Milá iv,

trápíš se tím, že jsi zatím nedostala menzes a vidíš v tom velký problém. Na druhé straně je ti teprve 14 let, takže jsi ještě ve věku, kdy nemít menzes neznamená žádnou poruchu. Záleží na tvé tělesné konstituci (pokud máš například nižší hmotnost, je možné, že se menzes dostaví, až trochu přibereš na váze). U nástupu první menstruace totiž hraje roli celá řada faktorů. Kromě tělesné hmotnosti a vyspělosti pohlavních orgánů (menstruace se např. neobjeví do té doby, než ti začnou růst prsa a ochlupení, tzn. dokud nebudeš fyzicky v pubertě) je to i věk, kdy začala menstruovat Tvá maminka. Ale pořád je to jenom jednen ze znaků, je jenom orientační (neznamená to, že začneš menstruovat přesně ve stejnou dobu, ale zhruba +- jeden rok). Také výtok můžeš mít déle než rok a půl a stále je to v pořádku. Až pokud bys nedostala menstruaci do 17 let, byl by čas na návštěvu paní gynekoložky či gynekologa.

Zatím ale zůstaň co nejvíce v klidu (tvůj psychický stav - stres a nervozita - totiž také mohou nástup menstruace zbržďovat). Přestaň se soustředit na to, jestli menstruaci máš nebo ne a ona přijde sama. Každý den vyhledej něco, co tě potěší, udělej si radost a potom radost rozdávej druhým. Není proč si dělat vrásky. Já sama jsem dostala menstruaci až skoro v patnácti letech a o nic jsem nepřišla. Ještě si menstruace užiješ až až :-) A možná budeš vzpomínat na doby, kdy jsi byla malá holčička a nemusela řešit, jestli si vezmeš tampon nebo vložku nebo jaké cviky zvolíš, aby sis ulevila od bolesti. Myslím na Tebe a přeju, ať si dokážeš čekání co nejlépe zpříjemnit.  

Ahoj housenko, děkujeme ti za důvěru, s jakou se na nás obracíš. Určitě jsi to vzala za správný konec, protože modlitbou nikdy nic nezkazíš, právě naopak:). A praktické rady? Zkus si třeba na papír napsat 10 věcí, ve kterých si dobrá. Možná si řekneš, ale 10 je moc, tolik jich ani nemám, to nedám, atd. Není to pravda, a podle přísloví: Kdo hledá, najde, určitě najdeš i ty:). Např. dobře zpíváš, kreslíš, pomáháš druhým, nepomlouváš kámošky nebo jsi dochvilná, pečlivá, umíš něco dobrého uvařit, upéct,...atd. Stačí se zamyslet...a už to pojede:). A potom, když ti někdy bude smutno nebo si budeš připadat  nesebevědomá, jak píšeš, si to přečti, a klidně i 3x  dokola.  Jde o to, aby sis uvedomila svou cenu. Každý z nás je originál, a důležitý originál:). Moc zajímavý článek na toto téma je i na našem webu. http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm. Přejeme ti z redakce hodně odvahy a radosti a klidně se zase ozvi, jak to jde. Budeme se těšit:).

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Ahoj Verčo, klobouk dolů:), myslím že se o brášku moc hezky staráš. I já jsem nejstarší ze tří sourozenců, tak vím, jaké to je. Taky mě někdy pěkně štvalo, když místo knížky (taky knihomolka:)) nebo místo "klábosení" s holkama nebo jen odpočívání jsem musela hlídat bráchu, a zdálo se mi to kolikrát dost nespravedlivé... Ale teď, po letech vidím i velké plusy. V dospělosti si potom totiž takový člověk umí poradit líp s nejedním složitým úkolem, nebojí se vést druhé (trénink z domu:), je samostatnější.... Je ale pravda, že všechno by mělo mít své hranice. Možná by sis o tom, že  potřebuješ mít  na učení svůj čas a klid a mít své vlastní volno mohla promluvit i s rodiči. Někdy stačí jenom přátelské posezení a popovídání u "kafíčka a buchty" a spousta problémů a vztahů se tím může projasnit. Moc ti to přejeme a fandíme ti!

Milá nešťastná,

rozumíme tomu, jak je pro Tebe těžké, když se někdo, koho máš ráda, rozhádá. Pokud se do vztahů dostanou peníze, je to vždycky náročné. Navíc si tuto situaci musí dospělí vyřešit sami. Ty ale můžeš udělat jednu moc důležitou věc: modlit se za to, aby se celá situace vyřešila v klidu. A třeba i společně s babičkou. Zkus jí to navrhnout, třeba ji to potěší. Nebo můžeš babičku alespoň podpořit tím, že za ní zajdeš a promluvíš několik slov, usměješ se na ni, vyslechneš ji.

Stejně tak můžeš být v těchto těžkých chvílích světlem pro všechny ostatní členy rodiny. Přiváděj je na jiné myšlenky, navrhni rodičům třeba společný výlet nebo je něčím překvap (třeba připrav večeři, vyžehli prádlo, uvař jim po obědě kávu). Je spousta maličkostí, které můžeš dělat pro to, aby ve vaší rodině zavládla pohodovější nálada. Myslíme na vás všechny v modlitbě a držíme palce. Budeme rádi, když nám napíšeš, jak se situace vyvíjí. P.

Milá agnes,

moc si vážíme tvé důvěry svěřit se nám se svým trápením. Myslíme si, že by bylo dobré, kdyby sis o svém problému promluvila s odborníky, kteří mají s podobnými situacemi zkušenosti a jsou vázáni služebním tajemstvím. Nejjistějším způsobem je zavolat na linku důvěry na číslo 116 111. Je to zdarma a volat můžeš kdykoli, v kteroukoli denní či noční dobu. Pokud ti více vyhovuje psaná forma, je možné napsat e-mail nebo si s odborníkem z modré linky popovídat na chatu na odkazech, které najdeš tady: http://www.modralinka.cz/?page=ld

Ozvi se nám, jak se tvá situace dále vyvíjí a kdybys cokoli potřebovala, jsme tu pro tebe.

Myslíme v modlitbě.

Ahoj M., ani nevíš, jak Ti rozumím. V dospívání jsem se častokrát cítila podobně a mluvila jsem i se spoustou dalších lidí, kteří prožívali to samé. Stejně jako Ty, i já jsem nejstarší v rodině a ať se nám to líbí nebo ne, rodiče nás nejstarší berou jinak a mají na nás většinou vyšší nároky než na mladší sourozence. Ale není to v žádném případě horší postavení, má i spoustu výhod, které později doceníš. Už teď se můžeš těšit na zářijové číslo IN! a článek o tom, jak tyto výhody poznat a jak s nimi pracovat. Další věc se týká změny vztahu k rodičům. Dospíváš a dorůstáš v samostatného člověka. K tomuto osamostatňování patří i to, že Ti najednou připadají nemožní, nesnesitelní, jejich názory jako z Marsu,... Myslím, že mluvím snad za všechny, kdo prošli pubertou, že přesně tyto pocity cítili. Někdy člověk i vybuchne a potom může říct něco, čeho zbytek života lituje. Jak to všechno řešit a "nezabít" rodiče během dospívání? Nečekej, že se tyto pocity ze dne na den změní, ale na druhé straně z nich nedělej ani tragédii - jak už jsem psala, takové pocity a bouřlivé emoce, kdy se vůči rodičům vyhrazujeme, k dospívání patří a postupně odezní. Člověk si pak ještě rád přijde k rodičům pro radu. Ale to předbíhám. Co pomáhá? Když tě přepadne vztek, vyšli k nebi rychlou střelnou modlitbu třeba typu: "Pane, pomoz mi, abych měla rodiče ráda". Také pomáhá zatnout zuby a vydržet, neunáhlit se se zbytečným křikem, protože tím ničemu nepomůžeš - jenom rodičům ukážeš, že mají důvod se o Tebe bát, protože jsi ještě opravdu mladá a nemáš všechno pod kontrolou. Chápu i Tvé rodiče, že se o Tebe bojí. Jsi nejstarší dítě a i Tvoji rodiče se všechno (bohužel na Tobě) učí. U Tvých mladších sourozenců zřejmě už tak přísní nebudou. Je velice těžké rodičům ukázat, že Ti můžou věřit, protože i Ty sama se teprve poznáváš a neznáš své limity. Přemýšlej, jak ukázat rodičům, že k Tobě můžou mít důvěru a že jsi schopná se o spoustu věcí sama postarat. Zkus si o tom s rodiči promluvit otevřeně a třeba si pozvi i nějaké starší (už plnoleté) kamarády, kteří se za Tebe zaručí. Udělejte dohodu - třeba, že Tě pustí na nějakou akci jedenkrát za dva měsíce nebo že se vždycky vrátíš v hodinu, kterou určí apod. Vyslechni i jejich argumenty a nesnaž se hned rodičům oponovat. Řekni jim, že chápeš, že mají strach, ale jak jinak jim můžeš dokázat, že Ti můžou věřit, když Ti nedají příležitost to dokázat? No a pokud už Tě někam pustí, snaž se to, co jsi slíbila opravdu dodržet. Budeš mít argumenty pro příště. :-) Držím palce! Klidně znovu napiš, jak se Ti daří. redaktorka Petra

Ahoj Márinko, je od Tebe opravdu moc hezké, že na svého tatínka myslíš a není Ti lhostejné, co prožívá. Moc ráda bych Ti nějak pomohla a mrzí mě, že takto na dálku můžu jenom poradit. Pokud by ses chtěla s někým ještě více poradit, doporučuji zavolat na linku důvěry na tel. 116 111 odborníkům. Volání je zdarma a zcela anonymní. Záleží jen na Tobě, kolik toho budeš chtít říct. Moje rada zní: Zkus si s tatínkem někdy v klidu (třeba v neděli odpoledne) vyjít ven (můžeš mu navrhnout nějaký výlet), případně zůstaňte doma. Každopádně mu ale zkus povědět, že sis všimla, že je nějaký smutný, jestli nemůžeš pomoct. Řekni mu, že tě mrzí, že se spolu hádáte, že bys byla ráda, kdybyste spolu vycházeli. Nebude to jednoduché, ale když nás něco trápí, je dobré to tomu druhému říct. Pokud chceš, můžeš o tom říct i sourozencům, kdyby se také chtěli zapojit a můžete si spolu promluvit všichni. Buď trpělivá. Může se stát, že Ti tatínek řekne, že je všechno v pořádku, i když to nebude tak cítit (nebude Tě chtít svým trápením zatěžovat). Co ale určitě nepřeslechne, budou Tvoje slova o tom, že Tě mrzí hádky a že bys mu ráda pomohla. Předtím, než se do rozhovoru pustíš, odevzdej všechno v modlitbě. Za tatínka se můžete modlit i se sourozenci nebo popros o modlitbu kamarádky či známého kněze. Také my v redakci se připojíme. 

Ahoj Mary, na holení nohou může mít každý svůj názor. Někdo to bere jako součást hygieny, jiný se tomuto trendu brání. Každý má svobodnou vůli.

Ptáš se, zda je holení nohou nebezpečné. Po stránce zdravotní není žádné nebezpečí s odstraňováním chloupků na těle, takže ani na nohou. Problém je spíše v tom jak se provádí. Holení žiletkou se nedoporučuje ženám, které mají křečové žíly. Některé gely a pěny mohou způsobit alergickou reakci, nebo vytrhávání chloupků jejich zarůstání a vznik pupínků. To je vše, co k tomu můžu říci.  Je to na tobě.

Ahoj Markéto, pokud jsi jako pravidelnou kosmetiku myslela tři návštěvy kosmetičky do roka, nelze takové čištění pleti (jednou za čtyři měsíce) považovat za dostatečnou péči a zřejmě to dlouhodobý efekt mít nebude. Je dobré, když Ti pupínky vymačká dobrá kosmetička, než abys je mačkala sama – tím si můžeš do pleti zanést nečistotu a rozšířit zánět do dalších míst pokožky, navíc si tak vytvoříš jizvičky, které zůstávají až do dospělosti (dají se sice zmírnit laserovou terapií, nelze však je naprosto odstranit).

Pravidelnou péčí rozumíme vyčištění pleti ráno a večer tekutým mýdlem (obyčejné mýdlo příliš vysušuje, tím je naprosto nevhodné!), po opláchnutí si stáhneme póry vatičkou s pleťovou vodou (ta už se nesmývá) a nakonec použijeme denní nebo noční krém. Jednou týdně lze použít peeling, pozor však na přípravky s abrazivními částečkami z drcených pecek, jsou velmi ostré a pleť dráždí.

Veškeré přípravky bys měla volit podle typu své pleti. Rozlišují se tři typy pleti - mastná (velmi brzy po umytí se leskne, při přiložení jemného papíru na pleť se objeví mastné skvrny), smíšená (mastí se oblast nosu, čela a brady) a suchá (někdy se objevují odlupující se šupinky kůže, pleť může vypadat trochu povadle).

Existuje celá řada výrobků na akné, osobně mám dobré zkušenosti s přípravky obsahujícími Tea Tree extrakt, který působí protizánětlivě. Jsi-li zvyklá se líčit, měla by ses vždy večer dobře odlíčit. Používáš-li make-up, je třeba volit takový, který nebude pleť příliš mastit nebo ucpávat.

Přípravky dostupné v drogerii však nepomohou každému. Pokud se jedná o hloubkový zánět a ne pouze o pár pupínků, které občas "vyraší", pak je lépe navštívit kožního lékaře, který Ti předepíše nebo doporučí účinnější prostředky (např. masti s obsahem zinku), některé mastičky mají navíc i funkci estetickou (např. Aknecolor léčí i zakrývá zarudlá místa na pokožce). Někteří lékaři řeší akné podáváním hormonů, což však navíc zatěžuje jiné části organismu, proto je lépe zkusit nejprve prostředky k tělu šetrnější. S léčbou bys však měla začít co nejdříve, jen tak můžeš zabránit vzniku jizviček a ovlivnit tím vzhled své pleti i v budoucnu.