Ahoj D, díky za upřímnost a otevřenost. Náš web i časopis jsou sice pro mladší čtenářky, ale zkusím ti odpovědět. Píšeš, že máš přítele o 12 let staršího a mamince se to nelíbí. Tebe to trápí, protože máš oba dva moc ráda. Vlastně vám rozumím asi oběma:). Tobě, protože jsi zamilovaná a vidíš na svém milém jenom to nejlepší, ale zároveň máš ráda maminku a bolí tě, když tvého partnera nevidí stejně jako ty. A rozumím i tvé mamince, je to maminka, bojí se o tebe, určitě tě má ráda, a chtěla by pro tebe to nejlepší, jako každá maminka pro své dítě. A zřejmě měla o tvé budoucnosti jiné představy. A teď co s tím? Rada na okamžité jasné a bezbolestné řešení pro všechny strany asi úplně neexistuje. Nevím, jestli jsi věřící, ale pokud ano, zkus třeba prosit o to, abys dokázala mít s maminkou hezký vztah, abys alespoň jeden den dokázala vždy, když ti řekne něco, co tě zraňuje, hned odpustit, a pak to zkusila i další den a další... Moc důležitá je i vzájemná komunikace. Nevím, jestli jste spolu s maminkou mluvily, ale pokud ne, zkus jí např. vysvětlit, co se ti na něm líbí, co jste spolu hezkého prožili, jak se k tobě mile chová..., aby maminka viděla, že je ti s ním opravdu hezky, pokud se tedy spolu osobně neznají a nenavštěvujete se (potom by možná byla fajn i návštěva, aby se maminka mohla přesvědčit, že je to bezva kluk, a i pro tebe by mohlo být přínosem vidět, jak se zase partner chová např. k mamince, k dalším členům rodiny...). Věřím, že ani jedna z vás nechcete ubližovat té druhé, a že je to pro obě strany těžké. Na druhé straně, výběr celoživotního partnera závisí opravdu jenom na tobě (jsi dospělá a máš svobodnou vůli, ale i odpovědnost za svůj další život). Myslím na vás. M.

Ahoj, Mandragerko, díky za dotaz. Tvůj věk je ideální na snění a platonické lásky. Nikam nespěchej a nemusíš dělat vůbec nic. Jestli o tebe bude mít zájem i on, určitě poznáš:). Víš, s klukama je to občas komplikované (to si myslí zřejmě i oni o nás:)) a zvláště ve věku, kdy se teprve učíš vyznat se sama v sobě a svých pocitech. Dojem nejlépe uděláš tak, že se nebudeš moc snažit žádný dělat a budeš přirozená - budeš rozvíjet své zájmy a věnovat se tomu, co tě baví, rozvíjet vztahy s kamarádkami a kamarády, posilovat své sebevědomí a učit se přijímat se taková jaká jsi a učit se být ženou a radovat se z toho. Radostní a milí lidé, kteří se dokážou zasmát sami sobě, mají totiž v sobě něco, co druhé přitahuje. Třeba si toho všimne i kluk, který se ti líbí. Každopádně bych zatím nikam nespěchala a snažila se s klukama spíš kamarádit. Všechno má svůj čas... Hezké prázdniny. M.

Ahoj Mio, díky za dotaz. Je to někdy s klukama trápení, že? I ve dvanácti letech se o kluky samozřejmě zajímat můžeš, ale zatím jako o kamarády. Už teď ale získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Samozřejmě, že se ti čas od času některý z nich bude líbit (jako např. Vojta) - bez zamilovanosti a trápení kvůli ní by ani nebylo dospívání :-), ale je to období spíš tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. To je úplně normální a většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím "jenom" jako kamarády. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení. Krásný zbytek prázdnin. M.

Ahoj L, díky za dotaz i důvěru k nám do redakce, vážíme si toho. Z tvého dotazu to není jasné, ale předpokládám, že jste všichni dospělí, a dospělí lidé mají nebo by měli mít zodpovědnost sami za sebe a taky svědomí, které jim říká v různých situacích, co ano a co už ne. Jestli máš výčitky svědomí, a cítíš svůj díl "viny", řekla bych to té kamarádce i jejímu klukovi, to jak se cítíš, a proč to tak je. Kamarádsky a upřímně. To, jak se zachovají tví kamarádi je už věc druhá, a to ty asi moc neovlivníš. Je možné, že by si našli jinou příležitost, je možné, že to nezvládli, i když chtěli nebo je to ještě nějak jinak. Ale to mi nepřísluší soudit ani hodnotit. V každém případě je to i pro tebe zkušenost a příště se budeš možná i ty rozhodovat jinak. Jeden bezva kněz nám (tehdy dospívajícím dětem) vždy říkal: Hříchy budete mít vždy, i na poli čistoty,...(doplň si, co tě zrovna trápí, a v čem jsi selhala), ale máte dobrého Vykupitele. Je důležité se zvednout, poučit se z toho a jít dál... Ty věty jsou hodně pravdivé. Víš, každý z nás někdy udělá nějakou "botu", něco, na co není vůbec pyšný, co ho trápí - ale důležité je se z toho poučit, "vstát" a snažit se být zase o něco lepší, jít dál cestou, o které víš, že je správná. Díky, za to, že ses nám svěřila, díky za tvou otevřenost, tvůj dotaz může pomoct i ostatním, co prožívají něco podobného. Měj se moc fajn a krásný zbytek prázdnin. M.

Ahoj H., díky za dotaz. Rada je jednoduchá, i když se ti možná nebude moc líbit. Nedělej nic. Pokud by o tebe ten kluk stál, určitě to poznáš. Víš, kluci nemají moc rádi, když jim holky nadbíhají a vnucují se. To potom většinou ztratí zájem. Ve dvanácti - třinácti letech mají kluci obyčejně úplně jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak. A jestli je introvert, nechce se bavit nebo se stydí před holkama, tak si myslím, že bys to měla respektovat. Sama určitě víš, jak se cítíš, když ti někdo něco říká, co je ti nepříjemné, co se ti nezdá nebo nelíbí. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé. Hezké prázdninové dny. M.

Ahoj Máňo, díky za dotaz. Přiznávám, že vlastně moc nevím, na co se přesně ptáš. Ale zkusím ti odpovědět tak, jak jsem tvou otázku pochopila:). Píšeš, že tvá kamarádka chodí s klukem tři roky, něco mezi nimi proběhlo v posteli, a ty nevíš, co dělat, nechceš jim zkazit "kamarádství". Nevím, jak velké jste vy dvě kamarádky, přítelkyně. Co je to vlastně přátelství? Jeden z mnoha citátů říká, že: "Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, se kterou se odvažujete být sám sebou." Až tak silné a pevné opravdové přátelství bývá nebo by mohlo být. Možná na tebe tvá kamarádka už nemá tolik času, protože ho hodně tráví se svým klukem, možná nesouhlasíš s tím, jakým způsobem spolu "chodí",(žijí?), možná... No, v každém případě je to život tvé kamarádky, a ty jí na to můžeš říct svůj názor, pokud o něj bude stát, ale tam to asi končí. Je dospělá, má svou svobodnou vůli a také si nese odpovědnost za svůj život. A znovu opakuji, je to jenom takové hodně teoretické zamyšlení z těch tvých pár řádků, a toho jak jsem je pochopila. Ale jestli máš svou kámošku opravdu ráda, tak platí: Měj svou kamarádku ráda takovou, jaká je. A pokud jsi věřící, můžeš se za ni a její život modlit. Krásný zbytek prázdnin. M.

Ahoj NIkčo, jsme moc rádi, že o takových věcech přemýšlíš. Díky za to. Podle toho, co píšeš, předpokládám, že už jsi tady v Poradně hodně názorů na toto téma přečetla. Zkus si přečíst  tuto knížku, je opravdu hodně krátká, ale bohatá svým obsahem. A její autor tam píše dost jasně a výstižně:). Můžeš nám po jejím přečtení napsat, co si o ní myslíš, a jestli ti pomohla. Budeme se v redakci těšit:). Tady je ni odkaz v elektronické podobě: http://www.tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html

Hezky prožité prázdniny. M.

Ahoj H., díky za dotaz. Život je krásný právě v tom, že se skládá z řady období a každé z nich je hezké něčím jiným. Období přichází postupně a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí. Například pro tebe a tvoje stejně staré kamarády je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (jasně, že i s klukama:)). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy, na které máš ale zatím spouuustu času:)... Nenech se o žádné období života okrást a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Přeji ti krásné prázdniny plné nových dobrodužství. M.

Ahoj Maruško, díky za dotaz. Píšeš, že ses na táboře před rokem seznámila s klukem, a pak jste si občas psali, více ze tvé iniciativy. Odmlčel se, ale pak ti napsal, a tobě se zdálo, že je v tom něco víc, a pak měsíc a půl zase nic. A ty nevíš, co si o tom myslet. To naprosto chápeme. Možná je stejně zmatený, a neví, co vlastně chce, možná je to jeho způsob komunikace, možná flirtuje, možná...těžko říct. A neuvidíte se zase někde na táboře i tento rok? Nebo někde jinde? Navíc si myslím, že pokud o tebe bude opravdu stát, tak si způsob, jak se setkat nebo nějak jinak spojit,určitě najde, neboj! Asi i v tomto případě platí, že čas ukáže. A navíc začínají prázdniny. Nová přátelství, nová dobrodužství, a zážitky, a možná, kdo ví:)... Přejeme ti z redakce, ať jsou tvé prázdniny naplněné a krásné.M.

Ahoj Petro, díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama píšeš, že všechno je skvělé a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím. Tak se na to spolu podíváme:). Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět, pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě. Chodíš s bezva klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Někde jsem četla moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral? Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde:). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina jsou o hodně hezčí. Jestliže tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás. A další moudro: Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme. Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme. Z redakce ti fandíme a věříme, že to zvládneš, protože už tím, že jsi to napsala, je vidět, že o to, zbavit se žárlivosti moc stojíš. M.