tess (16.11.2015 16:34)
Sumo dřepy-Postavíme se do stoje rozkročného, postoj lehce širší než jsou ramena a vytočíme špičky ven. Horní část těla je zpevněná, ruce držíme před sebou. Můžeme je spojit. Dbáme na pravidelné dýchání. S výdechem jdeme kolmo dolů. Váhu udržujeme na celých plochách nohou. Nezvedáme špičky. Nepředkláníme se a nevystrkujeme zadeček. Maximální pozice je při dosažení úhlu 90° v kolenou. S nádechem se vracíme zpět.

kopretina :) (17.11.2015 13:47)
Díky , zkusím to . ;)

míša .d. (14.11.2015 19:31)
první krok dělá kluk protože muž dobívá ženu. řekni mu třeba hezké triko,mikina. počkej času a třebe tě pozve do kina,divadla.....

Miky (25.11.2015 18:09)
Ahoj, podle mě už to dneska není takové tabu, když holka pozve kluka ven. Já upřímně to dělám taky (sice jen s kamarády), a snažím se najít odvahu k tomu, abych pozvala ven i kluka, který se mi líbí. Všude se vždycky říká, že to kluci by měli dobývat, ale co když je kluk nesmělý a ty jsi ta extrovertka? To už v žádné pohádce nebylo! ;) Samozřejmě bych ze sebe nedělala stíhačku a nedala mu chvilku klidu, ale myslím, že pozvat ven určitě můžeš. ;) Hodně štěstí :)

Ani (10.11.2015 13:48)
Ahoj :) je super, že máš o kámošku starost. Ale když už jste jí zkusili říct, že moc zhubla a neslyšela na to, přehnaný opakování neprospěje (spíš naopak). Znáš se třeba s její mamkou? Zkus s ní promluvit (neříkej hned, že "určitě má anorexii", zeptej se, jestli je v pořádku - jestli nemá nějakou nemoc obecně, kterákoliv nemoc může být provázena nechutenstvím) - i když máš pocit, že to způsobila připomínka její mamky (mamka určitě neměla v úmyslu přivodit extrémní hubenost). Já s kamarádama ráda vařím - každý přinese nějakou surovinu, sejdeme se u někoho doma a pak to dáme dohromady (můžete zkusit třeba perníčky nebo nějaké cukroví nebo piknik a sníst to hnedka). Je to těžký ji nevyděsit :) Nebo můžete zkusit centrum Anabell, které se poruchamy příjmu zabývá http://www.anabell.cz/ Ale jak říkáš, havně nenápadně :)

Kukuč (13.11.2015 18:32)
Děkuju za rady! Něco vyzkoušíme a uvidíme, co to udělá.... :)

šestnáctka (10.11.2015 10:33)
Ahoj, vyrob někomu z rodiny kalendář na další rok-stačí jen fantazie a tvrdý papír s pastelkami a fixy. Nikdy jsem to nezkoušela, ale mohl by to být originální dárek :)

maky (10.11.2015 18:13)
A nebo kup kalendář už předtištěný, ale celý bílý na dodělání a až ten pak dovyrob :). Dělávali jsme to tak s mamkou když jsme byli malí.

olga (10.11.2015 19:23)
Ahoj, já letos pletu náramky z bavlnek a k tomu přidávám buď ponožkáče / svíčku / sklenice s lákavým obsahem / tabulku čokolády. Tou sklenicí s lákavým obsahem myslím třeba sklenici do třetiny naplněnou ořechy, pak rozinkami, pak nalámanou čokoládou, pak sušeným ovocem... cokoliv co má ten obdarovaný rád a vydrží nějakou dobu. :) Doufám, že jsem tě alespoň trošku inspirovala a měj se fajn!

Ba (10.11.2015 20:39)
Ahoj. Už tu předemnou psali, že je dobrý nápad kalendář. Ze ségrou (a tátovou pomocí:))jsme loni udělali z fotek naší rodiny kalendář a dali to babičce a dědovi. Normálně na počítači a pak jsme z toho nechali vytisknout kalendář. Prarodiče z toho měli ohroumnou radost. Mamce většinou dělám nějaké šperky. Doporučuji obchod tvořilka na Bělehradské. Mají tam různé řetízky, přívěsky apod. Co se týče babičky doporučuji mýdlo apod. ( dobrá je manufaktura). Různé blbosti a dárečky najdeš i v obchodě Nanu nana. Mají tam všechno možné:-). To je pár typů doufám že jsem ti aspoň trochu pomohla.

Maruška (14.11.2015 17:51)
Co třeba povlečení na polštář, termohrnek, ručně šitý plyšák, dekorativní nálepky na stěny, veselý stojánek na tužku... říkalas něco originálního.

kiki (15.11.2015 16:03)
Ahoj, já kupuji stolní kalendáře (cena cca 49Kč), nebo třeba sprchové gely či nějakou kosmetiku od Yves Rocher(občas tam mají dobré slevy).

pomněnka (25.11.2015 10:32)
Ahoj Holky, kdyby jste chtěly nějaké typy na ruční dárky, tak se dá něco najít na stránce krokotak.com přeji hezké vytváření:-)

A. (10.11.2015 13:38)
Ahoj, nevím, jeslti mají knížku. Scio má hlavně online testy (pár jich je testovacích - free, ale většina jsou placené kurzy) na jejich stránkách.

maky (10.11.2015 18:18)
Ahoj, jasně že jsou takový knížky. Nevím jestli se ale vyplatí kupovat. Já si jednu koupila, ale mám ještě 3 mladší sourozence, kteří ji taky využijí. Jinak se zkus poptat ve škole u spolužáků a učitelů. Naše češtinářka je třeba měla a půjčovala nám je ;)

Ája (10.11.2015 18:25)
Ahoj, toto jsem také řešila, ale s tím rozdílem, že jsem nepřemýšlela nad vánočním, ale nad narozeninovým dárkem. Nakonec jsem si koupila barvy na textil, černé tričko v jeho velikosti a dala se do kreslení. Jelikož je hokejista, namalovala jsem mu ho na tríčo, byl doslova nadšený :). Zkus zapřemýšlet nad tím, co má rád, co se mu líbí...a zkus mu to buď namalovat na tričko (klidně i nějaký slogan...cokoli), nebo mu třeba něco naspat na keramický hrníček (fixami k tomu určenými). Zapátrej na internetu pod pojmem: DIY present for boy. Myslím si, že takto ručně vyrobené dárky, mnohem více potěší a jsou lepší než něco koupeného, dají teda hodně práce, ale za ten úsměv na jeho rtech to stojí, ne? :)

kopretina :) (10.11.2015 19:24)
Já budu dávat upletený náramek anonymně :) Hodně štěstí!

Ann (09.11.2015 08:12)
Neházej je za hlavu. Snaž se udržet přátelství, jak to půjde, a když nebudou mít žádnej zájem, tak bych se na to asi vykašlala. Snaž se, ale dokud to půjde a měj je ráda :)

Kaťa (09.11.2015 21:11)
Áno, určite :-) Napísať im napr. na sviatok, Vianoce, popriať pekné prázdniny, tým sa nič nepokazí :-)

Ana (06.11.2015 09:42)
Ahoj :) ono záleží na každém. Ale když už s tím klukem budeš chodit, musíš ho přijmout i s tím, že před tebou byly jiné. A on tě musí brát jako jedinou do konce života. Jde o odevzdání a přijetí ve svatebním slibu. Je to těžké, ale jde to. Jsi krásný dárek pro svého (budoucího) muže.

Lotra (06.11.2015 15:13)
Ani náhodou.

olga (06.11.2015 15:45)
Myslím, že tě bude stát hodně sil mu důvěřovat, zda tě nepodvádí, protože má hodně kamarádek. A ano, myslím, že se to dá. Já bych mu věřila, pokud by on věřil mě. Přeji ti mnoho štěstí při rozhodování! :) PS: Záleží také na tom, jakou má pověst. Jestli to není sukničkář, nebo jen kluk, který má prostě více kamarádek než kamarádů...

Mary (07.11.2015 07:39)
Hele..proč "ani náhodou"? To přece záleží.jestli ho máš doopravdy ráda..a na něm..

JUPÍK (07.11.2015 10:41)
Možná :) Prostě..jdi za hlasem svého srdce, a když si budeš hodně nejistá tak jenom počkej a ono se ti to po nějaké době bude zdát jasnější... Vím, nejsem dobrá poradkyně, ale hlavně měj se hezky! :)

květina (07.11.2015 17:34)
Záleží na charakteru toho kluka. Pokud je mu 28 a už několik holek během života měl - tak to myslím, že je normální. Ale pokud je mladší a známosti často střídá, tak bych šla od toho pryč. A co se týče těch kamarádek, opět záleží na povaze. Jsou kluci, u kterých můžeš být naprosto v klidu i když mají spoustu kamarádek a pak jsou tací, u kterých tě bude pořád nahlodávat červíček pochybností. Jestli s nimi zůstal "jen" jako kamarád poznáš podle chování vůči nim. Někteří kluci mají více kamarádů než kamarádek a nemusí to být tím, že jsou to holkaři - prostě si s nimi víc rozumí. Třeba ten kluk má jemnější povahu, chtěl by studovat pedagogickou školu nebo má nějaké "ženštější" koníčky. Ale pokud máš pochybnosti, tak si najdi někoho komu věříš. Bez důvěry to nejde.

Ella (07.11.2015 22:51)
Ahoj Er, tento kluk, kterého popisuješ mi trochu připomíná mého kamaráda. Je to ten typ, co už vystřídal víc holek a hodně se s nimi baví. Každý člověk je jiný, ale musím říct, že je komplikované už to kamarádství, vztah (chození) s ním si nedokážu přestavit, ale jak už jsem řekla, každý je jiný. Já osobně bych z toho měla strach. Přeji Ti, aby ses rozhodla správně a dobře to dopadlo :)

nicol (08.11.2015 14:12)
Já bych to brala podle toho jak moc ho znáš a jak mu věřìš. No a jestli treba znas ty holky. Jestli spolu chcete chodit tak bych asi pockala a snažila se ještě víc seznámit... je to podle mě dost složitý, ale držím palce!

Kaťa (09.11.2015 21:02)
Drahá Er! Myslím, že chodenie s niekým je práve o tom, že sa vzájomne spoznávate. Pokiaľ tam zatiaľ nevidíš nič iné, čo sa Ti nepáči a máš ho rada, neboj sa! :-) Vieš, to, že sa spolu porozchádzali asi znamená, že zistili, že by nemohli spolu žiť. Mne sa páči, že ostali kamaráti, napriek tomu, že sa rozišli. On si hľadá tú pravú, Ty na toho pravého čakáš. Čo ak je to on? :-) Ja by som sa s ním o tom porozprávala. Aj s jeho kamarátkami. Zistila by som, ako to prežívali ony a prečo sa s ním kamarátia. :-) Určite "počúvaj" vnútorný hlas. V takýchto veciach by som nekonala citeľne "nasilu". Nech je to prirodzené, spontánne. Prajem Ti veľa krásnych chvíľ!

Ani (06.11.2015 09:40)
Ahoj, myslím, že modlitba je velká podpora. Nikde se neříká, že se nemůžete vzít během studia a žít spolu jako manželé. Asi se bojíš, že byste se sami neuživili. Znám několik párů, kde byli rodiče sňatku nakloněni a, i když jsou už manželé, stále své děti podporují i finančně (jako studenty). Ono záleží na škole, u většina vysokoškoláků si přivydělává a spousta se stíhá uživit sama (na medicině to jde asi hůř). Takže se ničeho neboj. Mám spoustu kamarádů, kteří se brali na VŠ nebo hned po maturitě. A jestli spolu chcete zestárnout, uvidíte, že se vám to podaří.

ABC (06.11.2015 15:14)
Ahoj, dám ti tip na jeden skvělý pořad o rodině na Tv Noe, jmenuje se Na pořadu rodina. Už to tady jednou někdo dával, ale nedá mi to, abych to sem nedala znovu. V jednom dílu právě mluví manželé, kteří se seznámili, když byli tak nějak podobně staří jako vy. http://www.tvnoe.cz/video/842 Ono všechno jde, však se můžete vzít i během studií. Vždyť páry spolu taky bydlí a ještě studují, tak proč se nevzít, vždyť je to podobné. Ale hlavně, pokud to jen trochu jde, modlete se společně za váš vztah, jaké má s vámi Bůh záměry a povídejte si o tom, jak to vidíte do budoucna.

Lenka (14) (06.11.2015 15:17)
Ahoj, nebyla bych si úplně tak jistá, že pokud se s ním vyspím, neopustí mě. A taky je podle mě lepší se smířit s tím, že neznám budoucnost, ne se kvůli tomu zlobit. Takhle je to lepší, protože co kdybys věděla, že tě opustí? (Třeba). Takhle máš naději, že budete stále spolu. :)

GG (06.11.2015 19:16)
Ahoj :) Musím říct, že jsem byla nedávno v dost podobné situaci. Taky jsem chodila s klukem, křesťanem. Měli jsme dost společného. Pokud jde o rodinu, tak to nebylo tak ideální (:D), ale o to nejde. Nicméně, začala jsem cítit to co ty.. Že je taky ještě hodně moc času. Pokud jste spolu krátce a jste zamilovaní, tak máte jistě pocit, že bez toho druhého žít nechcete a už vůbec ne jeden druhého ztratit. My jsme do sebe byli zamilovaní dost dlouhý čas.. a já si začala uvědomovat, že chci mít ještě ,,svobodu'' (zní to trošku vtipně). Taky sem si začala uvědomovat, že to nemusí tak dlouho vydržet. Jsem trochu zvláštní člověk a dělám někdy ,,radikální'' rozhodnutí.. Tak jsem to ukončila, s tím že se budeme oba modlit, budem se k sobě chovat jako přátelé, občas se vídat a jednou třeba spolu.. Vím, je to takové, že ten kluk třeba nechce čekat v přátelství, ale ve vztahu. A tak je jasný, že se bojíš, že ho ztratíš.. A pokud jde o (ehm) fyzický kontakt, tak bible o tom mluví jasně. Nic takového by po tobě před svatbou neměl chtít. Naopak- je muž, měl by tu hranici držet on a vést tě.

Májinka (06.11.2015 20:35)
:) já sem v tvém věku prožívala úplně to stejné. Také jsem začala chodit s klukem v 15. A cítila jsem se úplně jako ty. Věděla jsem, že mám ještě čas na takový vztah. A přitom sem věděla, že je mi s ním tak krásně. Modlila jsem se za to. A moje pochyby odešly, stejně jako přišly. Dnes je mi 19. Studuji vysokou školu :) a prvního května se mě zeptal jestli si ho vezmu :). Studujeme, ale vím, že Bůh bude s námi a já sem šťastná :) přeji, aby si se správně rozhodla a svého rozhodnutí nelitovala :). Budu se za tebe modlit :) +

Zuzzi (07.11.2015 10:34)
Ahoj, doporučuji ti shlédnout následující video tv noe. http://www.tvnoe.cz/video/842 Měli se rádi už od 16, a dnes jsou manželé. Myslím, že oni jsou ti praví, kteří by Ti mohli odpovědět na Tvé otázky :) Tak neváhej a zkoukni to:) Přeji Ti hodně štěstí! :)

lilie (07.11.2015 17:44)
Ahoj Katko, to je zajímavé téma:) Věřím tomu, že tě to trochu trápí. Možná tě to trápí taky trochu proto, že dnes je moderní se brát až po třicítce a předtím si užívat a na nikoho se nevázat. Vždyť kdo se dnes bere v 19? Člověk se možná trochu bojí, že si nic neužije. Neříkám ale, že je to tvůj případ. Je pravda, že jsi ještě hodně mladá. Na druhou stranu má to i výhodu, není ti 30 a kdyby jste se náhodou se současným partnerem rozešli, budeš ještě pořád hodně mladá a můžeš si snadno najít někoho jiného. Pokud jste oba zamilovaní a rozumíte si i povahově, tak bych se zatím asi nerozcházela, opravdu to může být ten pravý. Záleží taky na tom, jak dlouho jste spolu. Třeba za půl roku zjistíte, že to není ono a rozejdete se. Přeji ti a moc ti držím palce, ať se v životě dobře rozhodneš:)

xD (05.11.2015 07:12)
Ahoj, určitě si přečti Quo vadis, napsal to Sienkiewicz.

Jojo (05.11.2015 10:15)
Ahoj, moc dobrá knížka je Všem klukům, které jsem milovala od Jenny Han, Selekce od Kiery Cass, Nadpozemská od Cynthiy Hand, Měsíční kroniky od Marissy Meier, Nástroje smrti od Cassandry Clare, Poslední aristokratka od Evžena Bočka, Papírová města od Johna Greena...mohla bych pokračovat dál a dál:-). Ještě Cena, kterou zaplatíš a Útěk sestry Cecílie. Jsou to křesťanské knížky, akorát v knihovně nebudou. Když ten název napíšeš do googlu, najdeš to v pdf formátu, nebo si to můžeš přečíst online.

Ahojky (05.11.2015 14:56)
Přečti si ostrov lhářů ze začátku je to docela zvláštní, ale pak to stojí za to!!! A nebo si čti bibli tam je taky plno zajímavých příběhů a je to i potřeba v různých životních situacích :-) Měj se krásně!!

olga (05.11.2015 15:40)
Ahojky, sice jsem to ještě nečetla, ale chystám se, a slyšela jsem na tu knihu samou chválu, takže ti ji doporučím a je to teda Sofiina volba. :)

květina (05.11.2015 15:48)
Ahoj, dobrý je román "Holka z gymplu". Ten první díl. Autorka je Jana Smetanová

Marti (05.11.2015 20:41)
Ahoj, určitě doporučuju Letopisy Narnie, je to spjaté s vírou a životem Ježíše a je to hrozně hezký :)

14 (06.11.2015 15:21)
Doporučuju knihu Nazí. Není to nic sexuálního, prostě v téhle knize jsou nazí ti, kteří ještě nemají moc zkušeností, které by se ně nabalily. :) Napsala to asi Petra Procházková V knihovně je to v oblasti pro dospělé, ale mě je 14 a mcc se mi to líbilo. :)

šestnáctka (06.11.2015 18:37)
Díky všem za tipy :)) Udělaly jste mi radost.

Májinka (06.11.2015 20:37)
Nádherná knížka je Hvězdy nám nepřály. Je to o holce s rakovinou. Je natočený i film. Mám ho moc ráda. Další knížka se jmenuje Jednou nohou v nebi- píše to holka taky s rakovinou. Je tam popsaný vztah s Bohem. A potom mám ráda Hunger games :)

K. (08.11.2015 18:36)
Aoi :) mě se třeba strašně líbila trilogie od Kerstin Gier (Rudá jako rubín, Modrá jako safír, Zelená jako smarad) - je to sice trošku možná sladší, ale je to fantasy až moc a ještě víc je to čtivé tak s chutí do toho ;) a Hunger games stojí taky za to a knížky od Veronicy Rothové (Divergence,...) můžu taky doporučit ;) tak příjemné počtení :)) K.

Ea (09.11.2015 16:49)
taky doporučuji od Henryka S. Quo Vadis - duchovní, romantický historický román, nebo Pouští a pralesem, ..

Ea (09.11.2015 16:51)
nebo taky Jana Eyrová je úžasná !!

Věra Anežka (09.11.2015 22:05)
Ahoj šestnáctko. Nevím jestli ti dokážu poradit,ale pokusím se o to. Já mám taky ráda knihy a ráda čtu. A taky jako ty nemusím horory ani upíří knihy.Nevím jak jsi silná a co zvládneš přečíst aniž by tě to rozhodilo.Promiň prosím že to píšu.Ale znám lidi,kteří při čtení nějaké knížky brečeli a nemhli ji kvůli tomu dočíst. Já mám z knih nejraději lidské příběhy.Jak z minulosti,tak ze současnosti.Z minulosti mám ráda knížku Říkali mi Leni.Je to příběh dvanáctileté Aleny Sýkorové,která byla za komunismu nacisty odvlečená do Německa k rodině paní Freivald na převýchovu.Její maminku a tatínka nacisti odvlekly do koncentráku,kde následně jejího otce popravili. Malé Aleně dali německé jméno Leni a příjmení Fraivald.Nakonec to dopadlo dobře. Voják americký armády se od Leni dozvěděl že není němka,ale češka.A jako důkaz měla plíšek zesvého kufříku.Na tom plíšku bylo napsáno Made in Czechoslovakia.Což znamenalo že je kufřík vyroben v Čechách.S pomocí dalšího člověka pana učitele Bauma se podařilo kontaktovat kamarádku její mámy.A nakonec se spolu s mámou setkala v Čechách.Dále pak kniha Hanin kufřík. To je podobný příběh.Jen o trochu jiné rodině.celá rodina Bredyových byla postupně deptaná kvůli tomu že byli židé.Z celé rodiny tu hrůzu koncentráku přežil Jiří Brady bratr Haničky.Hanin kufřík se jmenuje proto,protože se našel jen kufřík malé Hany.Která zemřela když byla malá vplynové komoře.Dále pak knihy z edice osudy.Třeba kniha Řekla Ano.Nebo farář arský,A spousty dalších.Knihy edice osudy vydalo Karmelitánské nakladatelství. Přeju ti ať se rozhodneš správně a pro knížku která tě bude bavit. Promiň prosím jestli jsem tě vydělila těma recenzema z prostředí koncentračních táborů. Ahoj Věra Anežka

Ba (22.11.2015 19:52)
Nedávno jsem dočetla Deník Anne Frankové je to fajn kniha. Nebo zkus Hra ze série údolí.

Miluju podzim! (03.11.2015 14:23)
Milá believe, zkus se s tím netrápit. Já když něco někam položím a pak to hledám všude možně i nemožně, nemůžu to pro nic na světě najít. Ale jakmile to přestanu hledat a netrápím se tím, najednou jako by se mi to samo postavilo do cesty :) Myslím, že je to s láskou podobné. Přijde k Tobě, když to čekáš nejméně :) Užívej si každého dne a Věř. Držím Ti všechny palce co mám! PS: Mimochodem, fakt krásná přezdívka......believe...;)

šestnáctka (03.11.2015 16:38)
Ahoj, doporučuji ti přečíst si článek INKOGNITO v letošním listopadovém čísle časopisu IN! (pokud ho máš ty, nebo někdo z rodiny). A taky se modli, Pán tě určitě uslyší...Snad jsem ti pomohla... :) Pěkné podzimní dny!

believe (03.11.2015 17:22)
Děkuji Ti Miluji podzim! za povzbuzení. To je dobré zamyšlení :)) Mockrát děkuji!!!!!!!!!!!

Maru :) (03.11.2015 17:56)
Ahoj, teď je hezký článek v listopadovém INu. Paní psycholožka odpovídá na "otázku" v podobném duchu. Doporučuji přečíst ;) Měj hezké dny!

#forBelieve (03.11.2015 22:22)
Ahoj Believe :) Já bych být Tebou zkusila zajít do nějakého spolča v nejbližším městě. Ve spolču se stačíš s někým seznámit, když tam budeš chodit častěji. :) Ale samozřejmě platí to, co psala Miluji podzim. :) Přeji Ti hodně štěstí. ;)

believe (04.11.2015 07:48)
Děkuju holky!!!! :)

J. (04.11.2015 19:31)
Nic originálního mě nenapadá, ale když je fotbalista, tak třeba fotbalový míč třeba ve formě nějakého přívěšku nebo tak něco :) I úplná maličkost může udělat velkou radost, a bude mít něco na památku :)

Miky (08.11.2015 14:48)
Ahoj, já jsem svému tanečnímu partnerovi dala parfém- není to moc originální, ale líbilo se :)

jajda (02.11.2015 14:45)
Určitě zkus tzv. sumodřepy, na stehna je super i běh ;) ověřeno

olga (03.11.2015 17:53)
Ahoj, no nic proti, ale myslím, že během nebudeš mít stehna štíhlejší, ale spíše pevnější, ale i to je prima. Já běhám a zatím jsem si nevšimla, že bych je měla tenčí. Tolik moje zkušenost, možná se to časem změní. :) Co jsou to sumodřepy??? ;) Díky a užívejte si zimní počasí a teplé kabáty!

Zuzzi (31.10.2015 16:16)
Ahoj Já myslím, že je to v pohodě. A stejně jako ty vím, že to chce pořááádnou DÁVKU odvahy! Ptej se ho na různé věci, třeba kam chodí na školu, co má rád, co dělá o volném čase a jakmile najdete společné téma, máš vyhráno :) Pak je na něm, jestli se bude chtít bavit nebo ne. Jestli ne, nestojí to za to a přijde někdo jiný. Hodně štěstí ;))

Katka (28.10.2015 21:20)
Áno, malo by sa to dať.

Lucie Anna (29.10.2015 23:51)
Jen přes appku

Anie (26.10.2015 15:14)
Ahoj,nevím jestli myslus i tohle jako zdravotní problém, ale já mam deprese a zrovna jsem už podruhé na psychiatrii... Kluk to vzal v pohodě ☺ držím ti palce!!!

pánev (26.10.2015 18:13)
Ahojky, já teda nemám, ale myslím, že kluk, který by tě proto opustil, tak je špatný. :( Myslím, že to vůbec není překážkou ve vztahu. :) Pěkný den!!! ;)

Věra Anežka (26.10.2015 21:15)
Ahoj winter.Nevím jestli myslíš ito když má člověk nějaké jiné než fyzické potíže. Já jsem zažívala a zažívám šikanu. A ve farnosti mě také neberou. Jinak musím reagovat anie na tvůj příspěvěk. Jsem ráda že v tom nejsem sama. Já mám také deprese na psychiatrii jsem skoro jako doma.Poprvý jsem byla na DPK (dětská psychiatrická klinika) v 17 ti letech. První víkend jsem měla být v nemocnici a zkolabovala jsem.Dostala jsem na noc lék na spaní a druhý den jsem byla jak kdybych vypila všechen alkohol na světě. Nakonec to dopadlo tak,že jsem se ráno složila pod umyvadlo na záchodech.Prostě jsem omdlela. Deprese mám pořád.Celkem jsem byla na psychiatrii šestkrát. Když jsme u těch depresí,tak já jsem je měla tak hrozný že jsem se v roce 2006 pokusila o sebevraždu.PROSÍM NEBERTE SI ZE MĚ PŘÍKLAD!!! Píšu to jen pro vysvětlení. Naštěstí se mi to nepovedlo. Ale už vím že to byla blbost největšího kalibru. Jednak máma celou noc nespala,protože volala každou hodinu do nemocnice jak to vypadá. Po tom co jsem se o nipokusila jsem šla za mámou že mi je zle a jdu si lehnout. No,a zničeho nic jsem se probrala až když jsem cítila jak se mnou máma třese a snaží se mě přivést k vědomí. Záchranka přijela za 10 minut a hned mě odvezla.Takže jsem byla do půl hodiny na JIP a připojená na všechny možný přístroje.Od přístroje na srdeční monitorování až po různý jiný. Problém jak to říct klukovi jsem řešit ani nemusela.V roce 2008 jsem se během hospitalizace na psychině seznámila s klukem který na oddělení kde jsem byla pracoval jako sanitář.Takže věděl o co jde.Bohužel už není mezi živýma.Zůstal ležet na stole doktorům při transplantaci srdce. Přes to všechno co tady píšu jsem odhodlaná rvát se se životem dokud budu mít sílu. A nepodlehnout snaze něco vzdát. Možná jsem tím i získala schopnost jednat a uvažovat přímo a bezodkladně,když je to nutný. To jsem použila když jsem zasahovala u dopravních nehod. Jsem ráda že žiju.I když to občas Pánu Bohu vyčítám.Ale vím že mě drží a neopustí. Také ti přeju ať se ti daří a z psychiatrie se brzo dostaneš.Já mám jedno heslo.Napíšu ti ho.Snažím se s problémy bojovat a v tom boji vytrvat a svou víru a lidskost si zachovat. Zdraví a sílu ke každodenímu boji s depresí a ať se v tobě klid a mír uhostí. Kdykoliv to potřebovat budeš. Já ti věřím a vím že to zvládneš. Nejsi na to sama. Pán Bůh je tu s náma.S tebou i se mnou. A ani okolnosti nám ten pocit nevezmou. Drž se. Věra Anežka

Anie (27.10.2015 11:14)
Tady znova Anie, moc díky za příspěvek od Věry Anežky, pomohl mi. Taky jsem na DPK,už podruhé za tenhle rok. Píšu si blog, jestli chcete, tak se kouknete na mujdenikonekomjinem.blog.cz Mějte se hezky!!

M. (05.11.2015 13:33)
Ahoj, ano, vím jak to myslíš...mám zdravotní problémy, které na venek nejsou vidět...a mám chlapce se kterým jsem 10 měsíců. Snažíme se být k sobě upřímní a vždycky si vše vyříkáme i když je to někdy těžké...Řekla jsem mu to hned když jsme spolu začínali chodit a vůbec jsem nevěděla jaká bude jeho reakce...objal mě a řekl, že mě i přesto má rád...od té doby uplynulo těch deset měsíců a máme se čím dál raději... :) Držím palce a pomodlím se za vás.. :)

A (12.11.2015 17:15)
Ahoj Winter, jestli je ten kluk dobrý a věříte si tak by to neměl být žadén problem.

růže (23.10.2015 07:21)
Ahoj Lindo :) Podle mě si vlastně svoje chování neuvědomuje... Vím, že to není příjemný... Mě někdy až udivuje, co si dokáží zapamatovat... Např. když mi bylo 11, byla jsem na táboře a tam byl posižený kluk, byl už dospělý. Pořád říkal, že mě miluje a když mi napsala kamarádka, která na ten tábor jezdí pravidelně, že to říkal i letos (je mi 15), tak jsem se fakt divila :D Ten teda nezašel dál... Nebo jsem se taky setkala s klukem, který to zas říkal víc lidem a umím si představit, že jednou bude dělat totéž, co píšeš... Já bych to asi řekla někomu, kdo ho má nastarosti a snažila se mu vyhýbat. :) Přeji hodně štěstí a hezký víkend. :)

jája (23.10.2015 16:37)
Ahoj, já bych jeho řeči ignorovala a buď bych odešla, nebo, jakmile by o tom zase začal mluvit, tak bych se to snažila rychle zamluvit jiným tématem, zkrátka odvést pozornost. Určitě si nemusíš nechat líbit na sebe sahat. Asi bych těm dotykům uhnula a slušně ho požádala, ať to nedělá. Možná bys to měla říct někomu, kdo ho má na zodpovědnost. Já bych se mu (pokud možno) vyhýbala.

Bangy (23.10.2015 17:07)
Já bych se mu vyhýbala a když mi sahá, kam nechci, tak bych mu tu ruku vzala a dala mu ji pryč. ;) On možná chce být jako zdraví lidé, ale neví, jak na to a chápu že je to nepříjemný...

olga (23.10.2015 17:37)
Ahoj Lindo, souhlasím s tím, že si své jednání moc neuvědomuje, ale i tak bych mu dala najevo, že je mi jeho chování nepříjemné. Vím, že je to vůči emu tvrdé, ale stejnak bych to udělala, aby si to uvědomil (pokud vůbec). Mohla bys zkusit se s ním bavit na rovině kamarádů, i když ti není sympatický, ale můžeš si s ním povídat i něčem, o čem chceš ty. :) Přeji ti mnoho štěstí a správná rozhodnutí! PS: Zkus napsat do poradny Láska, uvidíš, co ti poradí... :)

Rézi (25.10.2015 19:00)
Ahoj Lindo, chci se zeptat, jestli je ten kluk skutečně mentálně postižený nebo to je jenom tvůj výraz pro označení kluka, který se ti nelíbí a chová se divně... Protože jestli je skutečně postižený, tak je potřeba k němu mít trochu jiný přístup. Jestli se ti nelíbí, že se tě dotýká, určitě to řekni buď přímo jemu (což ale samozřejmě nemusí pochopit, záleží na typu postižení) nebo jeho opatrovatelce, popřípadě prostě někomu, kdo se o něj stará. Určitě ti pomohou to nějak rozumně vyřešit. Rozumím, že je ti to asi nepříjemné. Ale zkus se na věc podívat z jeho pohledu. On tomu možná vůbec nerozumí a bere tato slova jako důkaz své náklonosti a přátelství k tobě. Dělám dobrovolnici v domově pro lidi se zdravotním postižením (mentální i tělesné), takže i mně se kolikrát stane, že tam za mnou přijde třeba nějaká paní, obejme mě a začne mi vykládat, že mě má ráda a bude mojí sestrou, že se chce nastěhovat ke mně domů a podobně. Ale já vím, že tohle je její vyjádření náklonosti ke mně a radosti. Takže se jenom usměju a řeknu jí něco milého. Jestli je ti to hodně nepříjemné, zkus toho kluka ignorovat. Někdy to také může pomoci. Ať se ti daří.

Linda (30.10.2015 16:20)
Ahoj Rézi ano je postížený,ale nevím jak moc ,nebo kdo je jeho opatrovatelka(jestli ji teda vůbec má ) moc ho totiš neznám a navíc je strašně nevypočítatelný. moc díky

Ana (22.10.2015 09:28)
Ahoj, co takhle něco vyrobit? Třeba pomalovat nebo přešít oblečení. Nebo udělat něco pro druhé - třeba nějakou hru pro děti (na to vzpomínat budete, ale kdybyste si nevěděly s něčím rady, určitě poroste někoho kdo má děti, jestli by vám pomohl, třeba aby to nebylo moc těžké pro děti), můžete třeba vyrobit vánoční přáníčka a rozdat je v domově pro seniory (to taky udělá radost, domluvíte se se sestrami kdo je osamělý a na chvíli si s ním půjdete povídat, můžete si třeba zaspívat nebo přečíst knížku, když už špatně vidí). Zážitky - pitomosti, na který se dlouho vzpomíná bývají většinou spontání, takže těžko radit. :)

Blbost (26.10.2015 15:18)
Potřeba zkusit nějakou challenge?

rada;-) (31.10.2015 08:46)
Tak se domluvte na přespání, zahrajte si hry a večer se spolu můžete podívat na nějaký film, třeba komedii:-) .