:-) (21.9.2013 21:01) Ahoj holky, chtěla bych se zeptat jaký máte názor na to, kdy je někdo někde na oslavě nebo tak něco a pije tam alkohol, ale jen v tý míře dokud je v náladě a tak. Od někoho jsem slyela, e by se to nemělo a někde e si má člověk uívat. Tak jen jaký je vá názor. A jetě bych se chtěla zeptat, kdy je člověk na nějaké té oslavě nebo diskotéce a tancuje a klukovi ta ruka "sjede trochu" ní ne jen na záda tak jak by se měla holka zachovat. Není to její kluk, pouze "taneční partner". Děkuji za odpovědi a mějte se krásně a uívejte krásy sice studených ale podzimních dní! :-) | |
Petra (22.09.2013 12:48) Ahoj, myslím, e pokud ruka kluka sjede ní, ne ne na záda, tak by ji určitě měla dát pryč, nebo nějak tomu klukovi dát prostě najevo, e takhle s ním prostě tancovat nebude. Pokud ji drí v pase, tak si myslím, e to není nic patného, ale ní by to bylo opravdu nesluné a myslím, e by mu neměla ani dovolit, aby se na ni "lepil", myslím, hlavně u plouáku, protoe to svádí k něčemu dalímu, obzvlá, kdy je tam lehké osvětlení, skoro tma. U tanců jako polka, valčík, valc bych udělala výjimku, protoe by se to patně tancovalo, kdyby měli taneční partneři být od sebe nejmíň půl metru. | |
Alma (22.09.2013 15:42) Ahojky, myslím, e pokud cizímu klukovi na diskotéce sjede ruka "trochu ní", tak to není úplně dobře. Někteří nadrení kluci jsou bohuel tak drzí, e poté, kdy jim naznačí, e "toto ne" mají jetě urálivé poznámky o tvé "nedotknutelnosti", co můe dost zranit, ale neukazuje to nic jiného, ne jejich nízký charakter. Nenech se tím odradit, ty má právo si rozhodnout "co jetě ano, a co ji ne" Myslím, e je normální, e kdy má holka hodného a sluného přítele, e do toho vztahu nějaké ty dotyky patří, musím ale dodat, e i kdyby ten sluný kluk začal s důvěrnostmi moc brzo, tak mě osobně by to dost odradilo - myslím, e kdy je pár ze začátku vztahu trochu zdrenlivějí, má to určité kouzlo. | |
Bejby (21.09.2013 13:01) Ahoj, vřele doporučuji si od něj dát trochu "odstup". Neboj, nemyslím to nějak negativně, jen jsem tím mínila to, e mu třeba pár dní nenapíe, kdy někde náhodou spolu budete, tak se bude bavit i s jinými lidmi, nejen s ním, nebude mu dělat "zpověď ",kdo se mu líbí atd. Já vím, je to sice trochu těí, tak troku "ignorovat" toho, kdo se mi líbí, ale mám ze své vlastní zkuenosti vyzkouené, e pro ten vá vztah tím udělá straně moc. I kdybyste zůstali "jen" kamarádi, bude tě povaovat za super holku, a ne za tu "co za mnou furt lezla, protoe mě chtěla zbalit". Kdybych za svým miláčkem dolejzala, či ho dokonce do vztahu uhnala, ručím za to, e by si mě nevybral, a ani by jsme spolu u tři roky neproívali krásnou oboustrannou zamilovanost. | |
Ajda (20.09.2013 19:30) zjistí to tak, jestli mají křesanské texty o Jeíi atd..., ale mně se z jiných rockových křesanských kapel líbí Whitecross. Jedna kapela (docela známá asi ji taky zná) jako křesanská začínala, teď u nemají křesanské písničky, ale jeliko jsou vichni z kapely věřící, mají pěkné texty a ijí (pravděpodobně) ivot podle desatera, jmenujou se U2. | |
Ahoj (19.9.2013 18:27) Ahojky holky, u několik let trpím mindrákem. A to kvůli médiím - televize, internet. Nechci aby to vyznělo, e jsem staromodní a divná, jen jsem chtěla zdůraznit, jak straně mě to ovlivňuje a nemůu si pomoci - ale i ničí. Připadám si nenormální, kdy chci se svým partnerem spát a po svatbě, nemám ráda vyzývavý oblečení, a já nevím co jetě. Jistě, ostatní mi tvrdí, e jsem fajn i normální, ale i tak jim to moc nevěřím, bohuel. Nechci aby mě média ovlivňovala, jsem spí knihomol, na televizi se proto moc nedívám, ale i tak, prostě to na mě působí. Jsem asi jediná na světě:(( Je to těký, ale doufám, e snad jednou najdu člověka, co mě pochopí:) Máte taky podobnou zkuenost? Jak se s mediálním tlakem vyrovnáváte? | |
:) (20.09.2013 11:40) Ahoj, nie si jediná na svete, ja mám podobné názory (poznám kopu ďalích žudí) :) akurát mám to astie, e si média a tak nepripúam. Mám kamarátov, ktorí majú rovnaké / podobné hodnoty ako ja a to mi vežmi pomáha :)) Nemá aj Ty nejakých? Nie si /nechcela by si by v nejakom spoločenstve? ;) Mne tie dos pomáhajú rodičia a výchovou usmerňovali/usmerňujú moje hodnoty Drím palce :) | |
eMko (20.09.2013 16:00) ahoj, vůbec sama nejse, neboj ;) my například televizi nemáme vůbec, take se na ní nedívám :D no a to e nemá ráda vyzývavé oblečení a chce spát s klukem a po svatbě, na tom jsme taky stejně a myslím, e na tom není nic patného, pouze jsme odliní od větiny, proto nás třeba někdo můe povaovat za divné, ale určitě nejsi sama, neboj ;) | |
Ajda (17.9.2013 22:03) Ahoj holky, tak vidím, e téma "introvertství" se tady probírá ze vech stran. I já se přidám. Řekněme, e víte, e jste introvertky. Taky máte někdy pocit, jako by vás okolí přehlíelo? Máte zkuenost, e kdy pracujete v nějaké skupince, e se tam vichni baví mezi sebou, a vás přehlíí? Vím, e je to nepříjemné si to vůbec připustit, ale zajímá mě, jestli to tak někdy nemáte, popř. jak se s tím vyrovnáváte? Je to dost těké, já vím. | |
Hanula (18.09.2013 12:07) Takovou zkuenost mám. Zaila sem to dokonce od svým kámoek, od holek se kterýma sem se znala od kolky. Prostě bylo nás moc a tak mě nějak přestali potřebovat a byla sem pořád páté kolo u vozu, hrozně mě to mrzelo... Kdy sme se bavili v krouku, tak mě ignorovali a za kadé jejich případné zareagování na to co sem řekla sem byla nesmírně vděčná, ale bylo to čímdál víc zřídka. Pak mi řekli at za něma pořád nedolézám, nemohla sem to pochopit, protoe sme byli předtím pořád kámoky a navíc to byli křestanky. Bavila sem se vdycky s něma, ale měla sem i jiné kamarádky a to jim asi z počátku vadilo, nebo nevím. Taky proto, e sem byla introvert a nechodila s něma vdy vude kam ly. Ale přesto sem se chtěla s něma kamarádit, protoe to byli jediné křestanské holky v okolí. Pak sem to pochopila, opravdu o mě nestojí, vystačí si sami, a začala sem si hledat jiné kámoky a s těma u to bylo lepí. Na ty předchozí se nezlobím a bavíme se, ale nějak u ty vztahy nejsou takové jak kdysi, prostě se pozdravíme prohodíme pár slov a stačí. Ani mě to nemrzí, asi to chtěli sami :-)) Pak kdy sem se bavila s novýma kámokama tak sem po dlouhé době pocítila co to je být si rovny, nebojovat o pozornost toho druhého, prostě pocítila sem porozumění. HOdně těstí, hledej takové kamarádky se kterýma si bude rozumět a které budou k tobě vnímavé, třeba i tady na INu. Mě se tu podařilo najít skvělou kámoku, se kterou se nevídám často, protoe je z daleko, ale jinak super. | |
Mikča (18) (18.09.2013 19:45) Moná je problémem nás introvertů, e často nevíme co říct a kdy nás něco napadne, bojíme se to vyslovit, abychom se nesetkaly s nepochopením nebo nebyl nějakej trapas... Normální je, e se lidi mezi sebou baví, pouchují se, kamarádi si třebas i skáčou do řeči, mají různé poznámky a glosy, ale já ze své vlastní zkuenosti vím, e jsem spí tichá a lidi pozoruju, poslouchám, co říkají a kdy náhodou něco řeknu, okolí má pocit, "jako bych se právě probudila" :D ... problém je ten, e mám představu, e se jen smutně zatvářím a moji kamarádi nebo blízcí se hned budou zajímat, co mi je... moná je to tím, e my introvertky si toho u druhých vímáme víc - e jsou nějací smutní, nebo tak, a to samé čekáme od ostatních... A pak moná i taková ta "přehnaná vděčnost" .... vím e to zní divně, ale já jsem si třeba dřív hodně zakládala "svůj svět" na konverzaci s kamarády přes ICQ nebo později fb a nechápala jsem, proč mi kamarádi postupem času přestali odepisovat... důvod byl jednoduchý, byla jsem vdycky tak astná, kdy si se mnou někdo psal, e jsem mu pak i já sama začala psát kadý den... později jsem poznala, e tady tyhle konverzace spí moje kamarádství ničí a pokřivují můj pohled na mé přátele... v tomhle celém problému komunikace s okolím mi hodně pomohl kolektiv na střední kole, přesněji na katolickém gymnáziu, kde teď studuju... mám skvělé spoluáky a naučila jsem se, e někdy je taky potřeba říct svůj názor, někdy je dobré naopak mlčet; e můu druhé i trochu pouchovat a nebát se dát se s někým do řeči klidně o obyčejných věcech jako je počasí nebo úkoly do koly - ale prostě si s ním povídat... nevím, jestli jste něco z toho mého sáhodlouhého příspěvku pochopily, nemohla jsem vechno vypsat, jak bych chtěla, bylo by to pomale na celou kníku :D ... ale kdybyste některá chtěla, můete mi napsat na můj e-mail, bude v redakci, ráda si s váma popovídám :))) | |
:) Introvertka :) (25.09.2013 18:14) Ahoj :) Jsem introvertka a ten pocit, e mě někdo přehlíí mám často, nevím proč... Někdy je mi z toho do pláče, jindy se prostě snaím zapojit do diskuze, a nebo jen poslouchám a občas se usměji. Zdá se mi, e na ostatní nedokáu působit správným dojmem, proto o mě nemají zájem. Snaím se být sama sebou a někdo třeba nepochopí, e nemám chu ''kecat'' jako kadý jiný. To neznamená, e se s nimi nechci bavit, jen prostě nemám náladu a chu, tím jak se někdy zamyslím... No, snad to někdo pochopil :) | |
výzva z redakce (17.9.2013 12:04) Ahoj holky, tentokrát vás chceme z redakce poprosit o odpovědi na otázku "Proč věřím?". Vybrané odpovědi potom pouijeme do některého z dalích čísel časopisu. Nebudeme je tady zveřejňovat, abyste se navzájem neovlivňovaly. Pod odpověď napíeme jenom vá nick (je na vás, zda se podepíete celým jménem, písmenem nebo XY ;-)). Předem díky za vai ochotu a těíme se na reakce! | |
Terka (16.9.2013 21:48) Ahoja vichni. Mám jeden malinkatý problém. Líbím se jednomu klukovi. Je moc fajn. Povídáme si spolu a tak. Ale já nějak tak cítím, e bych s ním zatím nechtěla nic začínat. Prostě zatím jen kamarádka. Já vím, zní to blbě. Ale! Je tam i to, e třeba někdy později... To ovem nedopadá dobře. Prostě se zatím na vztah necítím. Vím, e bych ale do něj potřebovala dozrát. Ale nevím jak mu to říct. A navíc. On by mě u potom moná ani nechtěl. Nechtělo by se mu čekat. Moná. Nevím to jistě. Ale zase. Je to opravdu ten pravý, který by nepočkal? Prosím poraďte mi alespoň troku. Jsem teď v takovém váhání. Jste skvělé holky. Mějte se krásně. | |
Indie (16.9.2013 19:31) Ahoj holky, mám trochu trápení. Zlomené srdce? Ne tak úplně. Nikdy jsem nebyla neastně zamilovaná, ani za sebou nemám jetě ádný rozchod. Ale v dubnu to budou ji čtyři roky, co jsem zamilovaná do jednoho kluka. Známe se, ale nikdy jsem spolu nic neměli. Zamilovala jsem se do něj na konci deváté třídy, nyní mě na jaře čeká maturita. A teď ten problém. Abych se správně vyjádřila. Jde o to, e trpím jakousi neuspokojenou touhou po vztahu s ním. Nejsem naivní holčička ijící na růovém obláčku v představách "jaký to bude, a spolu budem", ba naopak, jsem spí takový ten typ, co to bere dost realisticky. Vlastně u tenkrát v té deváté třídě jsem to brala dost rozumově, a počítala s tím, e to nemusí třeba vyjít. Taky se za něj modlím, a nechávám to na Bohu. Ale občas mě přepadne fakt depka. Pocit ztracenosti, touha být s ním. Někdy i tajně brečím. Řekla bych, e ta moje neuspokojená zamilovanost trvá u moc dlouho. Víte, je to takový divný pocit. Nejsem vyloeně neastná, ale ani astná, no. Ale věřím, e mi Bůh dá jednou to nejlepí. Akorát to trápení je u moc dlouhý. Máte taky některá podobnou zkuenost, e jste byly zamilované ( třeba i několik let), a ten vztah se neuskutečnil? Jak jste to řeily? | |
junarhi (20.09.2013 18:23) Ahoj Indie:-) tvoje pocity znám moc dobře - byla jsem do kluka zamilovaná 7 let (od 6. třídy).. no a nakonec jsme spolu chodili, ale po necelém roce se se mnou rozeel.. na druhou stranu mě ta moje zamilovanost chránila, abych chodila s kluky - kamarády, kteří se do mě zamilovali, jen tak na zkouku.. Určitě je supr tvůj postoj modlitby za něj a odevzdání celé situace Bohu.. Mně nakonec Pán poslal do cesty toho pravého - byl to kluk, který se mi nikdy moc nelíbil a moc toho nenamluvil, ale dnes vidím, e jsme byli jeden pro druhého stvořeni a jsme spolu moc astní.. Take moje rada zní: vytrvej v modlitbě a měj oči otevřené a Pán ti ukáe jakou má pro tebe připravenou cestu..:-) | |
....S... (15.9.2013 20:33) Ahoj potřebuju poradit moje hodně dobrá kámoka chodila s jedním klukem a pak ho odkopla....no a je to asi půl roku začal mi psát zítra deme ven a kadej mi píe na ask e ho balím jaká sem svině a já se bojim e se do něj zamiluju co mám dělat...budu ráda za kadou radu děkuju:)) | |
Lily (16.09.2013 19:10) Ahoj, trochu tvému příspěvku nerozumím, ale jestli se můu vyjádřit, tak se vyjádřím. Je fajn, e se kamarádíte a píete si, to, e jste kámoi, je naprosto v pořádku. Ví, kolikrát stačí, aby nějaká holka "jen" kamarádila s hezkým klukem, a okolí z toho u dělá humbuk. Kluci si toho kluka dobírají, a holky okolo té holky íří jen pomluvy, a dělaj ksichty. Lidi se prostě nedovedou smířit s tím, e i ten nejhezčí kůl borec můe mít "jen" nějakou kamarádku. Take rada? Nenech se okolím odradit, a s tím klukem se klidně bav. Okolí, pokud to půjde, vysvětli, es toho kluka kamarádce nepřebrala, ale e ona se sním rozela. Zřejmě tvoji kamarádi vůbec neví, jak to bylo. A pokud se do něj zamiluje? Tak tomu se zabránit nedá:)) To je přirozené, samo to vznikne. Pokud to tak budete cítit oba, chození bych se vůbec nebránila.:))) | |
Evča (13.9.2013 23:37) Ahoj holky, je mi 16 let a jetě jsem nebyla na gyndě. Kámoka se tam chystá jít v nejblií době a já bych tam chtěla jít zároveň s ní. Nejdu kvůli určité věci, jen na kontrolu na kterou se mělo jít v 15. Nevím ale co říct a tam přijdu a co vechno úplně očekávat.. Poradíte? :) | |
Envy (14.09.2013 22:31) Ahoj, prohlídky se vůbec neboj, není proč :) Přijde a řekne, e jde na prohlídku. Sestřička se tě zeptá na různé otázky týkající se tvého zdravotního stavu, zda jsi panna, jestli pouívá nějakou antikoncepci a na rodinnou anamnézu. Je tedy dobré, abys věděla, zda máte v rodině cukrovku nebo onemocnění srdce. Poté ti zaloí kartu, moná změří tlak a pokud by sis la pro antikoncepci, vezme ti krev na testy. U doktora ( či doktorky ) to bude podobné, zeptá se tě na tvoje zdraví a zjistí o tobě dalí věci. Pak nejspí přijde prohlídka ale ani tady se nemá čeho bát, určitě to nebude bolet ;) Pokud jsi panna, nemusí se bát, e by ti nějak naruil panenskou blánu, vyetření v takových případech probíhá přes konečník. Je důleité, abys byla v klidu a hodně uvolněná, usnadní to tak sobě i doktorovi. Jen mě troku udivuje, e i v tvých letech netuí, co očekávat.. Ale do toho u mi nic není :) Hodně zdaru a hlavně buď v klidu, nic to není!! :) | |
ÁĎA (15.09.2013 17:56) Ahoj, práky na oddálení menstruace jsem nikdy nebrala, i kdy jsem o tom uvaovala v létě přes táborem. Nakonec jsem je definitivně a navdy zavrhla. Menstruaci jsem na táboře přeila...(na louce, latríny, na koupání jen bahnitý potok...asi znáte skautské tábory), stejně tak jsem to měla i na dovolené u moře. Určitě nemusí být doktor, abys pochopila, e práky na oddálení menstruace budou "hormonální svinstvo" (pardon za ten výraz), a já osobně bych se bála, jak tělo zareaguje. Jestli třeba ti menstruace nevynechá déle nebo nebude po vysazení neobvykle silná či se ti úplně nerozhodí přirozený cyklus... Přece jen je to nepřirozený zásah do organismu a to poměrně velký. Snad jsem ti trochu pomohla, samozřejmě je to můj názor nepodloený zkuenostmi. | |
Mía (11.9.2013 17:45) Ahoj holky, mám takovej problém - lenost :D Asi teď říkáte, e to má kadej, ale já mám pocit, e se mi to začíná vymykat z rukou... kdy přijdu ze koly, vdycky si říkám, e mám nárok na chvilku klidu, ale větinou se to neuvěřitelně natáhne a ten "klid" trvá a do večera. Kdy potřebuju něco do koly, větinou to dělám a hodně hodně pozdě večer a pak to taky tak vypadá.... nemáte nějakou motivaci, tak to spravit? | |
Jejda (12.09.2013 16:18) A nejhorí je to vdycky v září, kdy má v sobě jetě prázdninovou náladu, a teď příchází období prvních testů, k tomu se jetě ochladí, ... Brrr fuj. Doporučuji si nastavit od kdy do kdy bude mít pohov, a pak začít pracovat. A to důsledně dodrovat. Taky pomáhá si k učení uvařit teplý sladký čajík nebo dát zákusek. | |
Mikča (18) (13.09.2013 21:15) Ahoj, mám podobný problém a myslím, e by mohlo pomoct dát si určitý "řád"... i kdy já mám kadý den jiný a nějaký denní reim se skládá těko, ale alespoň v rámci moností... dříve třeba platilo hned po kole udělat úkoly a a pak teprve ven, nebo odpočívat... Na dnení době se mi moc nelíbí, e se patným vlastnostem dávají různá "záhadná" cizí jména, a tak se zaobaluje jejich význam a jakoby zmírňuje jejich vánost... myslím si, e například právě lenost - dnes se lenosti říká prokrastinace a větina lidí nad tím mávne rukou "mají to tak přece vichni" ale tahle kouzelná věta nám od toho nepomůe - moná je prvním krokem k polepení to, e uděláme sami v sobě jasné rozhodnutí s tím něco dělat a v tom rozhodnutí se snait vytrvat, říct Pánu tady je můj problém, prosím pomoz mi jej vyřeit (a lenost je zrovna celkem velký problém - pozoruju to na sobě ;) a doloí to i kníha přísloví (Lenost uvede do mrákot; zahálčivá due bude hladovět. Př19,15) ... Byla jsem na přednáce Katky Lachmanové na téma Lenost, kde nám bylo řečeno, e nejlepí cesta je "trénink" - je to podobné, jako kdy má v lese pěinku, pokud jí chodí často, je pěkně vylapaná, ale pokud přestane chodit touto pěinkou zaroste trním a pak kadá snaha ji opět proklestit bude o to bolestivějí a těí... a to v kadé snaze o jakoukoli ctnost - důleité je vytrvat a nesklouznout k tomu, abychom ze své neřesti dělali "image" ... snad se nám to vem s Boí pomocí podaří! :) | |
Strana: 1 << 168 169 170 171 172 173 174 >> 1224 |