Lucy (14.12.2016 17:05)
Neříkej mi že se bojíš všeho. Je třeba se strachu postavit. Popros třeba kámošky aby ti s tvými strašáky pomohli. Takhle jestli si pořád budeš říkat že se toho bojíš, nepomůže ti to ani náhodou. Třeba si myslíš že ten výmyk neuděláš a bojíš se, ale jak to můžeš vědět že ho nedáš? ;)

Veruš (07.12.2016 16:30)
University of South Bohemia in České Budějovice snad Ti to trochu pomůže :)

Tinka (07.12.2016 17:05)
Ahoj! Skús sa poradiť s vyučujúcim...názvy sa vacsinou neprekladaju :)

Lilith (07.12.2016 17:53)
Názvy se nepřekládají, nech ho jak je.

Maru (07.12.2016 20:34)
Ahoj, nechala bych "Jihočeská", je to přece jen název té univerzity. Pokud máš možnost, tak můžeš uvést, že České Budějovice jsou v jižních Čechách. :)

Any (10.12.2016 08:34)
Ahoj, máš chybu už v českém názvu. Píšeme Jihočeská univerZita v Českých Budějovicích, oficiální název v AJ je University of South Bohemia in České Budějovice, oficiální zkratky (ve kterých spousta lidí dělá také chyby) jsou JU nebo USB. všechno najdeš na webu www.jcu.cz :)

Lucy (05.12.2016 19:23)
Máš jen blbé období ;) Stává se to každému. Někomu se taky stane že se mu nějaký den daří ve všem a nějaký den vše kazí, na co šáhne to poj*be atd ;) určitě to nebude napořád.

Maru (07.12.2016 20:42)
Ahoj. ;) Zkus si více všímat hezkých a příjemných maličkostí kolem Tebe, je dost pravděpodobné, že se "podělá" pár větších či menších věcí a Ty si pak začneš namlouvat, že se pokazilo všechno, přestože to tak není. Znám to, taky mám občas takové období. Dobře pomáhá se s tím vším někomu svěřit a vypovídat se... Jestli chceš, odpověz mi na příspěvek a můžeme se zkontaktovat přes mail/fb/signály. :) Budu na Tebe myslet. ;) PS: Je mi 17. :)

Jan Ratibor (10.12.2016 02:24)
Podívej se na to z druhé strany. Také Kristus prošel zkouškou, ale odevzdal vše svému Otci - a vyhrál. Zkus se darovat Otci a jednej podle svého svědomí co nejlépe. Budeš překvapen výsledky. Každé trápení a zkouška má obrovskou hodnotu, umazává utrpení, které každého čeká v očistci. Pokud se přijme s láskou a odvahou. Bůh nikdy neopouští a to, co se zdá zlé, se nakonec ukáže jako cesta k dobrému, daruješ-li se opravdově Bohu.

Odpoved (29.11.2016 22:32)
Ahoj, já jsem svému tanečníkovi kupovala hlavolam. Byl dřevěný, stál asi kolem stovky. Určitě v hračkářství něco najdeš - nebo teď na vánočních trzích ;) Užij si věneček!

Rusalka (29.11.2016 23:00)
Ahojky, já svému tanečníkovi koupila kravatu. :) Přišlo mi to stylové, našla jsem v Tescu pěknou za cca 250Kč, což se mi zdálo docela optimální a navíc se dala doladit k mým šatům, takže tím bylo i vyřešeno, abychom spolu ladili při případném dalším večírku (šli jsme spolu do pokračovacích). Navíc se teď prodávají i sety třeba s kapesníčkem a manžetovými knoflíčky, což mi taky příjde bomba. Tak třeba to. ;-)

Annn (02.12.2016 20:49)
NEBO POKUD RÁD NOSÍ MOTÝLKA, TAK DŘEVĚNÝHO MOTÝLKA :D

Lilith (06.12.2016 18:10)
Dokud nejsi za svou jízdu 100% zodpovědná, tak se nemáš čeho bát. Dokážeš si představit, jak budeš jezdit sama autem bez instruktora? To je teprve důvod být opatrná a mít strach, protože za tebe nikdo nezabrzdí, když ti někdo skočí pod kola. Lidé jsou omylní a s tím nic nenaděláš.

) (29.11.2016 15:48)
Sedni si s rodiči do auta a projeďte celé město a křižovatky :)

Rézi (30.11.2016 16:19)
Ahoj, chci vás obě řidičky, co jste sem do diskuze napsaly, povzbudit. ;-) Dělala jsem autoškolu před pěti měsíci a byl to pro mě jeden z nejhorších zážitků v životě. Měla jsem velké problémy s řízením auta i s instruktorem, se kterým jsem si moc nerozuměla. Instruktor mi dokonce řekl na rovinu, že si myslí, že napoprvé to neudělám, ať s tím počítám. Byla jsem z toho strašně moc vystresovaná a jenom jsem se modlila. Když jsem šla dělat zkoušky, bylo mi špatně od žaludku a byla jsem bílá jako stěna, že se mě dokonce šel instruktor zeptat, jestli je všechno ok. Nakonec jsem to dala, ani nevím jak. Během jízdy jsem udělala nějaké chyby, ale buď se komisař nedíval, nebo to nebyly zrovna závažné chyby a já to zvládla. A teď už je to úplně v pohodě. :-D Takže se nebojte. I kdybyste to udělaly až na druhý pokus, pak už se vám na to nikdo ptát nebude. Můj kamarád to dal asi až napočtvrté a teď jezdí v pohodě. Jestli vám můžu poradit: modlete se za to, udělejte maximum, co můžete, a pak to nechte na Pánu Bohu. ;-)

Řidička (03.12.2016 10:19)
Děkuji za povzbudivá slova :) Přeji ti pěkný den a krásně prožitou dobu adventní! :)

Bea (01.12.2016 21:28)
Příběh Marie :)

N (03.12.2016 16:48)
Amelie z Montmartu, Co jsme komu udělali, Nedotknutelní, Rrrrr, malý princ :)

MAgda (04.12.2016 17:45)
ROZHODNĚ si pusť NEDOTKNUTELNÍ :) Je to originálně francouzský film a moc hezký :) Pak je třeba fajn si pouštět francouzský písničky a přitom se koukat na lyrics :)

Lilith (06.12.2016 18:13)
Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu? Jeden z nejlepších filmů roku 2014

olga (26.11.2016 13:38)
Ahoj, já myslím, ze pokud nějaký člověk vyzradi me tajemství, tak už neni dobře se mu svěřovat dal. Ten člověk určitým způsobem zklamal a ne zrovna málo. Myslím, ze odpuštění v tomhle případě znamená, ze ty se mu i nadále budeš svěřovat. Vím, ze to nejspíš bude pro tebe těžké, ale stejně tak je těžké mu vůbec odpustit. A ještě, ze není nějaké poloviční odpuštění, ze se na něho nebudeš zlobit, ale už se mu nebudeš svěřovat, také podle mě to odpuštění není.

Rézi (27.11.2016 12:51)
Ahoj, já mám ráda jednu takovou větu o odpouštění, která říká, že Odpustit neznamená zapomenout! Jinými slovy, když ti někdo ublíží, ta rána se bude hojit dlouho a navždy po ní zůstane jizva, to se může projevit tak, že ten vztah s člověkem, který ti ublížil, se samozřejmě změní, ta důvěra tam třeba nebude taková jako dřív. Opuštění je ale v tom, že dokážeš tomu člověku dát svobodu - on se zachoval tak, jak se zachoval, a je to jeho rozhodnutí, on si za to ponese následky. Ty se mu ale nebudeš snažit ublížit a vrátit mu to. Myslím, že odpuštění je v tom, že se vzdáš představy na pomstu. Můžeš se místo toho za daného člověka modlit a poprosit Boha, aby se dotkl jeho srdce a změnil toho člověka k lepšímu. ;-) Přeju ti, ať ti dá Bůh vždy dostatek síly odpustit lidem, kteří ti ublíží!

Lucy (28.11.2016 00:15)
Já bych se s ním bavila jenže ne tak jako předtím. Už bych se mu na tvém místě nesvěřovala. Jenže tohle bych udělala kdyby to udělal max. 2krát. Po třetí bych se s ním nemohla prostě dál bavit. Mě by to teda vytočilo.

N (03.12.2016 16:51)
Ahoj, myslím si, že jsi udělala dobře. Podle mě tvůj kamarád musí pocítit určitý trest za to, že vyzradil tvé tajemství. když se váš vztah bude časem zase lepšit a ty to tak budeš cítit, můžeš se mu znovu s něčím svěřit, ale rozhodně je víc než pochopitelné, když to neuděláš. Záleží pouze na tobě, jen si pamatuj, co už se jednou stalo a že to tak může dopadnout znovu.

Iveta Prima (10.12.2016 02:38)
Maruško, vzpomeň si na Jidáše. Myslíš, že mu Kristus důvěřoval? Naopak, poslal ho pryč, poslal ho udávat - a potom teprve s ostatními oslavil Poslední večeři. Bez Jidáše.

aňule (26.11.2016 11:24)
Ahoj, pro kluky kupovat je asi nejtěžší. Můžeš mu něco vyrobit nebo koupit dárkové balení se sprchovým gelem, vodou po holení atd. Záleží kolik chceš utratit peněz. Asi jsem ti moc nepomohla, ale vím, že pro kluky kupovat je těžký.

Maruška (26.11.2016 20:06)
Ahoj, to fakt záleží na tom, co má rád a kolik jsi do toho ochotná dát. Je spíš na knížky nebo na počítačové hry? Rád se hezky obléká, že by ocenil košili? Nebo je to vtipálek, se kterým si říkáte všechno? Pak bys mu mohla dát třeba zásyp proti opruzeninám v trenkách :). (Proč ne?). Nebo jestli něco menšího, tak jídlo je vždy ceněno. Balíček sušeného ovoce a oříšků nebo čokoláda či perníček... tím se nic nezkazí.

Věra Anežka (30.11.2016 09:47)
Ahoj dárek, pokusím se ti poradit. Záleží na tom kolik do toho dárku chceč investovat. A pokud víš že je třeba kutil nebo něco podobnýho, tak bych mu koupila třeba nějakou knížku o tom co ho baví. Já tohle řeším každý rok u šváry. A pokaždý mu koupím nějakou kosmetiku. Tím nic nezkazíš.Doufám že jsem ti pomohla. Přeju pěkně prožitý advent.Věra Anežka

Věra Anežka (23.11.2016 12:14)
Ahoj Ovečko Shaun, pokusím se ti vysvětlit proč věřím v Boha. V Boha věřím protože mi víra pomáhá a díky ní jsem chápavější k druhým lidem. K víře jsem byla vedená od malička. A protože ráda pomáhám potřebným jsem si jako biřmovací patronku vybrala sv Anežku Českou.Víra je něco co se nedá vnutit. Ale jedno vím a to je dobré abys to věděla i ty.BŮH TĚ NEZRADÍ A NEZKLAME.Vím to ze své vlastní zkušenosti. V roce 2006 jsem byla v ohrožení života a jen díky Bohu jsem přežila.Není pravda,že Bůh není. Pán Bůh je jen jsou lidi kteří jsou líní ho hledat.A ještě jedna věc,kterou ti chci říct. Pán Bůh se nikomu nevnucuje. Budu se za tebe modlit to je to co můžu pro tebe v danou chvíli udělat.A ještě něco.Když mě zradili kamarádi, tak Bůh mě nezradil nikdy. A když mi je sebe hůř vím že to zvládnu. Tolik moje zkušenost proč věřím v Boha.Držím palce a budu se za tebe modlit. Drž se. Věra Anežka

Pralines (23.11.2016 16:17)
Ahoj, moje rodina věřící sice je, ale určitou dobu v dospívání jsem s Bohem určitým způsobem bojovala a nevěděla, kudy se chci vydat.. Musela jsem se také rozhodnout sama, každý musí :) ať už to ví, nebo ne- obojí má své výhody i nevýhody- vycházet z věřící rodiny a uvěřit sám.. Proč věřím? Nevím, kolik ti je, co ti můžu doporučit a co pochopíš :) Ale jedno je jistý- hledáš.. zajímalo by mě proč, ale jsem přesvědčená, že zjevně máš v sobě pocit nějaké určité prázdnosti- nějaké volné místo, které nelze ničím zaplnit.. každý ho má, někdo ho za ten život jen umlčí a zaháže jinými starostmi. Ale důležité je to, že každý.. i ateisté, i kdokoliv jiný.. něčemu věří.. v něco věří.. právě proto, že víra je to jediné, co nám může zaplnit TO prázdné místo.. Takže bych se spíš zeptala možná jinak :) Proč věřit zrovna v Boha? Jestli nedokáže to prázdné místo.. naplnit nic z tohoto světa.. jaká je pravděpodobnost, že to ani z našeho známého světa není? Že je to něco víc.. podle mě je to víc, než pravděpodobný, dává mi to smysl. Ani tak nechci mluvit o náboženství, ale osobní vztah s Bohem je pro mě to jediné, co dokáže to prázdné místo v srdci nahradit. Mimochodem mám rodinu, snoubence- nejsem sama, není to prázdné místo z nějakého nedostatku tady na Zemi.. K otázce- proč je Bůh zlý.. možná bych jen řekla, proč rodiče nechávají své děti dělat chyby.. Proč nezasáhnou vždy? Učíme se z toho, dávají nám svobodnou volbu- je to na nás, jak se rozhodneme a co uděláme. Přitom jsou ale v ideálním případě k dispozici s radou a pomocí vždy, když o to požádáme a chceme- Přesně tak, jen mnohem dokonaleji je to i u Boha. Pokud chceme, poradí nám, může nám ukázat cestu.. Ale když o to nestojíme, nevnucuje se nám. Kdo nikdy nezalhal? Kdo nikdy nepodvedl? Jsou to malé věci, ale z těch malých vzniká to "zlo".. jsou za tím také lidé, co chtějí vlastní prospěch a začalo to třeba jen malým podvodem a nedobrou myšlenkou.. Zlo není, je to pouze nepřítomnost dobra- a pokud ho ve světě odmítáme, pak tu být nemůže. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, snad ti to nebude vadit :D :) A snad ti to i nějak pomůže a odpoví na nějaké otázky.. Pravdou je, že je opravdu rozhodnutí na tobě. Bůh upřímnému srdci odpoví a nechá se nalézt, pokud budeš chtít :) Stačí se ho zeptat, požádat ho :) Chce se ti nechat poznat.. Čeká jen na to, až mu to dovolíš :)

J. (23.11.2016 18:03)
Ahoj ovečko :), chci se pokusit Ti odpovědět, tak, jak to vidím já, podělit se o svou osobní zkušenost. Moji rodiče jsou věřící a od mala mě vedli k víře, takže i já jsem věřící, chodím do kostela, modlím se... V dětství, na základní škole mě nikdy nenapadlo, že bych mohla pochybovat o tom, že Bůh je, brala jsem to jako samozřejmost. S nástupem na gymnázium jsem jaksi začala více přemýšlet (jaké je vlastně mé povolání, co je cílem mého života, jaký smysl má můj život...). Začala jsem pociťovat stále víc pochybnosti, najednou mi připadalo, jako by má víra byla v troskách, byla jsem z toho zoufalá a nevěděla jsem, co dělat. A tehdy jsem si uvědomila, že víra vůbec není samozřejmost, ale že je to dar a velká milost od Boha. Nikdo nemůže nikoho sám ze sebe přesvědčit o správnosti svého vyznání a už vůbec ne nutit. Někdy nepomáhají ani rady rodičů, člověk bývá znechucený, nazlobený, nechápe, jak se mohou dít takové zlé věci, říká: kdyby Bůh byl nedopustil by to... Pociťovala jsem taky různé chvíli, kdy jsem se cítila osamocená, zmatená, nedokázala jsem se modlit, nebo jsem se zlobila na Boha. Ale právě v těchto chvílích jsem přišla na to, že bez Boha si svůj život nedokážu představit, že bez Něj by nic, a tedy ani můj život neměl smysl. Toužila jsem Ho znovu najít, být si jistá tím, že je. Tohle všechno trvalo skoro celý školní rok, kdy jsem byla v prváku. Pak přišly letní prázdniny a já měla na sebe i na Boha víc času :) Hodně mi pomáhalo čtení různých knih, které se zabývají otázkami víry nebo chození do přírody. Velkou úlevu mi přinesla letní duchovní obnova u sestřiček, kde jsem se s tím vším mohla jedné sestře svěřit. Hodně pomáhá, když si o tom můžeš s někým popovídat, už jen to, že tě s ochotou vyslechne, takže duchovní obnovy nebo i jiná setkání vřele doporučuji. Rozhodla jsem se, že chci být věřící, i když mě to něco stojí, a že chci hledat dál. Chodím na mše sv., a snažím se číst Písmo sv. = Bibli, ta člověka opravdu hodně oslovuje a vede. Pokud jsi ještě Bibli nikdy neotevřela, můžeš to zkusit. Lidé se hodně nechávají odradit, zdá se jim to složité, nepochopitelné... Ale později, zjistíš, že všechna ta slova v ní v sobě něco mají, že v ní totiž mluví Bůh. Stále čas od času na mě nějaké pochybnosti přichází, ale zároveň znovu pociťuji, že Bůh je se mnou, že mě miluje. A jí toužím po Něm, toužím ho poznávat, i když je to někdy těžké, protože on dává smysl mému životu i všemu okolo mě. Jemu se mohu svěřit se vším, i s mými pochybnostmi, hříchy... Víra se těžko dokazuje. Je to důvěra, odevzdání de do Božích rukou, že On mě povede i temnotou. Ještě k tomu zlu ve světě: Bůh nechce zlo, ale dopouští jej. Záleží na lidech, co si zvolí, On dává každému svobodu, nikomu se nevnucuje. Pokud si lidé volí zlo, má to i své důsledky, třeba válku, ale Bůh za to nemůže, spíš je Mu nás líto, trpí dodnes v každém člověku, jako Ježíš na kříži. Tady na zemi nikdy nemůže být ráj, sám Ježíš nám skrze Písmo říká, že války, hlad, bída zde budou, kvůli hříchu.. a nakonec pomine i Země. A tak i já, když si uvědomím spoustu nespravedlnosti na světě, vzpomenu si na Ježíše, že jen On je opravdová láska a pokoj, u něj mohu vždycky čerpat, a to také právě z jeho kříže. Omlouvám se za tu délku, trochu jsem se rozepsala... Rozhodnutí je plně na Tobě, je dobré si o tom i s někým popovídat, každopádně Ti moc přeji, abys také našla cíl svého života, abys dokázala být otevřená a upřímná sama k sobě a nikdy to nevzdala. Víra je opravdu krásná a oceníš ji tím víc, čím víc tě stojí. Hledat Boha stojí za to. Oceňuji, že jako nevěřící jsi projevila zájem, byť by to byla pouhá zvědavost. Snad jsem Ti trochu pomohla. Měj se hezky, ať se Ti v životě daří. Držím Ti palce :) J.

J. (23.11.2016 18:05)
To že je na svete zlo je asi častý argument od neveriacich, ale Boh dal ľudom slobodu a možnosť si vybrať, tak sa každý môže rozhodovať. A aj keď sú veci zlé, Boh ej vždy s nami. Neviem odpovedať na všetko, len proste verím. V podstate som z kresťanskej rodiny, ale len pred pár rokmi som do toho vstúpila trochu hlbšie. Viem že bez Neho by som tu nebola a On je tu vždy pre mňa. Len v Bohu je pravá radosť a nádej. Si asi vo veku kedy hladáš odpovede a je dobré že sa nebojíš pýtať. Veľa šťastia prajem ;)

:) (23.11.2016 18:23)
Ahoj, jsem z věřící rodiny a ráda bych ti zkusila přiblížit, proč si myslím, že Bůh je a věřím v Něho. Jsem klasické dítě z rodiny, kdy jsme od malička chodili v neděli do kostela. Často mě to tam nebavilo, protože jsem vůbec nechápala, co se tam děje. Ale nějak jsem dětsky uvěřila, že Bůh logicky musí být, protože bych tu jinak nebyla. Jsem totiž nejmladší ze šesti sourozenců. Kdyby moji rodiče byli nevěřící, mohli by si říct, že jim stačí dvě nebo ještě možná tři děti, ale to oni neudělali. Přijali nás jako Boží dary. A můžu ti potvrdit, že život v takové velké rodině má své nevýhody-finanční apod. -ale mnohonásobně více výhod- doma je veselo, když něčemu nerozumím, můžu se zeptat, sbírám zkušenosti od starším atd. Už si ani nedokážu představit život bez mých sourozenců :). Od malička jsem sice byla hodně sama ve škole co se týče mého křesťanství, ale rodiče mě stále nějak podporovali,. takže jsem se nevzdávala. Mnohdy to bývalo hooodně těžké, ale vždy jsem si svou víru nějak ubránila. Věděla jsem, že Bůh a Ježíš prostě existují, ale zatím jsem nebyla plně uvědomělá, jak to tedy ovlivní můj život (to, že věřím). Zlom nastal v okamžiku 1. sv. přijímání, kdy jsem měla pocit, že konečně patřím mezi ty privilegované, co si každou neděli počkají v řadě na zázrak Hostie jménem Ježíš. Postupně jsem do svého vztahu s Ním investovala stále víc a víc a věř mi, že mě to nikdy neomrzelo tak, že bych úplně přestala chodit do kostela. Vím, že spousta lidí nevěří v Boha kvůli toho, že jsou všude války, hlad apod. Ale Bůh přece lidem dal svobodu, jestli se chtějí přiklonit k dobru či zlu. Ať už se rozhodnou pro cokoliv, Bůh je bude pořád milovat, protože je Láska. A taky- podívej se kolem sebe: copak by šlo, aby z ničehonic, bez jakéhokoliv smyslu vznikl tento náádherný svět? Stačí se podívat na hvězdy, západ slunce, květiny, různá zvířata, na lidi, na naše dokonale fungující tělo. Už jenom to, že vidíš, je zázrak. Copak by sis sama mohla dát zrak? Nebo by šlo, aby manželé sami stvořili své dítě? Mám o tom silné pochybnosti. Zjišťuji, že život s Bohem je mnohem krásnější a plnější než život bez Něho. Sama to na sobě pozoruji, jak se vlivem modlitby měním :)) Hezký den i tobě :))

Kati (23.11.2016 23:12)
Ahoooj :))) Pocházím z věřící rodiny. Ale od mala jsem nesnášela chodit každé nedělní ráno do kostela. Nebavilo mě to tam. Ve škole se mi smáli kvůli víře a mela jsem jen 1 kamarádku. Život byl pro mě složitý. Ale asi před 3 lety o prázdninách se něco změnilo. Nedokážu to popsat. Ale citila jsem, že jsem ráda, že Boha znam :) Neskutečně mi pomáhá!!! Měj se fajn ;)

Musichetta (24.11.2016 15:49)
Ahoj :) Já jsem k víře taky moc vedená nebyla, nebo jen tak částečně, dá se říct, že i mě rodiče nechali, abych se sama rozhodla. Přišla jsem k víře postupně, asi hlavně díky tomu, že jsem chodila na církevní školu, stýkala jsem se s věřícími kamarády, občas jsem přišla do kostela... a tak jsem postupně zjistila, že na té víře něco je. Nejvíc na mě ani zapůsobilo, že pokaždé, když jsem byla v kostele, cítila jsem klid, jako bych objevovala svoje "lepší já". Zjišťovala jsem, že moji věřící kamarádi žijí jinak než já, a líbilo se mi to, a taky jsem poznala, že když mě něco trápí a modlím se za to, Bůh mi pomůže. A došlo to až tak daleko, že jsem se ve svých 16 letech dala pokřtít a začala jsem žít s Bohem :) Proč věřím? Prostě proto, že jsem poznala, že Bůh je a že s ním je život lepší než bez něj. Je to úžasné vědět, že je tady Někdo, kdo je pořád s Tebou, záleží mu na Tobě, protože Tě má rád, a nikdy Tě nenechá "ve štychu", vždycky se na něj můžeš obrátit. Život s Bohem dokáže být i dost akční, není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych toho nechala a vrátila se k životu bez víry. A pokud jde o to, co říkají Tvoji rodiče, že kdyby byl Bůh, nebylo by zlo, to je, myslím, věc, kterou je dost těžké pochopit. Ale je to prostě tak, že lidi mají svobodnou vůli a můžou se rozhodnout pro dobro nebo pro zlo. Bůh nás nechce mít "naprogramované", abychom dělali, co chce On, dává nám svobodu, a to i s tím rizikem, že si někdo vybere zlo. Ale v Katechismu se píše, že Bůh dopouští, aby se stalo něco zlého, jenom proto, že to nakonec dokáže proměnit v ještě větší dobro :) Taky Ti přeju pěkné dny a mnoho štěstí při hledání pravdy :)

B. (02.12.2016 20:34)
Ahoj. :) Toto téma je opravdu velmi rozsáhlé a povídat by se dalo dlouho. Určitě by bylo lepší, kdyby ti tu napsal i někdo, kdo nejprve v Boha vůbec nevěřil a uvěřil až později. To sice já nejsem, ale pokusím se ti odpovědět. Když se zamyslíš nad smyslem života člověka, který v nic nevěří a po smrti pro něho nic není, dojdeš k tomu, že je vlastně zbytečné žít. Totiž jíst, spát a využívat toho všeho kolem tebe tě nijak nenaplní. To dělají i zvířata. Znamenalo by to, že lidstvo je jen taková hříčka přírody. V DNA opice se něco porouchalo a vznikl z toho člověk. :D Nemělo by smysl dělat něco dobrého. Ale tak já žít nechci. Žiji pro Boha. Bůh mě naplňuje radostí a silou žít a alespoň se snažit dělat dobré věci. A Bůh je Dobro. Opravdu dlouho by se dalo povídat. Kdyby tě to zajímalo více, mohla by sis ve tvém okolí najít někoho, s kým by sis o tom mohla povídat. Třeba tak starého jako ty. Nebo třeba tady na stránkách INu by byl někdo ochotný si s tebou o tom psát. :D No měj se krásně. Doufám, že najdeš odpověď na to co se ptáš.

Lilith (06.12.2016 18:21)
Nesouhlasím s tebou, že se víra nedá vnutit. Ovlivnitelným a lehce manipulovatelným lidem je možné vnutit cokoliv. Tvůj názor na víru není dost objektivní, protože jsi bez víry nikdy nežila a nevíš jak se může cítit člověk, který nikdy žádného boha neuctíval.

Iveta Prima (10.12.2016 02:55)
Ovečko, víra je dar, tu sama nezískáš, pokud ji nehledáš. Když si budeš všímat - kdo je šťastný a proč je šťastný, brzo dostaneš touhu být také šťastná. A pak se ohlásí Bůh a pochopíš. Porozumíš.

Ana (24.11.2016 15:57)
Ahoj, určitě musím sledovat hodiny, protože se občas prostě zapomenu najíst. A taky mám minimální porce, co musím sníst (a fakt se k tomu musím donutit, i když teď zrovna nemám chuť, protože když nejím celý den, mívám špatnou náladu, jsem unavená a fakt nejsem milá na druhý). Minimální porci i složení jídělníčku ti nejlíp pomůže tvoje doktorka (nebo někdo takový) a fakt to dodržuj (i kdybys měla přijít pozdě), nezapomínej si dělat svačinky s sebou a nestyď se za to (když si vezmeš něco navíc, můžeš se i podělit, ale nezapomínej na sebe). Chodit 3 hodiny je fakt hodně! A číst si fakt není lenost - obohacuje to hlavu (duši), najdi si knížky, které tě budou bavit tak, že se nebudeš moci odtrhnout (třeba ti tu někdo doporučí) a taky takové, kde se něco dozvíš :) Vela šťastia :)

Lilith (06.12.2016 18:32)
Ahoj, já svému příteli kupuji stolní hry, má je rád a není to něco co časem vyhodíš. Je velký výběr od párty her pro celou rodinu přes hry pouze pro nadmíru inteligentní jedince. Hry vybírám podle ocenění Spiel des Jahres nebo českého Hra roku.

:-) (08.12.2016 10:33)
Ahoj já malovat neumím ale myslím že je docela zajímavá socha koně u Janáčkova divadla. Jinak se můžeš jet podívat na mohylu míru (u Prace je to tak cca. 20km od centra Brna ) je tam dost zajímavých soch. Snad ti to pomůže.

Mars (22.11.2016 13:01)
Ahoj brouku :-) Pokud si chceš založit fb pro lepší komunikaci, tak se neboj a založ si ho. Pokud nevíš, jak s ním zacházet, popros třeba kamarádku/kamaráda, aby ti pomohl a vše vysvětlil. Je to jednoduché :-) Myslím, že facebook zrušit nejde (ale s tím si nejsem jistá), ale není problém se na něj přestat přihlašovat :-) Fotky se přidávají snadno :-) Nahoře budeš mít takové okýnko s nápisem "přidat příspěvek" a tam už si vybereš, jestli fotku nebo video :-) Musíš mít ale fotku uloženou v PC nebo v mobilu :-)

Lilith (06.12.2016 18:34)
FB zrušit jde.

Tinka (21.11.2016 18:21)
Ahoj! Ja by som skúsila belgický tanec alebo zidlovy tanec...ranč s kostetem :)

Lilith (06.12.2016 18:37)
Super tanec je Letkiss nebo řecká Zorba.

zuzu (22.11.2016 16:51)
Ahojky Vánočko, já osobně pro taťku vyrobím domácí nutellu, nebo jsem taky uvažovala že udělám do formiček srdíčka z čokolády, ozdobím je a nějak naaranžuju do zavařovačky:) A nebo bys mohla třeba nějakým originálním způsobem darovat ponožky (těch není nikdy dost:D). Měj se hezky!

Katka (23.11.2016 12:31)
Ahoj, ja by som mu asi dala víno, nejakú knížku, poukaz na masáž alebo košeľu. Dúfam že som ti pomohla.