlaufová, z křesťansko-pedagogicko-psychologické poradny v Praze. Okopírovala jsem ho, tady je:

Sexuální spojení muže a ženy slouží k vytváření a posílení jednoty. Je stvrzením slov manželského slibu – Odevzdávám se ti a přijímám tě. Má tedy své místo až v manželství. Pro vztah kluka a holky, muže a ženy, je nezbytně nutná pravdivost „řeči těla“. Co se tím myslí? Že to, co dělám svými gesty (doteky, polibky, pohlazení, obejmutí apod.), odpovídá pravdivě úrovni našeho vztahu. Odpovídá blízkosti, kterou ti dva zažívají v jiných oblastech. O jejich blízkosti vypovídá i to, jak si spolu opravdu rozumí, jak otevřeně si spolu povídají, jak si dokážou naslouchat, jak dokážou prožívat duchovní porozumění a zvládat obtíže života. Žít v čistotě až do svatby je přikázáním Desatera. Stejně jako všemi ostatními přikázáními Desatera nám Bůh nechce zbytečně znepříjemnit život. Naopak nám dává dobrý návod, jak žít, abychom sami sobě ani jiným neškodili. Dnes je také důležité pochopit jasné Boží upozornění, že sex není pro zábavu, ale je to největší projev vzájemné lásky muže a ženy a že nám byl dán jako odpovědnost za děti, které se z tohoto spojení mohou narodit. To, že kluk a holka žijí zdrženlivě, znamená, že mají k sobě navzájem úctu a že se dívka nestává nástrojem k uspokojení sexuální touhy svého chlapce a naopak. Dokáže-li kluk žít v čistotě před manželstvím, vytváří to do budoucna pro oba velkou jistotu, že když v manželství nastane období, během kterého spolu nebudou moci mít sexuální styk, budou si moci věřit, že takové období zvládnou a že z netrpělivého hocha, který neuměl počkat do svatby, se nestane nevěrný muž, který prostě bez sexu nemůže být. Výzkumy ukazují, že muži, kterým chybí sebeovládání, nejsou spolehlivými partnery pro život. Také se setkávám s častým argumentem, že sex se musí před svatbou vyzkoušet (Půjde nám to spolu v posteli?). Avšak sexuální život se po svatbě teprve rozvíjí a trvá delší dobu, než najdou muž a žena svou „řeč těla“. Podobně jako lyžovat se člověk nenaučí snadno, ale musí mnohokrát sjet kopec, a přitom se mu jistě stane, že upadne. Kvalita sexuálního životav manželství odráží daleko více, než jen schopnost tělesného spojení. Skutečný prožitek je výsledek celkového vztahu muže a ženy. Dívka by nikdy neměla dopustit, aby byla v roli „pokusného králíka“ nebo žila ve strachu, že když se sex v manželství hned nepodaří, že ji kluk pošle pryč. Panenství je nádherná hodnota mladé dívky, ženy. A pokud je přinese jako dar tomu opravdu vyvolenému, tedy tomu, který s ní chce být celý život, nabídne mu nesmírně vzácný dar. Pro předmanželskou čistotu jsou také důvody zdravotní. Mnoho ověřených lékařských studií potvrzuje zvýšené nebezpečí virových i bakteriových onemocnění pohlavních orgánů mladých dívek, které předčasně začnou žít sexuálním životem. V této krátké odpovědi není možné popsat všechny důvody a vysvětlení, proč je dobré spolu před svatbou nespat. Závěrem tedy ještě jeden postřeh: ve své praxi jsem potkala již mnoho žen, které litovaly toho, že nezůstaly pannou až do svatby. Nepotkala jsem však žádnou, která by litovala, že pannou do svatby zůstala.

Mgr. Hana Imlaufová, křesťanská pedagogicko-psychologická poradna Praha

Tip z redakce:

Láska je krásná, nádherná, ale má svoje pravidla a při chození i určité limity, které, i když se ti může zdát, že tě o něco krásného ochuzují, tě naopak chrání a připravují na dobře prožitý vztah v manželství. Myslím, že by se ti mohla líbit sice útlá knížka, ale hodně bohatá obsahem: Sex, šehačka na dortu, kde její autor moc hezky vysvětluje, co a jak:). Existuje i v elektronické podobě. Tady je: http://laska.xf.cz/prirucky/slehacka.htm

Myslíme na vás, na oba. M.

Ahoj Maaaajo, způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm 

Hezký víkend. M.

Ahoj Kikčo, moc děkujeme za tvůj dotaz a otevřenost, s jakou jsi ho napsala. Je fajn,že to chcete řešit a chcete oba! Je taky bezva, že si spolu hodně povídáte. Od toho byste se mohli "odrazit" a popovídat si o tom, co každého z vás baví, zajímá, co byste např. tomu druhému chtěli ukázat, prožít to s ním. Jenom namátkou: společně vybraný film v kině, společná projížďka na kole či bruslích, společná příprava nějaké hry pro druhé, společná pomoc někomu ve vašem okolí.... Je tolik možností, jenom je najít:). A to by právě mohlo být tím vzájemným povídáním a sdílením se. Taky si můžete dát společný domácí úkol:) a napsat si každý sám doma, co byste chtěli společně dělat, a pak si o tom společně popovídat. Jako bonus se o sobě dozvíte spoustu věcí. A o tom to chození vlastně je - o vzájemném pravdivém poznávání jeden druhého, o tom, jestli se k sobě hodíme, či ne.

A někdy se samozřejmě může stát a taky stává, že dva mladí lidé zjistí, že se vlastně k sobě ani moc nehodí, že jim něco nevyhovuje, a tak se rozejdou. Ale i taková zkušenost je hodně cenná pro další život. Člověk se z ní může poučit a postupně "dozrát". 

Z redakce vám oběma přejeme spoustu společných nápadů. M .

Ahoj Nouze:), píšeš, že se ti už rok líbí jeden kluk. Chtěla jsi udělat první krok, tak jsi ho pořádala o přátelství na fb, ale zatím ho nepřijal, i když víš, že bývá online. Co si o tom v redakci myslíme? No, myslíme si, že jsii zamilovaná, to je z tvého popisu zřejmé, ale jak se cítí ten kluk, to opravdu nevíme. To, že se někdo přátelsky usměje na někoho jiného, ještě nemusí vůbec nic znamenat. A že si tě nepřidal na facebook? I tady může být spousta důvodů. Nemá čas nebo si prostě jenom nevšiml nebo z nějakého důvodu nechce. Ty jsi už první krok udělala, ten druhý bychom nechali na něm.  Ale když se zase někde potkáte, určitě nic nepokazíš úsměvem. Hezký den. M.

Ahoj Arianno, díky za dotaz. Každý vztah by měl být pravdivý. To, že s někým chodím, ještě sice vůbec neznamená, že si ho musím i vzít, proto spolu dva lidé chodí, aby se vzájemně poznávali, ale v každém případě, by VŽDY jeden k tomu druhému měl být poctivý, férový. A to platí i ve vztahu k rodičům, ke kamarádům ... Co myslíš? Bylo by poctivé, začít chodit s někým (komu se ty líbíš), jenom proto, abys nebyla, jak píšeš, šedá myška?  Aby se to hlavně nedozvěděli spolužáci, kamarádi, okolí? Možná se zkus zamyslet nejdřív nad tím, co ke svému spolužákovi opravdu cítíš. Věřím, že zranit ho určitě nechceš. Ale pokud by ses za něj styděla? Jak by se cítil? Co by prožíval? Zkus si to otočit a vžít se do jeho situace. Jak by ses cítila ty? Už tím, že jsi Arianno napsala do poradny, věřím, že se snažíš vše zvážit a přemýšlíš nad tím. Myslíme na tebe, ať se správně rozhodneš. M.

Ahoj Alenko. Díky za dotaz. Píšeš, že se mu ASI líbíš, takže to vypadá, že jistá si tím zatím moc nejsi. Je docela možné, že tě bere jenom jako kamarádku a gentlemansky se chová třeba proto, že je tak vychovaný. Neznamená to ale, že by časem vaše kamarádství nemohlo přerůst v hezký vztah. Z kamarádství se totiž běžně stává láska, ale obráceně to moc nefunguje. Lepší než se spálit, je být trpělivá a počkat. Na co? Jestli nepřeskočí jiskra také od něho směrem k tobě. Snaž se s ním normálně komunikovat, třeba jej občas pochval, když se mu něco podaří, naslouchej mu, povzbuzuj ho - tak jako se chováš i k jiným kamarádům. Působí to mnohem přirozeněji, než kdybys mu psala např. vyznání ve vzkazech nebo mu je řekla osobně. Vždyť láska má spoustu jiných podob než jenom to, že někomu řekneme "mám tě rád", "miluji tě". Právě pochvalou, pomocí, povzbuzením, úsměvem mu můžeš naznačit mnohem víc a navíc nenásilným způsobem. .A ještě něco: Jestli jsi věřící, můžeš se za toho kluka modlit. To ale vůbec neznamená, že se budeš modlit "prosím, ať si mě všimne, ať jsme spolu", ale "ať se stane tvoje vůle, Pane". Bůh chce pro tebe to nejlepší. A pro něho také. Když si to uvědomíš, dokážeš dát i tomu klukovi svobodu a nebudeš ho do ničeho tlačit. Z redakce fandíme. M.

Ahoj Táňo, děkujeme za dotaz. Odpovídali jsme na podobné dotazy v naší Poradně už mnohokrát, z toho vidíš, že tyto problémy řeší více děvčat, a také chápeme, že tě to hodně trápí. Dobrá zpráva je, že se této závislosti dá zbavit. Je to často běh na dlouhou trať, ale věříme, že to dokážeš, i když třeba po malých krůčcích. Hlavně to nevzdávej!

A zde je odpověď P.Jendy Balíka:

Masturbace je považována za těžký hřích, protože člověk dar sexuality, který má pro vytvoření společenství a pro otevření se daru plodnosti, využívá sobecky jen pro sebe a svůj pocit.

Ale pozor, těžký hřích je: svobodné, dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Masturbace vážná věc je, ale je vždy svobodná?  Jakmile si člověk na masturbaci zvykne, nemůžeme říci, že jde vždy o těžký hřích. Je zde zmenšená svoboda, a tak v takových případech hovoříme sice o hříchu, ale ne o těžkém. V praxi je dobře, když člověk po pádu jde ke zpovědi. Pokud se stává masturbace častěji, vždy ihned lituj a můžeš jít k sv. přijímání, ale měla bys v takovémto případě často chodit ke zpovědi – např. jednou za týden či 14 dní. O tom je dobré si popovídat s dobrým zpovědníkem.

Jak se s tímto hříchem vypořádat jako děvče? 

Sebeukájení u žen vzniká ne tolik ze sexuálního nucení jako u muže, ale z psychologických důvodů. Žena se cítí sama, nepřijatá, utápí se ve svém žalu, je neuspokojená ve svém životě, prožívá stav nepřijetí od druhých, nelíbí se sama sobě… Někdy se také stane, že se již jako malé dítě naučí onanovat - ze zvědavosti se začne nějak dráždit.

Zbavit se tohoto hříchu je věštšinou dlouhá cesta. Je důležité se modlit, třeba takto: Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší.

Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já kající hříšník. Dobrá Matko věčného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Další cestou je nechat Pána vstoupit do všech zákoutí své duše a uvěřit, že Tě Pán má rád takovou, jaká jsi. I přes vše, co jsi v životě zažila, co nejrůznějších negativních zážitků máš, přes to vše Bůh Tě má rád. Přeji Ti, abys dokázala prožít ve své duši chvíle, kdy se v modlitbě schoulíš k nohám Pána Ježíše, schoulíš se v klínu Boha Otce. „Nebudete-li jako děti,...“, říká evangelium. Být dítě Boží. Spolehnout se ve všem na Pána. Vše mu svěřovat, důvěřovat mu. Učit se odhalovat jeho plán s Tvým životem. To je cesta k osvobození se od hříchu.

Je třeba, aby ses nechala milovat od Pána Ježíše, který Tě má opravdu rád. Proto můžeš mít ráda i sama sebe. Děkuj v modlitbě Pánu za sebe: za své ruce, vlasy, srdce,… děkuj mu i za hřích, do kterého jsi se nechcíc zamotala – a říkej mu, že mu děkuješ proto, že teď může on sám oslavit sebe tím, že Tě uzdraví z hříchu.

No a pak je také třeba prostě se naučit odolat pokušení. Trénovat svsou vůli, aby vládla tělu. Prostě si říci: neudělám to. Ono se to pak občas také podaří a začne dařit. Je to jako takové otužování či sportovní trénování vůle.