Původnà pÅ™ÃspÄ›vek:
Ahoj, já jsem se taky potýkala se zaèínající anorexií. Mùže to vycházet z toho, že se èlovìk cítí nepøijímán okolím ( ve škole, rodinì,...), souvisí s tím nízké sebevìdomí. Èlovìk si øíká, že když zhubne, budou ho mit ostatní rádi, ocení to, nebo hubnutím mùže øešit problémy, které nemùže ovlivnit (napø. koronavirus- neustálý strach, aby se nenakazil, samé omezení - to všechno nemùže ovlivnit a tak jí málo, protože jídlo je vìc, kterou ovlivnit mùže kdy, co a kolik toho sní. Nejhorší na anorexii je, že izoluje od ostatních. Já jsem se tøeba vyhýbala ostatním, protože jsem se na obìd najedla víc, než jsem si dovolila, a myslela jsem si, jak mám strašnì velký bøicho a že to každý hned pozná a bude se mi posmívat. Nejtìžší a taky nejvíc uzdravující pro mì bylo nauèit se pøijímat lásku od ostatních, boží lásku. V tom mi hodnì pomohla knížka od Sheri Rose
To nejlepší, co mùžeš pro sestru udìlat je, že jí budeš øíkat jak moc ji máš ráda, že je pro tebe dùležitá. ( hlavnì jí neøíkej, že je moc hubená a že má pøibrat, to ji fakt nepomùže, ale jen ublíží). Taky se za ni modli. Musíš se obrnìt trpìlivostí, protože uzdravení z anorexie trvá dlouhou dobu. PÅ™ezdÃvka (jméno): Zita
|