Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahojte holky, obracím se na vás s mým menším problémem, který mì však pronásleduje celých šest let. Mìla jsem kamaráda. Pøedstavte si ho jako laskavého a neuvìøitelnì kreativního, nadaného èlovìka. Mìla jsem ho ráda snad od prvního dne školy (jo a to už nìjaký ten pátek bude) a jak jsme se pøes základku sbližovali, byli jsme si stále blíž a blíž, až jsem se do nìj trochu zamilovala. Jenže pak pøišel konec sedmé tøídy a on odešel na gympl. Nebudu lhát, dost mì to v té dobì bolelo, ale èas šel dál. Øíkala jsem si, jak ty hloupé dìtské city pøebiju a že èas to prostì nìjak zahojí. Jenomže od té doby, kdy je pryè, se mi zaèaly zdát sny. Ze zaèátku to bylo fakt každý den, byly to sny, kdy jsem se mu snažila øíct, co k nìmu doopravdy cítím a pak jsem se pokaždé budila se slzami v oèích, že to byl jen sen. Myslela jsem, že to pøestane, jakmile se dostanu na støední, ale nepøestalo. Teï už jdu po prázdninách do ètvr�áku, mám svùj fajn život, školu kterou miluju, pøátelé kteøí pøi mì stojí, rodinu, kterou bych za nic nevymìnila a samozøejmì Boha a svou víru v nìj. Ale ty sny nepøestavají a sice se nevyskytují každou noc, jak tomu bylo pøed nìkolika lety na základce, ale co je horší, ze snù, kdy mu vyznávám city a on mì odmítá, se stávají sny, kdy se dáváme dohromady a opravdu se máme rádi. Fakt nevím co už mám dìlat, snažím se je ignorovat ze všech sil, s tím kamarádem už ani nejsme v kontaktu, ale vždycky když se vzbudím ve mì zùstává drtivý prázdný pocit. Nevím jestli jsem jen nìjaká vadná, opravdu se snažím nesetrávat v minulosti s myšlenkou „co by kdyby?“, ale dìsí mì, že se mi tohle dìje už tak moc dlouho, protože jsou pro mì tyhle sny upøímnì horší než nìjaké krvavé noèní mùry. Doufám že se máte fajn a že vás netrápí nic podobného. Užijte si zbytek léta!
-Flaut PÅ™ezdÃvka (jméno): Flaut
|