Ahoj Viktorie, díky moc za tvůj dotaz i důvěru k nám. Být s někým 8 let je dlouhá doba a chápu, že není jednoduché to jenom tak odložit a zapomenout. Ale jak sama píšeš, jsou to už dva roky a je potřeba se posunout dál. Určitě jste spolu prožily krásné chvíle, za ty jsi právem vděčná, a potom také okamžiky, které nebyly fajn, ale z těch se zase můžeš poučit, tak jako každý člověk. Víš, nikdo z nás, nikdo, není dokonalý, ale z různých okamžiků, okolností, věcí se člověk může poučit nebo něčemu naučit. To platí myslím pro každého z nás. A důležité je také mít rád a vážit si sama sebe. Být sama se sebou spokojená, udělat si každý den radost, třeba jenom poslechnou si písničku, kterou máš ráda, popovídat si s někým blízkým nebo mrknout po obchodech.)... Možností je fůra. Chodit mezi lidi, ne s cílem někoho ulovit, to je jasné, že ti může být jak píšeš, odporné, když je to vynucené a necítíš to tak, ale být mezi druhýma lidma, a hlavně být spokojená sama se sebou, vyrovnaná, přijat sebe samu takovou, jaká opravdu jsi. Pokud se pořád cítíš ještě nějak zraněná, zkus se z toho vypsat, napiš všechno, co tě trápí, bolí, štve, zraňuje, a pak papír klidně vyhoď nebo spal, ale tím,  že se vypíšeš, se ti také uleví. A pokud si myslíš, že by bylo dobré navštívit nějakého odborníka, klidně ho navštiv, na tom přece vůbec nic není. Z redakce ti přejeme hodně síly, odvahy a radosti. M.

Ahoj Adriano, děkujeme za otázku. Píšeš, že jsi se hodně skamarádila s klukem, ale že k němu začínáš cítít něco víc. Bojíš se mu to říct, aby jsi o něj popř. nepřilšla, ale zároveň ti vadí být jenom kamarádka. Je moc hezký biblický citát z knihy Píseň písní: "Nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama." (Pís 2; 7). Lásku si na nikom nemůžeme vynutit. Pokud ten kluk nedává najevo žádný větší zájem o tebe (a to bys určitě poznala), je pravděpodobné, že tě bere jenom jako kamarádku, meznamená to ale, že by časem vaše kamarádství nemohlo přerůst v hezký vztah. Ten bys ale mohla ohrozit, kdybys mu hned na začátku řekla, co k němu cítíš a on by se toho mohl zaleknout a stáhnout se. Z kamarádství se totiž běžně stává láska, ale obráceně to moc nefunguje. Lepší než se spálit, je být trpělivá a počkat. Na co? Jestli nepřeskočí jiskra také od něho směrem k tobě. Snaž se s ním normálně komunikovat, třeba jej občas pochval, když se mu něco podaří, naslouchej mu, povzbuzuj ho - tak jako se chováš k jiným kamarádům. Vždyť láska má spoustu jiných podob než jenom to, že někomu řekneme "mám tě rád", "miluji tě". Právě pochvalou, pomocí, povzbuzením, úsměvem mu můžeš naznačit mnohem víc a navíc nenásilným způsobem.A ještě něco: Jestli jsi věřící, můžeš toho kluka každý den "odevzdat nebi". To znamená, že se nebudeš modlit "prosím, ať si mě všimne, ať jsme spolu", ale "ať se stane tvoje vůle, Pane". Bůh chce pro tebe to nejlepší. A pro něho také. Když si to uvědomíš, dokážeš dát i tomu klukovi svobodu a nebudeš ho do ničeho tlačit. Z redakce ti přejeme hezké dny. M.

Ahoj Annie, díky za tvou důvěru k nám. Nedávno  na podobnou otázku odpovídal P.Jan Balík, překopírovala jsem ti ji, ať ji nemusíš složitě hledat. Z redakce přejeme hezký vánoční čas. M.

Milá tazatelko, děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Hřích je jednání, kterým člověk (věřící i nevěřící) jedná proti svému skutečnému dobru či proti skutečnému dobru druhého. To skutečné dobro je to, co vložil do řádu života Bůh - Stvořitel. Proto, i předmanželská zdrženlivost není nějakým divným příkazem omezujícím lidi, ale velkým darem a výzvou Boha člověku. Písmo jasně učí, že manželské spojení je dar a výsada pro manžele a pro narození nového potomka. Manželská intimita prožívaná mimo manželství nebo prožívaná s antikoncepcí je nemorální.

Proč si člověk škodí předmanželským sexem? Je mnoho důvodů a můžeš si o mnoha přečíst na: https://www.cirkev.cz/cs/dokumenty-mladez-pro-spolecenstvi a konkrétně článek z INu, který je tam zveřejněn pod názvem: Metodika k tématu 6 z IN.

Stručně, aspoň nějaké nenáboženské důvody:

Naučit se ovládat a nebýt jen pudoví. Žena chápe sex více jako celistvou záležitost života a lásky, kdežto pro muže bývá sex více o naplnění pudové potřeby.

V manželství bude ovládání moc potřeba. Nenaučí-li se muž ovládat sexuální touhu, nebude manželku během života pokládat mnohdy za nástroj k jejímu ukojení?   

Sex není zábava, kterou můžeme provozovat s kdekým. Je to dar celého sebe druhému. Takovou intimitu je možné žít jen tehdy, když je pro ni vytvořen ochranný val - uzavřené manželství - pro otce a matku a pro jejich děti.

Touha spojit se s druhým člověkem je normální. Ale pozor! Přeci je nutné zvažovat, komu se odevzdám. Je to to nejcennější, co máš - sebe sama, svou lásku, své tělo. Přeci je normální, aby takový dar zůstal neporušen tak dlouho, než ti nějaký muž slíbí manželství na celý život. Jinak riskuješ, že někomu takový dar daruješ, ale on tě o něj obere a odejde. Vždť to se přeci děje kolem nás neustále. Děvčata tím pak velice trpí.

Sex je darem pro manžele, ale též má vlastnost, která je spojena s otevřením k životu. Může být otevřen k životu u mladých lidí, kteří spolu jen tak spí? Co když počnou dítě?

Tedy děláš dobře, že trváš na zdrženlivsoti, i když i pro tebe není snadná. Prostuduj si něco z toho, co ti nabízíme a diskutujte o tom se svým chlapcem. Hodně věcí najdeš na: http://teologietela.paulinky.cz/.

P. Jan Balík

Ahoj Jano, díky za upřímnost a otevřenost. Je moc dobře, že nejsi někde sama, uzavřená, ale snažíš se dělat spoustu věcí a zapojuješ se do nich. V Bibli se na spoustě míst píše: "Nebojte se!". Jsi ještě hodně mladá a máš na hledání životního partnera spoustu času. Znám hodně lidí, kteří se se svým prvním partnerem seznámili až na konci střední školy nebo na vysoké škole. Takže klid, není důvod k panice a zbytečným obavám.Můžeš se ale už dnes začít za svého budoucího partnera modlit, můžeš si také zajet na nějakou duchovní obnovu nebo víkendovou akci na nejbližší diecézní centrum života mládeže. Poznáš tam spoustu nových lidí, s jejichž pomocí se zase můžeš seznámit s někým novým atd... Jak už jsem psala výše, je moc fajn, že se neuzavíráš do sebe. Nepřemýšlej nad tím, co se pravděpodobně nestane, ale měň přítomné chvíle, např. svým úsměvem, pochvalou, tím, že sama sobě uděláš drobnou radost. Uč se mít ráda sebe a druhé, být radostným člověkem. Snaž se být otevřená k novým možnostem a příležitostem. Důvěřuj Bohu a ostatní už nech na něm ;-). Z redakce myslíme. M.

Ahoj paPájo. Píšeš, že chodíš se svým prvním klukem, on tě má hodně rád, ty si myslíš, že jeho taky, ale když přemýšlíš, co se ti na něm líbí, vlastně nevíš. Možná by stálo za to zamyslet se nad tím, proč spolu vlastně chodíte. Píšeš, že on tě moc miluje. Co to pro tebe znamená? A  jak vnímáš ty jeho? Co se ti na něm líbí, pro co ho obdivuješ?  Může to být jakákoliv vlastnost, povahový rys, něco, co u druhých vůbec nevidíš, ale je to pro tebe moc důležité. Je ti s ním hezky? Cítíš se v bezpečí a v pohodě? Ráda se s ním směješ? Nebo ho spíš vnímáš jako velice dobrého a fajn, ale "jenom"  kamaráda? Zkus si položit pár takových otázek a poctivě si na ně odpověz. A možná přijdeš na to, že je tu NĚCO, proč ti na něm taky moc záleží a nebo přijdeš na to, že není. Může to být klidně první okouzlení, které pominulo, protože jsi poznala, že je to sice bezva blízký kamarád, ale chybí ti tam něco, co třeba zatím nedokážeš definovat... A nic z toho není špatně. První lásky jsou krásné, ale zdaleka nemusí být poslední. A pokud budeš mít "jasno" nebo jasněji v sobě, můžeš si o tom promluvit také se svým klukem. Vysvětlit mu, co a jak vidíš a vnímáš, a poslechnout si také jeho názor. Chození je totiž také hodně o vzájemném povídání, o komunikaci. A když jeden z vás zjistí, že to není ono, není nic špatného se ve vzájemné úctě a bez osočování rozejít. A pokud zjistíš, že je to přece jenom rodící se láska?  Láska je (především) rozhodnutí. Každý den se rozhodovat, že toho druhého budu milovat, i když je to někdy těžké. Důležité je učit se odpouštět a usmířit se. Takové přijetí toho druhého i s jeho nedostatky tě čeká v každém opravdovém a poctivém vztahu. Moc ti přeju, ať si najdeš někoho, pro koho se budeš každodenně a ráda rozhodovat. Hezký adventní čas. M.

Ahoj Marie, chápu, že tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za tvoji důvěru, za to, že ses se svými starostmi dokázala svěřit. O pomoc jsem poprosila kamarádku a naši bývalou redaktorku, psycholožku Mgr. et Mgr. Anetu Hrabovskou.

Tak tedy ke tvé situaci: Píšeš, že je to tvá nejlepší kamarádka, se kterou jste vždy sdílely své každodenní starosti, pocity,... Zkus si s ní promluvit, tak jak to cítíš, tak jak to vnímáš, své obavy, všechno. Třeba zjistíš, že tvé obavy jsou zbytečné, že je to všechno jenom velké nedorozumění. Pokud je to skutečně tak blízká kamarádka a svěřujete si svoje pocity, je na místě a je bezpečné, když ji řekneš, co vnímáš, když jste spolu. Pak se to buď vysvětlí, že tě opravdu bere jako svou nej kamarádku, ale nic víc a bude to OK, anebo to OK nebude, a tím pádem to můžeš řešit např. odstěhováním z bytu, a také přemýšlením, jak to vlastně ty vidíš a cítíš. Z redakce myslíme. M.

Ahoj Helčo, díky za dotaz. Píšeš, že už nějakou dobu po sobě pokukujete s klukem, kterého potkáváš většinou jenom na 10 minutové cestě do školy. A ptáš se, co bys mu měla říct. Stačí se usmát, pozdravit, jinak nemusíš dělat vůbec nic:). Víš, my  ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. Říká se, a je v tom myslím velká pravda, že kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bývá docela často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vlastně vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat později lituje, že svým přístupem udělaly z Prince na bílém koni Líného Honzu. Držíme ti palce. M.

Ahoj Katko, díky za dotaz a hlavně upřímnost a otevřenost. Moc si toho vážíme. Píšeš, že ses už poněkolikáté zakoukala do mladšího kluka, bojíš se, že je s tebou něco špatně, stydíš se za to, ale nemůžeš si pomoct. O pomoc a názor jsem poprosila kamarádku a naši bývalou redaktorku, psycholožku Mgr. et Mgr. Anetu Hrabovskou, moc za něj děkuji. Zkusme se tedy na to společně mrknout: Co pro tebe znamená zakoukání se? Obdivuješ např. jeho dovednosti, znalosti, humor nebo účes? Protože na tom přece nic není, každému může imponovat i někdo mladší, když je na něm něco, co dokáže nějakým způsobem oslovit. Takže pokud je takový obdiv u tebe podložený něčím konkrétním,  může to být tak, že někdo  v něčem vyniká, a tobě osobně je to natolik sympatické, že si toho více všímáš. Pokud ale vnímáš, že z tvé strany je v tom nějaká vášeň nebo sexuální podtext,  tak potom by určitě bylo dobré to řešit a obrátit se na odborníky - psychology. Existují i on-line sexuologické poradny. Z redakce na tebe myslíme.

PS: Pokud vnímáš, že by ti pomohlo zase někdy napsat a popovídat si, ozvi se. V tomto případě by asi bylo dobré poslat i svoji e-mailovou adresu, kterou zde samozřejmě smažu.

Ahoj K., díky za dotaz. Myslím, že už sis v podstatě odpověděla sama. Píšeš, že k vám na osmileté gymnázium nastoupil kluk, kterému ses moc líbila na základce, ale oba jste se změnili,  a teď to vypadá, že tě vůbec nepoznal, a navíc se mu zřejmě líbí tvá spolužačka M. Představit se mu samozřejmě můžeš, třeba při jízdě autobusem:).  A uvidíš, zřejmě si vzpomene a společně si zavzpomínáte na svou tehdejší třídu a dobu, popovídáte si. A sama zjistíš, jestli to bude i po delší době, co jste se neviděli, fajn kamarád, spolužák, někdo víc nebo naopak, že už nemáte nic moc společného. Z redakce myslíme. Hezký podzimní čas. M.

Ahoj Jančo, díky moc za důvěru, i za to, že se k sobě snažíte být poctivý a otevření, to je hodně důležité. Moc si toho v INu vážíme. Přemýšleli jsme, jak nejlépe zodpovědět tvou otázku a nakonec se nám asi nejvíc líbila tato odpověď z naší INové knihy Jsem svá, z r. 2017.  Odpovídá tam na podobnou otázku P.Jan Balíik. Odpověď jsem ti přepsala. Oběma vám moc fandíme a přejeme krásný požehnaný život. M.

A zde je odpověď:

Láska muže a ženy se skládá z mnoha rovin: ze schopnosti vcítit se do druhého, z podobných životních zásad, ze společné modlitby atp. Sexualita je jednou z těchto oblastí. Úkolem známosti je postupné sjednocování ve všech rovinách. Milování před svatbou vytvoří snadno pocit sjednocení a snoubenci pak ani nepostřehnou, že v jejich životě je ještě mnoho nesjednoceného. Nikdy by nemělo v době známosti dojít k plnému milování, a k tomu co bývá k takovému milování již předehrou. Tehdy nejde o lásku, ale o sobectví. Vše bychom měli prožívat jako dar pro druhého, a ne jako uspokojování své touhy a žádostivosti.

Vychutnejte si krásu malých krůčků: podání rukou, sezení vedle sebe… časem přijde pohlazení a po delší době třeba i políbení. A hlazení? Když se snoubenci pohladí po vlasech, po tváři, není to jistě nic špatného. Avšak takové hlazení, které přímo a záměrně vzrušuje, není správné. Proč? Při takovém jednání vstupujeme až příliš do intimity druhého a není pak snadné odolat touze po plném sexuálním setkání. V každém případě pomáhá, když si spolu dva mladí snoubenci jasně řeknou, kde je jejich hranice v tělesných projevech, a snaží se to dodržet. Když svědomí ukáže červenou, je třeba ho poslechnout.

Projevy tělesné lásky by měly jít ruku v ruce s dalšími rovinami člověka. Projevuje-li se láska náruživě v tělesné oblasti, ale modlitba zaostává, pak je někde chyba. P.Jan Balík